6 Ao 5/2011 — Nejvyšší správní soud

2 Aos 2/2012- 37 - text 2 Aos 2/2012 - 41 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci navrhovatelky: JUDr. K. B., proti odpůrci: Magistrát hl. města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, zastoupený Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem Karlovo nám. 24, Praha 2, o kasační stížnosti navrhovatelky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2012, č. j. 8 A 77/2012 – 33, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Odpůrci s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Navrhovatelce s e v r a c í zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího advokáta. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1.] Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se navrhovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byl zamítnut její návrh na zrušení opatření obecné povahy – Úpravy směrné části územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy, vydaného odpůrcem s datem platnosti 18. 6. 2009, č. U 0783/2009. Odpůrce jím vyhověl žádosti společnosti Alborg Development, a. s. o navýšení kódu míry využití území na svých pozemcích z kódu C9 na kód F9, a to z důvodu plánované výstavby tří bytových domů na pozemcích v lokalitě k. ú. Chodov – území čistě obytné (OC). Původní kód C9 tak byl upraven na kód F9 pro plochu OC na pozemcích parc. č. 3322/1, 3323/1 a 3336/1, v ostatní ploše zůstal zachován kód C9. Následně dne 15. 4. 2010 Útvar rozvoje hl. m. Prahy pod č. j. URM 3450/2010 ve věci „Předání vyjádření k modifikaci úpravy ÚPn HMP č. 0783 k. ú. Chodov, výstavba bytových domů“ sdělil, že v předmětné lokalitě byla dne 18. 6. 2009 provedena úprava územního plánu, kterou byla navýšena míra využití území v části funkční plochy OC z kódu C na kód F. O modifikaci úpravy bylo již v lednu 2010 požádáno a následně URM odsouhlaseno. Nová modifikace řeší úpravu urbanistického zastavění a dodržuje schválený kód využití území F. Tato modifikace urbanistického zastavění, s níž byl vyjádřen souhlas, uvažuje s bytovými domy označenými jako A až I (celkem devět domů) o 6 NP a 1–PP. Namísto 119 bytů je tak uvažována výstavba 195 bytů. [2.] Městský soud v Praze v citovaném rozhodnutí nejdříve dospěl k závěru, že má pravomoc o podaném návrhu rozhodovat a je k tomu i věcně příslušný, neboť (odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 14/07) dovodil, že v daném případě směrná část územního plánu má materiální prvky opatření obecné povahy, protože je spojena se změnou směrných regulativů týkajících se využití území a je tak způsobilá zasáhnout do práv navrhovatelky. Při posouzení, zda navrhovatelka není osobou zjevně neoprávněnou ve smyslu § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), konstatoval, že ačkoliv je navrhovatelka spoluvlastnicí pozemků parc. č. 2117/431 a 2117/107 v k. ú. Chodov, které přímo nesousedí s pozemky dotčenými napadeným opatřením obecné povahy, není osobou zjevně neoprávněnou k podání návrhu, a to s ohledem na závěry judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek č. j. 4 As 50/2004 - 59; rozsudek č. j. 2 Ao 2/2007 - 73, či rozsudek č. j. 3 Ao 2/2009 - 93). Následně městský soud přistoupil k hodnocení, zda v projednávaném případě byla napadeným opatřením obecné povahy skutečně dotčena práva navrhovatelky, přičemž uzavřel, že navrhovatelka není věcně legitimována k podání návrhu na zrušení tohoto opatření obecné povahy, neboť přijatou změnou směrné části územního plánu k dotčení jejích vlastnických práv ještě nedošlo. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření odpůrce [3.] Navrhovatelka podala kasační stížnost z důvodů zakotvených v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Nezákonnost napadeného rozsudku navrhovatelka spatřovala v nesprávném posouzení právní otázky její aktivní věcné legitimace. Navrhovatelka má, na rozdíl od městského soudu, za to, že k zásahu do jejích vlastnických práv již došlo, a to s ohledem na skutečnost, že na první etapu stavby „Bytový park Roztyly“ o čtyřech bytových domech už proběhlo územní řízení v prvním stupni, ke kterému byla předložena příslušná projektová dokumentace před více než rokem a půl a bylo již vydáno nepravomocné územní rozhodnutí. Dle názoru navrhovatelky se soud ani dostatečně nezabýval tím, že k dotčení na jejích právech došlo již samotným způsobem provedení a přijetí změny směrné části územního plánu, když jí i veřejnosti obecně bylo zabráněno se k ní jakkoliv vyjádřit. Namítané vady řízení pak navrhovatelka spatřovala v tom, jakým způsobem městský soud posoudil povahu napadené úpravy směrné částí územního plánu, když ji označil za opatření obecné povahy, ačkoliv se o opatření obecné povahy nejednalo a ani tak nebylo přijímáno. Na podporu svých tvrzení ohledně nezákonného způsobu vydání úpravy směrné části územního plánu navrhovatelka v závěru svého podání citovala pasáže z dopisu Ministerstva pro místní rozvoj č. j. 37851-81/865 ze dne 23. 1. 2011 (jako důkaz přiložen k původnímu návrhu), v němž ministerstvo při své dozorové činnosti vytýkalo pochybení při přijímání změny úpravy č. U 986/2011 pro jiného developera na další pozemek parc. č. 2117/342 v k. ú. Chodov. Současně navrhovatelka požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle ust. § 107 s. ř. s. [4.] Odpůrce se ve svém podání ze dne 2. 11. 2012 jednak vyjádřil k návrhu na přiznání odkladného účinku, jednak k samotnému obsahu kasační stížnosti. Především zdůraznil, že napadený rozsudek městského soudu považuje za zcela správný a vydaný v souladu se zákonem a s jeho závěry i s jeho odůvodněním se zcela ztotožňuje. Setrvává tak na své argumentaci, kterou předestřel již v průběhu řízení před městským soudem (viz vyjádření k návrhu ze dne 12. 7. 2012 a jeho doplnění ze dne 1. 8. 2012), tj. že navrhovatelka nebyla úpravou směrné části územního plánu žádným způsobem dotčena na svých hmotných právech, a proto není ani aktivně věcně legitimována k podání návrhu na její zrušení. Odkázal přitom nejen na setrvalou judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek č. j. 3 Ao 2/2009 - 93 a rozsudek č. j. 4 Ao 1/2010 - 43), ale také na dopisy Ministerstva pro místní rozvoj (blíže specifikované ve výše citovaných vyjádřeních), z nichž i nyní ve svém vyjádření obsáhle cituje a kterými opětovně vyvrací námitky navrhovatelky. [5.] Navzdory výzvě Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2012, č. j. 2 Aos 2/2012 - 34, doručené navrhovatelce dne 4. 12. 2012, navrhovatelka ve stanovené lhůtě svou repliku k výše uvedenému vyjádření odpůrce nezaslala. III. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti [6.] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že není důvodná. [7.] Nejvyšší správní soud předně považuje za nezbytné zdůraznit, že skutková a právní situace nyní posuzované věci je obdobná té, kterou Nejvyšší správní soud řešil již ve svých rozsudcích ze dne 11. 6. 2009, č. j. 3 Ao 2/2009 – 93, či ze dne 24. 2. 2010, č. j. 4 Ao 1/2010 - 43 (veškerá judikatura NSS je dostupná na www.nssoud.cz). Jak je ostatně zcela zřejmé z obsahu napadeného rozhodnutí, Městský soud v Praze si byl při jeho vydání této ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu zřetelně vědom, a proto odpovědi městského soudu na klíčové právní otázky nyní posuzované věci, tj. povaha směrné části územního plánu a existence aktivní věcné legitimace navrhovatelky, stejně jako na další související sporné otázky, plně korespondují s právním názorem Nejvyššího správního soudu obsaženým v citovaných rozsudcích. Argumentace předestřená navrhovatelkou v kasační stížnosti nepřesvědčila Nejvyšší správní soud, že by měl svůj právní názor nyní změnit či jakkoliv revidovat. [8.] Nejvyšší správní soud tak setrvává na názoru, že směrná část územního plánu nemá jinou povahu než jeho závazná část, a proto i v tomto konkrétním případě má směrná část územního plánu povahu opatření obecné povahy. Při této úvaze Nejvyšší správní soud vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 14/07 (veškerá judikatura ÚS je dostupná na http://nalus.usoud.cz), v němž se Ústavní soud postavil na stanovisko akcentující tzv. materiální pojetí opatření obecné povahy. Z tohoto nálezu Ústavního soudu vyplývá, že směrná část územního plánu může, ale také nemusí být opatřením obecné povahy. Záleží na tom, zda v konkrétním případě směrná část územního plánu, resp. její změna skutečně má materiální prvky. Nejvyšší správní soud tak ve shodě s městským soudem dospěl k závěru, že i v nyní projednávané věci tomu tak je, protože úprava směrné části územního plánu je spojena se změnou směrných regulativů, týkajíc