3 Ads 69/2012 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 69/2012- 39 - text 3 Ads 69/2012 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: Doc. I. F., CSc., zastoupený JUDr. Jaroslavem Buriánkem, advokátem se sídlem Ovčí Hájek 2159/16, Praha 5, proti žalovaným: 1) Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, 2) Úřad práce, se sídlem Karlovo náměstí 1359/1, Praha 28, o přezkoumání rozhodnutí 1) žalovaného ze dne 1. 9. 2006, č.j. 2006/41461-442, a 2) žalovaného ze dne 15. 5. 2006, čj. ABF-3308/2006-05/05, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2012, č. j. 2 Ad 85/2011 – 208, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2012, č. j. 2 Ad 85/2011 – 208, ve výroku II. a III. a rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 15. 5. 2006, čj. ABF-3308/2006-05/05, s e z r u š u j í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na nákladech řízení částku 8.712 Kč do 15ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, advokáta JUDr. Jaroslava Buriánka. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení Nejvyšší správní soud upouští od podrobné rekapitulace skutkového stavu věci, který byl dostatečně podrobně popsán v rozsudku ze dne 31. 10. 2011, č. j. 3 Ads 115/2007-142, a omezuje se pouze na závazný právní názor v tomto rozsudku vyslovený a následné nové rozhodnutí Městského soudu v Praze na něj navazující. II. Zrušovací rozsudek NSS Nejvyšší správní soud vázán nálezem Ústavního soudu, jímž bylo jeho dřívější rozhodnutí zrušeno, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2007, č. j. 2 Cad 103/2006 - 64, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ústavní soud dospěl v nálezu ze dne 2. 6. 2009, č. j. II. ÚS 435/09, k závěru, že stěžovatel v době, kdy žádal o zprostředkování zaměstnání, již nevykonával funkci likvidátora u žádné obchodní společnosti a překážka uvedená v § 25 odst. 1 písm. p) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) neexistovala. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je proto podle Ústavního soudu v objektivním rozporu se skutkovým stavem. Stěžovatel ovšem až v řízení o kasační stížnosti prokázal svá předchozí tvrzení, že výkon funkce likvidátora mu zanikl dříve, než žádal o zprostředkování zaměstnání. Správní orgán prvého stupně provedl ve věci dokazování se závěrem, že stěžovatel je likvidátorem tří obchodních společností a prvý žalovaný tento závěr převzal. Nejvyšší správní soud proto zrušil kasační stížností napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze a vrátil mu věc k dalšímu řízení, přičemž jej pro další řízení zavázal posoudit, do jaké míry správní orgány dostály své povinnosti provést důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci, a zda stěžovatel v tomto řízení označil důkazy na podporu svého tvrzení, že nevykonává funkci likvidátora žádné obchodní společnosti (§ 52 správního řádu). Současně vyslovil předpoklad, podle kterého se v řízení před Městským soudem v Praze nebude možno obejít bez znalosti příslušných spisů rejstříkového soudu. Podle Nejvyššího správního soudu bude též třeba posoudit, zda rozhodnutí rejstříkového soudu, že stěžovateli funkce likvidátora zanikla ke dni 18. 2. 2005, vydaná o řadu let později, mají konstitutivní, či deklaratorní povahu. Teprve po provedení těchto úkonů bude možno učinit závěr o zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí druhého žalovaného. III. Nové rozhodnutí Městského soudu v Praze Městský soud v Praze se v novém rozhodnutí nejprve zabýval otázkou, zda žalobce ve správním řízení označil důkazy na podporu svého stvrzení, že funkci likvidátora nevykonává. Dle názoru soudu tomu tak nebylo. Správní orgán si v průběhu řízení jednak zajistil úplný výpis z obchodního rejstříku tří dotčených společností a učinil rovněž dotaz na rejstříkový soud, zda je žalobce u těchto tří společností veden jako likvidátor. Na tento dotaz Městský soud v Praze, obchodní oddělení, odpověděl, že k zániku funkce likvidátora dojde až výmazem společnosti z obchodního rejstříku. Z principu materiální publicity podle soudu plyne, že zveřejněním v obchodním rejstříku se nikdo nemůže vůči třetím osobám dovolávat porušení právních předpisů. Zápis orgánů společnosti, kterým je také likvidátor, do rejstříku má podle soudu konstitutivní charakter, neboť ten, jehož se zápis týká, nemůže vůči třetím osobám namítat, že tento zápis neodpovídá skutečnosti. Dále se soud zabýval otázkou, zda po 18. 2. 2005, kdy měla funkce likvidátora dle žalobcova tvrzení zaniknout, tento jako likvidátor nevystupoval. K uvedenému zjistil, že dne 30. 5. 2005 podal žalobce jako likvidátor odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze, jímž byl zamítnut jeho návrh na zahájení řízení o výmaz společnosti ART FIN, spol. s r. o. z obchodního rejstříku. Dne 12. 7. 2005 pak jako likvidátor podal žádost o prominutí soudního poplatku z odvolání. Jak vyplývá z úplného výpisu z rejstříku, byl žalobce zapsán jako likvidátor společnosti ART FIN, spol. s r. o. 29. 8. 2001 a vymazán dne 13. 6. 2007. I po 18. 2. 2005 tedy žalobce evidentně činil úkony ve věci výmazu společnosti ART FIN, spol. s r. o. jako její likvidátor. Dne 25. 5. 2007 pak podal žalobce návrh na změnu zápisu v obchodním rejstříku v tom smyslu, že funkce likvidátora mu ke dni 18. 2. 2005 zanikla, přitom se dovolával § 31a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obchodní zákoník“). Toto ustanovení se však podle soudu vztahuje pouze na potvrzení volby nebo jmenování člena statutárního orgánu (tj. také likvidátora). V daném případě však žalobce nebyl jmenován likvidátorem orgánem společnosti, nýbrž byl jmenován soudem, který nařídil likvidaci dané společnosti. O odvolání takto jmenovaného likvidátora rozhoduje dle § 75 odst. 2 obchodního zákoníku opět jen soud a jmenování likvidátora se pak zapisuje do obchodního rejstříku dle § 38g odst. 1 obchodního zákoníku. Ani § 31a obchodního zákoníku tedy podle soudu nestanoví zánik funkce likvidátora v případě, kdy byl likvidátor jmenován rozhodnutím soudu, jiným způsobem než opět soudním rozhodnutím. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce i po 18. 2. 2005, kdy na základě sdělení Městského soudu v Praze měl zaniknout výkon funkce likvidátora společnosti ART FIN, spol. s r. o., činil jakožto likvidátor úkony vedoucí k výmazu této společnosti z obchodního rejstříku, tedy nadále vykonával činnost jako likvidátor. Navíc je soud toho názoru, že s ohledem na § 29 obchodního zákoníku, jenž upravuje princip materiální publicity, má zápis likvidátora, stejně jako jeho výmaz konstitutivní charakter. Soud proto žalobu proti rozhodnutí úřadu práce odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí zamítl jako nedůvodnou. IV. Kasační stížnost Rozsudek Městského soudu v Praze napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností z důvodů vymezených v § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Nesprávné posouzení právní otázky spatřuje v posouzení přípustnosti zařazení likvidátora, který nevykonává funkci, do seznamu uchazečů o zaměstnání a vlivu donucovacího ustanovení § 38l odst. 6 poslední věty obchodního zákoníku na zánik výkonu funkce likvidátora. Naplnění důvodu podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pak vidí v tom, že soud podle jeho názoru nerespektuje, že výkon funkce zaniká tři měsíce po prohlášení konkurzu (na společnost Petřivý – dřevařská výroba, spol. s r. o.), tedy 18. 2. 2005, jak stanoví obchodní zákoník, ale snad teprve tehdy, až to dal někdo zapsat do obchodního rejstříku, tedy 13. 6. 2007. Skutečnost, že úřad práce věděl o donucovacím ustanovení § 38l obchodního zákoníku, vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí ze dne 1. 5. 2006, kde úřad práce mylně tvrdil, že v dané době příslušné ustanovení ještě neplatilo. To však není pravda, pouze v roce 2005 bylo toto ustanovení označeno § 31a. Nelze pak podle stěžovatele dovodit, že by se § 38l obchodního zákoníku nevztahoval na likvidátory ustanovené soudem. I při likvidaci společnosti na základě rozhodnutí soudu soud jmenuje likvidátora. Názor soudu podle stěžovatele odporuje důvodům, pro které byl proveden výmaz stěžovatele jako likvidátora ART FIN, spol. s r. o., tedy podle zdůvodnění donucovacím ustanovením § 38l odst. 6 obchodního zákoníku a odporuje i potvrzení, které Městský soud vystavil pod značkou F 67525/2007 dne 13. 8. 2007 (zde potvrzeno, že výkon funkce likvidátora žalobci zanikl dnem 18. 2. 2005). Je sice pravda, že stěžovatel podal dne 29. 6. 2005 odvolání proti zamítnutí návrhu na výmaz ART FIN, spol. s r. o. v likvidaci a 12. 7. 2005 požádal o prominutí soudních poplatků k tomuto odvolání. Nelze však z toho dovozovat, že by § 38l obchodního zákoníku neplatil. Stěžovatel pouze provedl nicotný právní úkon, ke kterému již nebyl aktivně legitimován. Úkony, které stěžovatel prov