2 Afs 29/2010 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 29/2010- 48 - text 2 Afs 29/2010 - 53 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Tomáše Zubka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: GEOTEST REAL, s. r. o., se sídlem Brno, Šmahova 1069/114, zastoupeného Jitkou Stanoevovou, advokátkou se sídlem Brno, Chládkova 3, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem Brno, nám. Svobody 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2009, č. j. 754/09-1300-702127, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2009, č. j. 31 Ca 65/2009 - 23, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2009, č. j. 31 Ca 65/2009 - 23, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2009, č. j. 754/09-1300-702127, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti platebním výměrům Finančního úřadu Brno II ze dne 10. 10. 2008, č. j. 168779/08/289912/6220, č. j. 168780/08/289912/6220, č. j. 168781/08/289912/6220, č. j. 168782/08/289912/6220, č. j. 168785/08/289912/6220, č. j. 168788/08/289912/6220, č. j. 168789/08/289912/6220, č. j. 168791/08/289912/6220 a č. j. 168794/08/289912/6220, jimiž správní orgán prvního stupně (dále jen „správce daně“) podle § 63 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31. 12. 2006 (dále jen „daňový řád“), sdělil žalobci předpis penále na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2002, duben 2002, květen 2002, červen 2002, září 2002, prosinec 2002, leden 2003, březen 2003 a prosinec 2003. Krajský soud výše uvedeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2009, č. j. 754/09-1300-702127, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozsudku, s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2008, č. j. 9 Afs 96/2007 - 43, dostupný na www.nssoud.cz, uvedl, že neshledal důvodnou námitku žalobce, podle níž mu mělo být penále vyměřeno ve lhůtě podle § 47 daňového řádu. Krajský soud zdůraznil, že lhůta určená podle § 63 odst. 4 daňového řádu ke sdělení předpisu penále je navázána na lhůtu podle § 70 daňového řádu, v níž se promlčuje vybrání daně, nikoli na lhůtu pro vyměření daně podle § 47 daňového řádu. V případě zdaňovacích období březen 2002, duben 2002, květen 2002, červen 2002 a září 2002 proto správce daně mohl žalobci sdělit předpis penále do 31. 12. 2008, u zdaňovacích období prosinec 2002, leden 2003 a březen 2003 do 31. 12. 2009 a u zdaňovacího období prosinec 2003 do 31. 12. 2010. Krajský soud žalobě vyhověl, přestože posoudil zmiňovanou žalobní námitku jako nedůvodnou, neboť shledal, že řízení před žalovaným bylo stiženo zásadní procesní vadou, ke které byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Lhůta ke sdělení předpisu penále daňovému dlužníku je podle názoru krajského soudu lhůtou prekluzivní. V tomto směru poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 15 Ca 185/2007. Zabýval se proto dále tím, zda byl předpis penále žalobci sdělen včas, protože k případné prekluzi jsou správní soudy povinny podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 1169/07, dostupného na http://nalus.usoud.cz, přihlížet z úřední povinnosti. Krajský soud dospěl k závěru, že pro včasné sdělení předpisu penále musí platební výměr, jímž se sděluje předpis penále, nabýt právní moci ve lhůtě pro vybrání a vymáhání daňového nedoplatku podle § 70 daňového řádu. Vycházel z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2007, č. j. 9 Afs 86/2007 – 161, publikovaného pod č. 1542/2008 Sb. NSS, přičemž konstatoval, že ačkoliv se uvedené rozhodnutí týkalo lhůty pro vyměření daně podle § 47 daňového řádu, lze argumentaci použitou v tomto rozhodnutí aplikovat v obecné rovině i na nyní projednávanou věc. S ohledem na přípustnost odvolání proti platebnímu výměru, kterým se sděluje předpis penále, a s ohledem na skutečnost, že tímto, byť deklaratorním, rozhodnutím je autoritativně sdělována výše povinnosti vzniklé na základě zákona, krajský soud dovodil, že „teprve okamžikem právní moci je rozhodnutí pro daňový subjekt závazné v plném rozsahu (bez ohledu na předběžnou vykonatelnost platebního výměru)“. Jinak řečeno, i deklaratorní rozhodnutí musí k tomu, aby vyvolalo zákonem zamýšlené účinky, nabýt právní moci ve lhůtě, ve které má být vydáno. Žalovaný však v případě zdaňovacích období březen 2002, duben 2002, květen 2002, červen 2002 a září 2002 rozhodl o odvoláních žalobce proti platebním výměrům na daňové penále až dne 5. 2. 2009, tj. po uplynutí lhůty pro vybrání a vymáhání daňového nedoplatku, která skončila dnem 31. 12. 2008, což představuje podstatnou vadu řízení před žalovaným ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Jelikož žalobce brojil proti jednotlivým platebním výměrům samostatnými odvoláními, ovšem žalovaný rozhodl o všech odvoláních jediným rozhodnutím a navíc jediným nedělitelným výrokem, nebylo možno dle krajského soudu napadené rozhodnutí zrušit jen v části, týkající se zdaňovacích období březen 2002, duben 2002, květen 2002, červen 2002 a září 2002, proto ho zrušil v celém rozsahu. Žalovaný (dále jen „stěžovatel") podal proti rozsudku krajského soudu včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, že platební výměr na daňové penále musí ve lhůtě pro sdělení daňového penále nabýt právní moci, a z toho vyplývajícím závěrem, že v daném případě byly platební výměry na penále za zdaňovací období březen 2002, duben 2002, květen 2002, červen 2002 a září 2002 vydány až po uplynutí prekluzivní lhůty. Z toho, že proti platebnímu výměru na penále je přípustné odvolání, nelze dle stěžovatele dovozovat, že pro včasné sdělení penále musí platební výměr před uplynutím lhůty nabýt právní moci. Platební výměr na penále má jiný charakter něž platební výměr o vyměření daně. Stěžovatel poukázal na to, že totožnou právní otázkou se již zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 5. 2008, č. j. 9 Afs 112/2007 – 72, dostupném na www.nssoud.cz, ve kterém konstatoval, že platební výměr, kterým je daňovému subjektu sdělováno penále, je deklaratorním rozhodnutím a pro sdělení jeho výše, naběhlé ze zákona, není v rámci zákonem stanovené šestileté lhůty nutno splnit podmínku právní moci. Nejvyšší správní soud současně v uvedeném rozsudku dospěl k závěru, že platební výměr na penále je úkonem směřujícím k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku ve smyslu § 70 odst. 2 daňového řádu. Platební výměry na penále za zdaňovací období březen 2002, duben 2002, květen 2002, červen 2002 a září 2002 tedy byly vydány včas. Nesprávný je rovněž názor krajského soudu, že lhůta pro vybrání daně za výše uvedená zdaňovací období skončila dnem 31. 12. 2008, protože doručením platebních výměru na daňové penále došlo k přerušení běhu lhůty, v níž se promlčuje vybrání daně, včetně nedoplatku daňového penále. Po uplynutí kalendářního roku 2008 tak začala běžet nová šestiletá lhůta pro vybrání a vymáhání nedoplatku daňového penále. Pro úplnost stěžovatel dodal, že první přerušení běhu předmětné lhůty nastalo již na základě doručení výzvy k zaplacení nedoplatku daně z přidané hodnoty za zmiňovaná zdaňovací období ze dne 22. 10. 2003, č. j. 154358/03/289912/3021. Od konce kalendářního roku 2003 počala běžet nová šestiletá lhůta pro vydání platebních výměrů na penále. Vzhledem k tomu, jak byla formulována žalobní námitka, a vzhledem k tomu, že platební výměry na penále byly žalobci doručeny v rámci původní neprodloužené lhůty, stěžovatel nepokládal za nutné doložit tuto výzvu v řízení před krajským soudem. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřil. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 2, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z ustanovení § 109 odst. 1, věty první s. ř. s. Kasační stížnost je důvodná. Předmětem sporu je otázka, zda žalobci byl či nebyl předpis penále na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2002, duben 2002, květen 2002, červen 2002 a září 2002 sdělen včas. Podle ustanovení § 63 odst. 4 daňového řádu platí, že „penále je splatné dnem, kdy byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jeho uplatnění. Předpis penále sdělí správce daně daňovému dlužníkovi platebním výměrem. Proti platebnímu výměru se daňový dlužník může odvolat