8 As 10/2010 — Nejvyšší správní soud

8 As 10/2010- 84 - text 8 As 10/2010 - 84 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance, v právní věci žalobců: a) Ing. L. K., b) J. K., oba zastoupeni Mgr. Michalem Gemrotem, advokátem se sídlem Záhřebská 50/148, Praha 2, proti žalovanému: Městský úřad Týnec nad Sázavou, se sídlem K Náklí 404, Týnec nad Sázavou, zastoupenému JUDr. Vladimírem Krejčíkem, advokátem se sídlem Anglická 28, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2008, čj. Výst.330-4508(5821)/2007/Ct, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2009, čj. 44 Ca 20/2008  49, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobci n e m a j í p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný uložil exekučním příkazem ze dne 23. 10. 2007, čj. Výst.3304508/2007/CtRoz, žalobcům povinnost zaplatit donucovací pokutu ve výši 10 000 Kč, neboť dobrovolně nesplnili povinnost strpět provedení udržovacích prací ze svého pozemku parc. č. 4/1, kat. území Chleby u Týnce nad Sázavou, na hospodářské stavbě na pozemku parc. č. 26/3, kat. území Chleby u Týnce nad Sázavou (dále jen „stavba“). Rozhodnutím ze dne 18. 1. 2008, čj. Výst.330-4508(5821)/2007-Ct, zamítl žalovaný námitky proti exekučnímu příkazu včetně návrhu na zastavení exekučního řízení. Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Praze. Namítli, že rozhodnutí ze dne 9. 1. 2006, čj. Výst. 330-4704/2005/Ct-R, kterým jim byla uložena povinnost strpět provedení udržovacích prací a vlastníkovi stavby MUDr. M. (dále též „oprávněná“) bylo uloženo provést udržovací práce ve lhůtě 18 měsíců od nabytí právní moci, nabylo právní moci dne 19. 5. 2006. Dne 20. 11. 2007 zanikla jejich povinnost strpět provedení udržovacích prací, a proto měl žalovaný zastavit exekuci podle § 115 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád“). Poukázali na nesprávné označení jejich pozemku v rozhodnutí ze dne 9. 1. 2006, v němž je chybně uvedeno katastrální území, ve kterém se pozemek nachází. Proto je exekuční příkaz v rozporu s exekučním titulem. Jejich povinnost strpět provedení udržovacích prací byla podmíněna zasláním doporučeného dopisu ze strany oprávněné, ve kterém by jim oprávněná oznámila, kdy začne se stavebními pracemi. Žalovaný vydal exekuční titul pouze na základě tvrzení oprávněné, že jí žalobci pozemek nezpřístupnili. Žalovaný tvrzení oprávněné neověřil a nevyzval žalobce, aby se k uvedenému vyjádřili. Krajský soud v Praze žalobu zamítl. Konstatoval, že exekuční příkaz je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., správní žaloba proti němu je přípustná a byl vydán ve lhůtě pro splnění povinnosti. Uplynutí lhůty pro dokončení udržovacích prací nemělo žádný vliv na vymáhání splnění povinnosti. Neúplné označení katastrálního území považoval za zjevnou písařskou chybu, s ohledem na obsah rozhodnutí, uvedení jmen účastníků řízení a doručení rozhodnutí. Tato nepřesnost nemohla v žalobcích vyvolat představu, že povinnost je ukládána jinému subjektu. Krajský soud měl za prokázané, že oprávněná opakovaně zasílala žalobcům písemně oznámení o zahájení prací s tím, že vždy uvedla předpokládané datum zahájení prací. Pokud na výzvu žalobci nereagovali, oprávněná je v několika případech vyzvala k jednání o termínu zahájení prací, resp. k navržení termínu provedení prací. Oprávněná se snažila vyjít žalobcům maximálně vstříc, ovšem veškeré snahy o dohodu byly marné. Žalobci neumožnili provedení udržovacích prací. Pouhá přítomnost žalobců v místě (bez jakékoli bližší komunikace s oprávněnou) nepostačovala ke splnění povinnosti strpět provedení udržovacích prací. Krajský soud neshledal pochybení ve vztahu k vydanému exekučnímu příkazu, neshledal ani důvod pro vyhovění žalobě, pokud jde o zastavení exekučního řízení. Žalobci (stěžovatelé) napadli rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Namítli, že vůči nim byla uplatněna státní moc způsobem zjevně vybočujícím z mezí zákona a došlo i k porušení rovnosti účastníků správního řízení (porušení čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 4 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Krajský soud své závěry učinil pouze z dopisů oprávněné. Tyto dopisy jsou však jednostranným právním úkonem a jejich založení do správního spisu neprokazuje, že byly stěžovatelům řádně doručeny. Tím byla porušena rovnost stran ve správním řízení. Stěžovatelé byli připraveni dostát své povinnosti dne 25. 10. 2006 až 27. 10. 2006 a oprávněné nic nebránilo v provedení udržovacích prací. Krajský soud však tuto skutečnost nezkoumal. Tento termín byl jediný, který jim byl řádně oznámen. Další výzvy oprávněné, o které krajský soud opřel své rozhodnutí, buď nejsou stěžovatelům známy, nebo u nich nebyla dodržena povinnost informovat stěžovatele dostatečně včas. Povinnost informovat o provedení prací ve lhůtě 20 dnů před jejich zahájením není samoúčelná, neboť stěžovatelům umožňovala zajistit splnění nařízené povinnosti. Stěžovatelé se nemohli na místo dostavovat, jak si oprávněná zamanula. Oprávněná osoba se snažila opakovaným oznamováním provádění prací a jejich následným nevykonáním „ztížit žalobcům život“. Stěžovatelé nesouhlasí s názorem krajského soudu, že „provedením udržovacích prací ze strany oprávněné nezaniká povinnost žalobců“. Pak by i v případě, kdy oprávněná provedla všechny udržovací práce, stále existovala povinnost stěžovatelů strpět udržovací práce a správní orgán by je mohl postihovat pokutami až do částky 100 000 Kč. Povinnost strpět udržovací práce souvisí s povinností oprávněné tyto práce provést. Pokud uplynula lhůta pro provedení prací, nebo byly práce ukončeny, zanikla i povinnost stěžovatelů strpět provedení prací. Krajský soud se však s touto otázkou náležitě nevypořádal. Nezkoumal, zda a jak zanikla povinnost stěžovatelů strpět provedení prací. Práce byly provedeny ještě před vydáním exekučního titulu a stěžovatelé nemají žádnou povinnost z exekucí vymáhaného rozhodnutí. Rovněž namítli, že povinnost strpět práce v sobě neobsahuje žádnou povinnost k aktivní činnosti z jejich strany a vymáhat pasivní činnost není možné. Oprávněné osobě nikdy v provedení prací nebránili a její výzvy k součinnosti označili za „alibistické“. Exekuční titul, tj. rozhodnutí ze dne 9. 1. 2006, jim neuložil žádnou povinnost a je tak ve vztahu k nim nevykonatelný. Krajský soud „aktivně dotvořil“ správní rozhodnutí. Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěrem krajského soudu. Exekuční titul napadla stěžovatelka odvoláním a byl v odvolacím řízení potvrzen. Stěžovatelé dobrovolně nesplnili uloženou povinnost. Proto žalovaný přikročil k vymáhání povinnosti uložením donucovací pokuty. Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Kasační stížnost není důvodná. Nejvyšší správní soud předně připomíná, že rozhodnutí o námitkách proti exekučnímu příkazu, kterým byla stěžovatelům v rámci výkonu rozhodnutí nepeněžité povahy uložena donucovací pokuta, podléhá přezkumu ve správním soudnictví. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu se k obdobné otázce vyslovil v rozsudku ze dne 26. 10. 2005, čj. 2 Afs 81/2004  54, jež byl uveřejněn pod č. 791/2006 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Dospěl k závěru, že „právní řád, založený na principech jednoty, racionality a vnitřní obsahové bezrozpornosti, s sebou nutně přináší imperativ stejného náhledu na srovnatelné právní instituty, byť upravené v rozdílných právních předpisech či dokonce odvětvích“ a rovněž uzavřel, že „rozhodnutí o námitkách proti exekučnímu příkazu podle ustanovení § 73 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je rozhodnutím, které lze napadnout žalobou ve správním soudnictví a jedná se tedy o rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s.“. K výkonu správního rozhodnutí (byť v režimu zákona č. 71/1967 Sb. a nikoli zákona č. 500/2004 Sb.) je k dispozici rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2006, čj. 1 Afs 127/2004  62, který konstatoval, že „příkaz k provedení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky podle ustanovení § 78 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je rozhodnutím, které lze napadnout žalobou ve správním soudnictví. Jedná se tedy o rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s.“. Skutečnost, že dne 1. 1. 2006 vstoupil v účinnost „nový“ správní řád – zákon č. 500/2004 Sb., a to, že jde v souzené věci o výkon rozhodnutí jiným způsobem – ukládáním donucovacích pokut dle § 112 písm. c) a § 129 správního řádu, na povaze rozhodnutí o námitkách proti exekučn