— Nejvyšší správní soud

14 Kse 1/2010- 146 - text 14 Kse 1/2010 - 156 R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a členů JUDr. Zdeňka Novotného, Mgr. Ing. Josefa Cingroše, Mgr. Stanislava Moláka, JUDr. Jany Nowakové - Těmínové a Mgr. Petra Škvaina, o návrhu ministra spravedlnosti ze dne 23. 2. 2010, č. j. 688/2009-OJ-SO/2, na zahájení kárného řízení proti Mgr. R. B., soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Praha 10, se sídlem Na Plískavě 1525/2, Praha 10, zast. JUDr. Jiřím Doležalem, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Plzeň – jih, Jablonského 7, Plzeň, při ústním jednání konaném dne 24. 1. 2011, t a k t o : Mgr. R. B., nar. X, soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 10, j e v i n e n , ž e I. jako soudní exekutor v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 003 EX 1228/07 v příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 2. 6. 2009, č. j. 003 EX 1228/07 – 30, stanovil odměnu soudního exekutora nikoliv z vymoženého plnění, nýbrž z výtěžku dražby, čímž jednal v rozporu s ustanovením § 5 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, ve znění pozdějších změn, t e d y závažným způsobem porušil své povinnosti při výkonu exekuční činnosti stanovené právním předpisem, t í m s p á c h a l kárné provinění podle § 116 odst. 2 exekučního řádu. Podle § 116 odst. 2 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb. se mu ukládá pokuta ve výši 10 000 Kč. II. Podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., v platném znění, s e z p r o š ť u j e návrhu ministra spravedlnosti ze dne 23. 2. 2010, č. j. 688/2009-OJ-SO/2, bodu 1., kterým mu bylo kladeno za vinu, že jako soudní exekutor v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 003 EX 1228/07, aniž by měl postaveno najisto, že neexistuje další exekučně postižitelný majetek, k uspokojení pohledávky oprávněného Telefonica O2 Czech Republic, a.s., se sídlem Praha 4, Za Brumlovkou 266/2, ve výši 9261 Kč a nákladů exekuce, rozhodl dne 5. 3. 2009, kdy vydal usnesení o dražební vyhlášce, o realizaci exekučního příkazu k prodeji nemovitostí ve společném jmění povinné M. M., bytem M. a jejího bývalého manžela, jejichž výsledná cena činila 1 500 000 Kč, a tyto dne 22. 4. 2009 vydražil za nejnižší možné podání ve výši 1 000 000 Kč, čímž jednal v rozporu s ustanovením § 47 odst. 1 věta třetí exekučního řádu, a měl tak porušit povinnost stanovenou právním předpisem a povinnosti stanovené čl. 5 Pravidel profesionální etiky a Pravidel soutěže soudních exekutorů postupovat svědomitě a pečlivě, neboť tento skutek není kárným proviněním. O d ů v o d n ě n í : Ministr spravedlnosti podal návrh na zahájení kárného řízení proti Mgr. R. B. pro kárné provinění spočívající ve dvou skutcích, kterých se měl kárně obviněný dopustit ve výroku rozhodnutí popsaným způsobem. Kárně obviněný se ke skutku uvedenému v bodu 1. návrhu na zahájení kárného řízení vyjádřil tak, že kárná žaloba nesprávně zužuje kritérium zřejmé nevhodnosti exekutorem zvoleného způsobu exekuce pouze na otázku poměru výše vymáhaného závazku povinného k ceně dražených nemovitostí, ačkoliv toto kritérium je v § 47 odst. 1 exekučního řádu uvedeno pouze příkladmo. Poukazoval na to, že soudní praxe dovodila, že případný nepoměr výše pohledávky a ceny nemovitostí je pouze jedním kritériem vhodnosti způsobu výkonu rozhodnutí; soud (zde soudní exekutor) musí současně uvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon (provedení exekuce) způsobem jiným, který nejen povede k naplnění účelu (uspokojení vymáhané pohledávky), nýbrž i v přiměřené době. Namítal dále, že kárná žaloba opomíjí skutečnost, že se sama povinná podílela na vytvoření situace, za které se rozhodovalo o způsobu provedení exekuce, a to jak svoji pasivitou faktickou, tak i svou pasivitou procesní, kdy nevyužila právní prostředky, které měla ke své obraně. Kárně obviněný dále uvedl, že exekuce postižením pohledávky z účtu povinné by nebyla efektivní a možná, neboť je vysoce pravděpodobné, ne-li jisté, že povinná veškeré finanční prostředky nacházející se na případném bankovním účtu poté, co jí byla doručena výzva k dobrovolné úhradě a usnesení o nařízení exekuce, přesunula na jiný účet či v hotovosti vybrala. Při existenci další nařízené exekuce, v jejímž důsledku byla exekučně postižena mzda povinné, bylo velmi pravděpodobné, že i bankovní účet povinné bude v důsledku této exekuce za existence souběžně probíhající exekuce na mzdu povinné neukončené vymožením pohledávky oprávněného a nákladů exekuce, postižen exekučním příkazem. Konstatoval, že na základě zkušeností z exekuční činnosti se jeví způsob exekuce postižením pohledávky z účtu povinného jako méně efektivní a reálný. Dále podrobně odůvodnil, proč nepovažoval za účelný a efektivní způsob ve formě exekuce prodejem movitých věcí. Kárně obviněný vyslovil přesvědčení, že exekuci prodejem nemovitostí za dané situace nelze považovat za zcela nepřiměřený způsob provedení exekuce, z čehož vyplývá, že § 47 odst. 1 exekučního řádu, případně § 264 o. s. ř. neporušil. Ke skutku uvedenému v bodu 2. návrhu na zahájení kárného řízení kárně obviněný uvedl, že k pochybení při vyčíslení odměny došlo nedopatřením, nikoliv úmyslně. Pověřený zaměstnanec jeho exekutorského úřadu denně zpracovává množství příkazů k úhradě nákladů exekuce, kdy je základem odměny vymožené plnění. V tomto případě zaměstnanec přehlédl skutečnost, že se jedná o dražbu a že odměna musí být vypočítána z nejvyššího podání a nikoliv z vymáhané pohledávky. Namítal, že kárný žalobce přehlédl, že organizace práce exekutorských úřadů vyžaduje elektronické vedení spisové evidence, kdy za použití počítačového systému a specializovaného softwaru jsou klíčová data v probíhající exekuci nasdílená z originálního zdroje zadaného do systému při prvním zavedení data. Kárně obviněný dále uvedl, že v dané věci byl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce s nesprávně vyčíslenou odměnou, která byla originálně zadána do systému pochybením zaměstnance, k němu byla následně vyznačena právní moc, a tam chybně uvedená částka byla poté automaticky přenesena (vygenerována z originálního zdroje data) i do časově navazujícího dokumentu – zprávy k rozvrhovému jednání. Dovozoval, že porušení § 5 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb. se mohl dopustit z povahy věci pouze jedenkrát tím, že vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, neboť soudní exekutor může určit náklady exekuce včetně své odměny výhradně tímto příkazem. Zprávou k jednání o rozvrhu rozdělované podstaty se náklady exekuce neurčují, a proto vyčíslením nákladů v této zprávě § 5 odst. 3 citované vyhlášky neporušil. Připustil neúmyslné pochybení, ale zdůraznil, že škodlivé následky v majetkové sféře povinné ani jiného subjektu nenastaly, a konstatoval, že byl při zjištění této skutečnosti připraven povinné rozdíl vrátit, a to bez ohledu na právní moc příkazu. Toto však již ve svém rozvrhovém rozhodnutí učinil exekuční soud. Navrhoval, aby byl kárné žaloby zproštěn, neboť se kárného provinění nedopustil. Při jednání kárného soudu využil kárně obviněný svého práva a k věci nevypovídal. Obhájce kárně obviněného i kárný navrhovatel setrvali na svých stanoviscích. Kárný žalobce navrhl, aby byl kárně obviněný uznán vinným oběma skutky návrhu a aby mu bylo uloženo kárné opatření ve formě napomenutí. Obhájce kárně obviněného navrhoval, aby byl kárně obviněný návrhu na zahájení kárného řízení v plném rozsahu zproštěn. Kárný soud především zjistil, že návrh byl z hlediska subjektivní i objektivní lhůty podán včas a účinně, neboť byl podán osobou k tomu oprávněnou do šesti měsíců poté, kdy se navrhovatel dozvěděl o kárném provinění (září 2009), a nejpozději do tří let poté, kdy mělo ke spáchání kárného provinění dojít (březen, červen 2009). Návrh na zahájení kárného řízení došel Nejvyššímu správnímu soudu dne 26. 2. 2010. Ze spisu 3 EX 1228/07 Exekutorského úřadu Praha 10 bylo zjištěno, že Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 19. 2. 2007, č. j. 1 Nc 5306/2007 – 4, nařídil exekuci ve věci oprávněného Telefonica O2 Czech republic, a.s., proti povinné M. M. podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 21. 10. 2005 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 9261 Kč. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. R. B. Usnesení nabylo právní moci dne 17. 7. 2007. Uvedené usnesení obdržela povinná dne 29. 6. 2007. Dne 21. 9. 2007 vydal soudní exekutor exekuční příkaz, jímž nařídil prodej nemovitosti povinné, a to jednotky č. 428/7 – byt v budově M., s tím, že výše uvedená nemovitost je ve společném jmění manželů. Oběma manželům byl exekuční příkaz doručen fikcí stejně jako všechny ostatní písemnosti vydané exekutorským úřadem. Cena nemovitosti byla určena znalcem částkou 1 500 000 Kč. Z obsahu znaleckého posudku ze dne 2. 12. 2008 plyne, že místní šetření prováděli zaměstnanci společnosti EQUITA Consulting s.r.o. dne 26. 11. 2008 za účasti povinné. Dne 22. 1. 2009 vydal soudní exekutor exekuční příkaz, jímž nařídil exekuci srážkami ze mzdy, a dne 26. 1. 2009 byl v 15.00 hod. pro