4 Ads 159/2009 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 159/2009- 99 - text  4 Ads 159/2009 - 106 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: J. K., zast. JUDr. Lukášem Michnou, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem Myslbekova 1722/11, Nový Jičín, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2009, č. j. 43 Cad 168/2008 - 26, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Lukáši Michnovi, LL.M., Ph.D., se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 1920 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalovaná rozhodnutím ze dne 21. 5. 2008, č. X, zamítla žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 a § 40 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). V odůvodnění rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobce se podle posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě ze dne 21. 9. 2007 stal od 10. 6. 2006 plně invalidním podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Doba pojištění potřebná pro nárok na plný nebo částečný invalidní důchod u pojištěnce ve věku nad 28 let činí 5 roků a zjišťuje se z období posledních 10 roků počítaných zpětně před vznikem plné nebo částečné invalidity. Žalobce v rozhodném období před vznikem invalidity, tj. v době od 10. 6. 1996 do 9. 6. 2006, získal tři roky doby pojištění. Dobu vedení v evidenci úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání po 31. 12. 1995, po kterou mu nenáleželo hmotné zabezpečení nebo podpora v nezaměstnanosti, lze přitom hodnotit nejvýše v rozsahu 3 roků před vznikem nároku na důchod. V řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce požadoval uznání chybějících dvou roků pojištění, kvůli nimž mu nebyl přiznán nárok na plný invalidní důchod. Potřebnou dobu pojištění totiž nezískal zaviněním orgánu sociálního zabezpečení, který ho dne 18. 10. 1996 pro dlouhodobě nepříznivý zdravotností stav uznal občanem se změněnou pracovní schopností. Tím mu fakticky znemožnil jakékoliv pracovní uplatnění. Před přiznáním statusu občana se změněnou pracovní schopností přitom mnoho let těžce fyzicky pracoval, takže zamítnutím žádosti o plný invalidní důchod byl velmi poškozen. V tomto postupu orgánů sociálního zabezpečení shledává způsob zbavování nároků nemocných osob na dávky důchodového pojištění. Navíc v roce 1996 byla jeho diagnóza natolik závažná, že mu měl být přiznán alespoň částečný invalidní důchod. Z těchto důvodů žádal přiznání plného invalidního důchodu se zpětnou platností. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 6. 2009, č. j. 43 Cad 168/2008 - 26, žalobu proti uvedenému rozhodnutí žalované jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že si v žalobním řízení opatřil posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále jen „posudková komise“) ze dne 8. 4. 2009. Posudková komise zasedala v řádném složení za účasti odborného neurologa, v diagnostickém souhrnu uvedla jednotlivá zdravotní postižení žalobce a dospěla k závěru, že podle kapitoly VI, oddílu A, položky 13, písm. c) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění (dále jen „vyhláška č. 284/1995 Sb.“), činí od ledna 2006 míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti 70 %. Posudek ze dne 8. 4. 2009 lze považovat za úplný, odborný a přesvědčivý, neboť v něm posudková komise uvedla, z jakých lékařských nálezů o zdravotním stavu žalobce vycházela, jaká zjištění z nich učinila a jak je hodnotila. U žalobce tak byla ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí splněna jedna z podmínek pro přiznání plného invalidního důchodu, neboť zjištěný pokles jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti přesáhl 66 %. Druhou podmínku pro vznik nároku na plný invalidní důchod však žalobce nesplnil, neboť nezískal potřebnou dobu pojištění, a to ani s ohledem na závěr posudkové komise, která datum vzniku invalidity stanovila na leden 2006. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost a v jejím doplnění uvedl, že tak činí z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že se žalovaná i krajský soud po celou dobu zabývaly jeho prokazatelnou invaliditou, avšak již nezkoumaly, na základě jakých skutečností nebyl získán zbytek potřebné doby pojištění, jejíž nedosažení bylo důvodem pro zamítnutí jeho žádosti o plný invalidní důchod. Přitom v tomto směru předložil lékařské zprávy a očekával, že se tímto problémem bude krajský soud zabývat. Jelikož se tak nestalo, nemůže se závěrem krajského soudu souhlasit. Žádá proto, aby k dané věci bylo přistoupeno maximálně uvážlivě a nebyla dána přednost čistě mechanické aplikaci právních předpisů v situaci, v níž se ocitl naprosto nezaviněně. V doplnění kasační stížnosti, které bylo sepsáno ustanoveným zástupcem, dále stěžovatel namítl, že plná invalidita u něj nastala již v roce 1964, kdy byl dlouhodobě hospitalizován na dětské psychiatrii kvůli schizofrenii, kvůli níž byl v roce 1970 zproštěn branné povinnosti. Skutkové zjištění o pozdějším vzniku invalidity je tedy zcela nesprávné a v přímém rozporu s předloženou zdravotní dokumentací, která je součástí správního spisu. Krajský soud je přitom povinen hodnotit všechny důkazy v něm obsažené, takže pokud některý z nich zpochybnil posudek posudkové komise, nebylo možné se opřít pouze o závěry tohoto posudkového orgánu. Z těchto skutečností vyplývá, že krajský soud nesprávně aplikoval § 38 a § 40 zákona o důchodovém pojištění a podle nich učinil chybný závěr o nedosažení potřebné pětileté doby pojištění v posledních deseti letech před vznikem plné invalidity. Plná invalidita totiž nastala ještě před dovršením 18 let věku, a proto měla být daná věc posouzena podle § 42 zákona o důchodovém pojištění. S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2009, č. j. 43 Cad 168/2008 - 26, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila s právním závěrem, který byl učiněn v napadeném rozsudku. V tomto vyjádření uvedla, že si je vědoma nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele, nicméně je povinna respektovat právní předpisy a není oprávněna k nim v konkrétních případech nepřihlížet. Pro nárok na plný invalidní důchod je přitom podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění nutné také získání potřebné doby pojištění, přičemž platná právní úprava neumožňuje přihlédnout k důvodům, proč je pojištěnec nemohl dosáhnut. Přehodnocení potřebné doby pojištění je tak v současnosti možné pouze při změně data vzniku plné invalidity nebo prokázáním další doby pojištění. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu s ustanoveními § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v ustanovení § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že ve správním řízení i v řízení žalobním byla posuzována jen otázka invalidity a nebyla hodnocena příčina, pro kterou nezískal zbytek doby pojištění potřebný pro vznik nároku na plný invalidní důchod. Za tuto příčinu stěžovatel nepochybně považoval přiznání statusu občana se změněnou pracovní schopností v roce 1996, které mu podle žalobní námitky mělo fakticky znemožnit jakékoliv pracovní uplatnění. Uvedená stížnostní námitka odpovídá důvodu kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ačkoliv jej stěžovatel nezmínil, neboť pominutí základní žalobní argumentace v rozhodnutí žalované by mělo za následek jeho nepřezkoumatelnost a pokud by krajský soud takové rozhodnutí přezkoumával, zatížil by vadou nepřezkoumatelnosti i napadený rozsudek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2006 - 91, dostupný na www.nssoud.cz). V případě, že by se žalovaná argumenty stěžovatele zabývala, avšak krajský soud by je nehodnotil, mělo by to rovněž za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů. V odůvodnění rozhodnutí žalované i napadeného rozsudku se nevyskytují úvahy o vlivu přiznání statusu občana se změněnou pracovní schopností na možnost získání potřebné doby pojištění, nicméně v nich byla zcela zřetelně vyjádřena úvaha, že pro přiznání plného invalidního důchodu stěžovateli bylo podle § 40 odst. 1 a 2 zák