4 Ads 22/2011 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 22/2011- 52 - text 4 Ads 22/2011 - 59 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: Bc. E. B., zast. Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, zast. Mgr. Tomášem Zlesákem, advokátem, se sídlem Revoluční 1, Praha 1, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2010, č. j. 2 Ad 27/2010 – 22, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2010, č. j. 2 Ad 27/2010 – 22, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dne 30. 6. 2009 požádala žalobkyně, studentka pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, o dávku státní sociální podpory - příspěvek na bydlení, a to od 1. 9. 2006. Dne 20. 7. 2009 požádala o přerušení řízení k zajištění požadovaných dokladů. Úřad práce hlavního města Prahy usnesením ze dne 27. 7. 2009 řízení přerušil. Žalobkyně žádost doložila rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 21 C 370/2008 - 42 (ve spise se nachází pouze první strana tohoto rozsudku), podle něhož uvedený soud v řízení o určení nájemce proti žalované Městské části Praha 4 určil, že žalobkyně je výlučným nájemcem bytu č. X v domě č. p. X v obci P., část obce P., k. ú. Podolí. Žalobkyně dále doložila, že k tomuto bytu uhradila nájemné za měsíc říjen 2008 v částce 5983 Kč, nájemné za měsíc listopad 2008 v částce 5983 Kč. Nájemné za měsíc prosinec 2008 v částce 5983 Kč, náklady za elektřinu 2 x 500 Kč a náklady za plyn ve výši 390 Kč uhradil otec žalobkyně Ing. T. B. Podle připojeného dokladu ze dne 31. 12. 2008 zaplatila žalobkyně svému otci částku 7373 Kč sestávající z částky 5983 Kč - nájem za prosinec 2008, z částky 1000 Kč - náklady za elektřinu a z částky 390 Kč  náklady za plyn. V podání ze dne 7. 10. 2010 žalobkyně vysvětlila, že v daném bytě bydlí od narození. Do srpna 2006 byli nájemci bytu její otec a matka. Ti zde mají sice i nadále trvalé bydliště, ale ve skutečnosti bydlí s jejím postiženým bratrem na adrese J. J. X, P. 4, kam se ovšem jako nájemci nemohou přihlásit k trvalému pobytu, protože zákon o trvalém pobytu vyžaduje souhlas, který nemůže nezletilá nesvéprávná osoba udělit. Žalobkyně žádala, aby byly tyto osoby vyloučeny z okruhu posuzovaných osob pro účely zjišťování rozhodného příjmu. Ke svému tvrzení doložila evidenční list se seznamem osob bydlících na adrese J. J. X, P. 4. Dále uvedla, že zaplatila všechny účty, přestože doklady o zaplacených částkách na nájem a s ním související služby zní na jméno jejího otce. Pokud byly některé platby dodavatelům zaplaceny osobou blízkou, byly jí přeúčtovány na konci čtvrtletí, k čemuž předložila doklady. Náklady hradí z části příspěvku na péči, který je vyplácen matce na bratra, z půjčky od rodičů a ze sociálního a ubytovacího stipendia vypláceného školou, kde nyní studuje. Úřad práce hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 12. 10. 2009 vyslovil, že se při posuzování nároku na příspěvek na bydlení nebude přihlížet k rodičům žalobkyně a jejímu bratrovi. Dalším rozhodnutím z téhož dne zamítl žádost žalobkyně o příspěvek na bydlení s odůvodněním, že nájemní vztah k bytu byl prokázán až právní mocí rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, tj. dnem 9. 7. 2009, a proto nelze přiznat dávku od 30. 3. 2009. K odvolání žalobkyně zrušil Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 2. 12. 2009 rozhodnutí Úřadu práce hlavního města Prahy a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyslovil názor, že na žalobkyni přešel nájem bytu podle § 706 odst. 1 a § 708 občanského zákoníku od srpna 2006, kdy rodiče opustili společnou domácnost. Dále uvedl, že příjmový doklad ze dne 31. 12. 2008 o tom, že žalobkyně uhradila náklady za měsíc prosinec svému otci, který tyto náklady uhradil prvotně, nelze uznat jako náklad hrazený žalobkyní, neboť bylo rozhodnuto, že se k otci žalobkyně nebude pro účely posuzování nároku přihlížet. Rozhodnutím ze dne 17. 12. 2009, č. j. 3875/9/ADA-1/7, přiznal Úřad práce hlavního města Prahy žalobkyni příspěvek na bydlení v částce 2895 Kč měsíčně od 30. 3. do 30. 6. 2009. Z odůvodnění je patrno, že náklady na bydlení určil částkou 3988, 67 Kč měsíčně a konstatoval, že tato částka není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení, která činila 5088 Kč měsíčně. Za příjem žalobkyně pro výši dávky považoval životní minimum pro jednotlivce v částce 3126 Kč. Dospěl k závěru, že výše dávky činí 2895 Kč = 3988, 67 – (3126 x 0,35). Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 2. 2010, č. j. MHMP 75558/2010 SSP/28/10, odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. K námitce žalobkyně, proč nebyly do nákladů na bydlení započteny náklady za prosinec 2008 v částce 7373 Kč, které dne 31. 12. 2008 otci refundovala, uvedl žalovaný, že náklady musí být hrazeny žadatelem, případně osobou společně posuzovanou. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o tom, že se k otci žalobkyně nebude při posuzování nároku na příspěvek na bydlení přihlížet, nelze částku 7373 Kč, kterou prvotně uhradil, započítat do nákladů bydlení hrazených žadatelkou. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, v níž uvedla, že náklady na bydlení, které žalovaná odmítla uznat, jsou jejími náklady na bydlení. Vyslovila přesvědčení, že i kdyby náklady na bydlení za ni zaplatil někdo jiný, jedná se o náklady spojené s odpovědností nájemce hradit nájem a služby spojené s nájmem bytu. Poukazovala na to, že se jedná výlučně o její náklady, neboť v bytě bydlí pouze ona a sama je i spotřebovává. Upozornila na domněnky žalovaného, že „… náklady musí být hrazeny žadatelem, popřípadě osobou společně posuzovanou… V případě úhrady jinými osobami by již nešlo o náklady, které vznikly posuzované osobě a které tato osoba sama uhradila“. Měla za to, že uvedené domněnky žalovaného ji nutí k takovému způsobu placení nákladů na bydlení, který zákon neuvádí a nevyžaduje. Namítala, že v řízení o odvolání došlo k závažné procesní chybě, neboť úřad práce postoupil odvolání bez svého stanoviska a žalovaný rozhodl, aniž by takové stanovisko měl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 10. 2010, č. j. 2 Ad 27/2010 - 22, žalobu žalobkyně zamítl. K námitce žalobkyně ohledně započtení částky 7373 Kč setrval na stanovisku vysloveném žalovaným a uvedl, že pojem „jeho náklady“ uvedený v § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 117/1995 Sb.“), je nutno vykládat jako náklady hrazené vlastníkem nebo nájemcem bytu, a nikoliv jako náklady hrazené jinou osobou, tedy osobou s vlastníkem nebo nájemcem bytu neposuzovanou. Ve včas podané kasační stížnosti žalobkyně (dále též jen „stěžovatelka“) uvedla, že se nedomáhá toho, aby jí žalovaný a soud uznal náklady na bydlení hrazené otcem, ale dovolává se toho, že náklady nakonec zaplatila sama, byť nestandardním způsobem. Namítala, že není důvodné, aby náklady na bydlení byly přisuzovány jakékoliv jiné osobě jenom proto, že nemohla z technických důvodů tyto zaplatit ze svého bankovního účtu, a proto použila bankovní účet svého otce. Z tohoto účtu sice byly peníze odepsány, ale v konečném důsledku otec nezaplatil vůbec nic. Vzhledem k tomu, že důkaz o zaplacení nákladů na bydlení správní orgán dosud nijak nezhodnotil, a to ani tak, že ho neuznává, považovala napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Stěžovatelka dále nesouhlasila s názorem soudu, který neuznal její námitku spočívající v tvrzení, že nebyla seznámena s podklady pro vydání rozhodnutí. Uvedla, že podkladem pro vydání rozhodnutí nebyly jenom samotné doklady, ale též jejich zhodnocení. Správní orgány ani soud však příjmový doklad č. 200804, podle něhož zaplatila svému otci částku 7373 Kč, nijak nezhodnotily, a pokud zhodnocen byl, nebyla stěžovatelka s obsahem hodnocení seznámena. Podle jejího názoru mělo být zhodnocení tohoto dokladu uvedeno i ve stanovisku správního orgánu prvního stupně, které však správní orgán prvního stupně žalovanému neposkytl. Žalovaný rozhodoval pouze na základě rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, a nemohl se tak vypořádat s argumentací uvedenou v podaném odvolání. Navrhovala, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Současně požádala o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 11. 2010, č. j. 2 Ad 27/2010 - 38, ustanovil stěžovatelce pro řízení o kasační stížnosti zástupkyni Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátku. Žalovaný se ke kasační stížnosti stěžovatelky nevyjádřil. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v § 109 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vázán rozsahem a důvody uplatněnými v kasační stížnost