7 As 39/2012 — Nejvyšší správní soud

7 As 39/2012- 24 - text 7 As 39/2012 - 26 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Ing. C. F., zastoupen JUDr. Petrem Balcarem, advokátem Společné advokátní kanceláře Balcar, Hrouzek, Veselý a partneři, se sídlem Panská 6, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2011, č. j. 11 Ad 13/2011 - 103, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce Ing. C. F. se včas podanou kasační stížností domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2011, č. j. 11 Ad 13/2011 - 103, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) napadeným rozsudkem ze dne 13. 10. 2011, č. j. 11 Ad 13/2011 – 103, zamítl žalobu Ing. C. F. proti rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, (dále také „krajský úřad“), ze dne 16. 2. 2009, č. j. 012298/2009/KÚSK/OŽP/2/Mi. Tímto správním rozhodnutím bylo k odvolání žalobce změněno prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Černošice, odboru životního prostředí (dále též „městský úřad“), ze dne 5. 12. 2008, č. j. ŽP/MEUC-064017/2008/L/Mi, o uložení pokuty žalobci ve výši 39.000 Kč za jiný správní delikt podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), [dále jen „lesní zákon“], jehož se dopustil žalobce tím, že jako vlastník lesa v období nejméně od 15. 8. 2007 bez rozhodnutí orgánu státní správy lesů o odnětí nebo o omezení odejmul část lesního pozemku parc. č. 376/36 v k.ú. Masečín o výměře 39 m2 z plnění funkce lesa, a to tak, že žalobci byla uložena za uvedený správní delikt pokuta ve výši 20.000 Kč. Městský soud při svém rozhodování vycházel především z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2011, č. j. 7 As 25/2011 - 82, kterým byl zrušen předchozí zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2010, č. j. 11 Ca 110/2009 - 39, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobou napadené správní rozhodnutí proto přezkoumal z hlediska uplatněných žalobních bodů, vázán skutkovým a právním stavem, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu a právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozhodnutí kasačního soudu. Při své přezkumné činnosti neshledal žalobní námitky opodstatněnými. Žalobce namítl, že rozsah a způsob zabezpečovacích prací a opatření stanoví státní správa lesů, pokud není ale podle zvláštních předpisů příslušný jiný státní orgán. V daném případě byla dána příslušnost stavebního úřadu, který však ve věci nekonal, ačkoliv mu byl znám stav věci. Žalobce jako vlastník pozemku proto v zájmu odvrácení hrozící škody provedl nutná technická opatření v souladu s příslušnými posudky a vyjádřeními, které dokazují ohrožení předmětného a sousedního pozemku sesuvy půdy. Ze správního spisu vyplývá, že Stavební úřad městyse Štěchovice rozhodnutím ze dne 14. 6. 2007 zahájil se žalobcem správní řízení o odstranění stavby rekreační chaty na pozemku parc. č. 376/36 v k.ú. Masečín. Z protokolu ze dne 29. 6. 2007 je zřejmé, že žalobce na předmětném pozemku provedl demolici stávající rekreační chaty ev. č. 358 a započal se stavbou nové zděné chaty, která byla postavena na železobetonové konstrukci základů s provedenými hydroizolacemi a částečnou tepelnou izolací stěn, včetně cihelné přizdívky do výše 500 cm. Přestože projektová dokumentace hovoří o základové desce – zabezpečovací konstrukci, jedná se nepochybně o dokumentaci skutečného provedení nové stavby rekreační chaty. Z hlediska odpovědnosti žalobce za správní delikt nemůže obstát tvrzení, že se jednalo o nezbytně nutné opatření před vznikem škody na pozemku, určeném k plnění funkce lesa. Charakter stavby – masivní železobetonová deska o ploše 68 m2 - nasvědčuje spíše opatření z hlediska statiky nově budovaného objektu zděné chaty. Takové opatření proto nemá charakter žalobcem zmiňovaného opatření podle ustanovení § 22 odst. 1 zákona o lesích. V další námitce žalobce namítl, že místním šetřením, provedeným ve dnech 14. 4. a 25. 4. 2008 znalcem Ing. Pavlem Viceníkem, bylo zjištěno, že předmětné území je již po desetiletí změněno stavební činnosti dřívějších vlastníků a nejde tedy o původní stav lesního pozemku. Území proto neplní dlouhodobě funkce lesa a žalobce jako vlastník pozemku svou činností nenarušil původní lesní biotop a nemohl na něm způsobit škodu. Předmětem soudně správního přezkumu je však v daném případě rozhodnutí správních orgánů o deliktní odpovědnosti žalobce za jednání popsané v rozhodnutí. Předmětem posouzení tudíž není původní stav lesního pozemku. Pro posouzení opodstatněnosti žalobní námitky je rozhodující skutečnost, že vybudováním stavby došlo k odnětí 39 m2 pozemku určeného k plnění funkce lesa. Lesní zákon ani jiný obecně závazný právní předpis neobsahují ustanovení, které by zbavovalo účastníka odpovědnosti za spáchání správního deliktu podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) lesního zákona, který bez povolení orgánu státní správy lesů odejme pozemek určený k plnění funkcí lesa, byť by šlo o pozemek a porosty na něm, jež byly poškozeny předchozí činností. Znalecký posudek Ing. Viceníka navíc nemá pro posouzení deliktního jednání žalobce vypovídací hodnotu. Je tomu tak proto, že byl vypracováván až v době, kdy na předmětném pozemku probíhaly dílčí stavební práce spojené se zajišťováním základů nového stavebního objektu (posudek hovoří o staveništi). Neobstojí ani žalobní bod, v němž žalobce namítal, že prvostupňový správní orgán není oprávněn k vlastní interpretaci důkazů, pokud se jedná o odborné znalecké posudky. Podle městského soudu změna závazného stanoviska orgánu ochrany přírody nemá sama o sobě žádný význam pro posouzení skutkové podstaty správního deliktu. Není přitom ani zřejmé, v jakých konkrétních skutkových či právních okolnostech žalobce spatřuje podklady pro žalobní námitku, že nebyl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Žalobce měl možnost seznámit se před vydáním rozhodnutí se soustředěnými podklady, mohl navrhovat důkazy a jejich doplnění, ale změnu závazného stanoviska orgánů ochrany přírody jako důkaz nenavrhoval. Při ústním jednání byl proveden důkaz znaleckým posudkem Ing. Jany Horové, který je však pro posouzení znaků skutkové podstaty správního deliktu, za nějž byla žalobci uložena pokuta, zcela irelevantní. Znalkyně, která vycházela ze „skutečného provedení stavby a zapůjčené projektové dokumentace“ dospěla k závěru, že „podle současného stavu stavby a částečně i projektové dokumentace, lze stavbu charakterizovat jako nadstandardní opěrný konstrukční systém pro zajištění svahu, řešením odpovídající geologickým podmínkám dané lokality, s využitelnými vnitřními prostorami. V současné době nelze stavbu charakterizovat jako bytovou, z použité projektové dokumentace je zřejmé, že vybudovaný opětný systém lze využít pro další nástavbu (i bytovou)“. Otázka, zda v době vypracování tohoto posudku, stavba mohla či měla sloužit jako základ objektu pro bydlení, není podstatná pro posouzení deliktní odpovědnosti žalobce. Stavební úřad zadal znalkyni k posouzení otázku, kterou je však povinen ve smyslu stavebního zákona posuzovat sám. Z doložené fotodokumentace založené ve správním spise vyplývá, že se jednalo o betonovou základovou desku o ploše 68m2 a z fotografií na č.l. 15 a 16 správního spisu je patrné i dokončení stavby obvodových zdí chaty. Závěry znaleckého posudku jsou tedy v rozporu s pořízenou fotodokumentací, z níž vyplývá velikost, rozsah a základní obrysy stavby, a tato fotodokumentace je tak dostatečná a přesvědčivá. Městský soud neprovedl žalobcem navrhovaný výslech svědka Ing. Č., odborného lesního hospodáře. Je tomu tak proto, že otázka případných škod a její výše není znakem skutkové podstaty správního deliktu, za který byla žalobci ve správním řízení uložena pokuta. Otázka případné škody pak nebyla správními orgány hodnocena jako přitěžující nebo polehčující okolnost s vlivem na výši ukládané pokuty. I kdyby ke škodě na lesním pozemku nedošlo vůbec, nemělo by to žádný vliv na závěry o tom, zda se žalobce dopustil správního deliktu podle § 55 odst. 1 písm. b) lesního zákona. Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce jako stěžovatel (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou obsahově opřel o důvod uvedený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel namítl, že se městský soud neřídil závazným právním názorem vysloveným ve zrušovacím rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2011, č. j. 7 As 25/2011 - 82, kterým bylo správnímu soudu uloženo, aby se vypořá