4 Ads 104/2012 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 104/2012- 53 - text 4 Ads 104/2012 - 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: ZIMBO CZECHIA s.r.o., se sídlem Na Zátorách 8, Praha 7, zast. JUDr. Marcelou Scheeovou, advokátkou, se sídlem Štupartská 4, Praha 1, proti žalované: Státní veterinární správa, se sídlem Slezská 7, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2012, č. j. 5 Ca 420/2008 - 61, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 13. 10. 2008, č. j. RED/1711/2008-1, žalovaná podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) částečně změnila rozhodnutí Krajské veterinární správy pro Plzeňský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 9. 6. 2008, č. j. KVSP/HYG/1430/2008, a to tak, že slova ve výroku rozhodnutí „čl. 3 odst. 1“ nahradila slovy „čl. 4 odst. 2“ a dále větu ve výroku rozhodnutí „předložil KVS pro Plzeňský kraj, jako jediný vlastní výsledek mikrobiologického vyšetření vyráběných polotovarů za období roku 2007 a počátek roku 2008, výsledek vyšetření ze dne 17. 7. 2007, č. protokolu 9193-9232 z Ústavu pro vyšetřování potravin, spol. s r. o., Praha 4 - Písnice, čímž současně PPP nezajistil, aby jím vyráběné masné polotovary splňovaly příslušná mikrobiologická kritéria - rozsah a četnost vyšetření“ nahradila větou „neprováděl soustavně vlastní kontroly hygienických podmínek výroby (nepředložil záznamy včetně laboratorních protokolů o výsledcích mikrobiologických vyšetření masných polotovarů vyráběných v provozovně Novák maso - uzeniny, Třída 1. máje, 334 01 Přeštice, veterinární schvalovací číslo CZ 14029) za období od 1. 1. 2007 do 6. 2. 2008, resp. nezabezpečil četnost odběru vzorků masných polotovarů k vyšetření podle mikrobiologických kritérií v rozsahu stanovené zvláštní četnosti odběru vzorků“. Ve zbývající části žalovaná rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila a odvolání zamítla. Správní orgán prvního stupně uložil žalobkyni podle § 72 odst. 1 písm. c) bodu 6 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „veterinární zákon“) pokutu ve výši 5 000,- Kč za správní delikty podle § 72 odst. 1 písm. b) bodu 2 veterinárního zákona a § 72 odst. 1 písm. c) bodu 6 veterinárního zákona. Těchto deliktů se měla žalobkyně dopustit tím, že dne 6. 2. 2008 v době od 11.30 do 12.45 v provozovně Novák maso-uzeniny, Třída 1. Máje, 334 01 Přeštice, CZ 14029 porušila povinnosti stanovené v § 22 odst. 1 písm. e) veterinárního zákona a povinnosti stanovené v čl. 3 odst. 1 a v příloze I kapitole 3 bodu 3. 2 nařízení Komise (ES) č. 2073/2005 o mikrobiologických kritériích pro potraviny (dále jen „nařízení č. 2073/2005“) tím, že předložila správnímu orgánu prvního stupně jako jediný vlastní výsledek mikrobiologického vyšetření vyráběných polotovarů za období roku 2007 a počátek roku 2008 výsledek vyšetření ze dne 17. 7. 2007, č. protokolu 9193 - 9232 z Ústavu pro vyšetřování potravin, spol. s r.o., Praha 4 - Písnice, čímž nezajistila, aby jí vyráběné masné polotovary splňovaly příslušná mikrobiologická kritéria - rozsah a četnost vyšetření. Správní orgán prvního stupně uložil žalobkyni rovněž povinnost nahradit náklady řízení stanovené v paušální částce 1 000,- Kč. Žalovaná v odůvodnění rozhodnutí o odvolání uvedla, že v protokolu o kontrole sice není obsažena adresa místa provozovny, avšak lze ji seznat především z kódu přiděleného provozovně a vyznačeného v protokolu. Vymezení předmětu kontroly je pak konkretizováno v části A protokolu uvedením přesné kompetence. Číselné označení protokolu i vymezení předpisů, podle nichž kontrola probíhá, jsou náležitostmi jdoucími nad rámec zákonných požadavků. Tvrzení, že zaměstnankyně žalobkyně nevěděla, že se může k věci vyjádřit, není taktéž na místě, neboť tato zaměstnankyně se k věci do protokolu vyjádřila. Možnost vyjádřit se byla dána i žalobkyni ve formě námitek k protokolu, toho však nevyužila. Žalovaná neshledala ani jiné pochybení veterinární inspektorky. Žalovaná se neztotožnila ani s námitkou, že se čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2073/2005 vztahuje na kontroly týkající se masných výrobků, zatímco provedená kontrola se týkala polotovarů. Zaměření kontroly vyplývá z názvů kontrolovaných polotovarů uvedených v bodě 4 kontrolního zjištění a z faktu, že v dané provozovně je schválena pouze výroba masných polotovarů. Žalovaná nicméně přisvědčila žalobkyni v tom, že čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2073/2005 nepojednává o tom, že v nedostatku rozsahu a četnosti vyšetřování lze spatřovat mikrobiologické kritérium. Navíc nebylo zjištěno, že by žalobkyní vyrobené masné polotovary nesplňovaly příslušná mikrobiologická kritéria nebo že by byly zdravotně závadné. Žalovaná se však neztotožnila s názorem žalobkyně, že se na ni nevztahují požadavky uvedené v příloze I kapitole 3 bodu 3. 2 nařízení č. 2073/2005. Ty se vztahují na zařízení vyrábějící masné polotovary, pod něž žalobkyně spadá a má tedy povinnost provádět stanovená vyšetření alespoň jednou týdně. Povinnost k odběru vlastních vzorků vyplývá také z ustanovení § 22 veterinárního zákona. Neobstojí ani námitka, že odběr vzorků podle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 2073/2005 se má vykonávat jen v případě potřeby. To je podle názoru odvolacího orgánu v rozporu s článkem 4 odst. 2 a přílohy I kapitoly 3 bodu 3. 2 citovaného nařízení. S namítanými vysokými finančními nároky na odběry se žalovaná vypořádala poukazem na přílohu č. I kapitolu 3 bod 3. 2 nařízení č. 2073/2005, kde se připouští možnost vynětí z požadavků na četnost odběru vzorků pro malá zařízení vyrábějící masné polotovary; o toto vynětí však žalobkyně nepožádala. Žalovaná neshledala ani tvrzenou kolizi vyhlášky č. 202/2003 Sb. s nařízením č. 2073/2005 a uvedla, že případná kolize by se řešila v souladu se zásadou přednosti komunitárního práva a zásadou bezprostředního účinku jeho norem a aplikovalo by se citované nařízení. Žalovaná se závěrem ztotožnila i s uloženou pokutou a důvody pro její výši. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 7. 2012, č. j. 5 Ca 420/2008 - 61, žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalovaná změnila prvoinstanční rozhodnutí částečně v právní kvalifikaci a dále v popisu jednání, jímž měla žalobkyně naplnit skutkové podstaty správních deliktů podle § 72 odst. 1 písm. b) bodu 2 a § 72 odst. 1 písm. c) bodu 6 veterinárního zákona. Žalobkyně nečinila sporným, že při kontrole provedené v její provozovně dne 6. 2. 2008 předložila správnímu orgánu prvního stupně za období od 1. 1. 2007 do 6. 2. 2008 jediný vlastní výsledek mikrobiologického vyšetření vyráběných polotovarů, a sice ze dne 17. 7. 2007. Nezpochybňuje ani to, že v průběhu odvolacího řízení předložila ještě výsledek vyšetření ze dne 10. 1. 2007 a dále ze dne 12. 2. 2008. Posledně uvedené vyšetření však bylo provedeno až po dni kontroly. Žalobkyni je vytýkáno porušení povinnosti podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. e) veterinárního zákona, které ukládá povinnost provádět soustavně vlastní kontroly hygienických podmínek výroby, a porušení povinnosti stanovené v příloze č. I kapitole 3 bodu 3. 2 nařízení č. 2073/2005 stanovící zvláštní četnost odběrů vzorků. V dané věci nebylo zjištěno, že by polotovary nesplňovaly příslušná mikrobiologická kritéria či byly zdravotně závadné. Proto podle závěru žalované žalobkyně neporušila povinnost podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2073/2005, tedy povinnost zajistit, aby potraviny splňovaly příslušná mikrobiologická kritéria. Oproti rozhodnutí prvního stupně tedy žalovaná shledala porušení čl. 4 odst. 2 citovaného nařízení, tj. porušení ustanovení, které odkazuje na zvláštní četnost odběrů vzorků. Změně právní kvalifikace odpovídá i provedená změna popisu protiprávního jednání ve výroku napadeného rozhodnutí žalované. Totožnost skutku však nepochybně zůstala zachována a žalobkyně nebyla postižena za jiné či nové protiprávní jednání. Soud tedy neshledal důvodnou námitku porušení práva na spravedlivý proces a zkrácení žalobkyně na procesních právech spočívajících v odnětí možnosti odvolání. Soud dále neshledal nepřezkoumatelnost rozhodnutí vydaného správním orgánem prvního stupně ani rozhodnutí žalované. Obě správní rozhodnutí postihují žalobkyni za dva správní delikty, a sice podle § 72 odst. 1 písm. b) bodu 2 veterinárního zákona a podle § 72 odst. 1 písm. c) bodu 6 veterinárního zákona, a žalobkyně tedy nedůvodně namítala, že žalovaná uložila sankci pouze za jeden správní delikt. Správní orgán prvního stupně, který shledal porušení povinností stanovených v § 22 odst. 1 písm. e) veterinárního zákona a porušení povinnosti stanovené v čl. 3 odst. 1 a v příloze