— Nejvyšší správní soud

14 Kse 9/2012- 143 - text Pokračování 14 Kse 9/2012 - 151 R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a členů JUDr. Zdeňka Novotného, Mgr. Stanislava Moláka, JUDr. Ivety Glogrové, JUDr. Tomáše Homoly a JUDr. Petra Škvaina, o návrhu ministra spravedlnosti ze dne 19. 7. 2012, č. j. 16/2012-OSD-ENA/29, na zahájení kárného řízení proti JUDr. T. V., soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského 38, zast. Mgr. Tomášem Greplem, advokátem, se sídlem Horní nám. 365/7, Olomouc, při ústním jednání konaném dne 16. dubna 2013, t a k t o : JUDr. T. V., nar. X, soudní exekutor Exekutorského úřadu Přerov, I. j e v i n e n , ž e dne 25. 3. 2011 pořídil výpis z centrální evidence obyvatel týkající se dlužníka E. B., dříve než bylo exekuční řízení sp. zn. 103 EX 13937/11 zahájeno, když návrh na nařízení exekuce došel exekutorskému úřadu až dne 22. 4. 2011 a vypracován byl dne 30. 3. 2011, dne 25. 3. 2011 také pořídil výpis z centrální evidence obyvatel týkající se dlužníka V. B., aniž bylo údajné exekuční řízení sp. zn. 103 EX 13938/11 vůbec zahájeno, t e d y závažně porušil své povinnosti při výkonu exekuční činnosti stanovené právním předpisem, t í m s p á c h a l kárné provinění podle § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu. Podle § 116 odst. 3 písm. c) exekučního řádu se mu ukládá p o k u t a v e v ý š i 80.000 Kč. Tato pokuta je splatná do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol 14092012. II. s e z p r o š ť u j e v části návrhu ministra spravedlnosti ze dne 19. 7. 2012, č. j. 16/2012-OSD-ENA/29, kterým mu bylo kladeno za vinu, že: 1. pro město Valašské Meziříčí v rámci své další činnosti sepisuje návrhy na nařízení exekuce zdarma, na základě smlouvy, ve které se zavázal neúčtovat městu jako oprávněnému svou odměnu za další činnost; tímto postupem měl závažně porušit právní předpis, zejména ustanovení § 2 e. ř. a čl. 15 EK01/2006 Pravidel profesionální etiky a soutěže soudních exekutorů (usnesení Sněmu Exekutorské komory České republiky ze dne 28. února 2006), 2. jako soudní exekutor pověřený vedením exekučního řízení sp. zn. 103 EX 06412/10 vedeného pro vymožení pohledávky ve výši 24.798 Kč, smluvní pokuty ve výši 2.479,80 Kč, úroku z prodlení ve výši 0,1 % z částky 24.798 Kč od 26. 1. 2010 do 31. 1. 2010 a nákladů exekuce přistoupil k provedení exekuce prodejem podílu povinné na nemovitosti, jehož cena byla dle vypracovaného znaleckého posudku 1.800.000 Kč. Podíl následně prodal v dražbě za 1.200.000 Kč, přičemž v rámci rozvrhu nebyly uspokojovány žádné další pohledávky, kromě pohledávky oprávněného a nákladů exekuce a ze spisu nevyplývá, že by soudní exekutor před přistoupením k provedení exekuce prodejem nemovitostí lustroval jiný majetek povinné a ani na výzvu kárného žalobce lustrace nedoložil, čímž měl závažně porušit právní předpis, zejména ustanovení čl. 11 Listiny základních práv a svobod, § 47 odst. 1 e. ř., § 58 odst. 1, 2 e. ř. a § 17 odst. 3 EK01/2002 Kancelářský řád, 3. jako soudní exekutor v řízení vedeném pod sp. zn. 103 EX 942/10 byl bezdůvodně nečinný při provádění exekuce prodejem nemovitostí v období od 30. 3. 2010, kdy nabyl právní moci exekuční příkaz č. j. 103 Ex 942/2010 - 13 ze dne 12. 3. 2010, kterým rozhodl o provedení exekuce prodejem spoluvlastnického podílu na nemovitostech povinného, do 2. 5. 2012, kdy vydal usnesení o přibrání znalce č. j. 103 EX 00942/10 - 44, čímž měl závažně porušit právní předpis, zejména ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 46 odst. 1 exekučního řádu, čl. 5 EK01/2006 Pravidel profesionální etiky a soutěže soudních exekutorů (usnesení Sněmu Exekutorské komory České republiky ze dne 28. února 2006), neboť popsané skutky nejsou kárným proviněním. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Ministr spravedlnosti podal návrh na zahájení kárného řízení (kárnou žalobu) proti JUDr. T. V., soudnímu exekutorovi, pro skutky popsané v jednotlivých výrocích tohoto rozhodnutí, přičemž pouze u skutku I. bylo skutkové vymezení zčásti odlišné, jak bude dále konkretizováno. Ve všech těchto skutcích spatřoval kárný žalobce závažné porušení povinností stanovených právním předpisem, případně stavovským předpisem či usnesením Komory ve smyslu § 116 odst. 2 písm. a) zákona č. 120/2011 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „e. ř.“ nebo „exekuční řád“). Kárný žalobce přitom vycházel z výsledků kontroly, provedené u soudního exekutora v rámci státního dohledu ve dnech 25. - 27. 1. 2012. Při ní zjistil, že kárně obviněný exekutor provádí lustrace povinných v centrální evidenci obyvatel v době před podáním návrhů na nařízení exekuce. Tyto návrhy pak sepisuje sám na základě podkladů předložených oprávněným, v daném případě Městským úřadem Valašské Meziříčí. Činí tak na základě smlouvy uzavřené s tímto oprávněným dne 2. 2. 2009, zejména na základě jejího čl. IV/5 a čl. VII/1. V tom kárný žalobce spatřuje směšování exekutorské a jiné činnosti exekutora, přičemž exekutor provádí neoprávněně zjišťování k osobám povinným dříve, než proti nim byl podán návrh na exekuci. Činí tak i v jiných než dokladovaných případech. Ve věci sp. zn. 103 Ex 06412/10 kárně obviněný provedl exekuci postižením podílu na nemovitostech povinné přes zjevný nepoměr mezi pohledávkou a hodnotou spoluvlastnického podílu. Ze spisu přitom neplyne, že by před vydáním exekučního případu bylo řádně zjištěno, že zde není jiný postižitelný majetek. K tomu kárný žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 Tdo 72/2010, z něhož plyne, že exekuční příkaz postihující nemovitosti nemá povahu předběžného zajišťovacího instrumentu. Stejně tak exekuční řád v § 58 odst. 2 předpokládá, že k postižení nemovitého majetku má dojít až poté, kdy jiné, mírnější, způsoby exekuce nevedou k úhradě pohledávky. V daném případě pak, s ohledem na zůstatek vyplacený povinné po ukončení exekuce, kárný žalobce soudí, že smyslem a účelem zvoleného způsobu exekuce bylo navýšení nákladů exekuce. Zdůrazňuje rovněž rozdíl v rychlosti řízení popsaného ve skutku 3. žaloby a ve skutku 4. žaloby. V tomto dalším případě, po neúspěchu předchozích exekučních příkazů, byl sice vydán příkaz nařizující prodej nemovitostí, ale byl realizován až s dvouletým odstupem. K rychlosti exekučního řízení odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 11 Kse 21/2009, zdůrazňující rychlost řízení jako součást práva na spravedlivý proces. Navíc touto nečinností exekutor oddálil jiná exekuční řízení, neboť v katastru nemovitostí zápis jeho příkazu předcházel dalším příkazům Exekutorských úřadů Praha 6, Litoměřice a Zlín. II. Vyjádření kárně obviněného Kárně obviněný uvedl ve svém písemném vyjádření ke kárné žalobě, že, podle jeho přesvědčení, žádný ze žalovaných skutků není kárným proviněním. Skutek 1. kárné žaloby (I. výroku rozhodnutí) je založen na zcela nesprávném skutkovém a právním východisku. V obou označených případech totiž exekutor nepochybně provedl lustraci v centrální evidenci občanů (dále též „CEO“) až poté, co bylo zahájeno exekuční řízení vůči dlužníkům (povinným), a tedy v rámci příslušných exekučních řízení. V obou případech oprávněný doručil dne 25. 2. 2011 soudnímu exekutorovi podání, které, v návaznosti na předchozí dohodu oprávněného a exekutora, obsahovalo jednoznačný projev vůle zahájit exekuční řízení proti konkrétním dlužníkům. Podání dále obsahovalo údaje odpovídající náležitostem návrhu. Listina byla datovaná, podepsaná zástupcem oprávněného a byla následně podepsána i zástupcem exekutora, který ji od oprávněného převzal. Současně s doručením podání byly jako jeho přílohy doručeny příslušné exekuční tituly. Určitým specifikem výše popsaného návrhu na nařízení exekuce bylo, že šlo o podání hromadné, tj. šlo o soubor více návrhů směřujících k zahájení řízení vůči více dlužníkům téhož oprávněného. Okamžik zahájení posuzovaných exekučních řízení, a s ním úzce související otázku právních účinků návrhu na nařízení exekuce, nelze posuzovat pouze na základě obsahu uzavřené smlouvy, ale na základě kogentní zákonné právní úpravy. K zahájení řízení poukazuje na § 35 odst. 2 exekučního řádu. Vzhledem k tomu, že podání ze dne 25. 2. 2011 obsahovalo prakticky všechny náležitosti, které na tento procesní úkon klade ustanovení § 38 odst. 1 exekučního řádu, nelze řízení považovat za nezahájená; ostatně žádný předpis neukládá, že návrh musí být podán individuálně. Po zaevidování návrhů byly vygenerovány listiny obsahující veškeré náležitosti označené (tentokrát již výslovně) jako návrh na nařízení exekuce, které oprávněný opět podepsal. Jednalo se o postup vyvolaný ryze praktickými potřebami (zasílání jednotlivých návrhů soudu) a konkrétní průběh daných exekučních řízení neumožňuje závěr, že až tyto listiny mají být považovány za účinný návrh na nařízení exekuce. Fakt,