5 As 71/2009 — Nejvyšší správní soud

5 As 71/2009- 79 - text č. j. 5 As 71/2009 - 79 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové, soudkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudce JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: Beans, spol. s r. o., se sídlem Žerotínova 1133/32, 130 00, Praha, právně zastoupeného JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem Londýnská 674/55, 120 21, Praha, proti žalovanému: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, 120 00, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2009, č. j. 5 Ca 133/2008 – 42, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen stěžovatel) kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen městský soud), kterým byla zamítnuta jeho žaloba, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2007, č. j. had/682/08, sp. zn. 2007/398/had; tímto žalovaný uložil stěžovateli pokutu ve výši 100 000 Kč za porušení ustanovení § 4 písm. e) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZRR), a dále uložil stěžovateli povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1000 Kč. V kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že má za to, že se městský soud nesprávně vypořádal s námitkami, které v řízení před soudem uplatnil, a dále, že rozhodl, aniž by provedl důkazy, které stěžovatel navrhoval a které považuje za nutné pro spravedlivé rozhodnutí ve věci. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem soudu, že není podstatné zhodnocení vlivu předmětných reklamních spotů na účelně zaměřené adresáty reklamy. Stěžovatel odkazuje na judikát NSS – č. j. 6 As 16//2004 - 90 uvádí, že nadsázku lze v reklamě připustit, přičemž míra přípustnosti musí být posuzována právě ve vztahu k adresátům. Cílová skupina, na kterou je reklama zaměřena, je důležitá z toho důvodu, že adresáti různých věkových skupin mají odlišné schopnosti rozpoznat vtip, dvojsmysl či nadsázku. U cílové skupiny předmětného spotu, kterými jsou dle vysílacího času reklamy zletilí, lze předpokládat znalost osoby hlavního aktéra předmětného spotu – S. T., který je v citovaném filmu právě tím „Kamarádem do deště“ pro druhého hlavního hrdinu filmu, L. V. Stěžovatel má za to, že soud měl zohlednit skutečnost, že správní orgán se nezabýval tím, na jakou cílovou skupinu je reklama zaměřena a jaké důsledky pro tuto skupinu reklama může mít. Závažnost důsledků reklamy nemohla být spolehlivě posouzena bez objektivního zhodnocení nadsázky, jež je obsažena v reklamě. Pokud by znalec dospěl k názoru, že reklama obsahovala nadsázku – vtip (spočívající v záběru na S. T. – kamaráda do deště, který popíjí sklenku fernetu), pak by to logicky vylučovalo závěr, že předmětná reklama tvrdí, že je prostředkem řešení osobních problémů. Stěžovatel namítá, že městský soud neprovedl jím navrhované důkazy, které mohly mít zásadní vliv na rozhodnutí ve věci. Žalovaný dle stěžovatele závažně vrchnostensky zasahuje do práv a povinností třetích subjektů a není možné, aby v situaci, kdy rozpor se zákonem není zcela jednoznačný, takto významně zasáhl do práv stěžovatele bez odborného podkladu, kterým je např. právě znalecký posudek. Rozhodnutí žalovaného je rozhodnutím úředních osob, nikoliv odborníků a nadto, je to rozhodnutí jedné ze stran sporu, která zasahuje do majetkové sféry druhé ze stran. K zajištění nezávislého posouzení věci a objektivního zhodnocení předmětného reklamního spotu je pak zapotřebí odborné stanovisko znalce nebo odborně způsobilé osoby, která má předpoklady zhodnotit věc objektivně a s odbornými znalostmi, které úřední osoby nemají (viz ustanovení § 56 správního řádu). Dále stěžovatel odkazuje na rozsudek NSS č. j.6 As 70/2007 - 104, v němž se uvádí: „Otázka vlivu médií, televize zvláště, na lidi obecně a děti a mladistvé se zvláštním zřetelem, byla, je a bude předmětem studia řady oborů, hovoří se o potřebě multidisciplinární reflexe (sociologie, psychologie, politologie, kriminologie)“... „Potřeba výzkumu médií, jejich produkce, obsahů a účinků kombinující sociologické metody výzkumu mediálních studií s psychologickými nástroji je nezpochybnitelná. Právo, které vstupuje do oblasti účinků médií svými regulatorními nástroji tak vstupuje do oblasti nesmírně složité. Orgán takovou právní úpravu aplikující bude často jednat za pomoci expertů v řadě oborů“... „V obecné rovině je nepochybně žádoucí, aby se příslušní experti řady shora zmíněných oborů vyslovili k účinkům mediálního působení na proces socializace dětí; teoretické zázemí shora uvedených vědních oborů je a bude pro aplikační praxi regulátora v oblasti médií velmi často potřebné.“ Správní řízení je ve smyslu ustanovení § 3 a ustanovení § 50 správního řádu vázáno na úplné a spolehlivé zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Rozsah a způsob zjišťování podkladů pro rozhodnutí určuje správní orgán, přičemž není vázán jen návrhy účastníků, ale je povinen si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Stěžovatel se proto domnívá, že pro posouzení účinků předmětné reklamy na adresáty (kterými jsou dle vysílacího času zletilí), je ke spolehlivému zjištění stavu věci zapotřebí vyjádření expertů – např. znalce. Tak bude dle názoru stěžovatele vyloučena subjektivita rozhodování Rady. Rozpor se zákonem č. 40/1995 Sb. není dle stěžovatele natolik zřetelný, aby si orgán mohl učinit úsudek ohledně této otázky sám (viz rozsudek NSS č. j. 6 As 16/2004- 90), čemuž nasvědčuje mj. i skutečnost, že jiné reklamy se shodnými znaky nebyly žalovaným nijak postihnuty. Stěžovatel předložil soudu analýzu jiných reklamních spotů, které nebyly správním orgánem sankcionovány, přestože obsahují shodné znaky s předmětnou reklamou (tedy přátelství či jiný vztah umocněný pitím alkoholu, emoce - zejména radost nebo příjemný pocit znásobený požitím alkoholu, požití alkoholu poskytuje vždy povzbuzení, spotřeba alkoholu přispívá společenskému úspěchu, lepší vidění světa po požití alkoholu). Nepostihl-li žalovaný tyto reklamy, má stěžovatel důvod se domnívat, že v nich žalovaný nadsázku připustil a z toho důvodu nevyhodnotil reklamy jako porušující zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. V opačném případě by se správní orgán dopustil porušení principů legitimního očekávání. Principy předvídatelnosti práva a ochrany oprávněné důvěry v právo, jakož i legitimního očekávání, které se ve formě základních zásad promítají i do oblasti správního práva, slouží k ochraně právní jistoty jako jednoho ze základních znaků právního státu. Správní orgán je povinen dbát, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly důvodné rozdíly. Není-li v obdobných věcech rozhodnuto obdobně je porušen princip legitimního očekávání. Stěžovatel byl v tomto případě v legitimním očekávání, že předmětný reklamní spot, který vykazuje stejné znaky jako mnoho dalších, nebude nijak postihnut, avšak opak byl pravdou. Kdyby si zadavatel reklamy nebo vysílatel z opatrnosti chtěli předem zjistit stanovisko Rady, zda je chystaná reklama dle jejího názoru v intencích zákona, pak ani to není možné, neboť Rada ani na vyžádání takové informace neposkytuje. Rozhodování, které nelze předvídat, je neslučitelné se zásadami právního státu a je porušováním ústavního principu rovnosti v právech a důstojnosti, rovnosti před zákonem a zákazu diskriminace, porušením Ústavy ČR – čl. 1, 3, 5 Listiny základních práv a svobod (II. ÚS 487/03). Nelze souhlasit s tím, že je dostatečné, pokud je úsudek na rozpor předmětné reklamy se zákonem o regulaci reklamy učiněn pouze z důkazního prostředku, kterým je záznam předmětné reklamy. Dle názoru stěžovatele dochází k záměně laického názoru, založeném na osobním pocitu, za odborné posouzení. Stěžovatel navrhoval zpracování znaleckého posudku právě proto, aby nestavěl pouze na subjektivním názoru, ale aby názory byly podepřeny odbornými znalostmi. Neprovedení znaleckého posudku považuje stěžovatel za vadu, která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci, neboť nebylo možné objektivně zhodnotit nadsázku, kterou reklama obsahuje, nebylo možné objektivně vyhodnotit, jaké účinky může reklama na adresáty mít, apod. Na základě výše uvedeného stěžovatel navrhuje rozsudek městského soudu v celém rozsahu zrušit a věc vrátit soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že analýzy reklamních spotů, které předkládal stěžovatel v rámci soudního jednání nevycházely ze správní praxe žádného kompetentního orgánu, ani neměly znaky znaleckého posudku. V daném případě se tak jednalo o účelově použitý subjektivní důkaz neprokazující žádná objektivní kritéria, která by přesně a jasně vymezila důvodnost zastavení samotného řízení, potažmo důvody kasační stížnosti. Žalovaný dále argumentuje s odkazem na judikaturu NSS – sp. zn. 8 As 62/2005 - 66 tím, že „r