9 As 116/2012 — Nejvyšší správní soud

9 As 116/2012- 42 - text 9 As 116/2012 - 42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: J. Š., zast. JUDr. Ivanou Čadkovou, advokátkou se sídlem Modřínová 2, Plzeň, proti neoznačenému žalovanému, ve věci neurčitého podání doručeného Krajskému soudu v Plzni dne 22. 8. 2011, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 6. 2012, č. j. Na 13/2011  66, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovené zástupkyni stěžovatele, JUDr. Ivaně Čadkové, advokátce se sídlem Modřínová 2, Plzeň, s e p ř i z n á v á odměna v částce 4 800 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým bylo odmítnuto jeho podání, doručené krajskému soudu dne 22. 8. 2011. Stěžovatel tímto podáním brojil proti dlouholetému nedůslednému řešení „Kauzy“, která byla zřejmě zahájena „otevřeným dopisem občanů obce Řenče“. V této souvislosti stěžovatel žádal krajský soud o přezkoumání činnosti odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra České republiky, který šetřil podnět ve věci trvalého porušování zákonů obecním zastupitelstvem a obecním úřadem obce Řenče, avšak ve smyslu ustanovení § 129a odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění účinném pro projednávanou věc, postupoval neadekvátně a tím poškodil důvěru občanů v právní stát. V kasační stížnosti (ve znění jejího doplnění) stěžovatel uplatňuje důvody dle § 103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Neztotožňuje se s posouzením krajského soudu, který podání stěžovatele odmítl s poukazem na ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s., tj. že nesplňovalo základní náležitosti návrhu, jak jsou předepsány v ustanovení § 37 odst. 3 s. ř. s. Z podání stěžovatele bylo zřejmé, čeho se týká (činnost odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra ve věci porušování zákonů obecním zastupitelstvem a obecním úřadem v obci Řenče při projednávání otevřeného dopisu občanů této obce); kdo jej činí (stěžovatel), proti komu směřuje (odbor dozoru a dohledu ministerstva jednající ředitelkou Ing. Kostruhovou), a co se jím navrhuje (opakování kontroly obecních orgánů v obci Řenče a zveřejnění výsledků této kontroly). Pokud krajský soud žádal doplnění návrhu (podání) podle zvláštních ustanovení § 71, § 80 a § 84 s. ř. s., není nedostatek těchto náležitostí v ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s. uveden jako důvod pro odmítnutí podání. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s. logicky navazuje na předešlý text tohoto ustanovení (rozuměj § 37 s. ř. s.), a to bez jakékoli zmínky o jiných náležitostech podání upravených v dalších částech zákona. Domnívá se, že pokud by krajský soud nemohl jeho požadavek podřadit pod tu agendu činností, kterou je soud kompetentní vykonávat, nejednalo by se zřejmě o případ dle ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s., ale o zkoumání pravomoci a příslušnosti soudu k takovému řízení. Jako další důvod nezákonnosti napadeného usnesení pak stěžovatel uvádí formalistický přístup krajského soudu, který pro nedostatek ryze formálních tvrzení jeho podání odmítl, aniž stěžovateli umožnil domoci se svého práva u soudu. Přestože stěžovatel již v žalobním řízení poukazoval zejména na svůj věk, který mu brání v jednoznačné formulaci myšlenek, byl jeho požadavek na ustanovení zástupce pro řízení před soudem zamítnut, ačkoli bylo prokázáno, že vystupování v řízení bez zástupce je ohrožením výkonu procesních práv stěžovatele. Dle názoru stěžovatele krajský soud mohl s ohledem na ustanovení § 64 s. ř. s. provést přípravné jednání, při kterém mohly být vysvětleny veškeré okolnosti podstatné pro posouzení věci. Krajský soud však podání stěžovatele odmítl, přestože mu musela být zřejmá podstata jeho požadavku, byl mu znám žalovaný správní orgán i to, čeho se stěžovatel na krajském soudu domáhá. Ze všech výše uvedených důvodů proto stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Z obsahu předloženého spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti: Dne 22. 8. 2011 bylo krajskému soudu osobně doručeno podání, kterým stěžovatel žádal o přezkoumání činnosti odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra. Jako žalovanou stěžovatel v žalobě označil Ing. Marii Kostruhovou, ředitelku odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra. Stěžovatel uvedl, že žalobou podává podnět k přešetření letitého prodlení při řešení „Kauzy“, zahájené zřejmě „otevřeným dopisem občanů obce Řenče“, v této souvislosti poukázal na skutečnost, že vyšetřovatelé neprostudovali dokumenty jím podaného podnětu tak, aby mohli nekompromisně šetřit důvody i letitý průběh „Kauzy“. Kontrola, která měla zjistit, proč „Kauza“ vznikla, jakož i průběh jejího trvání, vyřídilo ministerstvo vnitra pouze úředním postupem, a ani následné rozhodnutí ze dne 29. 7. 2008, o provedení kontroly na Obecním úřadě obce Řenče, nepřineslo očekávaný výsledek. Jednalo se pouze o komplexní šetření činnosti samosprávy, nezákonné jednání zastupitelstev ve třech volebních obdobích však šetřeno nebylo. Ani vyřízení podání ze dne 1. 9. 2008 nepřineslo podle názoru stěžovatele řešení podnětu letité „Kauzy“, přičemž je politováníhodné, že komise nenechala starostku předložit další dokumenty, které obecní úřad přijal v průběhu osmi let a které by mohly prokázat naprostou nefunkčnost obecního zastupitelstva. Předmětem kontroly měla být zejména ustanovení § 16 odst. 2 písm. e) a f), § 35 odst. 1, 2 a § 38 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, která jsou ve věci „Kauzy“ zastupitelstvem porušována nejvíce. Žalobce dále upozornil, že otevřený dopis občanů měl v roce 2007 informovat zastupitelstvo obce o tom, co se děje s otálením dostavby centrálního areálu, který měl být užíván všemi občany obce Řenče. Kontrolní skupina se však zákonností činnosti zastupitelstva nezabývala. V části podání označené jako „Skutečnost“ stěžovatel uvedl, že „protože od roku 2000 kontroly exekutivy ve věci Otevřeného dopisu občanů obce Řenče nebyly nekompromisní, lze jejich výsledky považovat za nicotné“. V části podání označeném slovy „Návrh na řešení“ pak stěžovatel požadoval „opakování ministerské kontroly za přítomnosti: starostky obce, předsedy kontrolního výboru, předsedy finančního výboru a stěžovatele Kauzy. Komise provede kontrolu investičních celků, které se uskutečnily v obcích: Vodokrty, Háje, Osek, Libákovice a Řenče. Výsledek šetření bude vhodným způsobem pro občany zveřejněn v obecním Zpravodaji. Vzhledem ke způsobu nicotného šetření, které dvakrát provádělo Ministerstvo vnitra ČR, doplnit o osobu zástupce správního soudu, který bude jednání dozorovat“. Krajský soud usnesením ze dne 30. 9. 2011, č. j. Na 13/2011  15, stěžovatele vyzval, aby odstranil nejasnost podání spočívající v jeho nesrozumitelnosti. V této souvislosti ve výzvě uvedl, že z obsahu podání stěžovatele není zřejmé, zda brojí proti nečinnosti ve vyřízení jeho žádosti označené jako „otevřený dopis občanů obce Řenče“, či proti průběhu a závěrům blíže nespecifikované ministerské kontroly. Vzhledem k tomu, že stěžovatel veškeré skutečnosti popisuje pouze obecně, není z jeho podání zřejmé, kdy a komu byla jeho žádost, resp. „otevřený dopis občanů obce Řenče“ podán, proč a na základě jakého právního předpisu a kým o něm mělo být rozhodnuto; o jakou ministerskou kontrolu se jednalo a jak konkrétně se průběh této kontroly a její výsledek dotkl veřejných subjektivních práv stěžovatele. Ve výzvě dále krajský soud stěžovatele v obecné rovině poučil o tom, v jakých věcech rozhodují soudy ve správním soudnictví (§ 4 s. ř. s.), podrobně pak o tom, jaké náležitosti má mít žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, žaloba na ochranu proti nečinnosti a žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Soud dále stěžovatele poučil o tom, že vadu podání, která spočívá v jeho nesrozumitelnosti, odstraní v soudem stanovené lhůtě tak, že uvede, zda je jeho podání žalobou proti rozhodnutí správního orgánu, žalobou proti nečinnosti nebo žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, či jiným návrhem. Zároveň stěžovatele poučil, že nebude-li podání ve lhůtě doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o návrhu usnesením odmítne. Uvedená výzva byla stěžovateli doručena dne 5. 10. 2011. Dne 10. 10. 2011 stěžovatel podal žádost o prodloužení lhůty k odstranění vad podání o jeden měsí