3 Ads 148/2008 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 148/2008- 70 - text 3 Ads 148/2008  81 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: Mgr. Ing. A. B., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 9. 2008, č. j. 28 Cad 14/2008  37, t a k t o : I. Vyjádří-li se navrhovatel na výzvu soudu podle § 62 odst. 3 s. ř. s. ve stanovené lhůtě, že postupem správního orgánu uspokojen není, nejsou splněny podmínky pro zastavení řízení podle § 62 odst. 4 věty druhé s. ř. s. Soud za takové situace pokračuje v řízení a přezkoumá žalobou napadené rozhodnutí správního orgánu věcně. II. Věc s e v r a c í k dalšímu projednání a rozhodnutí třetímu senátu. O d ů v o d n ě n í : I. Skutkový stav a dosavadní procesní postup 1. Rozhodnutím ze dne 21. 2. 2008, č. 471 218 407, zamítla žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení žádost žalobce o starobní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 29 a § 74 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění, a zákona č. 235/1992 Sb., o zrušení pracovních kategorií a o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení. V odůvodnění rozhodnutí uvedla, že vzhledem k tomu, že žalobce skončil zaměstnání v I. pracovní kategorii k 31. 8. 1992, nárok na snížení věkové hranice pro odchod do důchodu nevznikl. 2. V podané žalobě žalobce namítal, že v evidenčním listu důchodového pojištění vydaném zaměstnavatelem Důlní průzkum a bezpečnost Paskov, akciová společnost (dále jen „DPB Paskov“) se potvrzuje jeho zaměstnání horníka v době od 7. 12. 1992 do 4. 1. 1993. Se zřetelem k tomu, že výkon zaměstnání trval ke dni 31. 12. 1992, je napadené rozhodnutí nesprávné. Navrhoval, aby krajský soud rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. 3. Přípisem ze dne 23. 4. 2008 sdělila žalovaná krajskému soudu, že provedla vlastní šetření, z něhož vyplynulo, že zaměstnání žalobce u DPB Paskov bylo od 7. 12. 1992 do 31. 12. 1992 skutečně zařazeno v I.AA pracovní kategorii. Žalovaná posoudila znovu podmínky nároku na starobní důchod a zjistila, že žalobci lze vyhovět přiznáním starobního důchodu od 23. 10. 2007 s tím, že jeho výše bude činit 13 574 Kč měsíčně. Za dané situace byla připravena postupovat podle § 62 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). 4. Krajský soud stanovil žalované podle § 62 odst. 2 s. ř. s. lhůtu pro vydání nového rozhodnutí v délce jednoho měsíce od doručení usnesení ze dne 19. 5. 2008. 5. Přípisem ze dne 3. 7. 2008 sdělila žalovaná soudu, že vydala dne 12. 6. 2008 nové rozhodnutí, kterým vyhověla námitkám žalobce. Navrhovala, aby soudní řízení bylo zastaveno podle § 62 odst. 4 s. ř. s. Rozhodnutím ze dne 12. 6. 2008, č. 471 218 407, přiznala žalovaná žalobci od 23. 10. 2007 starobní důchod podle ustanovení § 29 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. ve výši 13 574 Kč měsíčně. Od ledna 2008 zvýšila starobní důchod podle nařízení vlády č. 256/2007 Sb. na 14 065 Kč měsíčně. V oznámení o výplatě důchodu vyčíslila doplatek starobního důchodu za dobu od 23. 10. 2007 do 9. 7. 2008 v částce 119 235 Kč. 6. Krajský soud vyzval žalobce podle § 62 odst. 3 s. ř. s. k tomu, aby se vyjádřil, zda-li je postupem správního orgánu uspokojen, a dále ke specifikaci nákladů řízení. Lhůtu stanovil na deset dnů s upozorněním, že ji nelze prominout. Uvedenou výzvu obdržel žalobce dne 11. 7. 2008. 7. V podání ze dne 12. 7. 2008 sdělil žalobce soudu, že s postupem správního orgánu nesouhlasí, a žádal, aby původní rozhodnutí bylo zrušeno. Namítal, že z nového rozhodnutí není patrno, zda bylo postupováno podle § 153 odst. 2 a § 178 zákona č. 500/2004, správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád z roku 2004“). Poukázal na to, že žalovanou požádal o sdělení podkladů pro výpočet důchodu vyměřeného rozhodnutím ze dne 12. 6. 2008. V podání ze dne 12. 7. 2008 dále specifikoval náklady řízení. Z připojeného podání žalobce ze dne 8. 7. 2008 adresovaného žalované plyne, že žalobce požadoval úroky z prodlení za dobu od splatnosti důchodu do jeho zaplacení. 8. Krajský soud v Hradci Králové výše uvedeným usnesením řízení zastavil. O nákladech řízení rozhodl tak, že žalované uložil, aby žalobci zaplatila částku 222 Kč do třiceti dnů od právní moci usnesení, a v ostatním žádost zamítl. V odůvodnění usnesení uvedl, že přestože žalobce s novým rozhodnutím žalované nesouhlasí, k uspokojení jeho nároku přiznáním starobního důchodu v žalobcem nenapadené výši či datu přiznání fakticky došlo. Při svých úvahách vycházel soud mimo jiné z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2004, č. j. A 9/2003  33, publ. pod č. 424/2005 Sb. NSS. Otázka namítané nesprávné výše stanoveného nedoplatku, včetně požadavku na úroky z prodlení ze žalobcem vyčíslené částky, nebyla podle názoru soudu předmětem tohoto řízení, neboť se nejednalo o rozhodnutí správního orgánu, nýbrž toliko o oznámení o výplatě dávky, které přezkumu správním soudem nepodléhá. Pro tento závěr nalezl soud oporu v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2005, č. j. 3 Ads 15/2004  54, publ. pod č. 1033/2007 Sb. NSS. Soud proto podle § 62 odst. 4 s. ř. s. řízení zastavil, neboť požadavek žalobce na zrušení napadeného rozhodnutí nepovažoval v kontextu zjištěných skutečností za důvodný a navrhovaný postup za ekonomický. Poté konstatoval, že nové rozhodnutí žalované nabude právní moci až právní mocí rozhodnutí soudu o zastavení řízení. 9. Ve včasné kasační stížnosti žalobce (dále jen „stěžovatel“) namítal, že se domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 21. 2. 2008. Toto rozhodnutí zrušeno nebylo, přestože příslušná ustanovení § 153 odst. 1 písm. a) a odst. 2 správního řádu z roku 2004 ve spojení s ustanovením § 108 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zrušení rozhodnutí správního orgánu po podání žaloby ve správním soudnictví předvídají a upravují. Podle názoru stěžovatele novým rozhodnutím ve smyslu § 62 odst. 1 s. ř. s. může být pouze takové rozhodnutí k uspokojení navrhovatele, jímž správní orgán buď původní nesprávné rozhodnutí výslovně změní nebo novým rozhodnutím nesprávné rozhodnutí zruší a ve věci rozhodne znovu. Krajský soud měl proto nesprávné rozhodnutí zrušit a teprve poté případně řízení zastavit. Napadené usnesení je podle stěžovatele nezákonné pro rozpor s § 153 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004 ve spojení s § 62 odst. 1 s. ř. s., je v rozporu se zásadou zákonnosti ve smyslu § 177 odst. 1 a 2 správního řádu a je neústavní pro rozpor s článkem 90 a 95 odst. 1 Ústavy České republiky i s článkem 36 Listiny základních práv a svobod. 10. Stěžovatel dále poukazoval na to, že již dne 12. 7. 2008 oznámil soudu, že vydáním nového rozhodnutí uspokojen není, a to mimo jiné proto, že nové rozhodnutí nic nevypovídá o tom, zda bylo vydáno se souhlasem nadřízeného správního orgánu. Uvedl, že prvotní správní rozhodnutí o nepřiznání důchodu nebylo zrušeno ani změněno, zůstává tedy v právní moci i po vydání napadeného usnesení o zastavení řízení. Naproti tomu nové rozhodnutí o přiznání důchodu je zjevně neplatné a nicotné, případně je v právní moci vedle původního rozhodnutí. To ve svých důsledcích znamená, že vedle sebe stojí dvě pravomocná, vzájemně si odporující rozhodnutí, což je v rozporu se zásadou právní jistoty. Takovým stavem není rozhodně uspokojen, neboť je trvale v nejistotě, které rozhodnutí platí a kterým z obou rozhodnutí se bude žalovaná řídit. 11. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2004, č. j. A 9/2003  33, není podle stěžovatele možné na daný případ aplikovat, neboť bylo vydáno před platností a účinností nového správního řádu, který pro tento případ stanoví povinnost původní rozhodnutí novým rozhodnutím změnit nebo zrušit. Zdůrazňoval, že již v řízení o žádosti o starobní důchod prokázal evidenčním listem zaměstnavatele, že zaměstnání v I. pracovní kategorii ke dni 31. 12. 1992 trvalo, přesto žalovaná v osobním listu důchodového pojištění dobu od 7. 12. 1992 do 4. 1. 1993 jako zaměstnání I. pracovní kategorie neoznačila. Pokud měla žalovaná pochybnosti o trvání zaměstnání, měla stěžovatele vyzvat k vyjádření a doplnění, což se nestalo. 12. Stěžovatel namítal, že tato situace mu způsobila nemalé pracovní zatížení, které krajský soud při rozhodování o nákladech řízení zcela pominul a přiznal mu pouze náhradu poštovného a kopií, přičemž další náklady jím vynaložené, nepřiznal. Považoval proto i rozhodnutí o nákladech řízení za nesprávné. Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu se závazným právním názorem o tom, že rozhodnutí žalované ze dne 21. 2. 2008 musí být zrušeno, případně že rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2008 je nicotné či