7 Afs 14/2011 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 14/2011- 115 - text 7 Afs 14/2011 - 116 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Michala Mazance, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: VETT a. s., se sídlem Nádražní 287, Zákupy, zastoupen JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem se sídlem Ke Klimentce 2186/15, Praha 5 - Smíchov, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 252/15, Praha 1, zastoupený JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem Nám. 14. října 3, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2008, čj. 16/58306/2008/1606, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2010, čj. 11 Ca 284/2008-66, t a k t o : I. Ustanovením § 8 odst. 7 vyhlášky č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, a podle něhož se za „den, kdy se cenový kontrolní orgán dověděl o porušení cenových předpisů, považuje den, kdy kontrolovaný subjekt obdržel protokol" není soud, který rozhoduje ve věci uložení sankce za porušení cenových předpisů, vázán. II. Správní orgán se „dozví“ o porušení cenových předpisů (§ 17 odst. 4 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách), dnem, kdy soustředí onen okruh poznatků, informací a důkazních prostředků, z nichž lze na spáchání deliktu usoudit. Není rozhodující, zda v tento den již byl zpracován kontrolní protokol, ani zda tyto poznatky byly analyzovány a posouzeny se závěrem, že delikt byl spáchán a kým. III. Věc s e v r a c í k projednání a rozhodnutí sedmému senátu. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení [1] Finanční ředitelství v Ústí nad Labem rozhodnutím ze dne 5. 6. 2008 uložilo žalobci pokutu podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenách“) ve výši 8 595 912 Kč za porušení cenových předpisů podle § 15 odst. 3 zákona o cenách. [2] Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Žalovaný odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí finančního ředitelství potvrdil. V důvodech mimo jiné uvedl, že subjektivní prekluzivní lhůta pro uložení pokuty dle § 17 odst. 4 zákona o cenách, ve znění zákona č. 261/2007 Sb., neuplynula, protože za okamžik, kdy se kontrolní orgán dozvěděl o porušení cenových předpisů, lze považovat až den vyhotovení kontrolního protokolu, tj. 24. 8. 2007. Žalovaný rovněž odkázal na § 8 odst. 7 vyhlášky č. 580/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „cenová vyhláška“), podle něhož se za den, kdy se cenový kontrolní orgán dověděl o porušení cenových předpisů, považuje den, kdy kontrolovaný subjekt obdržel protokol. [3] Ke včasné žalobě Městský soud v Praze toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení s tím, že žalovaný rozhodl až po uplynutí jednoroční subjektivní prekluzivní lhůty (§ 17 odst. 4 zákona o cenách ve znění zákona č. 261/2007 Sb.). [4] Podle odůvodnění rozsudku finanční ředitelství shromáždilo podklady pro zjištění obvyklé ceny již v květnu 2007 a zjištění o ceně obvyklé na trhu učinilo nejpozději do 11. 6. 2007, kdy mu byla doručena poslední zpráva. Žalované Ministerstvo financí jako orgán II. stupně ale vydalo rozhodnutí ve věci až 28. 7. 2008 (právní moc 31. 7. 2008), tedy více než jeden rok po té, co se správní orgán dozvěděl o porušení cenových předpisů. Podle ustálené judikatury je pokuta uložena až v okamžiku, kdy rozhodnutí nabude právní moci. Žalovaný tedy rozhodl až po uplynutí jednoroční subjektivní prekluzivní lhůty. [5] Ohledně § 8 odst. 7 cenové vyhlášky městský soud odkázal na své dřívější rozhodnutí ze dne 21. 2. 2006, čj. 6 Ca 49/2004-39. V něm uvedl, že podle čl. 95 Ústavy je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou. Ustanovení § 20 zákona o cenách nezmocňuje k jinému stanovení počátku běhu lhůty, ve které lze pokutu za zjištěné porušení cenových předpisů uložit. Jestliže je zákonem stanoveno, že pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy se o porušení cenových předpisů cenové kontrolní orgány dozvěděly, je třeba v každém jednotlivém případě zkoumat, kdy cenový kontrolní orgán získal takovou sumu informací, ze které je zřejmé, že k porušení došlo a kdo se takového jednání dopustil. Od tohoto dne počíná běžet subjektivní jednoroční lhůta. Úprava obsažená v § 8 odst. 7 cenové vyhlášky jde proto nad rámec zmocnění daného zákonem a je s ním ostatně i v rozporu, neboť počátek lhůty spojuje až s okamžikem, kdy kontrolovaný subjekt obdržel protokol o cenové kontrole. Proto městský soud k § 8 odst. 7 cenové vyhlášky při posuzování otázky, zda došlo k prekluzi, nepřihlédl a dodržení subjektivní lhůty posuzoval z hlediska toho, kdy se stěžovatel o porušení cenových předpisů ze strany žalobce dozvěděl. [6] Proti rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu nesprávného posouzení právní otázky. Namítl, že uložení pokuty po uplynutí roční subjektivní lhůty není jakkoli prokázáno. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2003, čj. 5 A 75/2002-53, podle nějž počátek roční subjektivní lhůty spadá v jedno s okamžikem předání protokolu. Platnost cenové vyhlášky pro období do 17. 11. 2009, kdy byla zrušena zákonem č. 403/2009 Sb. [poznámka soudu: cenovou vyhlášku zrušila až nová prováděcí vyhláška č. 450/2009 Sb. s účinností od 21. 12. 2009, a to výslovným derogačním ustanovením]‚ byla Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku potvrzena, a to výslovně včetně § 8 odst. 7. V posuzovaném případě je proto cenová vyhláška nezpochybnitelným pramenem práva. Protokol o cenové kontrole byl vypracován teprve 24. 8. 2007, a mohl být tedy předán žalobci nejdříve tohoto dne. Rozhodnutí o uložení pokuty nabylo právní moci dne 31. 7. 2008, proto byla pokuta uložena v roční subjektivní lhůtě. O skutečnosti, že subjektivní lhůta pro uložení pokuty za porušení cenových předpisů počíná běžet dnem vyhotovení protokolu o kontrole, svědčí podle stěžovatele rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2010, čj. 2 Afs 125/2009104. [7] I kdyby neexistovala cenová vyhláška nebo by ji nebylo možné pro daný případ použít, byl by rozsudek městského soudu podle stěžovatele nezákonný. Počátek roční subjektivní lhůty pro uložení pokuty za porušení cenových předpisů odvozuje městský soud od okamžiku, kdy ,,cenový kontrolní orgán získal takovou sumu informací, ze které je zřejmé, že k porušení došlo“. Proti takovému pojetí nemá stěžovatel námitek, ale pokládá za nelogické a nezákonné, že městský soud považuje za tento den okamžik, kdy kontrolní orgán obdržel poslední podklady pro zjištění ceny obvyklé. V dané věci se jednalo o náročnou a složitou cenovou kontrolu zaměřenou na posouzení, zda není zneužíváno hospodářské postavení na trhu. Při těchto cenových kontrolách není možno považovat shromáždění podkladů pro nalezení obvyklé ceny za situaci, kdy je zřejmé, že k porušení předpisu došlo. Aby bylo kontrolnímu orgánu skutečně zřejmé, že k takovému porušení mohlo dojít, bylo nutné vyhodnocení těchto získaných podkladů a analýza všech relevantních tržních souvislostí, jak vyžadoval tehdy platný § 16 odst. 2 zákona o cenách. Předběžný závěr kontrolního orgánu, že k porušení cenového předpisu došlo, nepřipadá v úvahu v okamžiku, kdy kontrolní orgán obdržel pouze podklady o tom, jaké ceny jsou sjednávány jinými společnostmi. Předběžné zjištění porušení cenového předpisu rozhodně není prostým porovnáním shromážděných cen. [8] V průběhu odvolacího řízení stěžovatel ověřil, že kontrolní orgán při posuzování věci v souladu s § 16 odst. 2 zákona o cenách vycházel z cenového vývoje na srovnatelných trzích, potřeby dosažení přiměřeného zisku, původní ceny a vývoje nákladů a dalších tržních podmínek hodných zřetele. Zvláště se zabýval výší zisku a vzal plně v úvahu výši zisku v cenách uplatněných žalobcem. Teprve po těchto úkonech prováděných po shromáždění potřebných podkladů bylo možno předběžně uvažovat o případném porušení cenového předpisu. Jestliže protokol o cenové kontrole byl vyhotoven dne 24. 8. 2007, pak mohl kontrolní orgán získat takovou sumu informací, ze které je zřejmé, že k porušení cenového předpisu došlo, v několika předcházejících srpnových dnech roku 2007. Za těchto okolností, kdy rozhodnutí o uložení pokuty za porušení cenového předpisu nabylo právní moci dne 31. 7. 2008, je lhůta pro uložení pokuty dodržena. Stěžovatel v dané souvislosti připomněl i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 1999, sp. zn. 6 A 14/96, z nějž plyne, že správní orgán musí získat informaci o porušení předpisů o nezbytné míře určitosti a věrohodnosti. Takovou informaci mohl kontrolní orgán získat až po provedení výše uvedené analýzy ve smyslu § 16 odst. 2 zákona o cenách. [9] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že napadený rozsudek městského soudu považuje za správný, neboť v důsledku preklu