Stručně: Paragraf 12 zákona o důchodovém pojištění definuje, co se po 31. prosinci 1995 považuje za náhradní dobu pojištění pro účely důchodového pojištění, a stanovuje podmínky, za kterých se tyto doby započítávají.
§ 12
(1) Náhradní dobou pojištění je po 31. prosinci 1995 doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 2; podmínkou pro to, aby se tato doba účasti na pojištění hodnotila jako náhradní doba pojištění, je, s výjimkou doby účasti na pojištění podle § 5 odst. 2 písm. g), že byla získána na území České republiky a že doba pojištění trvala aspoň jeden rok. Podmínkou pro to, aby se doba účasti osob uvedených v § 5 odst. 2 hodnotila po 31. prosinci 2011 jako náhradní doba pojištění, je, že pojištěnec po dobu trvání této účasti byl v České republice účasten důchodového pojištění z jiného důvodu, nemocenského pojištění nebo zdravotního pojištění anebo, bydlel-li v České republice, jako poživatel důchodu nebo rodinný příslušník odvozoval své nároky ze zdravotního pojištění v jiném členském státě Evropské unie; za účast na zdravotním pojištění v České republice se však pro tyto účely nepovažuje taková účast na tomto zdravotním pojištění, která je pouze odvozeným nárokem rodinného příslušníka z účasti jiné osoby na tomto pojištění. Podmínkou pro to, aby se doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 2 písm. d) hodnotila jako náhradní doba pojištění, je, že o době osobní péče o osobu mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo ve stupni III (těžká závislost) anebo ve stupni IV (úplná závislost)5c), rozhodl příslušný orgán sociálního zabezpečení podle zvláštního právního předpisu17c).
(2) Nestanoví-li se v tomto zákoně jinak, hodnotí se pro vznik nároku na důchod a výši procentní výměry důchodu náhradní doba pojištění stejně jako doba pojištění. Podmínkou pro to, aby se doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 2 písm. j) hodnotila jako náhradní doba pojištění, je, že tato osoba učinila společné prohlášení s rodiči dítěte podle § 12a.
Paragraf 12 zákona o důchodovém pojištění definuje, co se po 31. prosinci 1995 považuje za náhradní dobu pojištění pro účely důchodového pojištění, a stanovuje podmínky, za kterých se tyto doby započítávají.
Co to znamená v praxi
Náhradní doba pojištění se pro nárok na důchod a výši procentní výměry důchodu hodnotí stejně jako doba pojištění, pokud zákon nestanoví jinak.
Aby se doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 2 (s výjimkou písm. g) hodnotila jako náhradní doba pojištění, musí být získána na území České republiky a trvat alespoň jeden rok.
Po 31. prosinci 2011 je pro započítání náhradní doby pojištění nutné, aby pojištěnec byl po dobu trvání této účasti v ČR účasten důchodového, nemocenského nebo zdravotního pojištění, nebo aby jako poživatel důchodu či rodinný příslušník odvozoval nároky ze zdravotního pojištění v jiném členském státě EU (pokud bydlel v ČR).
Pro započítání doby osobní péče o závislou osobu jako náhradní doby pojištění je potřeba rozhodnutí příslušného orgánu sociálního zabezpečení o stupni závislosti.
Na co si dát pozor
Účast na zdravotním pojištění v ČR, která je pouze odvozeným nárokem rodinného příslušníka z účasti jiné osoby na tomto pojištění, se pro účely náhradní doby pojištění po 31. prosinci 2011 nezapočítává.
Doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 2 písm. j) se hodnotí jako náhradní doba pojištění pouze v případě, že tato osoba učinila společné prohlášení s rodiči dítěte podle § 12a.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.