8 Afs 27/2011 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 27/2011- 149 - text 8 Afs 27/2011 - 154 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera, v právní věci žalobce: JUDr. M. P., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem v Hradci Králové, Pardubická 298, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Hradci Králové, Horova 17, Hradec Králové, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 3. 2003, čj. 3560/130/2002-Do, čj. 3561/130/2002-Do a čj. 1686/130/2002-Do, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 1. 2011, čj. 31 Af 84/2010-107, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 1. 2011, čj. 31 Af 84/2010 - 107, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 3. 2003, čj. 3560/130/2002-Do, zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Trutnově ze dne 19. 6. 2000, čj. 52063/00/268910/7561, kterým správce daně žalobci dodatečně vyměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden, únor, květen, červen a srpen roku 1995. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že přijatá zdanitelné plnění (oděvy) byla použita k dosažení obratu, a správce daně proto oprávněně neuznal nárok žalobce na odpočet daně. Faktury vystavené pro odběratele, jednotné celní deklarace, mezinárodní nákladní list a faktura za přepravu zboží nemohly sloužit jako důkazní prostředky dokazující plnění uskutečněná pro společnost PVKP-GELIOS. Tato společnost zboží neobdržela, což vyplynulo ze sdělení Státní celní služby Ukrajiny. Stejně tak nemohl jako důkaz sloužit kontrakt č. KO/001 08.01.1995 a pokladní doklady. [2] Rozhodnutím ze dne 17. 3. 2003, čj. 3561/130/2002-Do, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Trutnově ze dne 19. 6. 2000, čj. 52085/00/268910/7561, kterým správce daně žalobci dodatečně vyměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období duben, květen, srpen, září, říjen, prosinec roku 1996. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že přijatá zdanitelná plnění (vany, obuv, kompresory) byla použita k dosažení obratu, a správce daně proto oprávněně neuznal nárok žalobce na odpočet daně. Faktury vystavené pro odběratele, společnost GUYLINE se sídlem v Belgii, jednotné celní deklarace, mezinárodní nákladní list a faktura za přepravu zboží nemohly sloužit jako důkazní prostředky dokazující plnění uskutečněná pro společnost GUYLINE. Belgická celní správa zjistila, že uvedené zboží uvedená společnost nikdy neobdržela, protože s Českou republikou nikdy žádné styky neměla a se zbožím uvedeného druhu neobchodovala. [3] Rozhodnutím ze dne 17. 3. 2003, čj. 1686/130/2002-Do, zamítl žalovaný odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu v Trutnově ze dne 8. 6. 2000, čj. 50213/00/268910/7561, čj. 50219/00/268910/7561 a čj. 50222/00/268910/7561, kterými správce daně vyměřil žalobci daň z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 1997, nadměrný odpočet za zdaňovací období červen 1997 a daň z přidané hodnoty za červenec 1997. Šlo o obchodní kontakty se společností MIRIOTY TRADING Co. LTD se sídlem na Kypru. V tomto případě dospěl žalovaný k závěru, že nebylo prokázáno ani přijetí zboží (mikroprocesorů) od dodavatele žalobce a tím spíše nebyl prokázán jejich následný vývoz na Kypr a jejich úhrada. [4] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové. Krajský soud usnesením ze dne 30. 1. 2004, čj. 31 Ca 121/2003 - 23, spojil výše uvedené věci ke společnému projednání. Současně žaloby odmítl pro opožděnost a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 16. 7. 2008, čj. 8 Afs 41/2008 - 50, usnesení krajského soudu ve výrocích o odmítnutí žaloby a o nákladech řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [5] V dalším řízení krajský soud rozsudky ze dne 26. 2. 2009, čj. 31 Ca 214/2008 - 24, čj. 31 Ca 215/2008 - 25 a čj. 31 Ca 161/2008 - 62, žaloby zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Spornou otázkou v posuzované věci bylo, zda žalobce přijatá zdanitelná plnění použil k dosažení obratu za svá zdanitelná plnění. Krajský soud uzavřel, že důkazní síla předložených důkazních prostředků nemůže svědčit ve prospěch žalobcova tvrzení, že splnil podmínky oprávněnosti nároku na odpočet daně. Daňový subjekt musí prokázat, že byly splněny podmínky, za nichž lze odpočet uplatnit a má povinnost vyvrátit pochybnosti správce daně. Žalobce byl ke splnění této povinnosti správcem daně vyzván, důkazní břemeno však neunesl. Správce daně provedl šetření prostřednictvím Ministerstva financí - Generálního ředitelství cel a získal stanovisko Státní celní služby Ukrajiny, z něhož vyplynulo, že ukrajinská společnost PKVP-GELIOS neobdržela předmětné zboží, jež jí mělo být žalobcem dodáno. Správce daně rovněž získal písemné stanovisko Inspekce a vyšetřování celnic a akcízů v Gand, podle kterého společnost GUYLINE neměla nikdy obchodní styky s ČR, nikdy neprodávala vany, obuv a kompresory a jméno žalobce bylo zástupci této společnosti neznámé. Konečně pokud jde o dodávku na Kypr, upozornil soud na písemné stanovisko Vrchního vyšetřovatele ředitelství cel na Kypru, podle kterého byl žalobce podílníkem a ředitelem společnosti MIRIOTY TRADING Co LTD. Proto vyjádřil pochybnosti, pokud měl žalobce získávat informace o uvedené společnosti na internetu a nedokázal blíže identifikovat zaměstnankyni, která s ním za tuto společnost jednala. Jestliže tedy žalobce předloženými důkazy podporoval svá tvrzení, že zboží měly převzít zmíněné společnosti a správce daně předložil důkazy, které tato tvrzení popírají, nelze než konstatovat, že žalobce neprokázal, že se plnění uskutečnilo. Důkazní povinnosti žalobce nekončí předložením celních dokladů o převezení zboží přes hranice a o předání dopravci. Daňový subjekt musí prokázat, že zdanitelné plnění použil k dosažení obratu za svá zdanitelná plnění, což neučinil. [6] Ke kasačním stížnostem žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 12. 5. 2010, čj. 8 Afs 42/2009 - 71, rozsudky krajského soudu zrušil a věci mu vrátil k dalšímu řízení. Vyhověl procesním námitkám, které se týkaly výzvy podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. a výzvy k případnému uplatnění námitek proti osobám soudců podle ustanovení § 8 odst. 5 s. ř. s. Důvodnými rovněž shledal námitky o spojení věci ke společnému projednání a následném vydání tří samostatných rozsudků za situace, kdy žalobce podal k soudu jednu žalobu a krajský soud rozhodl o spojení věcí ke společnému projednání. Nejvyšší správní soud rovněž zaujal stanovisko k otázce případné prekluze práv na doměření daně a dospěl k závěru, že tato práva nejsou dosud prekludována. [7] Dne 20. 1. 2011 se konalo u krajského soudu ústní jednání. Žalobce namítl, že mu shromážděné důkazy nebyly předloženy ke shlédnutí, a to včetně informací ze zahraničí. Nemohl se k nim vyjádřit a případně namítat nezákonnost jejich získání. Pokud jde o daň na vstupu, tvrdil, že zboží nakoupil od uvedených společností, o čemž předložil řádné důkazy. Odkázal na rozsudek v trestní věci, jímž byl zproštěn obžaloby. Pokud jde o daň na výstupu, splnil všechny své zákonné povinnosti a vývoz doložil celními deklaracemi. Rovněž považuje za nesprávné, že nebyl přítomen šetření celních orgánů v zahraničí. [8] Rozsudkem ze dne 27. 1. 2011, čj. 31 Af 84/2010 - 107, krajský soud žaloby zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Podrobně zrekapituloval dosavadní průběh daňového i soudního řízení. Námitky, jež byly předmětem kasačního řízení i námitky vznesené ústně při ústním jednání nelze hodnotit jako námitky nové, ale jako doplnění a rozvedení námitek vyslovených již v podané žalobě. Krajský soud se zabýval tím, zda žalobce při pořizování nových důkazních prostředků dbal procesních práv žalobce. V případě stanoviska Státní celní služby Ukrajiny, Inspekce a vyšetřování celnic a akcízů v Gand a Vrchního vyšetřovatele ředitelství cel na Kypru šlo o listinné důkazy, které jsou součástí spisu a jsou zmiňovány a podrobně rozebírány ve zprávě o daňové kontrole. Žalobce dosud neměl proti způsobu jejich pořízení ani proti jejich obsahu žádné námitky. Žalobce se rovněž nemohl zúčastnit při pořizování těchto důkazních prostředků v zahraničí. Jednalo se pouze o šetření a nikoli o postup, který by mohl žalobce aktivně ovlivňovat. Žalobce rovněž neuváděl, že by mohlo existovat podezření o nepravdivosti listinných důkazů a rovněž netvrdil, že by místní šetření bylo ve skutečnosti výslechem svědků. Za stěžejní důkaz nelze považovat celní prohlášení, a to navzdory tomu, že o jeho pravosti a pravdivosti není pochyb a přesto, že jej za daňový doklad označuje i zákon o dani z přidané hodnoty. Ustanovení § 45 zákona č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty (dále též „zákon o DPH“) upravuje postup při vývozu do zahraničí a týká se osvobození od