4 Azs 60/2007 — Nejvyšší správní soud

4 Azs 60/2007- 136 - text 4 Azs 60/2007 - 157 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: A. S., zast. JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem, se sídlem Příkop 4, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 4. 2007, č. j. 16 Az 12/2006 - 49, t a k t o: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 16 Az 12/2006 – 49, ze dne 30. 4. 2007, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 4. 2007, č. j. 16 Az 12/2006  49, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2006, č. j. OAM85/VL-07-L06-2006, o neudělení mezinárodní ochrany stěžovateli pro existenci důvodů podle § 15 a § 15a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o azylu“). V napadeném správním rozhodnutí žalovaný uvedl, že stěžovatel podal dne 19. 1. 2006 žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž sdělil, že v České republice žil střídavě od roku 1997 a zemi původu naposledy opustil dne 9. 6. 2003. Svou žádost odůvodnil tím, že v rámci předvolební kampaně pomáhal stoupencům kandidáta Juščenka tak, že do obce Krivoj Rog zasílal z České republiky propagační „oranžové“ doplňky. V roce 2004 na Ukrajině několikrát navštívili manželku stěžovatele příslušníci „šestého oddělení policie“ s tím, aby stěžovatel své činnosti zanechal. Na přelomu let 2004  2005 kontaktovaly v České republice stěžovatele neznámé osoby, které ho napadly a vyhrožovaly mu násilím, pokud svou činnost neukončí. Také po něm požadovaly peníze a když jim stěžovatel nevyhověl, bylo mu telefonicky vyhrožováno, že ublíží jeho rodině na Ukrajině. Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem doručilo žalovanému žádost Generální prokuratury Ukrajiny ze dne 14. 3. 2005 o vydání stěžovatele k trestnímu stíhání, protože existuje důvodné podezření, že se dopustil trestného činu obchodování s lidmi, a to jako člen organizované zločinecké skupiny s mezinárodními vazbami, která prodala více než 12 žen do nočních klubů v České republice za účelem provozování prostituce. Žalovaný na podkladě listinných důkazních materiálů, které měl k dispozici, neshledal, že by politický aspekt trestných činů převažoval nad jejich obecně právním charakterem. Důvodné podezření, že se stěžovatel dopustil uvedené trestné činnosti, podporuje také informace Bezpečnostní informační služby České republiky a Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování. Důvodné podezření podporují, kromě materiálů zaslaných ukrajinskou stranou a sdělení bezpečnostních složek České republiky, které podle krajského soudu není správní orgán oprávněn zpochybňovat, i další skutečnosti. Jak žalovaný zjistil, stěžovatel se měl trestné činnosti dopustit v letech 2001 a 2002, což nenaznačuje souvislost s jeho tvrzenými politickými aktivitami v roce 2004. Žalovaný rovněž neshledal relevantní důvod pro pronásledování, když se stěžovatel angažoval ve prospěch vítězného prezidentského kandidáta Viktora Juščenka. Současně posoudil, zda stěžovatel splňuje důvody k udělení doplňkové ochrany a shledal důvody vylučující její udělení podle ust. § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, neboť je důvodné podezření, že cizinec žádající o mezinárodní ochranu spáchal zvlášť závažný zločin. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas žalobu, ve které namítal, že žalovaný dospěl na podkladě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, z nichž následně dovodil nesprávné právní závěry. Podle názoru žalobce žalovaný zejména nevyčerpal všechny možnosti, jak náležitě zjistit skutkový stav věci a nedostatečně hodnotil shromážděné podklady, čímž překročil meze správního uvážení. Dále mu vytýkal, že se žalovaný nevypořádal s tvrzeními a důkazními návrhy předloženými žalobcem, když konstatoval, že stanovisko žalobce je pouze jeho subjektivním vyjádřením. Poukázal na okolnosti svého trestního stíhání a rozpor spočívající v tom, že trestní stíhání proti jeho osobě (pro trestný čin obchodování s lidmi podle § 149 odst. 3 trestního zákona Ukrajiny) mělo být na území Ukrajiny zahájeno dne 27. 8. 2004, avšak z potvrzení Ministerstva vnitra Ukrajiny vyplývá, že ke dni 15. 4. 2004 a 10. 2. 2005 nebyl na území Ukrajiny trestně stíhán. Z vyjádření Generální prokuratury Ukrajiny ze dne 12. 8. 2005 pak vyplývá, že tato potvrzení nejsou padělky s tím, že po žalobci bylo vyhlášeno mezinárodní pátrání dne 6. 6. 2005, přičemž pátrací spis byl založen dne 28. 2. 2005. Nelze tak v této souvislosti přehlédnout, že ačkoli je usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce datováno dnem 27. 8. 2004, předmětná potvrzení ze dne 15. 4. 2004 a 10. 2. 2005 nepochybně deklarují odlišnou skutečnost, než která je podávána ukrajinskou stranou. Usnesení o zahájení trestního stíhání předložené ukrajinskou stranou je tak podle žalobce v příkrém rozporu s uvedenými potvrzeními Ministerstva vnitra Ukrajiny, podle kterých žalobce stíhán nebyl. V tomto směru žalobce odkázal na své písemné vyjádření ze dne 31. 7. 2006. Žalobce považuje důkazní prostředky předkládané ukrajinskou stranou za nepravdivé. Trestní stíhání žalobce na území Ukrajiny má být vedeno pro trestný čin obchodování s lidmi, kterého se žalobce měl dopouštět v letech 2001 - 2002 na území České republiky. Ve světle těchto skutečností žalobce namítá, že žalovaný žádným způsobem nezjišťoval, zda tato údajná trestná činnost, spjatá zejména s nočními kluby Kitelberg a Napoleon, byla či je předmětem prověřování či vyšetřování českých orgánů činných v trestním řízení. V rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany nebyla zkoumána ani taková zásadní skutečnost, zda takové noční kluby vůbec existují či nikoli. Není zřejmé, že by ukrajinská strana v rámci vyšetřování požádala cestou právní pomoci o objasnění jakékoli skutečnosti související s předmětným vyšetřováním, která se vztahuje k území České republiky. V této souvislosti žalobce zdůraznil, že nikdy nebyl žádným způsobem předvolán k podání vysvětlení či výslechu v souvislosti s trestnou činností, která je mu kladena za vinu, a to jak na území České republiky, tak na území Ukrajiny. Žalobce se domnívá, že skutečným důvodem, pro který má být vydán na území Ukrajiny, není trestná činnost, které se měl dopouštět na území České republiky, nýbrž okolnosti charakteru politického, na což poukazoval již v řízení o udělení mezinárodní ochrany. V této souvislosti žalobce poukázal na to, že přestože Ukrajina prodělala politické změny, je i v současné době řada vysoce postavených státních funkcí obsazena stoupenci bývalého režimu a na tyto skutečnosti je třeba pohlížet ve světle skutečnosti, že žalobce byl a je aktivním odpůrcem režimu bývalého ukrajinského prezidenta Leonida Kučmy. Nelze přehlédnout, že žalobce se v minulosti finančně podílel na zabezpečení opozičních sil i na samotné přípravě vstupu opozičního prezidentského kandidáta Viktora Juščenka do volební kampaně. Žalobce rovněž poukázal na způsob, kterým je proti němu vedeno trestní řízení na Ukrajině, kdy není v možnostech žalobce získat vyčerpávající informace a podklady z toho důvodu, že obhájci žalobce nebylo přes opakované písemné výzvy umožněno nahlédnout do vyšetřovacího spisu. Informace o průběhu trestního řízení je proto obhájce žalobce nucen získávat zprostředkovaně, jako se tomu stalo v případě písemných poznámek o průběhu výslechů jednotlivých poškozených v rámci hlavních líčení, která se konala v trestní věci ostatních obviněných. Z těchto písemných poznámek vyplývá, že jednotlivé poškozené byly ke svým výpovědím u policejního orgánu donucovány často i fyzickým násilím, v rámci hlavních líčení pak měly uvést, že do České republiky cestovaly dobrovolně a s vědomím, jakou činnost zde hodlají provozovat. Žalobce má za to, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí zaměřuje v podstatě výlučně na existenci důvodů pro odepření mezinárodní ochrany. Své závěry opírá rovněž o písemné zprávy Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a Bezpečnostní informační služby. Podle žalobce však není zřejmé, na základě jakých podkladů a informací byly tyto zprávy pořízeny, v důsledku čehož je lze považovat za zcela nepřezkoumatelné. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí prakticky vůbec nezabýval otázkou, zda jsou u žalobce bez ohledu na výše uvedené skutečnosti splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany či nikoli. Z toho žalobce dovodil, že tyto podmínky by jinak splnil, neboť v opačném případě by napadené rozhodnutí obsahova