6 Ads 33/2013 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 33/2013- 31 - text pokračování 6 Ads 33/2013 - 37 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Mgr. R. S., zastoupeného JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem, se sídlem Vodičkova 709/33, Praha 1, proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, se sídlem Na Spravedlnosti 2516, Pardubice, týkající se řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věcech služebního poměru ze dne 19. července 2012, č. j. ŘŘ-239/2012, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 3. dubna 2013, č. j. 52 A 49/2012 - 85, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 3. dubna 2013, č. j. 52 A 49/2012 - 85, se ruší. II. Rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Pardubického kraje ze dne 19. července 2012, č. j. ŘŘ-239/2012, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti v celkové výši 23 488 Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Josefa Kopřivy, advokáta, se sídlem Vodičkova 709/33, 110 00 Praha 1, do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Dne 25. září 2009 byl žalobce zapsán ke studiu do 1. ročníku navazujícího magisterského studijního programu specializace v pedagogice, oboru sociální pedagogika, uskutečňovaného na Fakultě humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. [2] Oznámením ředitele Krajského ředitelství Policie Východočeského kraje ve věcech služebního poměru č. VS6373/2009 ze dne 30. září 2009 (dále jen „oznámení ze dne 30. září 2009“) byl žalobce podle § 73 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“ nebo „služební zákon“) vyslán ke studiu při výkonu služby na Fakultě humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. [3] V průběhu studia v období od 9. října 2009 do 17. června 2010 podal žalobce 14 žádanek o udělení služebního volna s poskytnutím služebního příjmu v konkrétních dnech. Žalobci byla celkem poskytnuta náhrada služebního příjmu v celkové výši 35 501 Kč. [4] Přípisem ze dne 20. prosince 2010 požádal žalobce o „ukončení dohody ke studiu“ podle § 73 odst. 2 písm. b) zákona o služebním poměru ke dni 18. června 2010 s odůvodněním, že od uvedeného data žalobce již nežádal o udělení služebního volna při studiu s poskytnutím služebního příjmu. Oznámením č. ŘŘ1845/2010 ze dne 22. prosince 2010 (dále jen „oznámení ze dne 22. prosince 2010) „ukončil“ ředitel Krajského ředitelství policie Pardubického kraje studium žalobce při výkonu služby na jeho vlastní žádost ke dni 22. prosince 2010. [5] Dne 23. května 2011 žalobce vykonal poslední část státní závěrečné zkoušky daného studijního programu. Ke dni 30. června 2011 byl žalobce na vlastní žádost rozhodnutím náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Pardubického kraje pro vnější službu ze dne 28. dubna 2011 č. VS12/2011 propuštěn ze služebního poměru podle § 42 odst. 1 písm. m) zákona o služebním poměru. [6] Rozhodnutím náměstka ředitele pro vnější službu Krajského ředitelství policie Pardubického kraje ve věcech služebního poměru č. VS1056/2011 ze dne 7. prosince 2011 (dále jen „rozhodnutí prvostupňového orgánu“) byla žalobci podle § 74 zákona o služebním poměru stanovena povinnost uhradit poměrnou část nákladů spojených s vysokoškolským studiem ve výši 21 148 Kč. Doba počátku studia byla tímto rozhodnutím stanovena ke dni 9. září 2009 a doba ukončení studia byla stanovena ke dni 22. prosince 2010. Splněná část závazku proto byla celkem 190 dní z celkových 470. [7] Proti rozhodnutí prvostupňového orgánu podal žalobce odvolání, v němž namítal, že pojem „doba odpovídající době trvání studia“ by měla být vykládána jako doba faktického poskytování služebního volna. Rozhodnutí náměstka ředitele by mělo být jako nicotné zrušeno. Ředitel Krajského ředitelství policie Pardubického kraje (dále též „odvolací orgán“) o odvolání rozhodnutím ze dne 19. července 2012 č. ŘŘ 239/2012 rozhodnutí prvostupňového orgánu změnil a uložil žalobci povinnost uhradit poměrnou část nákladů spojených s vysokoškolským studiem ve výši 33 433 Kč. Odvolací orgán dospěl k právnímu závěru, že doba odpovídající době trvání studia započala dne 25. září 2009 (dnem zápisu žalobce ke studiu) a skončila dne 23. května 2011 (dnem složení státní závěrečné zkoušky). V tuto chvíli započala povinnost žalobce setrvat ve služebním poměru. Nesplněná část závazku proto činila 568 dní. Oznámení služebního funkcionáře ze dne 22. prosince 2010 pro posouzení předmětné věci není podle odvolacího orgánu právně relevantní, neboť nebylo vydáno na zákonném podkladě. [8] Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu, která byla rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice (dále jen „krajský soud“) ze dne 3. dubna 2013 č. j. 52 A 49/201285 zamítnuta. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [9] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost, v níž navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu ze dne 3. dubna 2013 č. j. 52 A 49/201285 (dále jen „napadený rozsudek“) z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.) a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [10] Stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že rozhodnutí prvostupňového orgánu bylo nepřezkoumatelné, nesrozumitelné a nedostatečně odůvodněné. V řízení před prvostupňovým orgánem byly přítomné vady, proto mělo být ve smyslu § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru odvolacím orgánem zrušeno a řízení zastaveno. Odvolací orgán rozhodnutí prvostupňového orgánu přezkoumal z hlediska stanovení doby studia a po provedeném doplnění náležitostí změnil výši povinné úhrady, čímž porušil § 190 odst. 7 zákona o služebním poměru. [11] Podstatou další námitky stěžovatele tvořil nesouhlas s právním posouzením povahy oznámení ze dne 30. září 2009, kterým služební funkcionář vyslal stěžovatele ke studiu při výkonu služby, a oznámení ze dne 22. prosince 2010, kterým služební funkcionář „ukončil“ studium stěžovatele, tj. fakticky ukončil poskytování služebního volna stěžovateli. Stěžovatel namítal, že k těmto aktům krajský soud, přestože jsou svou povahou totožné, přistoupil zcela odlišně; zatímco první oznámení považoval materiálně za rozhodnutí, to druhé označil za irelevantní, neboť se o rozhodnutí nejedná. [12] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 12. dubna 2013 ztotožnil se závěry rozsudku krajského soudu. Žalovaný uvedl, že postup dle § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru, při kterém by žalovaný uvedené rozhodnutí zrušil a dané řízení zastavil, není namístě. K takovému postupu by byl odvolací orgán oprávněn přistoupit např. tehdy, pokud by zjistil, že nedošlo k uváděným skutkovým okolnostem, nebo pokud by takový důvod v průběhu řízení odpadl. K námitce porušení § 190 odst. 7 zákona o služebním poměru uvedl žalovaný, že řízení ve věcech služebního poměru je jako správní řízení sui generis ovládáno principem jednoty řízení, jehož součástí je rovněž řízení odvolací. V uvedeném případě přezkoumal odvolací orgán zákonnost v celém rozsahu a doplnil řízení o podklady relevantní k určení doby studia. [13] K rozdílnému právnímu posouzení povahy oznámení ze dne 30. září 2009 a oznámení ze dne 22. prosince 2010 žalovaný uvedl, že oznámením ze dne 30. září 2009 vyslovil služební funkcionář souhlas s čerpáním služebního volna podle § 73 odst. 2 zákona o služebním poměru, jde tedy o vztah mezi bezpečnostním sborem a příslušníkem, který má oporu ve služebním zákoně. Naproti tomu oznámení ze dne 22. prosince 2010 nemá oporu v žádném zákonném ustanovení a není právně relevantní. [14] V replice k vyjádření žalovaného ze dne 29. srpna 2013 uvedl stěžovatel, že podkladem pro napadené rozhodnutí žalovaného bylo oznámení ve věcech služebního poměru, tj. rovněž akt, který nebyl vydán po provedeném řízení v souladu s § 181 zákona o služebním poměru. K oběma rozhodnutím by tak mělo být přistupováno stejně. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [15] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., byv vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady dle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [16] Nejvyšší správní soud nejprve z pohledu systematiky přikročil k vypořádání námitek stěžovatele spadajících pod důvod kasační stížnosti dle § 103 odst. 1 písm. b). s. ř. s. Tento skutkový důvod stěžovatel sice výslovně neoznačil, spadají však do něj námitky, ve kterých stěžovatel namítá porušení zásady dvojinstan