4 As 35/2009 — Nejvyšší správní soud

4 As 35/2009- 190 - text  4 As 35/2009 - 190 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: Telefónica O2 Czech Republic, a.s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4 - Michle, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, za účasti osoby zúčastněné na řízení: T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, zast. JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Vinohradská 30, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2009, č. j. 7 Ca 196/2007 - 71, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2009, č. j. 7 Ca 196/2007 - 71, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím předsedy Rady žalovaného ze dne 28. 5. 2007, č. j. 28 702/2007-603, byl podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno jím napadené rozhodnutí odboru ekonomické regulace žalovaného ze dne 5. 3. 2007, č. j. 38 173/2006-611/IV.vyř (dále též „rozhodnutí ze dne 5. 3. 2007 o ověření výše ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2005“). Uvedeným rozhodnutím ze dne 5. 3. 2007 žalovaný ověřil výši ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2005 v částce 286 966 147 Kč jako správnou. V tomto rozhodnutí se správní orgán zabýval počty jednotek, ekonomickými údaji a vyjádřením žalobce. Při ověření výše ztráty žalovaný vycházel z údajů předložených žalobcem, a to mj. z části A.II., která v sobě zahrnovala promítnutí tzv. impairmentu. Žalobcem předložené vyúčtování v části B nebylo pro účely úhrady ztráty z poskytování univerzální služby uznáno, stejně jako část A.I., která nezahrnovala promítnutí tzv. impairmentu. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 28. 5. 2007 předseda Rady žalovaného uvedl, že v rozhodnutí ze dne 5. 3. 2007 o ověření výše ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2005 neshledal žádné pochybení. Žalobce v rozkladu neuvedl žádné nové relevantní skutečnosti a pouze zopakoval námitky, které vznášel v průběhu řízení před správním orgánem prvního stupně a s nimiž se již vypořádalo rozhodnutí ze dne 5. 3. 2007 o ověření výše ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2005. Žalovaný se v rozhodnutí o rozkladu zabýval způsobem výpočtu prokazatelné ztráty, vymezením ztrátových služeb, výší přiměřeného zisku a promítnutím tzv. impairmentu pro ověření výše ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2005. K námitce, že dosud nebyl vystaven doklad opravňující k čerpání finančních prostředků, uvedl, že jeho podmínkou je pravomocné rozhodnutí o ověření ztráty samotné a na něj navazující pravomocné rozhodnutí o stanovení výše příspěvků držitelů telekomunikační licence na účet univerzální služby. Proto žalovaný rozklad zamítl a napadené rozhodnutí ze dne 5. 3. 2007 o ověření výše ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2005 potvrdil. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 5. 2009, č. j. 7 Ca 196/2007 - 71, žalobu napadající shora uvedené rozhodnutí předsedy Rady žalovaného ze dne 28. 5. 2007 zamítl. Soud v odůvodnění uvedl, že správní orgány postupovaly správně podle § 31, § 32 a § 79 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů, včetně vyhlášky č. 235/2001 Sb., jejíž namítaná protiústavnost nebyla shledána. Soud se neztotožnil se žalobcem v tom, že při ověření výše prokazatelné ztráty měla být ověřena ztráta vzniklá při poskytování služeb nezahrnutých do vyhlášky č. 235/2001 Sb. Z účtu univerzální služby totiž není možné hradit ztrátu, která není v příčinné souvislosti s povahou služby, která je ze své podstaty vždy ztrátová. Z téhož důvodu soud nevyhověl návrhu na provedení důkazu znaleckým posudkem ohledně výše prokazatelné ztráty vzniklé v roce 2005 při poskytování všech jednotlivých služeb spadajících do souboru univerzální služby. Prokazatelná ztráta se vypočítává jako rozdíl mezi součtem tržeb a výnosů z poskytování ztrátových, a nikoliv všech jednotlivých služeb spadajících do souboru univerzální služby, a součtem ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku. V dalším se soud zabýval žalobní námitkou, zda měl být zohledněn tzv. impairment, či nikoliv. Soud odkázal na § 79 zákona o telekomunikacích a čl. 2 odst. 3 opatření č. OÚ - 6/S/2000. Dále se zabýval ústavností uvedeného opatření, přičemž uvedl, že do prokazatelné ztráty se zahrnují skutečně vynaložené náklady zachycené ve finančním účetnictví. Není přitom rozhodující, proč k tzv. impairmentu došlo, takže soud nevyhověl návrhu na provedení znaleckého posudku k této otázce. Promítnutí tzv. impairmentu bylo na místě, neboť je dán požadavek na shodu finančního a nákladového účetnictví. Posléze se soud zabýval i tím, že vystavení dokladu opravňujícího k čerpání finančních prostředků předchází správní rozhodnutí, jenž uloží povinným subjektům povinnost poskytnout příspěvek na účet univerzální služby. Do té doby, než jsou shromážděny finanční prostředky, doklad opravňující čerpání vystavit nelze. Na základě toho soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve včasné kasační stížnosti namítl žalobce (dále též „stěžovatel“), že soud nesprávně posoudil právní otázku úhrady prokazatelné ztráty vzniklé z poskytování služeb ze souboru univerzální služby neuvedených ve vyhlášce č. 235/2001 Sb. Povinnost hradit prokazatelnou ztrátu se vztahuje ke všem službám univerzální služby, ledaže by prokazatelná ztráta nevznikla. Soud rovněž pochybil při právním posouzení tzv. impairmentu v souvislosti s výpočtem prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby a ohledně vydání dokladu k čerpání z účtu univerzální služby. Vedle toho stěžovatel namítl, že rozhodnutí soudu je nepřezkoumatelné, neboť soud převzal argumenty žalovaného, aniž by se zabýval jejich správností a provedl k nim důkaz. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2009, č. j. 7 Ca 196/2007 - 71, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel opakuje argumenty a námitky, které zmínil již v žalobě. K nim se žalovaný vyjádřil, takže odkazuje na svá předešlá vyjádření. S názorem soudu se žalovaný ztotožňuje. Na základě toho žalovaný navrhl, aby byla kasační stížnost zamítnuta. Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud shledal vady řízení podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., k nimž je povinen podle § 109 odst. 3 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti, i když nebyly v kasační stížnosti namítnuty. Vada řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, se týkala pominutí osob zúčastněných na řízení. Za této situace se již Nejvyšší správní soud nemohl k stížnostním námitkám zabývat otázkou způsobu stanovení výše ztráty z poskytování univerzální služby, která je v dané věci předmětem sporu. Podáním ze dne 21. 8. 2009 oznámila společnost T-Mobile Czech Republic a.s., že vstupuje do řízení o kasační stížnosti jako osoba zúčastněná na řízení. Toto své procesní postavení odůvodnila rozhodnutím předsedy Rady žalovaného ze dne 30. 7. 2009, č. j. 44 265/2009-603, kterým byl zamítnut její rozklad a potvrzeno rozhodnutí ze dne 5. 3. 2007 o ověření výše ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2005. Společnost T-Mobile Czech Republic a.s. uvedla, že hodlala uplatňovat svá procesní práva i v průběhu správního řízení o ověření výše prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2005, nicméně s ní nebylo jako s účastníkem řízení jednáno. Teprve až na základě soudních rozhodnutí (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2008, č. j. 9 Ca 293/2007 - 65), jí bylo přiznáno postavení účastníka řízení v předmětné věci. Pokud tedy mohla být přímo dotčena na svých právech a povinnostech rozhodnutím o ověření výše ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2005, může být přímo dotčena i rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti. Podle Nejvyššího správního soudu je třeba považovat držitele telekomunikační licence za dalšího účastníka soudního řízení v procesním postavení osoby zúčastněné na řízení podle § 34 s. ř. s. Jak totiž uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 8. 2009, č. j. 3 As 3/2009 - 152, www.nssoud.cz, „stanovení výše prokazatelné ztráty (ať již ve správné či nesprávné výši) může mít tedy dopad na žalobce (tady osoby zúčastněné na řízení - pozn. soudu). Jak správně uvedl Městský soud v Praze, na stanovení výše prokazatelné ztráty přímo závisí, zda žalobci následně vůbec vznikne povinnost k zaplacení finančního příspěvku a pokud ano, jaká bude její výše, byť k tomuto vyjádření dojde až prostřednictvím ověřením výše finančního příspěvku žalobce. Ostatně pro úspěšnost námitky vztahující se k účastenstv