4 Ads 66/2010 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 66/2010- 90 - text 4 Ads 66/2010 - 90 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: R. P., zast. JUDr. Pěvou Skýbovou, advokátkou, se sídlem Bartošova 4, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Brno, se sídlem Veveří 7, Brno, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2010, č. j. 32 Cad 7/2008 - 48, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2010, č. j. 32 Cad 7/2008 - 48, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dne 26. 3. 2008 požádala žalobkyně o plný invalidní důchod. Podle záznamu o jednání Městské správy sociálního zabezpečení v Brně ze dne 5. 6. 2008 byla uznána plně invalidní od 1. 7. 2005. Jako rozhodující zdravotní postižení byla označena paranoická porucha s trvalými bludy způsobující pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly V., položky 2c, 70 %. Žalobkyně však nesplňovala podmínku potřebné doby pojištění pro vznik nároku na důchod a podáními ze dne 1. 7. 2008, 13. 8. 2008, 28. 7. 2008 a dalšími žádala Českou správu sociálního zabezpečení o umožnění doplacení potřebné doby pojištění. Ze záznamu oddělení České správy sociálního zabezpečení č. 427 ze dne 8. 8. 2008 plyne, že žalobkyně nebyla ochotna řešit svou situaci doplacením dobrovolného důchodového pojištění. Rozhodla se proto zajistit si potřebnou dobu pojištění zpětnou účastí na důchodovém pojištění jako spolupracující osoba osoby samostatně výdělečně činné. Podle názoru oddělení č. 331 a 333 se jednalo o postup, který je v podstatě obcházením zákona a nebylo považováno za vhodné se stěžovatelkou spolupracovat ve vztahu ke zpětnému pojištění osoby samostatně výdělečně činné. Za dostatečné pro vyhovění požadavku žalobkyně se považovalo sdělení o skutečnosti, která doba z rozhodného období 10 let před vznikem invalidity (1. 7. 1995 – 30. 6. 2005) jí bude hodnocena pro účely nároku. V obsáhlém přípise ze dne 25. 7. 2008 Česká správa sociálního zabezpečení žalobkyni poučila o následcích pozdního splnění povinnosti podat přehled o příjmech a výdajích, o možnosti uložení pokuty a dalších následcích. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 9. 2008 byl žalobkyni přiznán plný invalidní důchod od 1. 7. 2008 a jeho výše činila od srpna 2008 7975 Kč měsíčně. Dne 6. 10. 2008 požádala žalobkyně o plný invalidní důchod s datem jeho přiznání od 1. 6. 1993. Posudkové orgány setrvaly na posouzení data vzniku invalidity dříve stanoveného na 1. 7. 2005. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2011, č. j. 4 Ads 118/2010 – 174, byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2010, č. j. 33 Cad 50/2009 – 116, jímž byla zamítnuta žaloba žalobkyně směřující proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 23. 3. 2009, č. X, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o plný invalidní důchod od 1. 6. 1993. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že posouzení data vzniku plné invalidity dnem 1. 7. 2005 je nepřezkoumatelné a nepřesvědčivé. Dne 1. 10. 2008 oznámila Okresní správa sociálního zabezpečení ve Vyškově žalobkyni zahájení správního řízení ve věci uložení pokuty podle § 54 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.), pro nesplnění povinnosti v § 48 odst. 1 písm. b) a odst. 5 téhož zákona, spočívající v pozdním oznámení dne ukončení spolupráce při výkonu samostatné výdělečné činnosti. Ve spise je založeno podání žalobkyně k oznámení o zahájení správního řízení, které není datováno a v němž mimo jiné žalobkyně uvádí, že se její nemoc zhoršila natolik, že již nezvládá přímé jednání na úřadech, protože jí adekvátní odpovědi dochází opožděně. Vyřizování invalidního důchodu bylo pro ni velmi stresující. Doplacení tohoto důchodu považovala za nápravu chyb posudkových orgánů i soudu. Okresní správa sociálního zabezpečení ve Vyškově rozhodnutím ze dne 8. 10. 2008, č. j. 31004/130-9015-1.10.2008-64-3/JD, uložila žalobkyni podle § 54 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. pokutu ve výši 10 000 Kč za porušení povinnosti uvedené v § 48 odst. 1 písm. b) a odst. 5 téhož zákona, tj. za pozdní oznámení ukončení samostatné výdělečné činnosti. V podaném odvolání žalobkyně uvedla, že požádala o plný invalidní důchod od 1. 6. 1993, takže penalizace je zcela neadekvátní. Dále uvedla, že doplacení pojištění za neodpracované roky provedla na základě pokynů České správy sociálního zabezpečení, které předala na Okresní správě sociálního zabezpečení ve Vyškově. Poukazovala na to, že kdyby se u soudu neztratil spis týkající se posouzení neplatnosti výpovědi, tak by jí roky pojištění nechyběly a toto správní řízení by nebylo. Dále namítala, že z důvodu nemoci nedokáže přímo odpovídat na otázky. Znovu zdůraznila, že nezvládá přímé jednání na úřadech. Za nejrychlejší v této věci považovala přiznání plného invalidního důchodu od roku 1993 s tím, že dodatečné přihlášení k činnosti osoby samostatně výdělečně činné bude bezpředmětné. Okresní správa sociálního zabezpečení ve Vyškově ve stanovisku k odvolání ze dne 3. 11. 2008, č. j. 31004/130-9010-3.11.2008/JD, uvedla, že dne 25. 8. 2008 se dostavila žalobkyně s manželem a tento den bylo provedeno přihlášení i odhlášení spolupracující osoby na dobu od 1. 3. 1999 do 28. 2. 2001. Manžel žalobkyně byl od 1. 3. 1999 do 6. 7. 2007 osobou samostatně výdělečně činnou ve formě vedlejší činnosti. Byly podány tiskopisy přehledů za rok 1999, 2000 a 2001, z nichž vyplynulo, že činnost byla bez příjmů a výdajů. Na dokladech byla podepsána přihláška a doplatky byly uhrazeny dne 25. 8. 2008. Manželé P. byl upozorněni na možnost uložení pokuty. Vzhledem k délce porušení povinnosti byly pokuty uloženy. Ve stanovisku k odvolání je uvedeno, že na základě informací z důchodového oddělení Okresní správy sociálního zabezpečení ve Vyškově se lze domnívat, že činnost byla přihlášena účelově proto, aby byly získány doby pojištění a byl vyplácen plný invalidní důchod od 1. 7. 2005. Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště v Brně, rozhodnutím ze dne 2. 12. 2008, č. j. 3411/9015/19.11.2008/637/P6, zamítla odvolání žalobkyně a napadené rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení ve Vyškově potvrdila. V odůvodnění rozhodnutí mimo jiné uvedla, že okolnosti zdravotního stavu mohou mít uplatnění v řízení o plný či částečný invalidní důchod, přičemž s řízením o uložení pokuty nijak nesouvisejí. Ve vztahu k výši uložené pokuty uvedla, že pokuta je přiměřená z hlediska správního uvážení, neboť oznámení ukončení samostatné výdělečné činnosti se zpožděním sedm a půl let, je značné a závažné. V podané žalobě žalobkyně v prvé řadě namítla, že ze zdravotních důvodů jako osoba samostatně výdělečně činná pracovat nemohla. Poukázala na to, že doplacení doby pojištění provedla podle pokynu České správy sociálního zabezpečení a Okresní správy sociálního zabezpečení ve Vyškově. Pokutu považovala za nepřiměřeně vysokou a žádala o zrušení napadeného rozhodnutí. V žádosti o ustanovení zástupce poukazovala na svůj zdravotní stav, na to že byla uznána plně invalidní pro psychické onemocnění, na svůj pobyt v psychiatrické léčebně a namítala, že v předchozích řízeních nebyla zastoupena. V doplnění žaloby žádala o upuštění od uložení pokuty podle § 78 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem žalobu zamítl, rozhodl dále o tom, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů nepřiznává a určil odměnu advokátky. Považoval za prokázané, že žalobkyně porušila povinnost uvedenou v § 48 odst. 1 písm. b) zákona č. 582/1991 Sb. Ve vztahu k výši pokuty měl za to, že byla uložena v zákonném rozmezí a vzhledem k okolnostem případu považoval výši pokuty za přiměřenou. Poukázal na to, že v průběhu odvolacího řízení bylo zjištěno, že žalobkyně žije v rodinném domě svého syna a disponuje finančními prostředky u bankovních ústavů. Uvedl dále mimo jiné, že námitky, které žalobkyně vznášela, se týkají převážně posudkové činnosti a řízení o plný invalidní důchod, které s projednávanou věcí nesouvisejí. K námitce, že pokuta byla uložena v rozporu s dobrými mravy, soud uvedl, že žalobkyně byla plátcem důchodu podrobně informována, jakým způsobem má postupovat a poučena o možnosti uložení pokuty a její výše. Rozhodla-li se žalobkyně k dodatečnému přihlášení k výkonu samostatné výdělečné činnosti dne 25. 8. 2008, učinila tak ze své vůle. V podané kasační stížnosti uvedla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“), že napadený rozsudek považuje za nesprávný, nezákonný a předčasný, protože soud měl na základě jejího návrhu řízení přerušit do doby skončení řízení o plném invalidním důchodu, jehož přiznání se domáhala od 1. 6. 1993. Namítla dále, že již v žal