— Nejvyšší správní soud

Konf 64/2010- 11 - text Konf 64/2010 - 16 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219 (adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Ústí nad Labem, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 29 C 850/2009, o 71 611,82 Kč s příslušenstvím: žalobkyně Telefónica O2 Czech Republic, a. s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, 140 22 Praha 4 – Michle, IČ 601 93 336, a žalovaného S + H group a. s. v likvidaci, se sídlem Přístavní 483/27, 400 07 Ústí nad Labem, IČ 260 26 040, t a k t o : I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 29 C 850/2009, o zaplacení částky 58 905 Kč s příslušenstvím, j e s o u d . II. Usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 3. 2010, čj. 29 C 850/2009  47, s e z r u š u j e v té části výroku, kterou bylo rozhodnuto o zastavení řízení v částce 58 905 Kč s příslušenstvím. O d ů v o d n ě n í : Návrhem doručeným dne 1. 10. 2010 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále též jen „zákon o některých kompetenčních sporech“), se Český telekomunikační úřad (dále též jen „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát rozhodl negativní kompetenční spor vzniklý ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) zákona o některých kompetenčních sporech mezi ním a Okresním soudem v Ústí nad Labem ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 29 C 850/2009 týkající se zaplacení částky 71 611,82 Kč s příslušenstvím. Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti: Smluvní strany – ČESKÝ TELECOM, a. s. a Garnit Group a. s. uzavřely dne 24. 6. 2003 „Smlouvu o užívání systému č. 036/2003“, na jejímž základě žalobce (právní předchůdce žalobce) žalovanému (právnímu předchůdci žalovaného) umožnil užívat systém (definovaný ve Všeobecných obchodních podmínkách služby EDI) ve spojení s programem (definovaný předmětnou smlouvou a Všeobecnými obchodními podmínkami služby EDI) a žalovaný se zavázal zaplatit za tuto službu smluvní cenu určenou ceníkem, který je přílohou smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil 9 faktur, jimiž mu byla vyúčtována smluvní cena v celkové výši 71 611,82 Kč včetně DPH, žalobce podal pro dlužnou částku a její příslušenství k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem návrh na vydání platebního rozkazu. Okresní soud vydal platební rozkaz dne 1. 4. 2009 pod čj. 38 Ro 3495/2008 – 31; výrokem I. přiznal žalobci žalovanou částku včetně příslušenství a rozhodl o nákladech řízení. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, Okresní soud v Ústí nad Labem jej usnesením čj. 38 Ro 3495/2008 – 36 ze dne 5. 6. 2009 zrušil. Žalobce poté k výzvě soudu dne 20. 1. 2010 sdělil, že podstatou poskytované služby bylo, že zajišťoval pro žalovaného přenos dat v rámci komunikace žalovaného s jeho partnery, komunikace probíhala v rámci internetového připojení a žalobce prováděl pouze dohled nad komunikací. Žalobce uvedl, že se jednalo o předmět činnosti „Výkon komunikační činnosti na území České republiky, písm. i) služby přenosu dat“; k této činnosti je žalobce oprávněn na základě Osvědčení Českého telekomunikačního úřadu č. 516/2 o sdělení změny oznámených údajů, ze dne 20. 7. 2006, čj. 40774/2006-631. Žalobce v dalším poukázal na závěry zvláštního senátu vyjádřené v usnesení ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. Konf 6/2005, které pojednávalo o pravomoci Českého telekomunikačního úřadu rozhodovat spory v případech služby šíření televizního signálu. Žalobce uvedl, že obdobně jako v případě rozebraném v citovaném usnesení pouze komunikačně zprostředkovává určitou činnost bez toho, aby poskytoval konkrétní obsah nějaké činnosti, která svým charakterem není službou elektronických komunikací; žalobce uzavřel, že řízení sp. zn. 29 C 850/2009 mělo být soudem podle ustanovení § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) zastaveno a po právní moci usnesení o zastavení řízení věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu. Okresní soud v Ústí nad Labem řízení zastavil usnesením ze dne 16. 3. 2010, čj. 29 C 850/2009 – 47 (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok III.), zároveň rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a o vrácení soudního poplatku žalobci (výrok IV.). V odůvodnění okresní soud odkázal na § 7 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle § 3 odst. 1, 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále též jen „zákon o elektronických komunikacích“) se zřizuje Český telekomunikační úřad („Úřad“) jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb, jehož sídlem je Praha. Okresní soud dále citoval § 129 odst. 1 věty prvé zákona o elektronických komunikacích, podle níž Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě; podle § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích účastník, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. Okresní soud uzavřel, že z citovaných ustanovení zvláštního zákona vyplývá, že pravomoc rozhodnout o uložení povinnosti zaplatit cenu za poskytnutá plnění v oblasti elektronických komunikací má Český telekomunikační úřad v Praze, neboť předmětem sporu bezpochyby je úhrada ceny za služby elektronické komunikace, což ostatně k výzvě soudu potvrdil též žalobce. Navrhovatel v návrhu ke zvláštnímu senátu po rekapitulaci předchozího procesního vývoje vyšel z faktu, že žalobce opírá svůj nárok na zaplacení dlužné částky ze smlouvy o užívání systému č. 036/2003 ze dne 24. 6. 2003, jejímž předmětem je užívání systému ve spojení s příslušným programovým vybavením; s odkazem na jednotlivá smluvní ustanovení poté citoval definici systému, programu a v dalším poukázal na to, že žalobce žalovanému udělil nepřenosnou, nevýlučnou a podmíněnou licenci na užívání počítačových programů podle článku X.1 Všeobecných obchodních podmínek pro provozování a poskytování služby EDI. Navrhovatel dále uvedl, že žalobce požaduje po žalovaném částku 71 611,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení; jak je patrné z předložených vyúčtování, spor je veden jednak o cenu vyúčtování za služby elektronických komunikací (měsíční poplatky za objem přenesených dat) a jednak o cenu vyúčtovanou za poskytnutí programového vybavení Application Integrator On-Line. Povinnost k zaplacení ceny za služby elektronických komunikací a ceny za poskytnutí programového vybavení však nelze souhrnně podřadit pod pojem „povinnost uložená zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě“. Z vymezení pojmů dle ustanovení § 2 písm. n) a o), § 64 odst. 1, § 108 odst. 1 písm. g) a § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích vyplývá, že navrhovatel je příslušným orgánem k rozhodnutí pouze v části předmětného sporu týkající se dlužné částky v celkové výši 12 706,82 Kč včetně DPH, vyúčtované za služby elektronických komunikací a odpovídající dle doložených daňových dokladů měsíčním poplatkům za přenesená data. Ve zbývající části sporu ve výši 58 905 Kč včetně DPH odmítl navrhovatel kompetenci k rozhodnutí jako ústřední správní orgán pro výkon státní správy včetně regulace v oblasti elektronických komunikací, neboť tato část se týkala povinnosti žalovaného uhradit cenu za jednorázový poplatek za služby EDI – poskytnutí programového vybavení Application Integrator On-Line. Navrhovatel uzavřel, že jeho pravomoc je dána pouze v případě sporů o otázkách souvisejících se samotným poskytováním služeb elektronických komunikací, eventuálně ujednáních na ně úzce navazujících, takovým ujednáním není ujednání o ceně za poskytnutí programového vybavení Application Integrator On-Line. Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou: S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých ko