5 As 25/2009 — Nejvyšší správní soud

5 As 25/2009- 83 - text č. j. 5 As 25/2009 - 95 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: F. H., zastoupeného JUDr. Romanem Haisem, advokátem se sídlem Brno, Jiráskova 41, proti žalovanému: Úřad městské části města Brna, Brno – střed, se sídlem Brno, Dominikánská 2, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2008, č. j. 30 Ca 124/2007 – 47, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 5. 2007 rozpustil ve smyslu ustanovení § 12 odst. 5 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Zákon“) shromáždění svolané žalobcem (dále také „stěžovatelem“). Jako důvod rozpuštění žalovaný prostřednictvím svého tajemníka Ing. R. N. uvedl, že se průvod odchýlil od stanoveného účelu a že směřuje k omezení lidských práv a svobod. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí námitky, Krajský soud v Brně však svým v záhlaví citovaným rozsudkem dal za pravdu žalovanému, když rozhodl, že předmětné shromáždění bylo rozpuštěno v souladu se zákonem. Soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. II. Obsah kasační stížnosti [2] Včas podanou kasační stížností stěžovatel brojí proti výroku I. rozsudku krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto, že shromáždění bylo rozpuštěno v souladu se zákonem (§ 13 Zákona). Kasační stížnost je podána z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [3] Stěžovatel má předně za to, že krajský soud nesprávně posoudil způsob, jakým bylo shromáždění rozpuštěno. Poukazuje na to, že ačkoli soud měl k dispozici přesný audiovizuální záznam průběhu shromáždění, včetně momentu rozpuštění, nepovšiml si rozporu s ustanovením § 12 Zákona, kde je přesně popsán způsob, jakým má k rozpuštění dojít. Pochybení vidí ve dvou rovinách. Za prvé má za to, že zástupce úřadu měl při rozpouštění říci, že „shromáždění je rozpuštěno“, kdežto v daném případě zástupce žalovaného uvedl, že „má shromáždění za ukončené“. Dále tvrdí, že nebyl dodržen zákonný požadavek, aby byly sděleny důvody, pro které je shromáždění rozpouštěno. Žalovanému vytýká, že pouhá citace zákona, tj. sdělení, že se „shromáždění odchýlilo od oznámeného účelu“, tuto zákonnou povinnost nesplňuje. Námitkám mělo být proto vyhověno již kvůli těmto formálním nesrovnalostem. [4] Nad to stěžovatel tvrdí, že došlo také k věcnému pochybení, když soud nesprávně vyhodnotil chování účastníků shromáždění (provolávání hesla Národní odpor, nošení transparentů a oblečení s tímto heslem) jako výzvu ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) Zákona, tedy výzvu k popírání nebo omezování osobních, politických nebo jiných práv občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů. Dle jeho názoru je z DVD záznamu, který byl proveden jako důkaz, zcela zjevné, že žádný z účastníků shromáždění takové výzvy nečinil. Stěžovatel nesouhlasí s názorem soudu, že důvody k rozpuštění byly dány již tím, že někteří účastníci se provoláváním či symboly hlásili k organizaci Národní odpor (dále také „NO“). Je přesvědčen, že používáním symbolů Národního odporu či provoláváním slov Národní odpor nelze naplnit důvody dané ustanovením § 10 odst. 1 Zákona tak, aby mohlo dojít k rozpuštění shromáždění. Rozporuje také samotný fakt, že Národní odpor je organizace, neboť prý nemá stanovy, hierarchii, orgány ani pevnou členskou základnu. [5] V závěru své stížnosti zpochybnil stěžovatel kvalitu materiálů, ze kterých krajský soud při svém rozhodování vycházel. V prvé řadě uvedl, že znalec M., který vypracoval posudek, jenž sloužil jako podklad pro rozhodnutí o rozpuštění a kterým provedl důkaz i krajský soud, již v současné době není znalcem a jeho odbornost byla v minulosti opakovaně zpochybňována. Dále uvádí, že Ministerstvo vnitra, Česká rada pro oběti nacismu a sdružení Tolerance, z jejichž materiálů soud vycházel, nejsou institucemi, které mohou podávat relevantní nestranné informace použitelné jako důkaz. [6] Stěžovatel žádá, aby zdejší soud nařídil ústní jednání ve věci a aby v jeho průběhu provedl důkaz znaleckým posudkem z oboru historie a politologie vypracovaný dr. Z. Z., který založil do spisu. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby zdejší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného [7] Na výzvu soudu se k podané kasační stížnosti vyjádřil žalovaný. Ve svém vyjádření uvedl, že se stěžovatelem nesouhlasí a kasační stížnost navrhl zamítnout. Napadený rozsudek je dle jeho názoru správný a důvody pro podání kasační stížnosti, které uvádí stěžovatel, nejsou dány, neboť rozsudek ani řízení, které k němu vedlo, nebylo nezákonné ani nepřezkoumatelné a není ani zřejmé, jakými vadami mělo správní řízení trpět. [8] Výhradu směřující proti formálním nedostatkům svého rozhodnutí označil žalovaný za výtku postrádající právního významu, neboť bylo údajně zcela zřejmé, jaký smysl prohlášení tajemníka mělo, i když použil slovo „ukončené“ místo v zákoně uvedeného „rozpuštění“. Námitku, že při rozpuštění nebyly uvedeny důvody, jak to vyžaduje zákon, odmítá žalovaný s tím, že uvedeny byly, a to jasným a srozumitelným způsobem. [9] Žalovaný se také vyjádřil k povaze hnutí Národní odpor. Sdělil, že osoby sympatizující s tímto seskupením vyznávají neonacistické myšlenky včetně násilného prosazování svých idejí. Považuje za nepochybné, že sympatizanti tohoto hnutí vyjadřují svou příslušnost k němu prostřednictvím symbolů tohoto hnutí. To, zda Národní odpor je či není organizací s vnitřní hierarchií a stanovami, není dle názoru žalovaného rozhodující. [10] Ke stěžovatelově žádosti o provedení důkazu znaleckým posudkem žalovaný uvádí, že svoji důkazní povinnost měl žalobce splnit již v předcházející fázi řízení a v tomto stupni již pro provedení tohoto důkazu nejsou dány důvody. IV. Shrnutí podstatných skutečností obsažených ve spisovém materiálu [11] Ze spisového materiálu zdejší soud zejména zjistil, že dne 28. 3. 2007 oznámil žalobce, že svolává shromáždění s předpokládaným počtem 500 účastníků, a to v centru města Brna dne 1. 5. 2007. Účelem shromáždění měl být prvomájový průvod. Na průběh shromáždění mělo dohlížet 20 pořadatelů označených bílou páskou umístěnou na paži. Z oznámení dále vyplývá, že v zastoupení svolavatele byl zmocněn jednat T. P. [12] Jako reakce na oznámené shromáždění byl do správního spisu založen dopis (e-mail) místopředsedy České rady pro oběti nacismu T. J., podle kterého je shromáždění organizované Národním odporem, což je hnutí, které považuje za propagátora myšlenek nacismu. Dopis vyzývá žalovaného, aby využil všech prostředků k rozpuštění tohoto shromáždění. Dále je ve spise založena „Charakteristika organizace Národní odpor“, což je informační materiál projektu „Monitoring“ při občanském sdružení „Tolerance a občanská společnost“, určený pro média a veřejnost. Z něj vyplývá, že Národní odpor je neregistrovaná neonacistická organizace, která funguje na principu tzv. leaderless resistance, neboli hnutí/odpor bez vedení. Dále z materiálu vyplývá, že Národní odpor je součástí mezinárodního neonacistického hnutí, které je založeno na myšlence nadřazenosti bílé rasy a otevřeně se (prostřednictvím webových stránek www.odpor.org, organizováním veřejných vystoupení, pořádáním koncertů neonacistických kapel) hlásí k ideologii nacionálního socialismu. Nepřímo (používáním symboliky ozubeného kola, kombinace barev černá-bílá-červená – „schwarz-weiss-rot“ a sloganů, např. Odpor Svobodný! Odpor Národní! Odpor Sociální!) také odkazuje přímo na hitlerovské Německo. Součástí ideologie Národního odporu je dle tohoto materiálu otevřený antisemitismus, vystupují ostře protiromsky. „Národní odpor směřuje svou činností k potlačení práv a svobod jiných osob, propaguje nacionální socialismus, útočí na celistvost a historickou kontinuitu ČR. …Veřejná shromáždění využívá Národní odpor k demonstraci síly, zastrašování veřejnosti, zejména příslušníků menšin, popírání, schvalování, zpochybňování nebo ospravedlňování nacistického genocidia. …Demonstrace Národního odporu představují významné ohrožení vnitřní bezpečnosti ČR a bezprostředně zasahují do práv a svobod jejích obyvatel.“ [13] Ve spisu je dále založen výňatek ze zpráv Ministerstva vnitra, především ze Zpráv o problematice extremismu na území České republiky a Zprávy o postupu státních orgánů při postihu trestných činů motivovaných rasismem a xenofobií. Výňatek obsahuje i shrnutí, podle kterého je Národní odpor identifikován jako extremistic