5 As 149/2012 — Nejvyšší správní soud

5 As 149/2012- 40 - text 5 As 149/2012 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové, soudkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudce JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: K. D., zast. JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze 4, Michelská 81, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem v Praze 5, Zborovská 11, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2012, č. j. 4 Ca 19/2009 - 55, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo k odvolání žalobce přezkoumáno rozhodnutí Městského úřadu Nymburk, odboru správních činností, ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 070/57481/08 (dále „městský úřad“); tímto byl stěžovatel uznán vinným z přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) a písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v tehdy platném znění (dále jen „zákon o přestupcích“), jejichž skutkové podstaty naplnil porušením ustanovení § 4 písm. b), ustanovení § 5 odst. 1 písm. f), ustanovení § 6 odst. 8 písm. a), b), c) a e) a ustanovení § 6 odst. 9 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), v tehdy platném znění. Stěžovateli byla uložena v souladu s ustanovením § 22 odst. 4 zákona o přestupcích pokuta ve výši 30 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 14 měsíců; dále mu byla v souladu s ustanovením § 79 odst. 1 zákona o přestupcích a ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky č. 231/1996 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přestupcích, uložena povinnost uhradit náklady přestupkového řízení ve výši 1000 Kč. Žalovaný v odvolacím řízení změnil rozhodnutí městského úřadu a uloženou pokutu snížil na 25 000 Kč a dobu zákazu činnosti na 12 měsíců. Obsah kasační stížnosti V kasační stížnosti stěžovatel uplatňuje důvody dle ust. § 103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), namítá, že došlo k vadě řízení, spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán a potažmo soud v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech a je s nimi v rozporu a při jejím zjišťování byl porušen zákon. Stěžovatel uvádí, že se městský soud odmítl zabývat otázkou (ale i správní orgán v řízení nalézacím i odvolacím), zda vozidlo použité PČR bylo pro akci schválené, a to s odůvodněním, že tuto námitku uplatnil stěžovatel až v replice. Soud však dle stěžovatele pochybil, neboť tato námitka byla uplatněna již v podané žalobě, doručené soudu dne 13. 8. 2009, tedy včas. Stěžovatel dle svého názoru tedy námitku ohledně neschváleného vozidla k zásahu uplatnil včas a to i s návrhem na provedení důkazu (GPS). Stěžovatel konstatuje, že důkazní situace v předmětné věci stojí tak, že na jedné straně je výpověď žalobce a svědkyně M. Z., že tito nepoznali příslušníky Policie ČR, kteří měli provádět dne 5. 7. 2008 v době kolem 23:30 hodin v ulici Kovanická v obci Nymburk příslušnou kontrolu, na straně druhé výpovědi policistů pp. T. N. a J. U., kteří měli kontrolu provádět. Stěžovatel poukazuje v této souvislosti na čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, dle kterého státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Dále odkazuje na ustanovení správního řádu o rovnosti účastníků (§ 4 odst. 4 SŘ, § 7 odst. 1 SŘ), provádění dokazování (díl 3 SŘ, zejména § 50 odst. 3, § 51, § 53 a násl.) a ustanovení o náležitostech rozhodnutí (zejména § 68 odst. 3 SŘ). Stěžovatel tvrdí, že správní orgán I. stupně a následně odvolací orgán „uvěřil“ tvrzením pp. T. N. a J. U. oproti tvrzením žalobce a pí Z. (aniž by prověřil obhajobu) a navíc za situace, kdy sám policejní orgán v podání ze dne 8. 12. 2008 tvrdí, že pro akci bylo schváleno vozidlo DI Nymburk-Škoda Octavia, RZ: x, přičemž teprve na základě dopisu MěÚ Nymburk ze dne 15. 12. 2008 (viz připojený spis správního orgánu) policejní orgán názor změnil a přípisem ze dne 16. 12. 2012 uvedl, že správná registrační značka služebního vozidla schváleného k akci měla být x, Škoda Octavia, bílé barvy, v civilním provedení. Stěžovatel má za to, že došlo ze strany správního orgánu k účelové manipulaci s důkazy a navíc policejní orgán a následně správní orgán porušily ustanovení § 64, § 65 zákona č. 499/2004 Sb., o spisové a archivní službě, ustanovení § 4, § 5 vyhlášky č. 646/2004 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby (dokument ze dne 16. 12. 2008 je bez čísla jednacího, bez počtu listů, bez razítka, atd.), takže jde o důkaz (jak již stěžovatel uvedl v podání ze dne 2. 1. 2009) zcela nepoužitelný, nasvědčující účelové manipulaci. Tento názor o manipulaci je podpořen i dalším důkazem ve správním spise, a to údajnou knihou provozu dopravního prostředku poznávací značky x, SPZ x, Škoda Octavia 1,9. Tento důkaz byl sice navržen až dne 17. 9. 2012, ale k námitce, která byla v žalobě uplatněna včas. V tomto dokumentu není bližší určení vozidla (např. VIN, ani uvedená barva vozidla či bližší identifikace). Ve spise je založená kopie: „Tato kopie souhlasí s originálem“, avšak již není uvedeno, kdo ověření shody s originálem provedl (tj. razítko, podpis), stejně je tomu tak u výkazu služeb za červenec 2008 (tj. kdo provedl ověření shody s originálem). Stěžovatel tedy trvá na tom, že akce byla provedena neschváleným vozidlem (prostředkem), přičemž nešlo o úkon neodkladný a navíc došlo k porušení zásady řádného vedení dokumentace, řádného dokazování. Policie ČR je organizační složkou státu (viz zákon o Policii ČR) a jako taková, má uloženou povinnost vést dokumentaci řádně (§ 63 odst. 2, písm. a) zákona č. 499/2004 Sb.). Tato namítaná vada měla vést ke zrušení napadeného rozhodnutí již soudem I. stupně, neboť se promítá do rozhodnutí správních orgánů a byla vždy včas namítána. Soud rovněž nesprávně vyhodnotil i přednesy účastníků při ústním jednání soudu dne 20. 9. 2012, jednak se odmítl zabývat odůvodněnou námitkou stěžovatele ohledně neschváleného policejního vozidla na předmětnou akci, navíc ani nevzal v potaz vysvětlení stěžovatele ohledně jeho chování dne 5. 7. 2008 ve 23:30 hodin v ulici Kovanická, Nymburk. Stěžovatel dále uvádí, že soud za dané situace zamítl návrhy na doplnění dokazování výslechem svědků, čímž se zbavil možnosti posoudit situaci sám na základě zásady bezprostřednosti a ústnosti. Přičemž právě za dané důkazní situace mohla zásada bezprostřednosti a ústnosti v řízení před soudem (tj. výslech 4 osob) napomoci soudu v rozhodování a mohl by pod přímým dojmem žalobě vyhovět. Soud ovšem a priori návrh účastníků na výslech svědků odmítl s tím, že nemohou přinést nic nového, což ovšem nemůže soud vědět, pokud navržený důkaz neprovede. Soud tedy zatížil řízení další vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Všechny shora vytýkané vady mají též za následek nezákonnost napadeného rozsudku, neboť soud nesprávně posoudil právní otázku namítanou v žalobě ohledně použití neschváleného prostředku při zásahu, ačkoli nešlo o úkon neodkladný. Kupříkladu v trestním řízení podobné vady vedou dle okolností až ke zproštění viny obviněného. Stěžovatel též namítá vadu dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť důkazy a návrhy stěžovatele byly bagatelizovány a znevěrohodňovány soudem, na základě tvrzení policistů na straně žalované, přičemž se soud vůbec nevypořádal se včas uplatněnými námitkami stěžovatele v žalobě, popř. tyto odmítl jako opožděné. Stěžovatel upozorňuje na to, že pokud proti sobě stojí výpovědi osob v poměru 2:2, nelze přiznat a priori věrohodnost jedné skupině tvrzení jenom proto, že o druhé skupině budeme tvrdit, že je nevěrohodná a aniž by soud bez rozumných pochybností vyložil proč. Zde se zřejmě velmi negativně podepsalo porušení zásady bezprostřednosti a ústnosti řízení před soudem a neprovedení včas navržených důkazů soudem. Došlo tak k nedostatku důvodů rozhodnutí a k částečné nesrozumitelnosti a nepřezkoumatelnosti. Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný uvádí, že není zřejmé, o jaké nesprávné posouzení právní otázky se má jednat, neboť stěžovatel dle žalovaného žádnou právní otázku nedefinuje. Správní orgány zjistily ve věci následující skutkový stav, který je mezi účastníky nesporný: - stěžovatel dne 5. 7. 2008 ve 23:30 hodin řídil v obci Nymburk, v ulici Kovanická, ve směru jízdy od sportovního centra Tyršák, osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Fabia, státní