8 As 41/2010 — Nejvyšší správní soud

8 As 41/2010- 110 - text 8 As 41/2010 - 118 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: R. K., zastoupen Mgr. Evou Barákovou Karasovou, advokátkou se sídlem Ryšánkova 8, Brno, proti žalovanému: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Beethovenova 650/2, Brno, proti rozhodnutí rektora žalovaného ze dne 8. 2. 2008, čj. RŽPř-1/2008-34, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2010, čj. 30 Ca 73/2008 - 62, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Rozhodnutím děkana Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění ze dne 13. 12. 2007, čj. RDPř3/2007-11, byla žalobci uložena sankce vyloučení ze studia za spáchání disciplinárního přestupku podle § 64 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“). Žalobce se disciplinárního přestupku dopustil tím, že mezi půl druhou a druhou hodinou ranní dne 13. 11. 2007 pomaloval zdi v 7. nadzemním podlaží kolejí Astorka na Novobranské 3, Brno kresbou postavy s komiksovou bublinou „Žide! Zmiz! Smrdíš.“, kresbou hákového kříže, kresbou postavy ukřižované na kříži s nápisem INRI, antropomorfním naivistickým ztvárněním zevního ženského genitálu, u kterého je v komiksové bublině uveden text „K.? Vyhazov? Já ho mám ráda.“, vedle nějž bylo naivisticky ztvárněno scrotum a penis, u kterého byl v komiksové bublině uveden text „Já ne“, kresbou hákového kříže s nápisem „Tom“, kresbou hákového kříže s nápisem „Viki“ a kresbou hákového kříže. Žalobce se podle správního orgánu prvého stupně tedy nechoval tak, aby nedošlo ke škodě na majetku, neboť úmyslně poškodil cizí věc tím, že ji pomaloval a popsal fixem a zároveň uvedeným jednáním hanobil národ. [2] Rektor Janáčkovy akademie múzických umění v Brně rozhodnutím ze dne 8. 2. 2008, čj. R-ŽPř-1/2008-34, zamítl žádost žalobce o přezkum jako nedůvodnou a potvrdil shora specifikované rozhodnutí děkana. II. [3] Rozhodnutí rektora napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). V žalobě vyjádřil nesouhlas s jednáním disciplinární komise. Rozhodnutí děkana i rektora vytkl nedostatečnou formulaci výroku, nevyváženost odůvodnění a nepřezkoumatelnost. Žalobce se vymezil proti pokusu kvalifikovat jeho jednání jako trestný čin. Úvahy o uložení sankce nejsou dostatečné, stejně tak jako hodnocení vzniklé škody. Žalobce nesouhlasí se způsobem, kterým odvolací orgán vyhodnotil předložený znalecký posudek a rovněž analyzoval část nápisu. Tvrzení žalovaného, že je podstatné, jak kresby vnímá správní orgán a nikoliv žalobce, nemá oporu v zákoně ani v logice. Žalobce spatřuje v rozhodnutí především snahu žalovaného jej vyloučit ze studia. Napadená rozhodnutí pokládá za nezákonná, neobjektivní a založená na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Žalobce uzavřel, že si je vědom, že jeho jednání nebylo vhodné, ale vyloučení ze studia považuje za sankci zjevně nepřiměřenou. [4] Krajský soud rozsudkem ze dne 18. 1. 2010, čj. 30 Ca 73/2008 - 62, rozhodnutí rektora i děkana zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [5] Krajský soud v odůvodnění rozsudku zdůraznil význam naplnění materiální stránky deliktu, neboť je korektivem formálního pojetí správního disciplinárního deliktu. Odůvodnění obou rozhodnutí jsou podle něj nedostatečná právě pro nepřesvědčivost posouzení naplnění materiální stránky správního disciplinárního deliktu hanobení národa. Nelze z nich seznat, z jakých konkrétních důkazů, úvah a hodnotících závěrů správní orgány v tomto směru vycházely, rovněž chybí důvody podřazení jednání žalobce právě pod uvedenou skutkovou podstatu. [6] Správní orgán prvého stupně dospěl k závěru, že žalobce uvedeným jednáním hanobil národ. Naplnění této skutkové podstaty ovšem dle názoru soudu vyžaduje pro její specifičnost znalecké odborné posouzení, které správní orgán prvního stupně neprovedl. Postup, kdy rektor žalovaného neodmítl pro nadbytečnost předložený znalecký posudek soudního znalce JUDr. M. M., vycházel z jeho závěrů a tyto závěry poté volně hodnotil, je nesouladný se zákonem. Správní orgán druhého stupně totiž připustil, že k posouzení inkriminovaných kreseb je třeba odborných znalostí; navíc dospěl k závěru, že závěry znaleckého posudku nedávají jasnou odpověď na problematiku hanobící povahy kreseb. Proto měl žalovaný podle soudu znalce následně požádat o doplnění původního znaleckého posudku, nebo měl ustanovit dalšího soudního znalce či odborného konzultanta. Jestliže tak neučinil a předmětný znalecký posudek sám volně hodnotil, dle názoru soudu navíc obecně s odkazem na reakce členů akademické obce a veřejnosti, zatížil správní řízení vadou, která měla podstatný vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé. [7] Krajský soud uzavřel, že vyloučení z vysokoškolského studia představuje závažný zásah do práv žalobce. Proto je nutné, aby již v rámci správního řízení před správním orgánem prvního stupně žalobce v plném rozsahu věděl, co je mu kladeno za vinu, aby se mohl kvalifikovaně bránit v průběhu celého disciplinárního řízení. III. [8] Proti rozhodnutí krajského soudu brojil žalovaný (stěžovatel) obsáhlou kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), c) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [9] Stěžovatel především vyjádřil nesouhlas s tím, že disciplinární přestupek podle zákona o vysokých školách je založen na formálně materiálním pojetí, a tedy, že k naplnění skutkové podstaty je nezbytné, aby šlo o jednání společensky nebezpečné. Disciplinární delikty a přestupky nelze ztotožňovat. Zatímco zákon o přestupcích výslovně vyžaduje naplnění materiální stránky přestupku, zákon o vysokých školách v § 64 vychází z čistě formálního pojetí disciplinárního přestupku z hlediska viny. Disciplinární přestupek podle zákona o vysokých školách není ani trestním obviněním ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z formálního pojetí vychází také úprava samosprávy ve věcech kárného provinění advokátů, notářů nebo soudců. Stěžovatel upozornil na rozpornost názorů vyslovených Nejvyšším správním soudem v rozhodnutí ze dne 31. 5. 2007, čj. 8 As 17/2007, podle kterého je i u správních deliktů třeba posuzovat materiální stránku a rozhodnutí ze dne 30. 1. 2006, čj. 5 As 4/2005 - 92, podle kterého je jiným správním deliktem jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem. [10] Jestliže stěžovatel v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně popsal a odůvodnil, v čem spatřuje naplnění formální stránky disciplinárního přestupku, naplnění materiální stránky lze předpokládat. Stěžovateli není zřejmé, v čem by měla ona materiální stránka disciplinárního přestupku spočívat a jaká je hranice pro závěr, že v důsledku nenaplnění materiální stránky není posuzované jednání disciplinárním přestupkem. U disciplinárních přestupků nepřipadá v úvahu posuzování materiální stránky kritériem společenské nebezpečnosti či škodlivosti, neboť se jedná o porušení disciplíny uvnitř určité organizační struktury. Stěžovatel při svém rozhodování vycházel z toho, že poškozovat majetek vysoké školy je zakázáno, i když se v daném případě pro nedostatek materiální stránky nejednalo o přestupek ani o trestný čin, o kterém není nadto ani příslušen rozhodovat. Formálnímu pojetí disciplinárního přestupku podle zákona o vysokých školách odpovídá i princip oportunity. [11] Stěžovatel rovněž nesouhlasí s požadavkem krajského soudu, aby ve svém rozhodnutí vycházel z odborných závěrů vztahujících se k naplnění materiální stránky deliktu hanobení národa. Stěžovatel nemusel s ohledem na § 56 správního řádu přibírat znalce, neboť jeho rozhodnutí nezáviselo na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí a kterými by děkan Divadelní fakulty nebo rektor stěžovatele nedisponoval. K posouzení textu „Žide! Zmiz! Smrdíš!“ a sousedících čtyř hákových křížů jako hanobících židovský národ není třeba znaleckého zkoumání. Tvrdí-li krajský soud, že dle konstantní soudní judikatury je k rozhodnutí o hanobící povaze určitého jednání třeba znaleckého posouzení, měl soud takovou judikaturu uvést. Stěžovatel sám pro podporu svého tvrzení odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 7 Tdo 989/2008. Krajský soud pominul, že z důvodu, že ve věci nebyl přizván znalec, nemohlo se jednat o důkaz znaleckým posudkem, ale toliko o důkaz listinou. Proto s ohledem na § 50 odst. 4 a § 53 správního řádu mohl správní orgán tento důkaz hodnotit podle své úvahy. I kdyby se však jednalo o důkaz znaleckým posudkem, neznamenalo by to, že se od názo