4 Ads 27/2013 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 27/2013- 20 - text 4 Ads 27/2013 - 24 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: J. H., zast. JUDr. MUDr. Josefem Rauchem, advokátem, se sídlem Okružní 147, Meziboří, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 2013, č. j. 42 Ad 11/2011 - 37, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti [1] Rozhodnutím ze dne 21. 2. 2011, č. j. X/315-AHR (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí žalované ze dne 25. 11. 2010, kterým žalobci zvýšila od 1. 7. 2003 starobní důchod v souladu s ustanovením § 31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), a doplatila důchod za dobu od 1. 1. 2006 do 21. 12. 2010. V odůvodnění žalovaná uvedla, že období od 1. 4. 1967 do 30. 9. 1967 žalobci zhodnotila jako dobu pojištění, stejně jako dobu od 1. 10. 1990 do 28. 2. 1991. Žalovaná rovněž zohlednila jako dobu pojištění období od července 2000 do června 2003. Při zvyšování starobního důchodu postupovala v souladu s čl. II zákona č. 306/2008 Sb., omezující doplacení důchodu za dobu před 1. 1. 2009 nejvýše za dobu 3 let zpětně. Žalovaná rovněž provedla kontrolní přepočet starobního důchodu účastníka řízení a vysvětlila, že výše procentní výměry musela být snížena, neboť žalobce začal pobírat důchod dříve, než dosáhl důchodového věku. Konkrétně ze správního spisu a dodatečně doložených dokladů zjistila, že „žalobce získal celkem 37 roků a 109 dnů pojištění. Část z uvedené doby se však jednalo o náhradní doby pojištění podle § 12 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2003. Podle § 34 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2003, se do doby pojištění započítávají náhradní doby pojištění pouze v rozsahu 80%, s výjimkou náhradních dob pojištění za dobu účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. p), r) a s) a obdobných dob podle předpisů platných před 1. lednem 1996. Doba pojištění v období od 4. 1. 1964 do 21. 6. 1965, kdy byl účastník řízení osobou konající vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky, byla dobou pojištění podle § 5 odst. 1 písm. p) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, a byla tedy zhodnocena plně. Účastník řízení nezískal žádnou pojištění podle § 5 odst. 1 písm. r) a s) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2003. Zbývající náhradní doby pojištění, které jsou uvedeny v osobním listu důchodového pojištění, tedy byly pro výši procentní výměry hodnoceny z 80%. Po snížení náhradních dob pojištění tedy získal účastník řízení 35 roků a 311 dnů pojištění. Vzhledem k tomu, že žalobce získal do dne vzniku nároku 35 celých roků pojištění (po snížení náhradní doby pojištění), činí podle § 34 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2003, výše procentní výměry do vzniku nároků 52,5% výpočtového základu měsíčně (35 celých roků x 1,5%). 36. Rok pojištění účastník řízení nedokončil. Při výpočtu výpočtového základu vycházela žalovaná z osobního vyměřovacího základu. Osobní vyměřovací základ určila žalovaná v souladu s § 16 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2003, jako měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů žalobce za rozhodné období, kterým je v případě žalobce období let 1986 – 2002, tj. 30 kalendářních roků bezprostředně předcházejících roku přiznání důchodu bez zahrnutí let před rokem 1986 (§ 18 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2003). Roční vyměřovací základy byly přitom stanoveny jako součiny úhrnů vyměřovacích základů účastníka řízení za jednotlivé kalendářní roky v rozhodném období a koeficientů nárůstu všeobecného vyměřovacího základu podle § 17 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2003. Jak úhrny vyměřovacích základů, tak koeficienty nárůstu za jednotlivé kalendářní roky jsou uvedeny v osobním listu důchodového pojištění, který je součástí spisu. S ohledem na uvedené činí osobní vyměřovací základ účastníka řízení 6904 Kč. Výpočtový základ žalobce je jeho osobní vyměřovací základ zredukovaný ve smyslu § 15 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2003. Částka osobního vyměřovacího základu do 7400 Kč byla zhodnocena plně. Výpočtový základ tedy činí 6904 Kč. Procentní výměra je tvořena součinem procentní výměry a výpočtového základu za dobu pojištění do vzniku nároku na starobní důchod. Procentní výměra účastníka řízení za 35 celých roků pojištění činí 3625 Kč (52,5 % z 6 904 Kč). Vzhledem k tomu, že účastník řízení dosáhl důchodového věku dne 11. 3. 2006, byla výše procentní výměry starobního důchodu redukována podle § 36 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2003. Výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 31 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2003, se stanoví dle výše uvedených pravidel s tím, že tato výše se snižuje za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, do dosažení důchodového věku o 0,9 % výpočtového základu za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, do dosažení důchodového věku. Žalobci byl přiznán starobní důchod o 984 dnů dříve, než je jeho důchodový věk a proto mu byla snížena procentní výměra o 9, 9% výpočtového základu (11 x 0,9% = 9%). Výše procentní výměry žalobce se tak snížila o 683 Kč (9,9% z 3625 Kč). Konečná výše procentní výměry starobního důchodu z tohoto důvodu činí 2942 Kč. Výše starobního důchodu byla v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2003, stanovena jako součet základní a procentní výměry (1310 Kč + 2942 Kč) a činí 4252 Kč.“ [2] Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou ze dne 16. 4. 2011, v níž trval na tom, že doba od 1. 10. 1990 do 28. 2. 1991 v SONP Kladno byla chybně hodnocena jako doba zaměstnání v této organizaci, neboť pracovní poměr k tomuto zaměstnavateli trval jen od 1. 5. 1960 do 1. 7. 1962; naopak tvrdil, že v uvedenou dobu byl zaměstnán v cukrovaru Žatec a požadoval započtení tohoto zaměstnání. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná mu nesprávně nezapočetla 26 dnů odpracovaných v Oblastním podniku služeb v Žatci v roce 1963, 41 dnů odpracovaných v Národním podniku Mitop Žatec v roce 1963, dobu od 1. 4. 1967 do 31. 9. 1967 odpracovaných v JZD Mír Liběšovice, dobu od 1. 10. 1990 do 28. 2. 1991 v cukrovaru Žatec (kde došlo ke ztrátě evidenčních listů). Žalobce poukazoval na ustanovení § 5 písmeno n) zákona o důchodovém pojištění ve znění platném v rozhodné době a tvrdil, že doba tří let před dosažením důchodového věku, kdy byl evidován jako uchazeč o zaměstnání, mu měla být plně započtena. Žalobce dále nesouhlasil s výpočtem procentní výměry „nárůstu“ jeho starobního důchodu a požadoval přiznání starobního důchodu na základě jeho první žádosti ze dne 13. 6. 2003, protože v té době splňoval požadovanou dobu pojištění, avšak v rozporu s principem spravedlnosti byla jeho první žádost o důchod zamítnuta. [3] Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 28. 6. 2011, v němž poukazovala na to, že její předchozí rozhodnutí ve věci bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 8. 2010, sp. zn. 42 Cad 121/2006, s tím, že žalovaná měla započíst doby zaměstnání žalobce v JZD „Mír“ Liběšice od 11. 5. 1967 do 22. 6. 1967 a od 11. 7. 1967 do 30. 9. 1967 ve III. pracovní kategorii. Žalovaná nad rámec tohoto požadavku přešetřila správnost údajů o evidenci v Úradu práce a výplatě podpory v nezaměstnanosti za dobu od 15. 5. 1991 do 30. 6. 2003. Z dob pojištění zhodnocené pro účely důchodového pojištění byla Úřadem práce potvrzena doba s výplatou hmotného zabezpečení pouze v období od 1. 1. 1997 do 15. 9. 1997, zatímco žalobce namítal, že pobíral podporu i v době od 8. 11. 2005 (správně 1995, poznámka soudu) do 2. 6. 1996, na což však Úřad práce nevydal jakékoli potvrzení. Prvostupňovým rozhodnutí žalovaná zvýšila žalobcův starobní důchod od 1. 7. 2003 (data přiznání) na částku 4252 Kč měsíčně s tím, že žalobce získal po snížení náhradních dob celkem 35 roků a 311 dnů pojištění, přičemž žalovaná vysvětlila žalobci, které doby pojištění a jak započetla. Žalovaná rovněž vysvětlila, že původní žádost o starobní důchod byla žalobci zamítnuta z důvodu nedoložení potřebných 25 let pojištění; teprve po doložení potřebných dob byl starobní důchod žalobci přiznán rozhodnutím ze dne 21. 10. 2003 (žaloba proti němu byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 5. 2005, sp