— Nejvyšší správní soud

15 Kse 7/2010- 67 - text 15 Kse 7/2010 - 67 R O Z H O D N U T Í Kárný senát Nejvyššího správního soudu ve složení: JUDr. Lenka Matyášová, JUDr. Vladimír Veselý, Mgr. MUDr. Radan Kuča, JUDr. Jindřich Psutka, JUDr. Gabriela Vilímková a Mgr. Martina Douchová, projednal v ústním jednání dne 19. 5. 2011 kárnou žalobu ministra spravedlnosti ze dne 8. 12. 2010 proti JUDr. J. G., soudnímu exekutorovi, Exekutorský úřad Praha 6, se sídlem Bělohorská 270/17, Praha 6, zast. v řízení JUDr. Tomášem Jírou, advokátem se sídlem Tychonova 44/3, Praha 6 a rozhodl t a k t o : Podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb. o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, se kárně obviněný soudní exekutor JUDr. J. G. Exekutorský úřad Praha 6, se sídlem Bělohorská 270/17, Praha 6 z p r o š ť u j e návrhu ministra spravedlnosti na zahájení kárného řízení ze dne 8. 12. 2010 p r o s k u t e k , ž e jako soudní exekutor ve věci vedené pod sp. zn. 025 Ex 13821/08 k uspokojení pohledávky oprávněného Citibank Europe plc, organizační složka, proti povinnému: V. Š. vydal dne 26. 11. 2009 exekuční příkaz č. j. 025 Ex 13821/08 k provedení exekuce prodejem nemovitostí, konkr. rodinného domu č. p. 157 na stavební parcele č. 1796 a pozemku č. 1041/87 (zahrada) v k. ú. Jílové u Prahy, ve společném jmění manželů, ačkoli z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že manželka povinného je výlučnou vlastnicí uvedených nemovitostí a tyto nemovitosti tak nebyly součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů a ani následně nemohlo dojít k jejich transformaci do společného jmění manželů.; současně s manželkou povinného ani nejednal jako s účastníkem exekučního řízení, tedy měl porušit povinnosti stanovené právním předpisem, protože uvedený skutek n e n í kárným proviněním. O d ů v o d n ě n í : Kárnou žalobu podal ministr spravedlnosti (dále „kárný žalobce“) dne 8. 12. 2010, a to na základě šetření provedeného odborem dohledu v rámci výkonu dohledu nad exekuční činností v souvislosti s podanou stížností paní JUDr. S. K., nyní již bývalé manželky povinného ze dne 16. 8. 2010. Kárná žaloba byla podána v souladu s ust. § 117 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „exekuční řád“) a je podána včas (§ 117 odst. 3 cit. zákona). Kárný žalobce obviněnému exekutorovi vytýká postup při provádění exekuce prodejem nemovitostí, konkrétně to, že soudní exekutor vydal exekuční příkaz č. j. 025 Ex 13821/08 k provedení exekuce prodejem nemovitostí ve společném jmění manželů, tj. povinného i jeho manželky, a to přesto, že provedenými lustracemi zjistil jednak z evidence obyvatel adresu i rodinný stav povinného (ženatý ode dne 27. 10. 1989) a dále zjistil z katastru nemovitostí, že manželka povinného je zapsána jako výlučný vlastník nemovitostí v k. ú. Jílové u Prahy, které nabyla kupní smlouvou dne 24. 2. 1997. Kárně obviněný postupoval v rozporu s ust. § 66 odst. 2 exekučního řádu, který stanoví, že k provedení exekuce prodejem nemovitostí povinného může exekutor přistoupit, jen, jestliže bude listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popř. též veřejnými listinami notáře doloženo, že nemovitost je ve vlastnictví povinného. Kárný žalobce na tomto místě konstatuje, že doložení se nerovná prokázání; k tomu, aby bylo doloženo vlastnictví nemovitosti povinným postačí, že z listin, které má soudní exekutor k dispozici, vlastnictví povinného vyplývá a že z žádných dalších skutečností, které jsou exekutorovi známy, neplyne, že by povinný vlastníkem nemovitosti nebyl. Dále uvádí, že věc, která byla pořízena za trvání bezpodílové spoluvlastnictví manželů (společného jmění manželů) z prostředků patřících výlučně jednomu z manželů (např. z peněz, které měl již v době před uzavřením manželství nebo které sám získal darováním), se nestává předmětem bezpodílového spoluvlastnictví (společného jmění) a je ve výlučném vlastnictví toho, kdo ji takto pořídil. Rozhodující z hlediska určení je pak vůle obou manželů. Kárný žalobce uvádí, že z výpisu z katastru nemovitostí, který měl soudní exekutor k dispozici, jednoznačně vyplývá, že výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí je JUDr. S. K. Kupní smlouva ze dne 24. 2. 1997 obsahuje též prohlášení V. Š., manžela kupující, že jmenovaná „(k)upuje výše uvedené nemovitosti z prostředků nespadajících do BSM a nabývá je do svého výhradního vlastnictví.“ I tento dokument měl soudní exekutor k dispozici. Předmětné nemovitosti tedy nebyly součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů, tedy ani následně nemohlo dojít k jejich transformaci do společného jmění manželů. Soudní exekutor tudíž postihl exekucí majetek, který není ve vlastnictví povinného, nesplnil tedy podmínku dle ust. § 66 odst. 2 exekučního řádu, neboť z dostupných listin vyplynulo, že výlučným vlastníkem nemovitostí je jednoznačně manželka povinného a takto je zapsáno vlastnické právo rovněž v katastru nemovitostí. Obviněný exekutor postupoval dle kárného žalobce současně v rozporu s ust. § 36 odst. 2 exekučního řádu, který stanoví, že jsou-li exekučním příkazem postiženy věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů, je účastníkem exekučního řízení, pokud jde o tyto věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, i manžel povinného. Pokud tedy soudní exekutor postihl nemovitosti ve výlučném vlastnictví manželky povinného s tím, že tyto tvoří společné jmění manželů, měl by s ní jednat jako s účastníkem řízení a měl by ji v řízení obesílat. Kárný žalobce v této souvislosti dodává, že tvrdí-li exekutor, že by jejím obesláním zmařil účel exekuce, je takové tvrzení zcela irelevantní. Kárný žalobce v jednání exekutora shledal závažné porušení povinností stanovených zákonem, a proto navrhuje, aby jeho jednání bylo posouzeno jako kárné provinění dle § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu a navrhuje uložení přiměřené pokuty podle § 116 odst. 3 písm. c) cit. zákona. Kárně obviněný exekutor v písemném vyjádření k návrhu kárného žalobce uvedl, že z jeho strany nedošlo k jednání, popř. opomenutí, které by bylo možno hodnotit jako kárné provinění. Konstatuje, že byl pověřen provedením exekuce; v souladu s ust. § 46 odst. 1 exekučního řádu, je tedy povinen činit úkony směřující k provedení exekuce i bez návrhu, provedl proto lustrace, na jejichž základě zjistil skutečnosti odůvodňující další postup v exekuci. Ohledně osoby povinného bylo zjištěno, že tento je ženatý s JUDr. S. K., přičemž manželství bylo uzavřeno dne 27. 10. 1989; z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že jmenovaná je vlastníkem nemovitosti – rodinný dům č. p. 157 na st. parcele č. 1796 a pozemku č. 1041/87(zahrada) v k. ú. Jílové u Prahy. V katastru nemovitostí byla tato uvedena jako výlučný vlastník uvedené nemovitosti, současně bylo možno z katastru nemovitostí zjistit, že nabývacím titulem této nemovitosti byla kupní smlouva ze dne 24. 2. 1997 s právními účinky vkladu ke dni 24. 2. 1997. Kárně obviněný exekutor odkazuje na ust. § 143 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého tvoří společné jmění manželů majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství s výjimkou konkrétních případů dále zde uvedených; podle ust. § 144 občanského zákoníku potom je konstituována domněnka, že není-li prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý za trvání manželství tvoří společné jmění manželů. Jelikož došlo k uzavření manželství povinného a jmenované v roce 1989 a k nabytí předmětné nemovitosti v roce 1997, uplatnila se uvedená zákonná domněnka a na předmětnou nemovitost tedy bylo nutno pohlížet jako na majetek patřící do společného jmění manželů, přitom exekutor neměl prokázáno, že by snad předmětná nemovitost součástí společného jmění manželů nebyla.- v tomto případě tedy, považoval-li předmětnou nemovitost za majetek v SJM, postupoval v souladu se zákonem. Závěr kárného žalobce, který uvádí, že z výpisu z katastru nemovitostí i z nabývacího titulu jednoznačně vyplývalo, že manželka povinného je výlučným vlastníkem nemovitosti, nepovažuje kárně obviněný exekutor za správný. Předně poukazuje na povahu, resp.závaznost informací v katastru nemovitostí evidovaných; jedná se přitom o soubor informací, z nichž některé je možno vnímat jako závazné, některé naopak mohou být pouze vodítkem při zjišťování skutečného stavu. Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí v § 20 uvádí, které údaje katastru jsou závazné, a to pouze pro právní úkony týkající se nemovitostí uvedených v katastru; těmito údaji jsou: parcelní číslo, geometrické určení nemovitosti a název a geometrické určení katastrálního území. Z uvedeného vyplývá, že pokud nestanoví něco jiného jiný právní předpis (což nestanoví), ostatní údaje v katastru včetně údajů o vlastnictví nejsou závazné (ani judikatura vyšších soudů nevnímá údaj o vlastnictví v katastru nemovitostí jako závazný podklad pro své rozhodnutí). Pokud tedy v daném případě byla manželka povinného uvedena v katastru jako výlu