4 Ads 126/2012 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 126/2012- 47 - text 4 Ads 126/2012 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: pplk. Ing. V. Š., zast. JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem, se sídlem Sladkovského 601, Pardubice, proti žalovanému: Ministerstvo obrany, se sídlem Tychonova 221/1, Praha 6, adresa pro doručování: Ministerstvo obrany, Sekce legislativní a právní, Odbor pro právní zastupování, nám. Svobody 471/27, poštovní přihrádka 154, Praha 6, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2012, č. j. 11 A 64/2011 – 51, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci JUDr. Stanislavu Kadečkovi, Ph.D., advokátovi, se sídlem Sladkovského 601, Pardubice, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4114 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát. O d ů v o d n ě n í : I. Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti [1] Rozhodnutím ze dne 22. 2. 2011, č. j. 97/2011-1070 (dále též „napadené rozhodnutí“), ministr obrany zamítl odvolání žalobce a potvrdil usnesení ředitele Vojenského zpravodajství ze dne 28. 9. 2010, č. j. 125-63/2010-4730, jímž bylo podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. f) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastaveno řízení o změně doby trvání služebního poměru z důvodu zániku předmětu řízení, neboť rozhodnutím ministra obrany ze dne 16. 9. 2010, č. j. 2992/2010-1140 byla žalobci odňata hodnost, čímž zanikl i jeho služební poměr vojáka z povolání. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že rozhodnutí ministra obrany o odnětí vojenské hodnosti, které bylo podkladem pro vydání prvostupňového rozhodnutí, bylo ze zákona předběžně vykonatelné podle ustanovení § 150 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“), tudíž jeho doručením přestalo být důvodné pokračovat v řízení o změně doby trvání služebního poměru žalobce. Prvostupňové rozhodnutí není podle žalovaného meritorním, ale pouze procesním rozhodnutím, kterým se upravuje procesní stránka tohoto řízení; proto žalovaný nemohl rozhodnout ve věci samé a jeho služební poměr prodloužit. Ve vztahu k námitce podjatosti úředních osob žalovaný poukázal na to, že se jedná pouze o procesní otázku řízení. Žalovaný sice souhlasil se žalobcem, že rozhodnutí ministra ze dne 16. 9. 2010 o odnětí hodnosti bylo zrušeno rozhodnutím ministra obrany ze dne 20. 12. 2010, č. j. 3220-11/2010-1140, ale služební poměr žalobce i tak skončil dne 31. 10. 2010, a to uplynutím doby stanovené pro trvání služebního poměru vojáka z povolání. Z tohoto důvodu podle žalovaného není důvod vést jakékoli řízení o změně doby trvání služebního poměru. Žalovaný považoval za vypořádaný požadavek na přerušení řízení ze dne 1. 12. 2010 ze sociálních důvodů, neboť žalobce doplněním odvolání ze dne 17. 12. 2010 projevil vůli v řízení dále pokračovat. [2] Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou ze dne 28. 3. 2011, ve které podrobně popsal průběh správních řízení vedených v jeho věci. Dne 9. 3. 2009 ředitel Odboru sociálního zabezpečení a KIS vedl se žalobcem pohovor, během nějž mu sdělil, že není zájem o jeho další působení u této složky a že mu nebude nabídnuta změna doby trvání služebního poměru, tudíž jeho služební poměr zanikne k 31. 10. 2010 uplynutím stanovené doby. Tím podle žalobce došlo k vydání negativního rozhodnutí ředitele Vojenského zpravodajství o neprodloužení doby trvání služebního poměru. Proto žalobce dne 30. 9. 2009 podal proti rozhodnutí ze dne 9. 3. 2009 o neprodloužení služebního poměru odvolání, které bylo ministrem obrany žalobci nezákonně vráceno dopisem ze dne 3. 11. 2009, přičemž byl ministr obrany zjevně veden snahou zabránit přezkumu prvostupňových rozhodnutí. Doplnění odvolání ze dne 30. 11. 2009 ministr obrany ve svém nicotném rozhodnutí ze dne 19. 2. 2010 označil za „žádost“ a za „nové podání“, když odvolání ze dne 30. 9. 2009 zcela opominul. Dle ministra obrany proto bylo řízení o změně doby trvání služebního poměru žalobce zahájeno až podáním ze dne 30. 11. 2009, s čímž žalobce jednak nesouhlasí, jednak ministr obrany opomíjí odvolání ze dne 30. 9. 2009. Ve věci neprodloužení doby trvání služebního poměru pak ministr obrany v rozhodnutí ze dne 19. 2. 2010 neshledal postup ředitele Vojenského zpravodajství nezákonným. Žalobce proto podal proti rozhodnutí ministra obrany ze dne 19. 2. 2010 žalobu, o které nebylo doposud rozhodnuto. Přestože se žalobcem byla zahájena řada správních řízení o změně trvání jeho služebního poměru, zahájil ředitel Vojenského zpravodajství další řízení o této změně, v němž rozhodl o zániku služebního poměru ke dni 31. 10. 2010; o odvolání proti tomuto rozkazu bylo ministrem rozhodnuto pouze ústně, což bylo žalobci sděleno dopisem ředitele Kanceláře ministra ze dne 30. 7. 2010. Dne 17. 4. 2010 ředitel Vojenského zpravodajství zahájil se žalobcem čtvrté řízení o změně doby trvání služebního poměru ve snaze zhojit předchozí pochybení v této věci. Ředitel Vojenského zpravodajství usnesením ze dne 3. 5. 2010 řízení zastavil, na základě žalobcova odvolání bylo rozhodnutím ministra obrany ze dne 12. 7. 2010, č. j. 2200/2010-1140 zrušeno; v době jeho vypravení však pan Martin Barták nebyl ministrem obrany, tudíž je nicotné. Bylo proto pokračováno v řízení s tím, že se jedná o řízení na základě jeho žádosti ze dne 30. 11. 2009. Dne 16. 9. 2010 ministr obrany bez jakéhokoli řízení rozhodl o odnětí hodnosti žalobce, čímž bylo dle žalobce sledováno zmaření jeho snahy o prodloužení služebního poměru. Prvostupňový orgán proto dne 28. 9. 2010 zastavil řízení podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. f) správního řádu; žalobce přitom poukazoval na to, že mu před tím nebyla dána možnost nahlédnout do předmětného spisu, což trvalo i po zbytek správního řízení. Ministr obrany rozhodnutím ze dne 20. 12. 2010 zrušil své předchozí rozhodnutí z 16. 9. 2010 o odnětí vojenské hodnosti žalobce. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí o zastavení řízení žalobce mj. namítal podjatost služebních funkcionářů, včetně ředitele Vojenského zpravodajství. Žalobce vytýkal napadenému rozhodnutí, že řízení mělo být zastaveno z důvodu podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. e) správního řádu z důvodu litispendence, protože byla vedena řada řízení o prodloužení služebního poměru žalobce. Žalobce byl přesvědčen, že zánik předmětu řízení zapříčinily správní orgány, které účelově rozhodly o odnětí jeho hodnosti a svévolně protahovaly řízení, aby nemusely meritorně rozhodnout, k čemuž měly dostatek prostoru. Pro neprodloužení svého služebního poměru žalobce ostatně neshledával jakýkoli důvod, neboť byl výborně služebně hodnocen a na jeho oddělení nedošlo k žádným organizačním změnám. Služební poměr žalobce proto zanikl z ryze formálních a procesních důvodů. Napadeným rozhodnutím tedy žalovaný rozhodl meritorně o neprodloužení doby trvání služebního poměru, což je nepřípustné. Stav řízení založený na bezpráví, tj. na předchozím nezákonném jednání správních orgánů, nemůže být podkladem pro spravedlivé rozhodnutí ve věci. Žalovaný proto měl správně rozhodnout o prodloužení služebního poměru žalobce. Nadto žalobce poukazoval na nesprávnost spočívající v potvrzení výroku prvostupňového rozhodnutí, které odkazuje na to, že mu byla odňata hodnost, což s ohledem na vývoj případu nebyla pravda. Žalobce vytýkal správním orgánům, že mu neumožnily nahlédnout do spisu, a to i když bylo vydáno usnesení, které ale žalobce považuje za meritorní rozhodnutí ve věci, tudíž žalobce neměl možnost sdělit své stanovisko k věci. Žalobce důrazně upozorňoval na to, že předchozí rozhodnutí ministra obrany ze dne 12. 7. 2010 bylo nicotné, proto správní orgány nemohly v dané věci vést další řízení. [3] Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 18. 7. 2011, ve kterém navrhoval odmítnutí žaloby, neboť napadená rozhodnutí pouze upravují vedení řízení. Žalovaný souhlasil s tím, že dne 9. 3. 2009 byl uskutečněn pohovor, na němž byl žalobce informován o tom, že jeho služební poměr skončí dne 31. 10. 2010 a že mu nebude prodloužen. Nebyl podán jakýkoli návrh na propuštění ze služebního poměru, pouze byl žalobce informován o zániku služebního poměru uplynutím doby. Pokud nemá služební orgán zájem na prodloužení služebního poměru, žádné řízení s vojákem nevede. Pohovor byl ryze informačního charakteru. Podání žalobce ze dne 30. 9. 2009, které nazývá odvoláním, bylo bezpředmětné, navíc opožděné. Teprve v podání ze dne 30. 11. 2009 žalobce žádal o prodloužení svého služebního poměru, čímž bylo zahájeno správní řízení. Žalovaný př