1 As 10/2012 — Nejvyšší správní soud

1 As 10/2012- 17 - text 1 As 10/2012 - 22 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: MEDIHEALTH, s. r. o., se sídlem Údolní 392/16, 602 00 Brno, zastoupená Mgr. Zdeňkem Brunclíkem, advokátem se sídlem Lidická 710/57, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 01 Praha 2, proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 8. 8. 2011, č. j. MZDR 53904/2011-2/PRO, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2011, č. j. 5 A 299/2011 – 65, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků ze dne 29. 12. 2011 s e o d m í t á . III. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ze dne 8. 8. 2011, č. j. MZDR 53904/2011-2/PRO, ministr zdravotnictví zamítl rozklad žalobkyně podaný proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2011, č. j. 54973/10255/1-OPL, kterým byla žalobkyni uložena pokuta 110 000 Kč za správní delikt podle § 36 odst. 1 písm. b) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč. [2] Žalobkyně brojila proti citovanému rozhodnutí ministra zdravotnictví žalobou podanou u Městského soudu v Praze. Ve svém podání ze dne 10. 10. 2011 žalobkyně současně požádala soud o přiznání odkladného účinku žalobě a o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 12. 12. 2011, č. j. 5 A 299/2011 - 65, městský soud žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznal. II. Kasační stížnost a vyjádření k ní [3] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) napadla usnesení městského soudu, kterým nebylo vyhověno její žádosti o osvobození od soudních poplatků, včas podanou kasační stížností. Namítala, že jsou dány důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), tj. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a nepřezkoumatelnost usnesení městského soudu. S ohledem na svou velmi špatnou hospodářskou situaci stěžovatelka požádala Nejvyšší správní soud o osvobození od soudního poplatku za podanou kasační stížnost a požádala o zaslání potvrzení o majetkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků. [4] Stěžovatelka se domnívá, že městský soud při posouzení žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků nevycházel z celkové majetkové a hospodářské situace společnosti, kterou stěžovatelka doložila prostřednictvím soudem zaslaného formuláře. Městský soud uzavřel, že stěžovatelka ve svém podání netvrdila, že by již nebyla schopna vyplácet svým zaměstnancům mzdu, že by byla v úpadku nebo že by na sebe ona sama či někdo z jejích věřitelů podal insolvenční návrh. Tyto závěry však podle stěžovatelky nemají jakoukoli oporu ve spisovém materiálu a městský soud je pouze předpokládal. [5] Podle stěžovatelky měl městský soud v souladu s usnesením rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 1 As 23/2009 - 95, vzít v úvahu celkové majetkové poměry účastníka. Městský soud však při hodnocení majetkových poměrů stěžovatelky vycházel především ze shora uvedených, ničím nedoložených skutečností, aniž by skutečně posoudil předložené důkazy. [6] Ze všech shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [7] Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo vyžádáno, neboť se jedná o věc týkající se výlučně a osobně stěžovatelky. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [8] Vzhledem ke specifické povaze napadeného usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků Nejvyšší správní soud netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost. Podle ustálené judikatury zdejšího soudu „povaha rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, proti němuž kasační stížnost směřuje, vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky uhrazeného soudního poplatku považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, jímž se řízení o kasační stížnosti končí. Za situace, kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku, by totiž trvání na podmínce uhrazení poplatku pro kasační řízení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním kasační stížnosti sledoval, a znamenalo by řetězení řešeného problému, které by ve svém důsledku popíralo smysl samotného řízení, jehož předmětem je posouzení zákonnosti rozhodnutí o zastavení předchozího řízení v důsledku nesplnění právě této povinnosti ze strany stěžovatele, tedy povinnosti zaplatit soudní poplatek“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, nebo obdobně rozsudek ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37; oba dostupné na www.nssoud.cz). Obdobný závěr je nutné zaujmout i v případě řízení o kasační stížnosti proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, jehož předmětem je posouzení zákonnosti rozhodnutí městského soudu, který nevyhověl žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků. Jakýkoliv jiný postup by byl v posuzované věci bezúčelný, formalistický, v rozporu se zásadou procesní ekonomie a nemohl by vést k ochraně práv stěžovatelky. [9] Z obsahu soudního spisu plyne, že městský soud ani Nejvyšší správní soud nevyzýval stěžovatelku k úhradě soudního poplatku za kasační stížnost podanou proti napadenému usnesení městského soudu. Byla to naopak stěžovatelka, která iniciativně spolu s kasační stížností proti uvedenému rozhodnutí požádala dne 29. 12. 2011 o osvobození od soudních poplatků. Pro věcné posuzování žádosti stěžovatelky o osvobození od soudního poplatku nebyly splněny procesní podmínky, neboť uhrazení soudního poplatku není překážkou pro projednání kasační stížnosti proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud proto žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků bez dalšího odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. (srov. shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 43/2007 - 77). [10] Nejvyšší správní soud dále posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [11] Kasační stížnost není důvodná. [12] Podle stěžovatelky městský soud nesprávně posoudil její žádost o osvobození od soudních poplatků, neboť nehodnotil celkové majetkové poměry stěžovatelky, ale vycházel ze skutečností, které nemají oporu ve spisovém materiálu. [13] Z ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s., ve znění účinném v době rozhodování městského soudu (tj. do 31. 12. 2011), vyplývá, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. [14] Smyslem osvobození od soudních poplatků je ochrana účastníka proti negativním dopadům do jeho ústavně zaručených práv, v tomto případě do práva na soudní ochranu a na přístup k soudu zakotveným v článku 36 Listiny základních práv a svobod. [15] Je ovšem na účastníku samém, aby svoji materiální stránku dostatečně konkrétně popsal (břemeno tvrzení), a současně aby vyvinul patřičnou aktivitu a předložil soudu (pokud možno současně se žádostí o osvobození) doklady dosvědčující jeho nemajetnost, resp. nízké příjmy (břemeno důkazní). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publikovaný pod č. 537/2005 Sb. NSS). Pro osvobození od soudních poplatků tak účastník jednak musí doložit, že nemá dostatečné prostředky, jeho návrh nesmí být zjevně neúspěšný a současně účastník o osvobození od soudních poplatků musí požádat. Soud je povinen v každém jednotlivém případě vážit konkrétní specifické okolnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků a individuální poměry žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2009, č. j. 8 As 20/2009 - 50). Proto je na účastníkovi, aby v žádosti o osvobození od soudních poplatků uvedl, v čem nedostatek prostředků na úhradu soudního poplatku spatřuje, a toto tvrzení řádně dol