1 Afs 58/2011 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 58/2011- 94 - text 1 Afs 58/2011 – 94 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: K. H., zastoupena JUDr. Šárkou Veskovou, advokátkou se sídlem Palackého 359, Hradec Králové, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Horova 17, Hradec Králové, o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 5. 2010, č. j. 3381/10-1100-602177 a č. j. 3355/10-1100-602177, v řízení o kasačních stížnostech žalobkyně proti rozsudkům Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 5. 2011, č. j. 31 Af 95/2010 – 52 a č. j. 31 Af 96/2010 – 35, t a k t o : I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 1 Afs 58/2011 a sp. zn. 1 Afs 59/2011 s e s p o j u j í ke společnému projednání. Nadále budou vedeny pod sp. zn. 1 Afs 58/2011. II. Kasační stížnosti s e z a m í t a j í . III. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech. IV. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasačních stížnostech. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věcí [1] Finanční úřad v Dobrušce (dále jen „správce daně“) zahájil dne 24. 9. 2008 u žalobkyně daňovou kontrolu mimo jiné daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 a 2007. Předmětem sporu mezi žalobkyní a správcem daně se stala plnění, která byla v těchto zdaňovacích obdobích vyplacena žalobkyni společností Kooperativa ČR, a. s. (dále jen „Kooperativa“). Celý závazkový vztah má původ ve smlouvě o půjčce uzavřené mezi žalobkyní a Kooperativou, coby dlužníkem. Správce daně dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala osvobození těchto částek od daně z příjmů pouze v rozsahu odpovídajícímu výši nesplacené jistiny původní půjčky. Proto žalobkyni doměřil daň z příjmů fyzických osob (včetně penále) za zdaňovací období 2006 a 2007 ve výši rozdílu mezi jistinou půjčky a souhrnnou výší příjmů obdržených v jednotlivých zdaňovacích období od Kooperativy. Žalobkyně napadla oba dodatečné platební výměry ze dne 15. 5. 2009 odvoláními. Ta však byla rozhodnutími žalovaného označenými v záhlaví zamítnuta. [2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného samostatnými žalobami. Ty krajský soud samostatně projednal a obě zamítl jako nedůvodné. V obou případech dospěl ke shodným závěrům. Zaměřil se na otázku výkladu projevu vůle ve vztahu k dohodě o narovnání ze dne 21. 5. 2003 a usoudil, že částka ve výši 1 391 050 Kč představuje úhradu úroku z prodlení, který byl na základě dohody o narovnání snížen z původně požadované částky, a to za poskytnutí určitého protiplnění. Finanční částka, kterou žalobkyně obdržela jako příjem z nuceného vyrovnání, představuje částečnou úhradu za smluvený úrok, takže se jedná o zdanitelný příjem podle § 8 odst. 1 písm. g) zákona o daních z příjmů. Na tomto závěru nemůže nic změnit dohoda o narovnání ze dne 7. 9. 2006, neboť Kooperativa byla při jejím uzavření zastoupena předsedou představenstva Ing. Petrem Tůmou. S majetkem Kooperativy však mohl v té době nakládat pouze správce konkursní podstaty. Usnesení konkursního soudu o navrácení oprávnění nakládat s majetkem bylo doručeno a stalo se vykonatelné až dne 11. 9. 2006. Krajský soud dále doplnil, že účastníci dohody o narovnání ze dne 7. 9. 2006 neměli oprávnění učinit tento projev vůle, neboť si smluvili narovnání závazků, které již zanikly v důsledku dohody o narovnání ze dne 21. 5. 2003, jež byla následně stvrzena usnesením konkursního soudu. [3] K dalšímu žalobnímu bodu krajský soud uvedl, že žalovaný byl oprávněn odstranit vady daňového řízení v řízení o odvolání. Správnost takového postupu potvrzuje i judikatura Nejvyššího správního soudu, na níž krajský soud odkázal. II. Argumenty obsažené v kasačních stížnostech [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudkům krajského soudu včasné kasační stížnosti, a to z důvodu nesprávného posouzení právní otázky. Stěžovatelka setrvává na svém stanovisku, že příjmy, které obdržela na základě dohody o narovnání ze dne 21. 5. 2003, nejsou příjmy podléhajícími dani. Dle § 585 obč. zák. se dohodou o narovnání ruší závazky, které jsou mezi stranami sporné, tím způsobem, že se nahrazují závazkem jiným. Titulem nového závazku je tedy sama dohoda o narovnání. Není možno dovozovat, které z původních závazků nový závazek nahrazuje. Uzavření dohody o narovnání není dodatečným uznáním popřené pohledávky, resp. její části, ale komplexním ujednáním o vypořádání všech vzájemných vztahů mezi stěžovatelkou a správcem konkursní podstaty. Je jasné, že správce konkursní podstaty by nikdy dodatečně neuznal pohledávku stěžovatelky, jestliže by nebyla uzavřena dohoda o narovnání. [5] Stěžovatelka namítá, že žalovaný měl při stanovení daňové povinnosti porovnat zisk a ztrátu z dohody o narovnání, nikoliv pouze zdanit příjem. Stěžovatelka se totiž dohodou o narovnání vzdala pohledávky za společností ELMAN a. s. a pohledávky za společností Česká pojišťovna, a. s., přičemž alespoň tato poslední pohledávka byla bez problémů dobytná. Dále se vzdala práva uplatnit směnku vystavenou Kooperativou či s ní jakkoliv nakládat. Z judikatury Nejvyššího soudu přitom plyne, že lze paralelně žalovat jak směnkou zajištěnou pohledávku, tak směnku jako takovou. V neposlední řadě stěžovatelka tvrdí, že na základě dohody o narovnání prodala správci konkursní podstaty Kooperativy výrazně pod cenou technologii sila sušičky. Správce konkursní podstaty tedy na základě této dohody získal majetek v hodnotě mnoha miliónů oproti závazku dodatečně uznat pouze část pohledávky stěžovatelky za Kooperativou. [6] Argumentace stěžovatelky dále směřuje k tomu, že Ing. Tůma, předseda představenstva Kooperativy, byl oprávněn uzavřít dne 7. 9. 2006 dohodu o narovnání. Stěžovatelka poukazuje na § 171 odst. 2 o. s. ř., dle něhož je usnesení vykonatelné, jakmile bylo vyhlášeno nebo vyhotoveno. Usnesení bylo vyhotoveno dne 5. 9. 2006, o čemž Ing. Tůma věděl na základě telefonického dotazu učiněného na soud. [7] Již na počátku srpna 2006 získal dle stěžovatelky Ing. Tůma oprávnění nakládat s účtem Kooperativy, a proto mohl dne 4. 8. 2006 poukázat na účet první platbu nuceného vyrovnání. Pokud by nebyl oprávněn disponovat s účtem, pak by tato platba nemohla být považována za platbu úroků z prodlení, ale za bezdůvodného obohacení. Dohoda o narovnání ze dne 5. 9. 2006 neupravuje práva již dříve zaniklá, jak uvádí soud, pouze doplňuje a specifikuje dopady dohody o narovnání z 21. 5. 2003. Svou podstatou tedy není dohodou o narovnání, nýbrž pouze dohodou. [8] Plnění z dohody o narovnání není dle stěžovatelky příjmem ze závislé činnosti, z podnikání, kapitálového majetku ani z pronájmu. Pokud by se jednalo o tzv. ostatní příjem, musel by žalovaný prokázat, že došlo ke zvýšení majetku stěžovatelky ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Z dohody o narovnání ze dne 21. 5. 2003 je ale zřejmé, že ke zvýšení jejího majetku nedošlo, proto předmětný příjem nepodléhá dani. [9] Na závěr stěžovatelka navrhuje, aby byly rozsudky krajského soudu zrušeny a věci vráceny k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného ke kasačním stížnostem [10] Ve vyjádření ze dne 18. 8. 2011 žalovaný poukazuje na skutečnost, že stěžovatelka v kasačních stížnostech uvádí novou argumentaci a informace ohledně posuzování dohod o narovnání. K těmto informacím uvádí, že již před uzavřením dohody o narovnání bylo řízení o pohledávku za Českou pojišťovnou a. s. v části zastaveno, ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. V dohodě o narovnání ze dne 21. 5. 2003 je uvedeno, že správce konkursní podstaty popřel pohledávku stěžovatelky uplatněnou z titulu směnky, a to z důvodu duplicitního uplatnění téže pohledávky. Soubor nemovitého majetku obilního sila byl pro účely dražby oceněn na částku ve výši 8 mil. Kč. Technologie sila činila jen zlomek tohoto souboru, proto její hodnota nemohla být 10 mil. Kč, jak tvrdí stěžovatelka. V dalším žalovaný odkazuje na odůvodnění svých rozhodnutí a rozsudků krajského soudu a navrhuje, aby kasační stížnosti byly zamítnuty. IV. Spojení věcí [11] Jelikož se obě kasační stížnosti týkají týchž účastníků řízení, skutkově i právně shodných otázek a obsahují shodné kasační námitky, které směřují proti týmž důvodům rozsudků krajského soudu, přistoupil Nejvyšší správní soud na základě § 39 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. ke spojení věcí a jejich společnému projednání. V. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [12] Kasační stížnosti nejsou důvodné. [13] Nejvyšší správní soud musel nejprve posoudit přípustnost jednotlivých kasačních námitek. Dle § 104 odst. 4 s. ř. s. nelze v řízení o kasační stížnosti uplatňovat námitky, které nebyly uplatněny již v řízení před krajským soudem, ačkoliv tomu nic nebránilo. [14] Námitky shrnuté pod body [5] a [7] shora v řízení před krajským soudem uplatněny nebyly, ač tomu s ohledem na jejich obsah nic nebránilo. Stěžovatelka je poprvé vznesla až v kasačních stí