5 As 48/2011 — Nejvyšší správní soud

5 As 48/2011- 85 - text č. j. 5 As 48/2011 - 93 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci žalobce: Nutricia a.s., Na Hřebenech II 1718/10, 140 00 Praha 4, zastoupená JUDr. Otakarem Švorčíkem, advokátem se sídlem Hálkova 2, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Škrétova 44/6, 120 00 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2009, č. j. Ident.:2009/812/had/Nut, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2010, č. j. 7 A 92/2010 – 49, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2010, č. j. 7 A 92/2010 – 49 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2009, č. j. 2009/812/had/Nut, kterým žalovaný rozhodl, že žalobce jako zadavatel reklamy porušil svou povinnost stanovenou v § 5f odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, v platném znění, odvysíláním reklamy na produkt Immunofortis 2-3 (mutace 1), prémiově odvysílané dne 20. 4. 2009 v 08:09:57 na programu Nova a dále reprízované na programech Nova a Nova Cinema do 31. 5. 2009. Současně žalovaný žalobci uložil pokutu 450 000 Kč a dále mu uložil povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1000 Kč. Proti rozsudku podal kasační stížnost žalovaný (dále jen „stěžovatel“). V této brojí proti závěru městského soudu, dle kterého „z usnesení o zahájení řízení musí být patrno alespoň obecně, v jakém jednání správní úřad dovozuje deliktní jednání a to z důvodu ochrany práva účastníka na spravedlivý proces. Není-li účastníkovi zřejmé, v čem má spočívat protiprávnost jeho jednání, je nepřípustně omezeno jeho právo tvrdit rozhodné skutečnosti na svou obranu a navrhovat důkazy k prokázání svého tvrzení.“ Stěžovatel zdůrazňuje, že žalobce jako účastník řízení byl v rámci usnesení o zahájení správního řízení seznámen s úvahou stěžovatele, jakožto orgánu dozoru, o možném porušení § 5f odst. 1 písm. a) zákona o regulaci reklamy a stejně tak i s právním rozborem předmětné reklamy. Vydané rozhodnutí bylo plně v intencích analýzy předmětné reklamy, která předcházela vydání usnesení o zahájení správního řízení. Analýza reklamy byla součástí správního spisu od samého počátku řízení a usnesení o zahájení správního řízení se závěry v ní obsaženými korespondovalo. Bylo tedy v možnostech žalobce seznámit se s obsahem spisu a navrhovat důkazy po celou dobu správního řízení až do vydání rozhodnutí a vyjádřit v řízení své stanovisko. Stěžovatel podotýká, že samo rozhodnutí obsahuje správní úvahu dozorového orgánu o konkrétní kauze a skutkové podstatě a úvaha orgánu vycházela v daném případě jednoznačně z popisu skutku uvedeného v usnesení o zahájení správního řízení. V této námitce žalobce de facto napadá odůvodnění rozhodnutí, přestože je zřejmé, že se zněním odůvodnění nemohl být seznámen v průběhu správního řízení, neboť se jedná o výsledný proces celého správního řízení potažmo rozhodování orgánu dozoru. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem městského soudu o tom, že „ nesdělil žalobci v oznámení o zahájení řízení, ani v jeho dalším průběhu, o jaké konkrétní skutečnosti opřel své podezření ze spáchání správního deliktu podle § 5f odst. 1 písm. a) zákona o regulaci reklamy spočívající v působení proti kojení. Nespecifikoval konkrétní části odvysílaného spotu, resp. že takto dovozuje z obsahu dialogu a použité grafiky.“ Příměr soudu, jenž srovnal situaci žalobce ve správním řízení k postavení Josefa K. z románu Franze Kafky Proces, shledává stěžovatel nepřiléhavým, neboť žalobce měl na rozdíl od románové postavy právo se seznámit s obsahem správního spisu. Tuto část odůvodnění rozsudku považuje stěžovatel za nepřezkoumatelnou, neboť je založena na jakémsi „pocitu podobnosti“ s fiktivním příběhem. Městský soud dle stěžovatele přistoupil na argumentaci žalobce o nedostatečném vymezení skutku, přičemž nepřihlédl ke stěžejnímu faktu, a to zda závěr stěžovatele v rámci správního řízení má oporu ve spise. Pokud se žalobce neseznámil s obsahovými náležitostmi správního spisu, které byly posléze uvedeny v rozhodnutí, nemůže tuto skutečnost uvádět v neprospěch správního orgánu, neboť každý si střeží svá práva a povinnosti. Stěžovatel jakožto správní orgán v průběhu správního řízení vystupoval plně v souladu se zákonem a se všemi zásadami upravujícími průběh správního řízení. Dle stěžovatele byl skutek vymezen dostatečně a nebylo tak porušeno právo žalobce na účinnou obhajobu, jak uzavřel městský soud. Městský soud dále ve svém rozsudku argumentuje, že lze souhlasit s názorem stěžovatele, dle kterého nelze porovnávat uložené pokuty v jiných odlišných případech, nelze je však zcela ignorovat. Stěžovatel má však za to, že argument soudu o nevypořádání se s námitkou žalobce v tomto směru je nepřezkoumatelný a tudíž nezákonný, neboť žádná taková námitka nebyla ve správním řízení žalobcem vznesena. Stěžovatel dále namítá, že rozsudkem městského soudu došlo k nesprávné interpretaci § 5f odst. 1 písm. a) zákona o regulaci reklamy ve vztahu k předmětu řízení, neboť městský soud shledal jednotlivá skutková zjištění stěžovatele jako přiléhavá, avšak dospěl současně k závěru, že intenzitou použití obsahových a přesvědčovacích prvků nepůsobí reklama ve svém kontextu proti kojení. Městský soud ovšem v žádném ze svých závěrů nevyvrací správnost výroků stěžovatele ve vztahu k interpretaci reklamních sdělení ve vztahu ke skutkové podstatě § 5 odst. 1 písm. a) zákona o reklamě. Pakliže shledal městský soud skutková zjištění jako přiléhavá a tedy důvodná, neměl daná zjištění posuzovat kritériem „intenzity“, které zákon o reklamě ve vztahu k § 5f odst. 1 písm. a) nezná. Stěžovatel navrhuje rozsudek zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Žalobce se ke kasační stížnosti vyjádřil dne 13. 4. 2011. Napadený rozsudek považuje za správný a úplný. Žalobce setrvává na tvrzení, že správní rozhodnutí směřovalo proti jednání žalobce, které v průběhu celého řízení nebylo žalobci vytýkáno. Tím bylo zasaženo do práva žalobce na spravedlivý proces. Žalobce odkazuje na setrvalou judikaturu Nejvyššího správního soudu a považuje odkaz městského soudu na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 55/2010 - 51 za dostačující. Navrhuje kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. Nejvyšší správní soud poté, co zjistil, že kasační stížnost je přípustná a jsou splněny všechny podmínky řízení, přezkoumal v jejím rozsahu napadený rozsudek městského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Stěžovatel v kasační stížnosti především brojí proti závěru městského soudu týkajícího se konkrétnosti vymezení skutku v oznámení o zahájení správního řízení. Nesouhlasí s městským soudem, dle kterého bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces tím, že stěžovatel nesdělil žalobci v oznámení o zahájení řízení, o jaké konkrétní skutečnosti opřel své podezření ze spáchání správního deliktu podle § 5f odst. 1 písm. a) zákona o regulaci reklamy spočívající v působení proti kojení. Nespecifikoval konkrétní části odvysílaného spotu, resp. že takto dovozuje z obsahu dialogu a použité grafiky. Příměr soudu, jenž srovnal situaci žalobce ve správním řízení k postavení Josefa K. z románu Franze Kafky Proces, shledává stěžovatel nepřiléhavým, neboť žalobce se mohl seznámit s obsahem správního spisu. Pokud tak žalobce neučinil, nemůže tato skutečnost jít k tíži správního orgánu, neboť každý si střeží svá práva a povinnosti. Nejvyšší správní soud kasační námitky posuzoval dle níže uvedených zákonných ustanovení. Dle § 5f odst. 1 písm. a) zákona o regulaci reklamy musí reklama na počáteční a pokračovací kojeneckou výživu obsahovat potřebné informace o správném užití výrobku a nesmí působit proti kojení. Dle § 8a odst. 2 písm. g) zákona o regulaci reklamy se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že jako zadavatel poruší podmínky stanovené pro obsah reklamy v § 2 odst. 3 nebo 4, § 2c, § 3 odst. 6, § 4, § 5 odst. 3, 4 nebo 5, § 5a odst. 1, 2, 5, 6, 7 nebo 8, § 5b odst. 2 nebo 8, § 5d, § 5e odst. 1, § 5f, § 5g odst. 1, § 5h, § 5i nebo § 6a odst. 1. Pokud jde o otázku vymezení skutku v oznámení o zahájení správního řízení, touto se již Nejvyšší správní soud opakovaně ve svých rozhodnutích zabýval. Nejvyšší správní soud k této otázce uvedl, že „(v)ymezení skutku, pro který je řízení zahájeno, musí mít určitý stupeň konkretizace, stejně tak jako musí být z oznámení o zahájení řízení zřejmé, co bude jeho předmětem a o čem bude v řízení rozhodováno; v sankčním řízení i to, jaký postih za dané jednání hrozí“ (rozsudek ze dne 20. 11. 2003, č. j. 5 A 73/2002 - 34, č. 296/2004 Sb. NSS). Na tom tento soud setrval i v dalších rozhodnut