5 As 70/2009 — Nejvyšší správní soud

5 As 70/2009- 69 - text č. j. 5 As 70/2009 - 76 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci žalobce: JUDr. J. V., zastoupený Mgr. Jiřím Pernicou, advokátem se sídlem Bratislavská 12, Brno, 602 00, proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, Pplk. Sochora 27, Praha 7, 170 00, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2006, č. j. 15/06/SŘ-OSČCJ07748/06UOOU, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2009, č. j. 5 Ca 189/2006 - 41, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2009, č. j. 5 Ca 189/2006 - 41 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadl výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 12. 6. 2006, č. j. 15/06/SŘ-OSČCJ07748/06UOOU. Tímto rozhodnutím byl zamítnut rozklad stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů jako správního orgánu prvního stupně ze dne 21. 4. 2006 zn. 15/06/SŘ-OSCCJ03630/06UOOU o uložení pokuty ve výši 2000 Kč za porušení povinnosti dle §13c odst. 1 písm. c) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů ( dále jen „ zákon o evidenci obyvatel“). Stěžovatel porušil citované ustanovení tím, že v souvislosti se zastupováním účastnice  žalobkyně v řízení před Okresním soudem v Blansku vedeném pod sp. zn. 4 C 379/2005 pro účely podání využíval bez souhlasu rodná čísla žalovaných, čímž spáchal správní delikt dle §17e odst. 1 písm. b) zákona o evidenci obyvatel. Kasační stížnost podal stěžovatel z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ( dále jen „s. ř. s.“). V kasační stížnosti namítal, že rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 36/2008 -77, ze dne 16. 7. 2008, na který odkázal v rozsudku městský soud, řešil zcela zjevně odlišnou situaci. Jednak řešil osobu exekutora, jenž je v exekučním řízení nositelem veřejné moci a disponuje rozsáhlými pravomocemi, jednak šlo o usnesení exekutora, nikoliv o pouhou soukromoprávní žalobu podanou toliko soudu a určenou samotným účastníkům, nositelům rodných čísel. S tím dle stěžovatele souvisí i další podstatná odlišnost, a to ta, že exekutor získal z titulu výkonu veřejné moci v případě tohoto rozhodnutí informace o rodném čísle z informačního systému MV, kdy na tyto případy dopadají zvláštní povinnosti exekutora dané § 13c zákona č. 133/2000 Sb., resp. § 33, 33a exekučního řádu. V daném případě byl tedy posuzován rozpor postupu exekutora s těmito ustanoveními, jež jsou od ustanovení relevantních v této věci odlišná. Nejvýznamnější odlišnost spočívá v tom, že exekutor v souvislosti s přípravou dražby spoluvlastnického podílu povinného vydal usnesení o ceně nemovitosti, v němž označil povinného rodným číslem, a které následně zveřejnil na svých internetových stránkách. Tím dle správního orgánu porušil povinnosti správce podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 101/2000 Sb. Je zde zřejmý kvalitativní rozdíl v jednání žalobce jako exekutora, jež bylo posuzováno ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu. V nyní projednávané věci stěžovatel rodná čísla rozhodně nezveřejnil – šlo o podání určené toliko státnímu orgánu České republiky, kterým je Okresní soud v Blansku. I zaměstnanci tohoto orgánu mají ve vztahu k obdrženým informacím povinnost mlčenlivosti a v daném případě skutečně nešlo o nic jiného, než o co možná nejpřesnější identifikaci účastníků tak, aby tato identifikace v případě kladného výsledku řízení splňovala i identifikační požadavky právních předpisů na úseku vedení katastru nemovitostí. Stěžovatel je přesvědčen, že se nedopustil využívání rodného čísla a v této souvislosti plně odkazuje na výše podrobně rozvedenou argumentaci. Stěžovatel dále nesouhlasí s názorem městského soudu, dle kterého ve věci nebyl dán konkludentní souhlas nositelů rodných čísel, když souhlas s použitím rodného čísla je nutno mít pro každý určitý účel. Dle stěžovatele konkludentní souhlas nositelů rodných čísel právě v řízeních o určení vlastnického práva k nemovitostem předpokládat lze. Katastrální úřady vyžadují u zápisů do KN jako identifikační údaj i údaj o rodném čísle, který poskytují účastníci katastrálního řízení úřadům zcela dobrovolně a svobodně s tím, že tento je potom obsažen ve všech výpisech. Tato situace je dána i v projednávané věci. V řízení před okresním soudem lze vyvozovat výše uvedený konkludentní souhlas pana B. a paní Š. Navíc sám pan R. B. se v uvedeném řízení dobrovolně označoval také i svým rodným číslem. K argumentaci městského soudu, že stěžovatel nebyl povinen identifikovat v žalobě účastníky rodnými čísly, stěžovatel opakovaně zdůrazňuje, že se jedná o řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem. Rozhodnutí soudu v tomto řízení je podkladem pro zápis do KN, pro který je identifikace účastníků rodnými čísly vyžadována. Obecný soud v občanskoprávním řízení tzv. sporném, není povinen, ale ani oprávněn, jakkoliv žalobní petit upravovat, když toto oprávnění náleží pouze žalobci dle § 95 o. s. ř. Stěžovateli není možné klást za vinu, pokud se snaží vyhovět stále platnému a účinnému znění právních předpisů na úseku vedení katastru nemovitostí. Názor městského soudu se jeví v této věci jako ryze akademický, odtržený od reality a nerespektující § 95 o. s. ř. Jako velmi podstatná se dle stěžovatele jeví i úprava zákona č. 7/2009 Sb. Jde o tzv. velkou novelu občanského soudního řádu, účinnou již v době rozhodování správního soudu. Tato novela totiž do § 79 odst. 1 o. s. ř. zavádí již výslovnou povinnost účastníků občanského soudního řízení, když ve větě druhé uvádí, že návrh na zahájení řízení musí obsahovat též jméno, příjmení, bydliště, popřípadě rodná čísla účastníků. Správní soud však text této novely nevzal vůbec v potaz. Jeho právní závěr je v ostrém rozporu s tímto zákonným ustanovením, a tudíž je zjevně nezákonný. Stěžovatel taktéž brojí proti závěru městského soudu o tom, že čl. II zákona č. 53/2004 Sb., se vztahuje pouze na osoby, jež využívaly rodná čísla k datu účinnosti tohoto zákona, nikoli po něm. Dle stěžovatele je z textu citovaného ustanovení zřejmé, že využívání rodných čísel do 31. 12. 2005 se nepovažuje za neoprávněné nakládání s rodným číslem. Tento výklad je navíc podporován logickým výkladem „ a maior ad minus“. Pokud se „amnestie“ dle citovaného ustanovení vztahuje na osoby, které využívají rodná čísla rozsáhlým způsobem, a to již od účinnosti tohoto zákona do 31. 12. 2005, tím spíše se musí vztahovat i na ojedinělé užití rodného čísla před datem 31. 12. 2005. Navíc stěžovatel v žalobě namítal, že se žalovaný s argumentací ohledně zákona č. 53/2004 Sb., kterou uplatnil ve správním řízení, nevypořádal a jeho rozhodnutí je tudíž nepřezkoumatelné. Tuto nepřezkoumatelnost nemůže již v žádném případě zhojit soud, pokud se s argumentací stěžovatele ohledně tohoto zákona vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Naopak tím i soud zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností. Stěžovatel navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil dne 7. 9. 2009. Uvedl, že zákon o evidenci obyvatel nepožaduje naplnění znaku systematičnosti jednání. Při výkladu tohoto zákona je na místě využití definic zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“), nicméně tento předpis se použije pouze subsidiárně a nelze na jeho základě dovozovat znak správního deliktu (systematičnost), který zákonem o evidenci obyvatel předvídán není. Zpracování rodných čísel, popř. jakýchkoliv dalších údajů v katastru nemovitostí nelze považovat za konkludentní souhlas s dalším využíváním těchto údajů ze strany třetích osob, ani v rámci soudních sporů souvisejících s katastrální agendou. Souhlasem s využitím rodného čísla, které je nepochybně osobním údajem dle § 4 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů, je nutno s ohledem na absenci zvláštní úpravy rozumět souhlas se zpracováním osobních údajů podle § 4 písm. n) a § 5 odst. 4 zákona o ochraně osobních údajů, tedy právní úkon vázaný mj. na konkrétní účel zpracování. Dovozovat z evidence rodných čísel v katastru nemovitostí anebo z jeho veřejného charakteru konkludentní souhlas s využitím tohoto údaje k jiným účelům není dle názoru žalovaného přípustné. Obdobně nelze bez dalšího vyvodit souhlas nositele rodného čísla s jeho využitím ze skutečnosti, že se sám tímto údajem identifikuje. Ostatně v daném případě bylo správní řízení vedeno na základě stížnosti jedné z dotčených osob, což