3 Ads 104/2012 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 104/2012- 40 - text 3 Ads 104/2012 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: J. Š., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary, ze dne 25. 5. 2011, č. j. 852/SZ/11-3, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2012, č. j. 17 A 41/2011 - 31, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2012, č. j. 17 A 41/2011 - 31, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2012, č. j. 17 A 41/2011 – 31 (dále jen „napadený rozsudek“), kterým bylo zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 25. 5. 2011, č. j. 852/SZ/11-3 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím původní žalovaný změnil prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Aš, odboru sociálních věcí a zdravotnictví (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 6. 4. 2011, č. j. 4968/2011/ASS, kterým nebyla žalobci přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi – doplatek na bydlení s odůvodněním, že částka příjmu žalobce zvýšená o příspěvek na živobytí a příspěvek na bydlení a snížená o odůvodněné náklady na bydlení není nižší než částka živobytí žalobce, a proto nebyly splněny podmínky pro vznik nároku na tuto dávku pomoci v hmotné nouzi. Původní žalovaný napadeným rozhodnutím změnil v jeho výrokové části prvostupňové rozhodnutí tak, že slova „v souladu s ustanovením § 35 a § 66“ se doplňují slovy: „§ 33, § 34“ a ve zbylé části bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. V odůvodnění napadeného rozhodnutí původní žalovaný především vyložil ustanovení § 33 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb. a § 33 odst. 2 a § 34 téhož zákona. K pojmu cílového nájemného uvedl, že toto se stanovovalo v období do 31. 12. 2010 jako součin cílové hodnoty měsíčního nájemného platného pro daný kalendářní rok a podlahové plochy bytu. Zvláštním právním předpisem je zákon č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného. Zákonem č. 150/2009 Sb., kterým se mění tento zákon, došlo k prodloužení účinnosti zákona o zvyšování nájemného v případě některých měst a obcí. Ve všech ostatních obcích lze po 1. 1. 2011 sjednávat v nájemních bytech (byty ve vlastnictví obcí nebo byty pronajímané fyzickými a právnickými osobami nájemné v souladu s občanským zákoníkem. To znamená, že po uvedeném datu se museli vlastníci bytů, které již nadále nepodléhají regulaci nájemného podle zákona o zvyšování nájemného, dohodnout s nájemci bytů o výši nájemného. Vzhledem k tomu, že Ministerstvo pro místní rozvoj nemělo k dispozici objektivní údaje o výši nájemného v jednotlivých regionech, městech a obcích, bylo na základě metodického vedení MPSV doporučeno pro účely zákona č. 111/2006 Sb. do doby, než bude k dispozici cenová mapa, vycházet z „v místě a čase obvyklého nájemného“: Jestliže nájemné doložené žadatelem převyšuje toto nájemné v místě a čase obvyklé, doporučuje se započítat pro účely stanovení výše dávek pomoci v hmotné nouzi právě nájemné v místě a čase obvyklé. S ohledem na možné situace se doporučuje porovnání výše takto stanoveného nájemného s náklady na plochu bytu připadající na jednotlivé osoby, která je používána při stanovení nákladů na bydlení v rámci státní sociální podpory. V případě, že byt obývá např. jedna osoba, doporučuje se započítat plochu 38 m². Pro účely porovnání se nájemné vypočte tak, že započitatelná podlahová plocha se vynásobí nájemným v místě a čase obvyklým na 1 m² podlahové plochy. V předmětné věci (sociální situaci stěžovatele) původní žalovaný uvedl, že nájemné v místě a čase obvyklé pro obec Aš pro typ bytu, který jmenovaný obývá, činí 34 Kč/m². Na základě doporučení metodického vedení se však při výpočtu nájemného vychází z podlahové plochy 38 m² pro jednu osobu. Nájemné v místě a čase obvyklé se stanoví v jeho případě takto: 34 Kč x 38 m² = 1.292 Kč. Tato částka činí zároveň odůvodněné náklady na bydlení ve smyslu zákona o pomoci v hmotné nouzi. Podle ustanovení § 35 zákona č. 111/2006 Sb. činí výše doplatku na bydlení za kalendářní měsíc rozdíl mezi částkou odůvodněných nákladů na bydlení připadajících na kalendářní měsíc, sníženou o příspěvek na bydlení náležející za předchozí kalendářní měsíc, a částkou, o kterou příjem osoby zvýšený o vyplacený příspěvek na živobytí převyšuje částku živobytí osoby. Prvostupňový orgán vycházel v době rozhodování z toho, že v měsíci březnu 2011 stěžovatel pobíral příspěvek na živobytí ve výši 2.020 Kč, odůvodněné náklady na bydlení činily částku 1.292 Kč a příspěvek na bydlení ze systému státní sociální podpory ve výši 1.315 Kč. Z toho vyplývá, že doplatek na bydlení vychází v záporné částce -23 Kč a stěžovateli tedy za měsíc březen 2011 nenáležel. Na základě uvedených skutečností dospěl původní žalovaný k závěru, že doplatek na bydlení ode dne 1. 3. 2011 stěžovateli nepřiznal. V žalobě proti napadenému rozhodnutí zdůraznil žalobce mimo jiné svůj nesouhlas s názorem správního orgánu, protože jde o rozhodnutí, kde jeho odůvodnění se nezakládá na právnickém odůvodnění a vůbec se nezabývá námitkami odvolatele, tedy jde o rozhodnutí proti správnímu řádu, nedodržující právní rámec, odepírající mu základní práva a diskriminující jeho osobu. Závěrem žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí původního žalovaného pro nezákonnost a překročení zákonem stanovené meze a jejich zneužití. Napadeným rozsudkem krajský soud žalobě vyhověl a zrušil jak napadené rozhodnutí, tak i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí, pro nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost a také proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá žádnou oporu ve správním spisu předloženém soudu v tomto řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Napadené rozhodnutí původního žalovaného ani rozhodnutí prvostupňového orgánu nebyla zejména v souladu s § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) v němž jsou stanoveny náležitosti rozhodnutí, jelikož v odst. 3 je stanoveno, že v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Ve správním spisu však nejsou založeny nezbytné podklady pro vydání rozhodnutí, když ani z žádného založeného dokladu nevyplývá, kdy a na základě jakých rozhodných skutečností bylo ve vztahu k typu bytu užívaného žalobcem vycházeno ohledně výše nájemného 34 Kč/m² v místě a čase obvyklém, tj. v Aši. Metodický pokyn je pouze interním nikoli zákonným předpisem, jak ostatně podotkl i původní žalovaný ve svém vyjádření ze dne 1. 8. 2011, a proto nemůže jít k tíži občana, že příslušné ministerstvo nevydalo tzv. cenovou mapu nájemného pro jednotlivé regiony. Soud také nenalezl v předloženém správním spisu žádný protokol ze dne 28. 3. 2011 o ústním jednání s žalobcem, ač je z něho citováno na straně 3 rozhodnutí KÚ ze dne 25. 5. 2011. Za zjištěné situace s ohledem na podané odvolání žalobce, který nebyl ani vyzván k doplnění velmi stručného odvolání za účelem zjištění, v čem konkrétně je napadené rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 6. 4. 2011 matoucí a nezákonné, mělo být toto rozhodnutí prvostupňového orgánu žalovaným zrušeno, protože je naprosto nepřezkoumatelné a i nesrozumitelné pro absenci jakýchkoli konkrétních údajů kromě výše příspěvku na bydlení ve výši 1.315 Kč v měsíci březnu 2011, takže nelze zjistit, jak dospěl tento správní orgán k rozhodnutí o nepřiznání doplatku na bydlení žalobci a na základě jakých konkrétních podkladů. Soud samozřejmě nepřehlédl ani další pochybení žalovaného, který se plně nevypořádal s obsahem odvolání žalobce namítajícím úplné vynechání § 33 a § 34 zákona, ani původní žalovaný v odůvodnění nezmínil důvod změny rozhodnutí výrokové části rozhodnutí prvostupňového orgánu, i když dle názoru soudu bylo změněno tzv. záhlaví a nikoli samotný výrok. Ačkoliv je odůvodnění rozhodnutí původního žalovaného o hodně podrobnější, k čemuž nepochybně vedla snaha napravit pochybení prvostupňového orgánu, přesto i toto rozhodnutí je z důvodů shora uvedených nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, což způsobuje vady řízení. Místo toho, aby žalovaný zrušil odvoláním napadené rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 6. 4. 2011, vydal sám rozhodnutí, jímž se pokusil napravit tato pochybení prvostupňového rozhodnutí, které bylo z pohledu soudu zjevně nepřezkoumatelné zejména pro absenci podkladů pro jeho