5 As 15/2011 — Nejvyšší správní soud

5 As 15/2011- 116 - text č. j. 5 As 15/2011 - 135 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a. JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. v právní věci žalobce: PK 62, a.s., se sídlem Bohdalecká 6/1420, Praha 10, zastoupený Mgr. Davidem Jonke, advokátem se sídlem Slezská 13, Praha 2, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 6, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2010, č. j. 11 Ca 139/2009 - 76, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 2 880 Kč do třiceti (30) dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Davida Jonke. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Rozhodnutím ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 2008/1270/had/PK6, č. j.: had/1936/09, udělila žalovaná dle § 60 odst. 3 písm. c) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, v relevantním znění (dále jen „zákon o vysílání“) žalobci pokutu ve výši 50 000 Kč za porušení § 32 odst. 1 písm. e) zákona o vysílání, podle něhož je provozovatel vysílání povinen nezařazovat do vysílání pořady, které mohou vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých zejména tím, že obsahují pornografii a hrubé samoúčelné násilí. Porušení tohoto ustanovení se měl žalobce dopustit odvysíláním pořadů „Leo Night Live!“ dne 5. a 6. 6. 2008 vždy od 22.00 hod., které podle názoru žalované obsahovaly pornografii. V odůvodnění rozhodnutí žalovaná uvedla, že posuzovala televizní vysílání programu LEO TV v úseku od 22.00 do 6.00 hod. z 5. na 6. 6. 2008 a z 6. na 7. 6. 2008. V každém vysílacím úseku byla identifikována „smyčka“ přibližně hodinové délky. Konkrétně žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí popsala tři vybrané sekvence, které vyhodnotila jako pornografii. První sekvence zachycuje soulož mezi mužem a ženou, dále orální sex tohoto páru a masturbaci muže, včetně vyvrcholení na ňadra a obličej ženy, a to s autentickým zvukem a s detailními záběry na pohlavní orgány bez zakrytí nebo rozostření části obrazu. Druhá sekvence prezentuje scénu, při níž dvojice žen orálně uspokojuje muže, scéna končí masturbací muže a jeho vyvrcholením do úst jedné z žen, která následně předá ejakulát do úst druhé ženy. Scéna je opět prezentována s autentickým zvukem a detailními záběry. Třetí sekvence zachycuje erotické vystoupení moderátorky S., která se podle žalované zdá být na záběrech ve věku blízkém věku mladistvých. Vystoupení je založeno na typizovaném předvádění autoerotiky s použitím rukou a dvou erotických pomůcek, přičemž jednu z těchto pomůcek si žena opakovaně v záběru kamery zasunuje do vagíny, do řitního otvoru a vkládá do úst. Žalovaná považovala pro identifikaci pornografických prvků popisovaných sekvencí za rozhodující skutečnost, že jejich jediným obsahem je explicitní zobrazení popisovaných sexuálních aktivit, tyto scény mají prvoplánově informativní charakter bez jakýchkoli známek uměleckosti a jejich jediným cílem je usilovat o pohlavní vzrušení diváka. Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze, který ho rozsudkem ze dne 6. 5. 2010, č. j. 11 Ca 139/2009 – 76, zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Městský soud shledal důvodnou námitku žalobce, podle níž nebyl skutek, v němž žalovaná spatřovala naplnění skutkové podstaty daného správního deliktu, ve výroku jejího rozhodnutí dostatečně specifikován. Výrok žalobou napadeného rozhodnutí uvádí pouze to, že ke spáchání předmětného deliktu mělo dojít odvysíláním pořadů „Leo Night Live!“ dne 5. a 6. 6. vždy od 22.00 hod. (ve výroku rozhodnutí absentuje mj. letopočet „2008“ – pozn. NSS). Druhý odstavec výroku podle městského soudu nelze považovat za popis skutku, neboť obsahuje již hodnocení odvysílaných pořadů správním orgánem. Městský soud poukázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 – 73, publikované pod č. 1546/2008 Sb. NSS, podle něhož musí výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu vždy obsahovat dostatečně konkrétní popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Taková míra podrobnosti je nezbytná pro celé řízení o správním deliktu, zejména pro vyloučení překážky litispendence, překážky věci rozhodnuté, dvojího postihu za týž skutek, pro určení rozsahu dokazování a pro zajištění řádného práva na obhajobu. Řádně formulovaný výrok, v němž je na prvním místě konkrétní popis skutku, je nezastupitelnou částí rozhodnutí; toliko z něj lze zjistit, zda a jaká povinnost byla porušena a jaké sankce či opatření byly uloženy; jen výrok rozhodnutí může být vynucen správní exekucí. Těmto požadavkům výrok žalobou napadeného rozhodnutí podle městského soudu nedostál, na čemž nic nemění ani skutečnost, že v odůvodnění svého rozhodnutí žalovaná uvedla výše zmiňované scény, v nichž spatřovala porušení zákona. Městský soud hodnotil žalobou napadené rozhodnutí z tohoto důvodu jako nepřezkoumatelné. Městský soud dále přisvědčil žalobní námitce, podle níž žalovaná v rozporu s § 59 odst. 1 zákona o vysílání udělila žalobci sankci za porušení § 32 odst. 1 písm. e) zákona o vysílání, aniž by předtím žalobce na porušení zákona upozornila a stanovila mu lhůtu k nápravě. Pokud žalovaná s odkazem na § 59 odst. 4 zákona o vysílání tvrdí, že nebyla povinna žalobce na porušení zákona upozornit, neboť v tomto případě došlo k porušení zákona zvlášť závažným způsobem, bylo na ní, aby tento svůj závěr v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnila, což ovšem neučinila. Důvodná je podle městského soudu rovněž námitka, podle níž se žalovaná nevypořádala se všemi námitkami žalobce uplatněnými ve správním řízení, zejména se nevypořádala se znaleckým posudkem zpracovaným klinickým psychologem a sexuologem prof. PhDr. Petrem Weissem, Ph.D., o němž žalovaná pouze uvedla, že je pro účel daného správního řízení bezpředmětný. Městský soud měl za to, že bylo povinností žalované se s obsahem posudku vypořádat přinejmenším jako s jakýmkoli jiným listinným důkazem, který může účastník předložit na podporu svých tvrzení. Tato úvaha ovšem v napadeném rozhodnutí také chybí. Konečně městský soud uznal rovněž argumentaci žalobce vztahující se k zákonnému pojmu „pornografie“. Podle městského soudu je zřejmé, že rovněž Ústavní soud v usnesení ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 606/03, na něž žalobce odkazoval, definoval pojem pornografie zcela obecně a i zde závisí na obsahu konkrétního pořadu. Nelze vyloučit, aby si správní orgán k posouzení, zda se v konkrétním případě jedná o pornografii, opatřil odborné hodnocení, např. znalecký posudek z oboru sexuologie. Městský soud měl za to, že v případech, kdy pořad zobrazující sexuální tématiku bude obsahovat násilí, ponižování či sex s dětmi, může si správní orgán úvahu o tom, zda jde o pornografii či nikoliv, učinit sám. V dalších případech, kdy je zobrazováno sexuální chování dospělých osob a kdy výše uvedené prvky chybí, je vhodné úvahu o tom, zda jde či nejde o pornografii, podpořit stanoviskem odborníka z oboru sexuologie, jinak hrozí, že budou tyto případy posuzovány zcela subjektivně. O takový případ se jedná i v uvedené věci, bylo by tedy na místě odborné posouzení obsahu daných pořadů, aby mohl být učiněn závěr o tom, zda se jedná o pornografii či pouze o erotický pořad. Ostatní žalobní námitky městský soud důvodnými neshledal. II. Kasační stížnost žalované a vyjádření žalobce Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalovaná (stěžovatelka) kasační stížnost, v níž namítala důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí, že nesouhlasí s názorem městského soudu, podle něhož se ve svém rozhodnutí nevypořádala se všemi námitkami vznesenými v rámci správního řízení, zejména s obsahem znaleckého posudku. Stěžovatelka ve svém rozhodnutí uvedla, proč považuje tento znalecký posudek za bezpředmětný. Posudek se ani vzdáleně netýkal předmětu řízení, tedy vysílání programu LEO TV. Stěžovatelka se tedy s tímto znaleckým posudkem vypořádala dostatečně a přezkoumatelně. Stěžovatelka je dále přesvědčena o tom, že se v daném případě nepochybně jedná o pornografii, jak ve svém rozhodnutí, dle svého názoru, obsáhle a jasně zdůvodnila. Pornografie je neurčitým právním pojmem s proměnným obsahem v čase, jehož výklad závisí na konkrétních společenských podmínkách. Stěžovatelka pokládá při vymezení pojmu pornografie za rozhodující tři prvky: 1) přítomnost sexuálního obsahu (zobrazení pohlavního styku, pohlavních orgánů; 2) kontext sexuálního obsahu (smysl jeho zobrazení) a 3) konkrétně vnímaná škodlivost daného zobrazení pro společnost. Stěžovatelka připomíná, že současná právní ú