6 As 80/2012 — Nejvyšší správní soud

6 As 80/2012- 49 - text pokračování 6 As 80/2012 - 53 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Šimáčkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: B.A.R. - REPTOFILIA, s.r.o., se sídlem Mečíková 2892, Praha 10, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem Sokolská 60, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2009, č. j. 2280/M/09 35929/ENV/09, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012, č. j. 9 Ca 229/2009 - 30, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Rozhodnutím ze dne 3. 6. 2009, č. j. 2280/M/09 35929/ENV/09 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl rozklad žalobkyně a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2008, č. j. 61058/ENV/08-1957/630/08, jímž nebylo vyhověno žádosti žalobkyně podle ustanovení § 3 a násl. zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obchodování s ohroženými druhy“), podle článku 13 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 338/97, o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (dále jen „nařízení“), a podle Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin č. 572/1992 Sb., (dále jen „CITES“), o povolení dovozu 5 000 ks vajec želvy čtyřprsté (Testudo horsfieldii) z Uzbekistánu. [2] Proti tomuto rozhodnutí brojila žalobkyně žalobou ze dne 30. 7. 2009, ve které namítala, že Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (dále jen „Agentura“) jako příslušný vědecký orgán podle § 27 zákona o obchodování s ohroženými druhy vydala k tomuto dovozu negativní stanovisko, ačkoli nebyly zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly reálnou obavu, že populace želvy čtyřprsté může být vývozem 5 000 ks vajec ohrožena. Obavy Agentury ohledně nemožnosti vyloučit škodlivé následky vývozu jsou dle žalobkyně založeny pouze na tom, že Agentura neobdržela od partnerské organizace v Uzbekistánu, která je vědeckým orgánem ve smyslu čl. IX odst. 1 písm. b) CITES, požadované informace. Žalobkyně v průběhu správního řízení poukazovala na to, že uzbecká organizace požadované informace v minulosti sdělovala, což ale nemohla konkrétně doložit, neboť jí nebyl umožněn přístup do spisu Agentury. Požadavky žalobkyně na vyžádání spisu Agentury žalovaným byly zamítnuty s odůvodněním, že její námitky jsou obecné, což považuje žalobkyně za absurdní, neboť právě kvůli nemožnosti nahlédnout do předmětného spisu nemohla žalobkyně řádně uvést jednotlivé námitky. Žalovaný nadto uvedl, že je povinen ze stanoviska Agentury vycházet, s čímž žalobkyně nesouhlasila, neboť se jedná pouze o podklad pro rozhodnutí. Pokud tedy stanovisko Agentury bylo odůvodněno nedostatečnou součinností partnerské uzbecké organizace, měl žalovaný vyzvat Agenturu k podání doplňujícího stanoviska, a to zejména s ohledem na odstup času mezi vydáním stanoviska Agentury a vydáním napadeného rozhodnutí. Znemožněním nahlédnutí do spisu Agentury byla žalobkyně zbavena možnosti reálně uplatnit svá práva. [3] Žalovaný se k žalobě vyjádřil přípisem ze dne 20. 11. 2009, ve kterém poukázal na to, že druh Testudo horsfieldii je zařazen do přílohy B nařízení, tudíž jeho dovoz je možný pouze za určitých podmínek. Jednou z nich je kladné stanovisko Agentury, které v dané věci nebylo vydáno. Vzhledem k tomu, že uzbecká organizace nezaslala i přes opakované urgence potřebné informace, bylo stanovisko Agentury negativní, neboť nebylo možné vyloučit škodlivý účinek dovozu předmětných vajec; Agentura přitom uvedla, že v případě nové žádosti bude opětovně uzbeckou stranu kontaktovat. Žalovanému proto nezbylo nic jiného, než žádost žalobkyně o dovoz vajec zamítnout. Pokud Agentura nemůže vyloučit, že dovoz vajec nebude mít škodlivý účinek na stav zachování druhu nebo rozsah území, na kterém se populace v zemi původu vyskytuje, nelze vydání negativního stanoviska Agentury nijak zpochybnit v souladu se zásadou předběžné opatrnosti. Námitky žalobkyně uplatněné v rozkladu byly dle žalovaného nekonkretizované, založené na domněnkách. Žalovaný se dovolával ustanovení § 51 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a dovozoval, že po obdržení negativního stanoviska Agentury mu nezbylo nic jiného, než žádost žalobkyně zamítnout. Negativní stanovisko Agentury je dostatečně odůvodněné, žalobkyně se s ním seznámila, přičemž proti němu neuvedla žádné důkazy nebo námitky. [4] Městský soud v Praze ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 17. 10. 2012, č. j. 9 Ca 229/2009  30, kterým žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění uvedl, že dovozní povolení smí být vydáno pouze tehdy, pokud příslušný vědecký orgán, kterým je v České republice Agentura, po prostudování věci dojde k závěru, že dovoz do Společenství (tím je v nařízení myšlena Evropská unie) nebude mít škodlivý účinek na stav zachování druhu nebo na rozsah území, na kterém se vyskytuje příslušná populace daného druhu. Městský soud z právní úpravy na věc dopadající proto dovodil, že žalovaný nemůže dovozní povolení vydat, pokud Agentura vydá negativní stanovisko k požadovanému dovozu. Prodlení Agentury při vydání stanoviska je irelevantní, neboť to bylo relevantní v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti. Jelikož Agentura dospěla k závěru, že nelze vyloučit škodlivý účinek na stav zachování druhu nebo rozsah území, na kterém se populace v zemi původu vyskytuje, vyslovila nesouhlas s tímto dovozem. Zákonnost tohoto stanoviska nepřísluší správnímu soudu hodnotit, neboť Agentura zde nevystupovala v pozici správního orgánu, ale vědeckého orgánu posuzujícího věc z ryze odborného (vědeckého) pohledu. Jako obiter dictum městský soud uvedl, že nedostatek relevantních informací od partnerského uzbeckého orgánu je překážkou bránící zaujetí pozitivního stanoviska. To, zda Agenturou požadované informace jsou relevantní, záleží na odborné úvaze, která soudu nepřísluší hodnotit. Žalovaný proto musel bez dalšího vydat negativní rozhodnutí. Žalovanému i správnímu soudu zákon neumožňuje zpochybňovat stanovisko Agentury nebo nahradit jej jiným důkazem. Jelikož byl žalovaný vázán rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2008, č. j. 8 Ca 41/2007 – 25, kterým byla žalovanému uložena povinnost rozhodnout do 30 dnů, nemohl vyzvat Agenturu k podání doplňujícího stanoviska. Žalovaný nadto neměl po doložení negativního stanoviska Agentury povinnost požadovat jeho přehodnocení. Žalobkyně mohla a měla se sama u Agentury domáhat přehodnocení předchozího negativního závěru. Žalobkyně byla o činnosti Agentury a jejích úkonech informována, a to při nahlížení do správního spisu žalovaného. Nepřipojení spisu Agentury nepovažoval městský soud za nezákonné, neboť zákon neumožňuje zasahovat do činnosti Agentury, přičemž za stěžejní městský soud určil výsledek činnosti Agentury  negativní stanovisko. II. Kasační stížnost [5] Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012, č. j. 9 Ca 229/2009 - 30, podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost ze dne 4. 12. 2012 z důvodů podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem městského soudu o tom, že neexistuje žádný orgán, který by mohl přezkoumávat věcnou správnost stanoviska Agentury, neboť to je v rozporu s principem presumpce přezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů, přičemž stěžovatelka nezná ustanovení žádného právního předpisu, které by vylučovalo přezkum stanoviska Agentury. Agentura je dle stěžovatelky správním orgánem ve smyslu s. ř. s. Závěry městského soudu o tom, že Agentura je vědecký orgán, nejsou pro stěžovatelku přesvědčivé a dostatečně odůvodněné. Městský soud postavil Agenturu mimo jakýkoli zákonný rámec a věcný přezkum. V absurdním případě by dle stěžovatelky bylo možné vytvořit konstrukci, podle které by rozhodnutí správního orgánu bylo podmíněno pozitivním rozhodnutím jiného orgánu, a pak by občan ztratil možnost soudní kontroly správního rozhodování. Stanovisko Agentury má být věcně přezkoumáváno včetně postupu Agentury při jeho vydání a to jako závazné stanovisko. Nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu stěžovatelka spatřuje v tom, že soud nedostatečně rozvedl své úvahy o tom, že Agentura není správním orgánem a že není možný věcný přezkum jejího stanoviska. Městský soud měl zkoumat, zda Agentura požadovala po partnerské organizaci v Uzbekistánu relevantní i