6 Ads 17/2006 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 17/2006- 149 - text 6 Ads 17/2006 - 155 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce A. J., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Sochorcem, advokátem se sídlem V Teničkách 614, 686 01 Uherské Hradiště, proti žalovanému Rozhodčímu orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem Orlická 4/2020, 130 00 Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2004, č. j. 10118/01/Sa, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2005, č. j. 12 Cad 48/2004 - 107, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 2. 6. 2004, č. j. 10118/01/Sa, zamítl žalovaný odvolání žalobce a potvrdil platební výměr Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, Okresní pojišťovny Uherské Hradiště (dále jen „VZP OP“), ze dne 3. 8. 2001, č. j. 2140100479, jímž byla žalobci uložena povinnost zaplatit podle § 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, penále ve výši 194 314 Kč. Ze správního spisu vyplývá, že žalobci bylo dne 15. 5. 2001 doručeno oznámení o provedení kontroly placení pojistného na veřejné zdravotní pojištění podle § 22 zákona č. 592/1992 Sb. za období 01/93 až 04/2001, která byla realizována ve dnech 14.  25. 6. 2001. Kontrolou bylo mimo jiné zjištěno, že žalobce nehradil pojistné za své zaměstnance v rozmezí 10/94  12/94 a 11/95  12/97, přičemž nedoplatek pojistného byl stanoven ve výši 94 570 Kč. Pro nehrazení pojistného se pak žalobce vystavil postihu penále podle § 18 zákona č. 592/1992 Sb. VZP OP akceptovala žalobcovu námitku promlčení vůči penále vzniklému do 15. 5. 1996, tj. pět let zpětně od doručení oznámení o kontrole, a uložila mu povinnost zaplatit penále ve výši 194 314 Kč. Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 1. 6. 2005, č. j. 12 Cad 48/2004 - 107, zamítl. Ve včas podané kasační stížnosti žalobce napadl rozsudek městského soudu z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), které opakovaně podrobně rozebíral. Předně měl městský soud nesprávně posoudit otázku promlčení penále, kterou žalobce vznesl již při zahájení kontroly placení pojistného na veřejné zdravotní pojištění dne 14. 6. 2001 a opakovaně námitku promlčení uváděl ve všech svých podáních. Žalobce dále napadal nesprávný postup VZP OP podle § 15 odst. 2 a 3 zákona č. 592/1992 Sb., neboť ta měla informovat plátce pojistného – žalobce, že použila platbu pojistného ve výši 54 224 Kč ze dne 13. 3. 1998 jinak, než žalobce zamýšlel, na nejstarší dluh na pojistném. Jelikož tak neučinila, zabránila tím žalobci uplatnit svá práva – vznést námitku, odvolání proti rozhodnutí správního orgánu či stížnost na jeho postup. Pokud měla VZP OP pochybnosti o určení platby ve výši 54 224 Kč, měla žalobce vyzvat k upřesnění této platby. Žalobce se dále táže, jak mohla VZP OP vědět dne 13. 3. 1998 o nedoplatcích na pojistném a jak na ně mohla použít zmiňovanou platbu ve výši 54 224 Kč, když ze zprávy o kontrole a dalších písemností (dopis ze dne 11. 6. 2001, přípis ze dne 27. 7. 2001) vyplývá, že potřebné informace a doklady k tomuto zjištění neměla k dispozici. Při kontrole však tvrdila, že již v té době (13. 3. 1998) evidovala u žalobce dluh na pojistném, a proto platbu ve výši 54 224 Kč použila jako úkon zabraňující promlčení. Rovněž městský soud považoval tento úkon, který žalobci do provedení kontroly nebyl znám, za úkon zastavující promlčení, i když veškeré důkazy tuto skutečnost vyvracejí. Žalobce byl přesvědčen, že částka 54 224 Kč odpovídá dlužnému pojistnému, neboť mu byla v této výši ústně sdělena zaměstnanci VZP OP, a že po jejím zaplacení žádný dluh na pojistném nemá. To potvrzuje i skutečnost, že žalobce změnil k datu 1. 9. 2000 trvalý pobyt a stal se plátcem u Všeobecné zdravotní pojišťovny Nové Město na Moravě: je zřejmé, že na novém místě by ho nepřijali a nepřevzali, kdyby měl jakékoli nedoplatky na pojistném. V této souvislosti pak soud nesprávně vyhodnotil postup VZP OP ohledně tří plateb pojistného za zaměstnance žalobce za období 6, 7 a 9/1997 v souhrnné výši 16 039 Kč, které žalobce chybně zaslal na své rodné číslo a následně je požadoval převést na své identifikační číslo, o čemž žalobce informoval VZP OP dopisem dne 31. 5. 2001. Žalobce je fyzická osoba, která platby pojistného zasílá z hlediska zákona jako jeden subjekt – plátce pojistného a je věcí VZP OP, že si v rámci své analytické evidence vede různé účty a používá různé variabilní symboly pro bližší rozlišení plateb (za plátce – osobu samostatně výdělečně činnou a za plátce – zaměstnavatele). Zákon však pouze uvádí povinnost hradit platby na účet pojišťovny bez rozlišení, zda se má jednat o účet vedený pro osobu samostatně výdělečně činnou nebo o účet pro zaměstnavatele. Z toho žalobce vyvozuje, že VZP OP je oprávněna převádět platby mezi jednotlivými účty i bez souhlasu plátce a případný přeplatek plátci vrátit pouze v případě, kdy neexistuje žádný splatný závazek na kterémkoliv z jeho účtů (§ 14 odst. 2 věty prvé a druhé zákona č. 592/1992 Sb.). Pokud VZP OP přeplatek pojistného v rámci zpracování přehledů o příjmech a výdajích dne 6. 8. 1998 žalobci vrátila, potvrdila, že žalobce (bez rozlišení na osobu samostatně výdělečně činnou či na zaměstnavatele) neměl dne 6. 8. 1998 (tedy po zaplacení platby ve výši 54 224 Kč dne 13. 3. 1998) dluh za zaměstnance ani jiný splatný závazek. Rovněž žádal-li žalobce dne 30. 4. 2001 o vrácení dvakrát zaplaceného penále ve výši 12 359 Kč a VZP OP na tuto žádost nijak nereagovala, je tím prokázáno, že žalobce žádné nedoplatky na pojistném v dubnu 2001 neměl, jinak by mu je VZP OP sdělila. Žalobce také namítal, že VZP OP byla do zahájení kontroly nečinná, nezahájila žádné řízení a v době, kdy část pojistného byla promlčena, začala svými požadavky na žalobce vynucovat povinnosti, které nebyly stanoveny zákonem, a tím se tak dodatečně snažila napravit svoji dosavadní nečinnost. Konečně se žalobce domníval, že v souladu s judikaturou (16 Ca 173/2001) je kontrola zahájena dnem, kdy je plátce vyrozuměn o prvním úkonu, kterým je sepsání protokolu o zahájení kontroly. Proto žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že k zahájení kontroly došlo již oznámením o zahájení kontroly, jež bylo žalobci doručeno dne 15. 5. 2001, ale až skutečným dnem zahájení kontroly, tj. 14. 6. 2001. Závěrem žalobce navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V doplnění kasační stížnosti ze dne 18. 7. 2005 pak žalobce (kromě opětovného opakování již vznesených námitek) poukázal na vadu řízení před správním orgánem, která měla spočívat v nedodržení povinnosti VZP OP pravidelně inventarizovat své pohledávky a závazky, které má vůči plátci pojistného, což údajně nyní běžně činí. Žalobci měla být pravidelně po uplynutí běžného roku zasílána inventarizace pohledávek a závazků, aby je žalobce mohl odsouhlasit či rozporovat. VZP OP však tuto inventarizaci provedla až v rámci kontroly v roce 2001 a inventarizaci za předchozí roky žalobci nikdy nepředložila. V dalším doplnění kasační stížnosti ze dne 11. 5. 2009 žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2004, č. j. 2 As 81/2003 - 48, v němž měl vyslovit názor, že úkonem přerušujícím běh promlčecí doby nemůže být úkon oznamující provedení kontroly a výši zjištěných přeplatků a nedoplatků. Dále podle tohoto rozhodnutí vzniká povinnost platit penále okamžikem, kdy se dlužník ocitl v prodlení, nikoliv až platebním výměrem. Podle žalobce jsou závěry obsažené v citovaném rozsudku bez výhrad aplikovatelné na projednávaný případ. Žalovaný se v poskytnuté lhůtě ke kasační stížnosti nevyjádřil. Usnesením ze dne 31. 5. 2006, č. j. 6 Ads 17/2006 - 131, přiznal Nejvyšší správní soud k žádosti žalobce kasační stížnosti odkladný účinek. Dalším usnesením ze dne 10. 10. 2007, č. j. 6 Ads 17/2006 - 137, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti přerušil podle § 48 odst. 2 písm. f) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), neboť proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 28. 3. 2007, č. j. 6 Ads 16/2006 - 143, který se týkal platebního výměru VZP OP na dlužné pojistné, z nějž bylo následně vyměřeno i penále, o nějž jde v právě projednávané věci, a který tedy věcně i právně souvisí s projednávanou věcí, byla žalobcem podána ústavní stížnost. Ústavní soud následně nálezem ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1701/2007, žalobcovu ústavní stížnost zamítl. Jelikož tím překážka řízení odpadla, rozhodl Nejvyšší správní soud o pokračování v řízení usnesením ze dne 4.