2 Afs 38/2011 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 38/2011- 153 - text 2 Afs 38/2011 - 162 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: Afin marketing, a. s. (dříve AFIN BROKERS, a. s.) se sídlem Brno, Lidická 73, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Berkou, advokátem se sídlem Brno, Krkoškova 2, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 28, v řízení o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 10. 5. 2007, č. j. 2007/1682/110, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2011, č. j. 5 Ca 222/2007 – 111, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobci na náhradu nákladů kasačního řízení částku 2880 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce advokáta Mgr. Zdeňka Berky. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaná jako stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného rozsudku městského soudu, jímž bylo zrušeno rozhodnutí bankovní rady České národní banky (dále jen „bankovní rada“) ze dne 10. 5. 2007, č. j. 2007/1682/110 a věc jí byla vrácena k dalšímu řízení. Bankovní rada tímto rozhodnutím změnila rozhodnutí České národní banky ze dne 11. 12. 2006, č. j. 2006/10108/540, sp. zn. 51/138/2005, kterým bylo žalobci odňato povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry za porušení pravidel jednání se zákazníky, nezajištění jednotné identifikace majetku zákazníků, neprovádění rekonciliací a za porušení povinnosti uchovávat záznamy o komunikaci se zákazníkem. Bankovní rada v rozhodnutí o rozkladu dospěla k závěru, že byla prokázána závažná porušení zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o podnikání na kapitálovém trhu“), a že v řízení nebyly porušeny procesní předpisy; rozhodnutí musela změnit proto, že zaměnilo řízení o uložení sankce za správní delikty a řízení o uložení opatření k nápravě a o odnětí povolení. Vzhledem k tomu, že prvostupňové rozhodnutí je třeba chápat jako rozhodnutí o odnětí povolení, změnila bankovní rada rozhodnutím o rozkladu zcela jeho výrok, v němž vymezila sedm skupin porušení zákona (i., ii., iii., iv., v., vi., vii.) a podle § 136 odst. 1 písm. h) a § 145 odst. 2 písm. d) zákona o podnikání na kapitálovém trhu žalobci odňala povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry „udělené mu rozhodnutím Ministerstva financí České republiky ze dne 14. 3. 1997 pod č. j. 102/13213/97, ve znění pozdějších změn“. Městský soud v napadeném rozsudku vycházel ze skutečnosti, že správní řízení bylo zahájeno pro možná porušení zákona vyjmenovaná v oznámení o zahájení řízení a v oznámeních o rozšíření předmětu zahájeného řízení, přičemž na možnost postihu spočívajícího v odnětí povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry byl žalobce upozorněn dne 19. 12. 2005. Odmítl tak důvodnost žalobní námitky, že není zřejmé, jaké řízení bylo vedeno. Souhlas vyslovil i s tím, že změnou prvostupňového rozhodnutí byl vypuštěn výrok o zastavení řízení „ve věci ostatních nedostatků, o kterých bylo řízení zahájeno“; tento výrok byl neurčitý a nebylo jasné, co je jeho předmětem. Řízení bylo správně vedeno podle správního řádu č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a žalovaný se vypořádal s rozkladovými námitkami směřujícími proti úplnosti dokazování a odůvodnění rozhodnutí. Žalobci byla dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí, ovšem poté byl spis doplňován o další důkazy. Soud však dospěl k závěru, že toto procesní pochybení nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí, neboť žalobce se s těmito podklady seznámil v rámci nahlížení do spisu před vydáním rozhodnutí. Soud rovněž shledal zákonným doručení prvostupňového rozhodnutí a konstatoval úplnost vyčerpání rozkladových námitek týkajících se naplnění skutkových podstat zjištěných deliktů a v podstatné míře se ztotožnil s jejich právním posouzením. Porušení zákona však městský soud shledal v těchto skutečnostech: 1) Nebylo jednoznačně určeno jednání uvedené pod body iii., iv. a v. výroku rozhodnutí tak, aby nebylo zaměnitelné s jiným (tento důvod rovněž rozvádí ad 5). Jednání pod bodem i. a vii. výroku rozhodnutí bylo vymezeno obdobím červenec 2003 až červen 2005 a bylo posuzováno podle zákona o kapitálovém trhu, který však nabyl účinnosti až dne 1. 5. 2004; podle jeho § 203 mělo být porušení zákona jemu předcházející posuzováno podle dosavadních předpisů. Žalovaná se přitom vztahem obou zákonů nezabývala. 2) Pod bodem i. výroku rozhodnutí se měl žalobce dopustit skutku podle § 15 odst. 1 písm. f) a § 15 odst. 1 a) ve spojení s § 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu jednáním v období od července 2003 až do května 2005. Za podobné jednání však žalobci již byla uložena pokuta podle § 47b odst. 1 písm. a) zákona č. 519/1992 Sb., ve znění do 30. 4. 2004, a to rozhodnutím Komise pro cenné papíry ze dne 26. 1. 2005, č. j. 51/So/53/2004/4, bod k) výroku. Rozhodnutí sice nekonkretizuje dobu porušování povinností, ovšem nelze přisvědčit žalovanému, že pokuta byla uložena za obchody uskutečněné do 10. 10. 2001, neboť závazný je výrok a nikoliv odůvodnění rozhodnutí, v němž jsou tyto obchody konkretizovány. Rozhodnutí žalované pak při neurčitosti předchozího rozhodnutí Komise pro cenné papíry (dále též „Komise“) mělo být formulováno tak, aby zamezilo dojmu z dvojího postihu. 3) Stejně tak ve vztahu k bodu vii. výroku rozhodnutí postihujícího jednání podle § 17 písm. b) zákona o podnikání na kapitálovém trhu v době od července 2003 do června 2005 dochází ke střetu s bodem j) výroku rozhodnutí Komise ze dne 26. 1. 2005, č. j. 51/So/53/2004/4 o porušení povinnosti podle 47a odst. 1 písm. a) zákona č. 591/1992 Sb., ve vazbě na § 2 odst. 2 vyhl. č. 466/2002 Sb. do 30. 4. 2004 a od 1. 5. 2005 podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 256/2004 Sb. ve vazbě na § 4 odst. 2 písm. g) vyhlášky č. 258/2004 Sb. Toto jednání bylo postiženo oběma rozhodnutími. Městský soud neakceptoval vysvětlení žalované, že rozhodnutí Komise vycházelo ze zjištění kontroly ukončené dne 25. 3. 2004 a že v druhém rozhodnutí byl chybně uveden rok 2003 namísto roku 2004. 4) Soud zdůraznil, že k odnětí povolení k podnikání na kapitálových trzích zákon v § 145 odst. 2 písm. d) vyžaduje naplnění podmínky opakovaného nebo závažného porušení povinností. Žalovaná takto hodnotila veškerá jednání, nejen zásadní nedostatky uvedené pod body i., ii. a iii. výroku. Městský soud z toho dovodil, že i ostatní jednání žalovaná zřejmě považovala za zásadní nedostatky, aniž tuto jejich intenzitu ovšem v rozhodnutí hodnotila. 5) Jednání pod body iii., iv. a v. výroku rozhodnutí není časově vymezeno svým počátkem, ačkoliv doba, po kterou se měl žalobce tohoto jednání dopouštět, je důležitá jednak pro posouzení závažnosti porušení povinnosti, jednak pro jednoznačné vymezení skutku. Zde městský soud poukazuje na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 - 73 o identifikaci skutku. 6) Důvodnou shledal městský soud rovněž žalobní námitku nevyrozumění žalobce o provádění výslechu svědků. Nepřisvědčil žalované, že tato povinnost se vztahuje jen na výslechy prováděné při místním ohledání nebo při ústním jednání. Povinnost vyrozumění o výslechu nelze nahradit možností seznámení se s obsahem výpovědí. Správní orgány obou stupňů se o výpovědi opíraly jako o důkazy a nelze proto přisvědčit názoru žalovaného, že šlo jen o jeden z důkazů, přičemž porušení povinností bylo prokázáno i jinými důkazy. Městský soud shrnul, že tyto vady jsou natolik závažné, že je třeba napadené rozhodnutí žalované zrušit a věc jí vrátit k dalšímu řízení. Z důvodů procesní ekonomie se pak nezabýval dalšími žalobními námitkami. Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s., tedy nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a nepřezkoumatelnost rozsudku spočívající v nedostatku důvodů, či jiné vady řízení před soudem, mající za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Soud se podle jejího názoru řádně nevypořádal s povahou pokračujících a trvajících deliktů (ad 1) ani s argumentací žalované uvedené k tomu v jejím vyjádření k žalobě. Nesprávně posoudil porušení principu ne bis in idem (ad 2, 3) pro vady rozhodnutí Komise pro cenné papíry, které nebylo napadeno žalobou. Nepřihlédl k argumentaci rozkladového i prvostupňového rozhodnutí zabývající se otázkou závažnosti a opakovanosti porušení povinností žalobcem (ad 4). Soud také nesprávně posoudil otázku časového vymezení skutků (ad 5) a nesprávně hodnotil význam výslechu svědků ve vztahu ke skutkovým zjištěním (ad 6). Blíže kasační důvody konkretizuje takto: Ad 1) Pod bodem i. a vii. výroku rozhodnutí je doba jednání vymezena od července 2003 do června 2005 a jednání je kvalifikováno podle zákona o