1 As 9/2011 — Nejvyšší správní soud

1 As 9/2011- 70 - text 1 As 9/2011 - 78 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Ing. O. V., zastoupen JUDr. Janem Bébrem, advokátem, Advokátní kancelář Bébr/Seidlová/Petrů, se sídlem Ostrovského 3, Praha 5, proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad, P.O.BOX 49, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 10. 1. 2008, čj. 11/2008-NBÚ/07-OP, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2010, čj. 11 Ca 52/2008 - 39, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobce je zaměstnán u Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“). ČTÚ podal dne 1. 2. 2005 žádost o vydání osvědčení pro žalobce pro styk s utajovanými informacemi na stupeň utajení „Tajné“. [2] Žalovaný rozhodoval ve věci předmětné žádosti dvakrát. Poprvé rozhodl dne 28. 12. 2005 podle § 36 odst. 3 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o ochraně utajovaných skutečností“ nebo jen „starý zákon“). Podle tohoto rozhodnutí bylo u žalobce shledáno bezpečnostní riziko podle § 23 odst. 2 písm. d) cit. zákona, neboť nesplňuje podmínku bezpečnostní spolehlivosti podle § 18 odst. 2 písm. c) cit. zákona. Z tohoto důvodu žalobci nebylo osvědčení vydáno. [3] V průběhu bezpečnostního řízení nabyl dne 1. 1. 2006 účinnosti zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti (dále též „nový zákon“ nebo „zákon o ochraně utajovaných informací“). Proti rozhodnutí ze dne 28. 12. 2005 podal žalobce rozklad. Náměstkyně ředitele žalovaného pověřena řízením žalovaného dospěla k závěru, že spisový materiál neumožňuje učinit objektivní závěr o existenci bezpečnostního rizika u žalobce ve smyslu § 23 odst. 2 písm. d) starého zákona, neboť nadměrné užívání alkoholických nápojů ze strany žalobce není spisovým materiálem dostatečně prokázáno. Z tohoto důvodu bylo dne 31. 3. 2006 rozhodnutím čj. 175/2006-NBÚ/07-RO podle § 131 odst. 3 písm. a) nového zákona o ochraně utajovaných informací, napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí žalovanému. Rozhodnutí o rozkladu bylo žalobci doručeno dne 7. 4. 2006. [4] Pro účely dalšího řízení ustanovil žalovaný jednoho znalce z oboru psychologie a jednoho znalce z oboru psychiatrie. V novém rozhodnutí ze dne 27. 9. 2007, čj. 88699/2007-NBÚ/P, žalovaný opakovaně rozhodl o nevydání osvědčení, a to z důvodu nesplnění podmínek podle § 12 odst. 1 písm. c) a d) zákona o ochraně utajovaných informací, které jsou nezbytné pro vydání požadovaného osvědčení, tj. osobnostní způsobilost a bezpečnostní spolehlivost. Důvodem nevydání bezpečnostního osvědčení bylo zjištění bezpečnostního rizika podle ustanovení § 14 odst. 3 písm. d) zákona o ochraně utajovaných informací. [5] Proti rozhodnutí podal žalobce dne 12. 10. 2007 znovu rozklad. Rozklad byl zamítnut rozhodnutím ze dne 10. 1. 2008; toto rozhodnutí ředitele žalovaného je také předmětem správní žaloby. Ředitel žalovaného v odůvodnění svého rozhodnutí vycházel především z jednoznačných závěrů znaleckých posudků. Znalkyně z oboru psychologie u žalobce zjistila rizikové faktory v souvislosti s jeho schopností utajovat informace. Především shledala u žalobce tendenci vyhýbat se potížím a upravovat pravidla ve svůj prospěch, projevy horší sebekázně, nespolehlivosti a nesvědomitosti v osobnostní struktuře. Dále poukázala na útlum výkonnosti intelektových schopností a kognitivních funkcí. Znalec z oboru psychiatrie pak konstatoval osobnostní nezpůsobilost spočívající v škodlivém užívání alkoholu se známkami závislosti na něm, což je pravděpodobná příčina organického poškození centrálního nervového systému. Dále znalec shledal účelovou bagatelizaci zneužívání alkoholu, nekritičnost ve vztahu k vlivu alkoholu na osobu žalobce a neschopnost korigovat svůj postoj. [6] K údajnému ovlivnění znalců ze strany žalovaného ředitel žalovaného uvedl, že závěry znalců nebyly zpochybněny a nelze tak učinit ani pouhým poukazem ze strany žalobce. Ředitel žalovaného nepřipustil ani námitku týkající se vzájemné konzultace znalců s odkazem na zcela obvyklou praxi v těchto souvisejících oborech. Závěry posudků nepřísluší řediteli žalovaného přezkoumávat. [7] K podmínce bezpečnostní spolehlivosti [§ 12 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně utajovaných informací] ve svém rozhodnutí ředitel žalovaného uvedl, že chování, které má vliv na důvěryhodnost žalovaného a jeho schopnost utajovat informace, spatřuje v stěžovatelově konzumaci alkoholu. Ředitel žalovaného připustil, že spisový materiál obsahuje k této otázce rozporné informace (výsledek šetření vojenského zpravodajství vs. tvrzení žalobce). V této souvislosti proto přihlédl k závěrům znaleckých posudků a k vyjádření samotného žalobce při prováděných pohovorech, kde připustil pravidelné užívání alkoholu „v malém množství“. Podle názoru ředitele žalovaného tak vydání osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi pro stupeň „Tajné“ žalobci není možné. [8] Proti rozhodnutí ředitele žalovaného podal stěžovatel žalobu k Městskému soudu v Praze. [9] Městský soud žalobu zamítl, neboť v postupu žalovaného neshledal důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí. Uvedl, že bezpečnostní riziko bylo u žalobce spatřováno v problémech s užíváním alkoholu v takovém rozsahu, který zapříčiňuje změny centrálního nervového systému. Podklady pro tento závěr byly získány v souladu se zákonem ve formě znaleckých posudků z oboru psychologie a oboru psychiatrie. Závěry těchto posudků nebyly nijak zpochybněny. Námitku, že znalci své posudky konzultovali, shledal krajský soud nedůvodnou, neboť se v těchto oborech jedná o zcela běžnou praxi. II. Argumenty obsažené v kasační stížnosti [10] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [11] Stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že městský soud nesprávně posoudil právní otázku. Na jeho věc, stejně jako žalovaný ve správním řízení, totiž aplikoval nesprávný zákon. Poukazuje přitom na přechodná ustanovení zákona o ochraně utajovaných informací, zejména na § 157 odst. 28, podle kterého „[p]rovedení bezpečnostní prověrky fyzické osoby, […] se řídí dosavadními právními předpisy pouze tehdy, jestliže žádost byla předána k poštovní přepravě nebo jinak doručena či podána nejpozději 45 dnů přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“ Současně odkazuje i na odst. 18 tohoto ustanovení cit. zákona, který stanoví, že „[b]ezpečnostní prověrka zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů […].“ Žádost o vydání osvědčení byla podána dne 1. 2. 2005, tedy před nabytím účinnosti nového zákona (výše cit zákon č. 412/2005 Sb.). Z tohoto důvodu měl být dle názoru stěžovatele aplikován zákon předchozí, tj. zákon č. 148/1998 Sb. [12] V kasační stížnosti stěžovatel dále namítá vady řízení před správním orgánem spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného pro nesrozumitelnost. Stěžovatel poukazuje na to, že výroková část rozhodnutí zamítá rozklad proti rozhodnutí o nevydání osvědčení pro stupeň „Tajné“ (III. stupeň utajení), avšak v odůvodnění je uvedeno, že žalovaný rozhodl o nevydání osvědčení pro stupeň „Důvěrné“ (II. stupeň utajení). Stěžovatel je přesvědčen, že jde o vadu řízení, nikoliv o písařskou chybu, jak uvedl městský soud v napadeném rozsudku. [13] Stěžovatel rovněž namítá nesprávně zjištěný skutkový stav a vadné a jednostranné hodnocení důkazů obsažených ve spise. V této souvislosti především popírá tvrzení o jeho nadměrném a škodlivém užívání alkoholických nápojů, které mělo být důvodem pro nevydání osvědčení. Při posouzení otázky požívání alkoholických nápojů stěžovatele, která byla klíčová pro rozhodnutí o nevydání osvědčení, žalovaný dle názoru stěžovatele hodnotil pouze vypracované znalecké posudky. Hodnocením dalších provedených důkazů se však žalovaný (ani soud) dále nezabýval, přičemž ani neodůvodňuje, z jakého důvodu. Stěžovatel tvrdí, že žalovaný (ani soud) nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Odvolává se přitom na důkazy o jeho nepožívání alkoholu založených ve spise, a to jednak na posudek psychologického pracoviště ze dne 20. 1. 2005, jednak na osvědčení pro stupeň utajení „Tajné“, které mu bylo vydáno dne 25. 9. 2000, a dále pak na výpovědi spolupracovníků ze současného pracoviště stěžovatele. K žádnému z těchto důkazů žalovaný ani městský soud vůbec nepřihlédly. [14] Samotné znalecké posudky z oboru psychologie (PhDr. Mária Staňkovská) a oboru psychiatrie (MUDr.