7 As 14/2011 — Nejvyšší správní soud

7 As 14/2011- 73 - text č. j. 7 As 14/2011 - 73 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: H. K. L., zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti žalovanému: Policie České republiky, Služba cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2010, č. j. 9 Ca 386/2009 – 46, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Včas podanou kasační stížností se žalobce H. K. L. domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2010, č. j. 9 Ca 386/2009 -46, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) napadeným usnesením ze dne 29. 6. 010, č. j. 9 Ca 386/2009 -46, odmítl pro opožděnost žalobu H. K. L. proti rozhodnutí Policie České republiky, Služby cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 15. 10. 2009, č. j. CPR-10505-1/ČJ-2009-9CPR-C236, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Praha, Inspektorátu cizinecké policie Praha ze dne 28. 5. 2009, č. j. CPPH-120098/Cl-2008-60, a současně potvrzeno toto prvostupňové rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost žalobce H. K. L. o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky. Městský soud při svém rozhodování vyšel z toho, že žalobou napadené rozhodnutí Policie České republiky, Služby cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 15. 10. 2009, č. j. CPR-10505-1/ČJ-2009-9CPR-C236, bylo doručeno zmocněnci žalobce ve středu dne 21. 10. 2009. Žalobci tak začala běžet lhůta k podání žaloby proti tomuto rozhodnutí dne 22. 10. 2009, a posledním dnem 30 denní lhůty pro podání žaloby (§ 172 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném v rozhodné době) pak byl pátek dne 20. 11. 2009. Jelikož však žalobce podal žalobu proti rozhodnutí Policie České republiky, Služby cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 15. 10. 2009, č. j. CPR-10505-1/ČJ-2009-9CPR-C236, k poštovní přepravě až v úterý dne 24. 11. 2009, byla tato žaloba podána opožděně. Městský soud z tohoto důvodu proto musel žalobu odmítnout podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s .ř. s. Proti tomuto usnesení městského soudu podal žalobce H. K. L. jako stěžovatel (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou opřel o důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. Stěžovatel uvedl, že městský soud odůvodnil své rozhodnutí o odmítnutí žaloby tím, že žalobu lze sice podat v obecné lhůtě dvou měsíců od oznámení rozhodnutí doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, ovšem pouze tehdy nestanoví-li zvláštní zákon jinou lhůtu (§ 72 odst. 1 s. ř. s.). Tímto zákonem je zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném v rozhodné době, který v § 172 odst. 1 stanoví, že žaloba proti správnímu rozhodnutí musí být podána do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu a zmeškání lhůty přitom nelze prominout. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu však v rozsudku ze dne 27. 10. 2009, č. j. 4 Ads 39/2008 - 83, vyslovil právní názor, že žalobu nelze považovat za opožděnou, je-li podána po uplynutí jiné lhůty vyplývající ze zvláštního zákona, avšak ještě před uplynutím obecné dvouměsíční lhůty (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), pokud žalobce nebyl správním orgánem poučen v daném rozhodnutí o této jiné lhůtě. Jako účastník řízení nebyl v této věci prokazatelně poučen o již uvedené jiné lhůtě (30 denní) podle zvláštního zákona. I když pak podal žalobu proti správnímu rozhodnutí až 33 den od doručení rozhodnutí, ale ještě v obecné lhůtě dvou měsíců od doručení správního rozhodnutí, nelze ji z uvedeného důvodu (nebyl poučen o jiné lhůtě) považovat za opožděnou. Ze spisového materiálu vyplývá, že žalobou napadené správní rozhodnutí Policie České republiky, Služby cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 15. 10. 2009, č. j. CPR-10505-1/ČJ-2009-9CPR-C236, hmotněprávně vychází z ustanovení § 87e odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „ zákon o pobytu cizinců“), v návaznosti na ustanovení § 87d odst. 1 písm. a) téhož zákona ve spojení s ustanovením § 87a odst. 2 písm. b) citovaného zákona a z ustanovení § 87e odst. 1 písm. d) tohoto zákona. Podle ustanovení § 72 odst. 1 s. ř. s. žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle ustanovení § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců žaloba proti správnímu rozhodnutí musí být podána do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni nebo ode dne sdělení jiného rozhodnutí správního orgánu, pokud není dále stanoveno jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout. Nejvyšší správní soud za uvedené právní úpravy lhůty k podání správní žaloby proti správnímu rozhodnutí vydanému podle zákona o pobytu cizinců souhlasí s městským soudem v tom, že ustanovení § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců obsahuje jinou (zvláštní) lhůtu k podání správní žaloby, která má přednost před lhůtou obecnou, jenž je upravena v ustanovení § 72 odst. 1 s. ř. s. (srov. dikci ustanovení § 72 odst. 1 s. ř. s. „nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou“). V tomto případě měl tedy stěžovatel podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni (Policie České republiky, Služby cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 15. 10. 2009, č. j. CPR-10505-1/ČJ-2009-9CPR-C236) do 30 dnů od doručení tohoto rozhodnutí. Zmocněnec stěžovatele ve správním řízení K. C. P. převzal ve středu dne 21. 10. 2009 do vlastních rukou napadené rozhodnutí Policie České republiky, Služby cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 15. 10. 2009, č. j. CPR-10505-1/ČJ-2009-9CPR-C236. Posledním dnem 30 denní lhůty (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), v níž mohla být podána žaloba proti uvedenému správnímu rozhodnutí, se tak stal pátek 20. 11. 2009. Jelikož však stěžovatel předal žalobu proti citovanému správnímu rozhodnutí datovanou dnem 24. 11. 2009 k poštovní přepravě až v úterý 24. 11. 2009, stalo se tak zjevně po uplynutí zákonné lhůty k jejímu podání, a tedy opožděně. Toto zmeškání lhůty nelze prominout (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Tento závěr, který je shodný se závěrem městského soudu, skutkově nezpochybňuje ve své kasační stížnosti ani stěžovatel. Stěžovatel však s odvoláním na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2009, č. j. 4 Ads 39/2008 - 83, v kasační stížnosti namítá, že žalobu nelze považovat za opožděnou v případech, je-li sice podána po uplynutí jiné lhůty vyplývající ze zvláštního zákona, avšak ještě před uplynutím obecné dvouměsíční lhůty (§ 72 odst. 1 s. ř. s.); to však platí jen tehdy, pokud žalobce nebyl správním orgánem poučen v daném rozhodnutí o této jiné lhůtě. Stěžovatel v této věci nebyl jako účastník prokazatelně poučen o již uvedené jiné lhůtě (30 denní) podle zvláštního zákona. Jelikož pak podal žalobu proti správnímu rozhodnutí až 33 den od doručení rozhodnutí, ale ještě v obecné lhůtě dvou měsíců od doručení správního rozhodnutí, nelze tento návrh považovat za opožděný. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 27. 10. 2009, č. j. 4 Ads 39/2008-83, publikovaném pod č. 1980/2010 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, vyslovil právní názor, že : „Žalobu nelze považovat za opožděnou, je-li podána po uplynutí zvláštní třicetidenní lhůty vyplývající z § 129 odst. 1 s. ř. s., avšak před uplynutím obecné dvouměsíční lhůty podle § 72 odst. 1 s. ř. s. , pokud žalobce nebyl správním orgánem v napadeném rozhodnutí o této zvláštní lhůtě poučen“. V případě, z něhož vzešla uvedená právní věta šlo o rozhodnutí, jímž bylo žalobkyni uloženo disciplinární opatření podle § 18 odst. 3 zákona č. 220/1991 Sb. (tedy o uložení zjevně veřejnoprávní sankce), proti kterému bylo podle § 18 odst. 4 a 5 téhož zákona, účinného ke dni 31. 12. 2002, možno podat opravný prostředek, o němž rozhodoval soud. Zvláštní lhůta k podání opravného prostředku není v tomto zákoně stanovena. Jednalo se tedy o věc spadající s ohledem na ustanovení § 2 s. ř. s. do působnosti správního soudnictví, na kterou dopadá ustanovení § 129 odst. 1 s. ř. s. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém rozsudku