4 Ads 87/2012 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 87/2012- 34 - text 4 Ads 87/2012 - 44 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: ZIMBO CZECHIA s.r.o., se sídlem Na Zátorách 8/613, Praha 7, zast. JUDr. Marcelou Scheeovou, advokátkou, se sídlem Štupartská 4, Praha 1, proti žalované: Státní veterinární správa, se sídlem Slezská 100/7, Praha 2, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2012, č. j. 7 Ca 158/2009 – 76, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Obsah napadeného rozhodnutí žalované [1] Rozhodnutím žalované ze dne 26. 3. 2009, č. j. RED/2044/2008, bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Krajské veterinární správy pro Karlovarský kraj (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze 25. 9. 2008, č. j. KVSKKVHYG/100P/4680/2008, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla žalobkyni podle § 17a odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí (dále jen „zákon o potravinách“), uložena pokuta ve výši 15 000 Kč, a to za správní delikt podle § 17a odst. 1 písm. e) zákona o potravinách, tj. označení potraviny v rozporu s § 7 zákona o potravinách. Tohoto správního deliktu se žalobkyně dopustila tím, že dne 30. 5. 2008 při kontrole provedené v době od 8:30 do 10:00 hod. v provozovně NOVÁK maso-uzeniny na adrese Západní 1/521, Karlovy Vary, nabízela k prodeji v prodejní vitríně sýry zabalené mimo provozovnu výrobce a bez přítomnosti spotřebitele do potravinářské fólie, aniž by tyto byly označeny údaji vymezenými v § 7 zákona o potravinách. Správní orgán prvního stupně současně stanovil splatnost a podmínky úhrady pokuty a uložil žalobkyni povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1000 Kč. [2] V odůvodnění rozhodnutí žalovaná věnovala pozornost rozboru skutkových zjištění, zdokumentovaných rovněž pomocí fotografií, které byly pořízeny během kontroly a připojeny k protokolu o kontrolním zjištění, totiž že v předmětné provozovně byly v chladírně umístěny sýry v originálním (velkoobchodním) balení a předkrájené plátky a výseče těchto sýrů obalené potravinářskou fólií. Sýry byly krájeny na plátky a výseče na nářezáku v prodejní části provozovny, překryty potravinářskou fólií a uloženy do prodejní vitríny nebo do chladírny pro sýry; v prodejní vitríně byly uloženy sýry obalené potravinářskou fólií, a to bez označení. Žalobkyně z originálních balení sýrů v provozovně krájela plátky a výseče, které balila po jednotlivých porcích do strečové potravinářské fólie a tyto jednotlivě zabalené porce bez jakéhokoli označení každého jednotlivého balíčku nabízela v prodejní vitríně k prodeji spotřebitelům. Tím porušila § 7 zákona o potravinách. [3] Co do věcné příslušnosti orgánů veterinární správy žalovaná poukázala na § 16 odst. 1 písm. b) zákona o potravinách a relevantní ustanovení zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), v tehdy platném znění (dále jen „veterinární zákon“). Neztotožnila se s tvrzením žalobkyně o nečitelnosti kontrolního protokolu a pochybení neshledala ani co do nepředložení písemného pověření k provedení kontroly, když příslušný veterinární inspektor se prokázal služebním průkazem. Poukázala na to, že pro naplnění povinností podle § 7 zákona o potravinách je irelevantní způsob prodeje, tedy zda se v daném případě jednalo o obslužný či samoobslužný prodej sýrů; příslušné informace musí být v obou případech umístěny přímo na zboží, resp. jeho obalu (strečové fólii), přičemž nepostačí informování kupujícího jiným způsobem, např. cedulkou u zboží, informační tabulí či pokladním blokem. Odmítla interpretaci, že žalobkyně prodává sýry jako nebalené potraviny ve smyslu § 8 zákona o potravinách; sýry jsou porcovány bez přítomnosti zákazníka a samostatně zabaleny do fólie (obaleny ze všech stran), nikoli fólií pouze překryty, a jedná se proto o balenou potravinu ve smyslu § 2 písm. e) vyhlášky č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, v tehdy platném znění (dále jen „vyhláška č. 113/2005 Sb.“), jakož i § 5 zákona o potravinách. Výši uložené pokuty a její odůvodnění provedené správním orgánem prvního stupně žalovaná shledala zcela v souladu s kritérii § 17i odst. 2 zákona o potravinách, jakož i § 68 odst. 3 správního řádu. II. Řízení před městským soudem [4] Proti rozhodnutí žalované se žalobkyně bránila žalobou ze dne 8. 6. 2009, ve které navrhla, aby soud vyslovil nicotnost napadeného rozhodnutí, popř. toto zrušil pro nezákonnost a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. Namítala, že v projednávané věci se nejednalo o samoobslužný prodej, neboť zákazník sýr obdrží teprve po jeho objednání, zvážení a zaplacení; jedná se o pultový prodej ve smyslu § 8 odst. 2 zákona o potravinách. Správní řízení bylo vedeno vzdor absenci věcné příslušnosti orgánů veterinárního dozoru, a to z důvodu její duplicity se Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí. Podotkla, že označení každého jednotlivého balení sýra údaji podle § 7 zákona o potravinách by naopak vedlo k nižší ochraně spotřebitele, neboť tyto údaje by byly na rozdíl od žalobkyní prováděného označení méně zřetelné. Ustanovení § 7 navíc na rozdíl od § 6 odst. 1 zákona o potravinách nevyžaduje vyznačení příslušných údajů přímo na obalu zboží. Namítala nečitelnost kontrolního protokolu, jakož i nedostatky jeho obsahu. Výklad zákona provedený žalovanou je podle ní v rozporu s předlohami evropského potravinového práva. Rozporovala nesprávný výklad a aplikaci pojmu obal ve vztahu k předmětným porcím sýra. V této souvislosti poukázala na čl. 1 odst. 3 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/13/ES, o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „směrnice č. 2000/13“), a závěry rozsudku Soudního dvora ze dne 13. 4. 2003, věc C-229/01 Susanne Müller, a navrhla předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru. Namítala rovněž nedostatečnost odůvodnění výše uložené pokuty. [5] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 4. 2012, č. j. 7 Ca 158/2009 – 76, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku nejprve konstatoval, že v projednávané věci byla dána pravomoc (věcná příslušnost) orgánů veterinární správy, a to na základě § 14 odst. 1 písm. b) a § 16 odst. 1 písm. b) bod 2 zákona o potravinách; duplicita dozoru je vyloučena ustanovením § 16 odst. 1 písm. c) bod 1 téhož zákona. Kontrolní protokol shledal dostatečně čitelným a obsahujícím údaje podle § 15 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, v tehdy platném znění, přičemž veterinární inspektor provádějící kontrolu se v souladu s ustanovením § 53 veterinárního zákona prokázal služebním průkazem. [6] Co do vlastního posouzení vyšel městský soud ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2008, č. j. 7 As 34/2008 – 181, a dospěl k závěru, že na projednávanou věc nebylo možno aplikovat § 8 zákona o potravinách, neboť se jednalo o prodej zabalených sýrů, tedy nikoliv potravin nebalených; rovněž z fotodokumentace pořízené při kontrole plyne, že k prodeji byly nabízeny naporcované výseče sýrů, kdy každé jednotlivé balení bylo zabaleno potravinářskou folií, která znemožňovala změnu obsahu bez otevření či změny obalu (fólie). Jednalo se tak o balenou potravinu ve smyslu § 2 písm. e) vyhlášky č. 113/2005 Sb., přičemž totožnou úpravu obsahuje i čl. 1 odst. 3 písm. b) směrnice č. 2000/13, jakož i čl. 2 odst. 2 písm. e) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (dále jen „nařízení č. 1169/2011“), které s platností od 12. 12. 2011 nahradilo směrnici č. 2000/13. Na posouzení věci nemůže podle městského soudu nic změnit, pokud následně dojde k zásahu do obalu prodavačem, který na žádost zákazníka uzpůsobí množství sýra; rozhodné je, že spotřebiteli je nabízen sýr v obalu, jenž brání volnému přístupu k potravině. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nabízela k prodeji spotřebitelům jednotlivé porce tvrdého sýra, každou zvlášť zabalenou průsvitnou potravinářskou fólií mimo provozovnu výrobce, byla povinna každou jednotlivou potravinu označit údaji uvedenými v § 7 zákona o potravinách; z účelu ustanovení přitom vyplývá, že tyto údaje je nutno uvést na obalu každé zabalené potraviny, tedy v daném případě na každém balení sýra, což potvrzuje i znění § 2 písm. a) a § 3 odst.