5 Afs 62/2009 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 62/2009- 282 - text č. j. 5 Afs 62/2009 - 290 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobců: a) Opavská lesní a. s., se sídlem Krajánkova 11/2390, Praha 4, b) Lesy Beskydy, a. s., se sídlem Žižkova 965, Frýdlant nad Ostravicí, c) Lesostavby Frýdek – Místek a. s., se sídlem Slezská 2766, Frýdek – Místek, d) AGROFOREST a. s., se sídlem Nová Pláň 26, Nová Pláň, e) Lesní společnost Plasy, a. s., se sídlem Lipová 8, Plasy, f) Lesy Hluboká nad Vltavou a. s., se sídlem Lesní 691, Hluboká nad Vltavou, zast. JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem se sídlem nám. Republiky 1a, Praha 1, g) UNILES, a. s., se sídlem Jiříkovská 832/16, Rumburk, h) Lesní společnost Hradec Králové, a. s., se sídlem Havlíčkova 580, Borohrádek, i) Forest Česká Lípa, a. s., se sídlem Děčínská 204, Česká Lípa, j) Forest Svitavy, a. s., se sídlem Pražská 920/69, Svitavy, k) Jihočeské lesy České Budějovice, a. s., se sídlem Zahradní čtvrť 385, Nové Hrady, l) Lesní společnost Jihlava, a. s., se sídlem Pacovská 3172, Jihlava, m) Lesy Český Rudolec, a. s., se sídlem Český Rudolec 41, Český Rudolec, n) Lesy Tábor, a. s., se sídlem Zavadilská 2485, Tábor, o) Lesy Vyšší Brod, a. s., se sídlem Míru 302, Vyšší Brod, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce f) jako stěžovatele: Lesy Hluboká nad Vltavou a. s., se sídlem Lesní 691, Hluboká nad Vltavou, zastoupeného JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem se sídlem nám. Republiky 1a, Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2009, č. j. 62 Ca 16/2008 - 203, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2009, č. j. 62 Ca 16/2008 - 203 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce f) (nyní stěžovatel) ve své kasační stížnosti napadl shora uvedený rozsudek krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba na zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. R 171, 172, 173/2007/02-23786/2007/310-KK ze dne 17. 12. 2007 (dále též „rozhodnutí žalovaného“). Rozhodnutím žalovaného byly zamítnuty rozklady a potvrzeno předchozí rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vydané v prvním stupni správního řízení č. j. S 227/2005-13365/2007/510-MO ze dne 17. 8. 2007. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně rozhodl tak, že Lesy České republiky, s. p. (dále též „státní podnik Lesy ČR“ či „státní podnik“) jako veřejný zadavatel podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) bodu 4. zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále též „zákon o veřejných zakázkách“), se dopustil správního deliktu podle ustanovení § 102 odst. 1 písm. b) zákona o veřejných zakázkách, a sice tím, že ve dnech 26. 9. 2005 až 25. 11. 2005 uzavřel s jednotlivými lesnickými společnostmi smlouvy na plnění, aniž by tak učinil v zadávacím řízení ve smyslu ustanovení § 25 zákona o veřejných zakázkách, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit hodnocení nabídek. Současně zadavateli uložil pokutu ve výši 1000 Kč a předepsal náhradu nákladů řízení ve výši 1000 Kč. Krajský soud v nyní přezkoumávaném rozsudku shrnul podstatu věci tak, že žalovaný v napadeném rozhodnutí provedl eurokonformní výklad ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) bodu 4. zákona o veřejných zakázkách za použití Směrnice rady ES 93/36/EHS a na základě jeho výsledku dovodil, že státní podnik Lesy ČR jsou veřejným zadavatelem, a tedy měl při kontraktaci „Uzavření rámcové smlouvy na dodávky komplexních lesnických činností, Smlouvy na provádění pěstebních činností a Smlouvy na provádění těžebních činností v rámci jedné smluvní jednotky (místo realizace – Česká republika)“ postupovat podle zákona o veřejných zakázkách. Krajský soud taktéž v předcházejícím řízení dospěl k závěru, že žalovaný se při řešení klíčové otázky sporu nedopustil procesního pochybení, jež by atakovalo zákonnost napadeného správního rozhodnutí, napadené správní rozhodnutí shledal přezkoumatelným a neshledal ani jeho nezákonnost z důvodů hmotně-právních, neboť žalovaný aplikoval správný právní předpis (zákon o veřejných zakázkách), v jeho rámci správnou právní normu (§ 2 odst. 1 písm. a) bod 4. zákona o veřejných zakázkách) a za použití eurokonformního výkladu respektujícího zejména prejudikaturu soudů rozhodujících na komunitární úrovni dospěl ke správnému právnímu závěru. Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností výslovně s odkazem na ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) z důvodu nesprávného posouzení právních otázek soudem v předcházejícím řízení. Krajský soud dle stěžovatele v předcházejícím řízení nesprávně posoudil jednak otázku odchýlení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) od dosavadního právního názoru a jednak otázku naplnění kritérií veřejného zadavatele u státního podniku Lesy ČR. Nesprávné posouzení první právní otázky stěžovatel konkrétně spatřuje v tom, že v obou správních rozhodnutích chybí zdůvodnění, jaké skutečnosti vedly Úřad k zásadní změně právního názoru, respektive v čem byly okolnosti rozhodné pro vydání napadeného správního rozhodnutí odlišné od okolností rozhodných pro vydání rozhodnutí z roku 2005, v nichž žalovaný dospěl k opačnému právnímu názoru. Podle obsahu této námitky (soud se vůbec nezabýval žalobní námitkou, že Úřad změnu svého právního názoru neodůvodnil) se dle zdejšího soudu jedná i o uplatnění kasačního důvodu ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a to nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu pro nevypořádání se s výše uvedenou žalobní námitkou. Další nesprávně posouzenou právní otázkou je dle stěžovatele otázka naplnění podmínek veřejného zadavatele u státního podniku Lesy ČR, kdy stěžovatel brojí jednak proti závěru krajského soudu, podle něhož je v předmětu činnosti Lesů ČR přítomen prvek veřejného zájmu (jenž nemá průmyslovou nebo obchodní povahu), respektive, že přítomnost prvku veřejného zájmu byla Úřadem řádně prokázána, a jednak proti závěru, že pravomoc státu ke jmenování a odvolání ředitele státního podniku Lesy ČR zakládá efektivní vliv státu na činnost státního podniku Lesy ČR, včetně efektivního vlivu ve vztahu k finančním otázkám. Krajský soud dle stěžovatele prvek veřejného zájmu shledává v takové aktivitě Lesů ČR na jejímž zachování a kontrole má stát zájem a výkon efektivní kontroly může vždy zajistit, a tedy v úkolech státního podniku Lesy ČR směřujících k zajištění výkonu činnosti směřující k ochraně lesa a jeho fungování, které přesahují rámec tzv. „běžného podnikání v lesích“. Funkce, které krajský soud vyjmenovává jako funkce přesahující rámec „běžného podnikání v lesích“, jsou však dle stěžovatele povinni vykonávat všichni vlastníci lesů bez rozdílu, zda se jedná o lesy ve vlastnictví státu či osob soukromého práva, neboť každý vlastník lesa je povinen zajišťovat svoji činností udržitelné obhospodařování lesů. Stěžovateli pak není zřejmé, v čem konkrétně krajský soud (a v předchozím správním řízení Úřad) uspokojování potřeb veřejného zájmu spatřuje a v jakých konkrétních činnostech krajský soud spatřuje rozdíl mezi státním podnikem Lesy ČR a soukromými vlastníky lesů. Stěžovatel dále napadá i závěr krajského soudu, že činnost odborného lesního hospodáře představuje činnost prováděnou státním podnikem Lesy ČR za účelem uspokojování veřejného zájmu, neboť tvrzení soudu, že tato činnost není výlučně komerční povahy, nemůže obstát jako argument, že se automaticky jedná o činnost ve veřejném zájmu. Naopak skutečnost, že je výkon činnosti odborného lesního hospodáře ze strany státního podniku Lesy ČR vykonáván za úhradu, dle stěžovatele ukazuje, že jde o typicky komerční činnost. Nesprávný závěr krajského soudu stěžovatel spatřuje taktéž ohledně otázky, zda pravomoc státu ke jmenování a odvolání ředitele státního podniku Lesy ČR zakládá efektivní vliv státu na činnost státního podniku, včetně efektivního vlivu ve vztahu k finančním otázkám. Stěžovatel zde nesouhlasí s hodnocením krajského soudu o efektivní kontrole státního podniku ze strany státu prostřednictvím faktického vlivu na ředitele státního podniku konkrétně z důvodu, že dopisy náměstka ministryně zemědělství a tisková prohlášení prokazují opačný závěr, než k jakému dospěl krajský soud, neboť ředitel státního podniku nebyl odvolán, přestože nerespektoval důrazná doporučení ministryně zemědělství, aby na podzim roku 2006 státní podnik Lesy ČR nevyhlašoval žádná zadávací řízení. Vliv zakladatele na činnost státního podniku je tak dle stěžovatele nepřímý a nedá se hovořit o podřízení jednání podniku při podnikatelské činnosti s majetkem státu zakladateli, ministerstvo zemědělství ani neukládá státnímu podniku Lesy ČR