1 As 25/2012 — Nejvyšší správní soud

1 As 25/2012- 34 - text 1 As 25/2012 – 34 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: AUTO – HUKR – VETERAN s. r. o., se sídlem Plotní 93/27, Brno, zastoupeného JUDr. Pavlínou Urbancovou, advokátkou se sídlem Křenová 26, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor Krajský živnostenský úřad, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2010, č. j. 144783/2010, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2012, č. j. 31 A 1/2011 - 31, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ze dne 15. 9. 2010, č. j. MMB/0334572/2010, uložil Magistrát města Brna, Živnostenský úřad města Brna (dále také „správní orgán I. stupně“) žalobci pokutu ve výši 10 000 Kč za spáchání správního deliktu podle § 62 odst. 1 písm. l) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), kterého se žalobce měl dopustit tím, že v rozporu s § 31 odst. 4 živnostenského zákona při nákupu historických vozidel neidentifikoval v souladu s § 5 a § 8 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu osobu, od které historické vozy vykupoval. [2] Konkrétně se jednalo o dva obchodní případy uskutečněné v roce 2009. V prvním z nich žalobce nezaevidoval IČ účastníka smluvního vztahu a identifikační údaje osoby, která je statutárním orgánem společnosti nebo jeho členem – přesně jméno a příjmení, rodné číslo (či datum narození), místo narození, pohlaví, trvalý nebo jiný pobyt a státní občanství. Dále nezaznamenal druh a číslo průkazu totožnosti, stát, popřípadě orgán, který jej vydal a dobu jeho platnosti. V druhém případě žalobce nezaevidoval IČ účastníka smluvního vztahu a tyto identifikační údaje fyzické osoby – rodné číslo (či datum narození), místo narození, pohlaví, trvalý nebo jiný pobyt a státní občanství. Dále nezaznamenal druh a číslo průkazu totožnosti, stát, popřípadě orgán, který jej vydal a dobu jeho platnosti. Výrokem II. tohoto rozhodnutí správní orgán I. stupně žalobci uložil povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1000 Kč. [3] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně v obou jeho výrocích. [4] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 11. 1. 2012, č. j. 31 A 1/2011 – 31, zamítl. Krajský soud neshledal důvodným tvrzení žalobce, že živnostenská kontrola byla zahájena nezákonně, neboť kontrolní pracovnice nepředložila pověření k provedení kontroly. Obsah protokolu ze dne 14. 4. 2010, č. j. MMB/0160134/2010, prokazuje, že při zahájení živnostenské kontroly přítomní kontrolní pracovníci správního orgánu jednateli žalobce předložili své služební průkazy, které současně slouží jako doklad o pověření k předmětné kontrolní činnosti, a oznámili zahájení živnostenské kontroly. I kdyby kontrolní pracovníci nepředložili své služební průkazy, kontrola by byla zahájena zákonným způsobem. V této souvislosti krajský soud připomněl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2006, č. j. 10 Ca 127/2005 – 41. [5] Ani druhý žalobní bod, v němž žalobce namítal, že nelze ztotožňovat pověření k provedení kontroly a průkaz kontrolního pracovníka, neshledal krajský soud důvodným. V návaznosti na argumentaci k úvodnímu žalobnímu bodu zdůraznil, že kontrolní pracovníci nejsou povinni přikládat speciální pověření ke každé jednotlivé živnostenské kontrole podnikatele, neboť předložení služebního průkazu kontrolního pracovníka je zcela dostačující pro zákonné zahájení kontroly ve smyslu § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole (dále jen „zákon o státní kontrole“). Soud neshledal důvodným ani tvrzení žalobce, že je povinností kontrolních pracovníků řídit se plánem kontrolní činnosti. Smyslem a účelem živnostenské kontroly je zejména kontrola plnění povinností podnikatelských subjektů vyplývajících ze živnostenského zákona, tudíž jedním ze základních znaků živnostenské kontroly je uplatnění tzv. momentu překvapení vůči kontrolovanému podnikatelskému subjektu. II. Shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost z důvodů, jež podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [7] Stěžovatel má za to, že kontrola nebyla zahájena v souladu se zákonem, neboť kontrolní pracovnice nepředložila pověření k provedení kontroly, jak vyžaduje § 12 odst. 2 písm. a) zákona o státní kontrole, a tím došlo k porušení tohoto ustanovení. Stěžovatel spatřuje nesprávnost názoru jak žalovaného, tak krajského soudu v tom, že za pověření k provedení kontroly považuje již samotný průkaz kontrolního pracovníka a tyto dva instituty ztotožňuje. Podle stěžovatele však průkaz kontrolního pracovníka opravňuje tohoto pracovníka k provádění kontroly v obecné rovině, zatímco pověření k provedení kontroly již směřuje ve vztahu ke konkrétní kontrole u konkrétního podnikatelského subjektu. Předloží-li tedy kontrolní pracovník při zahájení kontroly pouhý průkaz kontrolního pracovníka a nikoli pověření k provedení té které konkrétní kontroly, nelze takové zahájení kontroly považovat za zákonné. [8] Stěžovatel neakceptuje ani argument žalovaného a krajského soudu, že konkrétní pověření ke konkrétní kontrole by pozměnilo princip provádění kontrolní činnosti. Stěžovateli není jasné, čím by byl onen „moment překvapení“ zmařen v případě, že by se kontrolní pracovník, který se dostaví do provozovny podnikatele, aniž by se předem jakkoli ohlásil, prokázal konkrétním pověřením, tak jak to má na mysli § 12 odst. 2 písm. a) zákona o státní kontrole. Tento „moment překvapení“ je vztahován k osobě podnikatele, samotná kontrola však není zahájena náhodně a svévolně či snad překvapivě, ale kontrolní pracovníci živnostenského úřadu jsou povinni řídit se plánem kontrolní činnosti, který jim určuje, jakou konkrétní kontrolu a u kterého podnikatele mají provést, a právě k provedení takové kontroly musí být vybaveni konkrétním pověřením. Stěžovatel považuje za nedostačující odůvodnění závěru krajského soudu, že pověření ke kontrole a průkaz kontrolního pracovníka je totéž. Krajský soud v bodě [23] rozsudku pouze konstatuje, že služební průkazy slouží jak doklady o pověření k předmětné kontrolní činnosti, tento svůj názor však nedoplňuje žádným podkladem, ze kterého by měl vyplývat. [9] Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti plně odkázal na své vyjádření k žalobě, kde se již ke všem stěžovatelem deklarovaným skutečnostem vyjádřil, neboť žalobní a kasační námitky jsou zcela totožné. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [11] Kasační stížnost není důvodná. [12] Stěžovatel především namítá, že správní orgán I. stupně u něj nezahájil kontrolu zákonným způsobem, neboť kontrolní pracovnice nepředložila v souladu s požadavkem obsaženým v § 12 odst. 2 písm. a) o státní kontrole pověření k provedení kontroly. Stěžovatel nepovažuje za dostačující, že kontrolní pracovnice předložila při zahájení kontroly svůj služební průkaz, neboť ten nelze považovat za pověření k provedení konkrétní kontroly ve smyslu citovaného zákonného ustanovení, ale pouze za oprávnění k provádění kontroly v obecné rovině. [13] Nejvyšší správní soud zjistil ze správního spisu následující okolnosti relevantní pro posouzení této námitky: [14] Dne 14. 4. 2010 se do sídla stěžovatele dostavili za účelem provedení živnostenské kontroly dva kontrolní pracovníci – Ing. J. Š. (číslo služebního průkazu X) a M. H. (číslo služebního průkazu X). Tito pracovníci ústně oznámili jednateli stěžovatele, panu Vladimíru Huskovi, zahájení kontroly a předložili průkazy pracovníků pověřených provádět živnostenskou kontrolu. Na místě byl sepsán protokol o průběhu kontrolního šetření a předána žádost o poskytnutí součinnosti. [15] Živnostenská kontrola pokračovala dne 27. 4. 2010 po telefonické domluvě přímo v sídle správního orgánu I. stupně. Pokračování kontroly byly přítomni dva kontrolní pracovníci - Ing. J. Š. (číslo služebního průkazu X) a Mgr. K. T. (číslo služebního průkazu X). Zplnomocněný zástupce stěžovatele, Ing. V., předložil na základě předchozí žádosti o poskytnutí součinnosti požadované dokumenty, mimo jiné i kopie dvou kupních smluv na nákup historických vozidel. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o nová auta prodávaná svému prvnímu majiteli, bylo v rámci kon