7 As 96/2013 — Nejvyšší správní soud

7 As 96/2013- 95 - text 7 As 96/2013 - 101 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Ing. J. B., zastoupen JUDr. Alenou Malachovou, advokátkou, se sídlem Bělehradská 381/126, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2013, č. j. 8 A 93/2013 – 46, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2013, č. j. 8 A 93/2013 – 46, s e z r u š u j e, a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalobce Ing. J. B. domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2013, č. j. 8 A 93/2013 – 46, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Městský soud v Praze (dále také „městský soud“) napadeným usnesením ze dne 23. 7. 2013, č. j. 8 A 93/2013 – 46, odmítl žalobu Ing. J. B., kterou se domáhal přezkoumánání a zrušení rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 4. 4. 2013, č. j. 309/2012OSD-ZN/14, jímž bylo zrušeno usnesení předsedy Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2012, č. j. Spr 2777/2012 - 82, a řízení zastaveno. Městský soud konstatoval, že s ohledem na vymezení ust. 2 s. ř. s. a použitou legislativní zkratku v ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. lze dovodit, že za rozhodnutí ve smyslu posledně uvedeného ustanovení lze považovat jen takové úkony správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva a povinnosti, a že jen proti takovým rozhodnutím je žalobce legitimován brojit postupem podle ust. § 65 a násl. s. ř. s. Rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti, které je napadeno žalobou, ale není rozhodováno o právech a povinostech žalobce, ani se jím závazně neurčují jeho práva a povinnosti. Tímto rozhodnutím se jen ruší usnesení předsedy Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2012, č. j. Spr 2777/2012-82, o návrhu žalobce na vyškrtnutí MUDr. Viktora Řeháčka, znalce zapsaného u Městského soudu v Praze v seznamu znalců pro obor zdravotnictví, odvětví různá, se specializací stomatologie, ze seznamu znalců, a řízení se zastavuje. V daném případě je však zřejmé, že správní orgán o žádném veřejném subjektivním právu žalobce nerozhodoval, ve věci nemělo být vůbec zahájeno správní řízení, a proto je vyloučeno, aby důsledkem tohoto rozhodnutí bylo založení práva, popřípadě jeho změna, zrušení nebo jeho závazné určení. Rozhodnutí žalovaného Ministerstva spravedlnosti o zrušení citovaného usnesení předsedy Městského soudu v Praze tak není rozhodnutím ve smyslu ust. § 65 odst. 1 a 2 s. ř. s. a je tedy vyloučeno ze soudního přezkumu podle ust. § 70 písm. a) s. ř. s. (ze soudního přezkumu jsou vyloučeny úkony správního orgánu, jež nejsou rozhodnutími ve smyslu shora uvedené definice, t. j. úkony, které nezasahují sféru práv). Z uvedených důvodů proto městský soud žalobu Ing. J. B. odmítl jako nepřípustnou [§ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. za použití ust. § 68 písm. e) s. ř. s.] Proti tomuto usnesení městského soudu podal žalobce jako stěžovatel (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost, kterou opřel o ust. § 103 odst. 1 písm. a), b), d) a e) s. ř. s. Stěžovatel má především za to, že měl řádnou žalobní legitimaci pro podání žaloby. Městský soud však nezákonným způsobem odmítl jeho žalobu bez jednání, ačkoliv jinak byly splněny podmínky řízení (žalobní legitimace podle § 65 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Nemůže také souhlasit s právním názorem městského soudu, že rozhodnutí žalovaného Ministerstva spravedlnosti není rozhodnutím. Rozhodnutí tohoto ministerstva má totiž veškeré znaky rozhodnutí (výrok, odůvodnění, poučení o odvolání). Rozhodnutí ministerstva rovněž zakládalo a měnilo jeho práva. Již z tohoto důvodu mohl po právu uplatňovat žalobní legitimaci a domáhat se zrušení rozhodnutí správního orgánu. Městský soud při svém rozhodování pochybil i v tom, že odkázal na ust. § 20a a ust. § 20b zákona č. 36/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ačkoliv tato ustanovení nebyla v době, kdy znalec vydával svůj znalecký posudek ještě v účinnosti. Znaleckým posudkem MUDr. Viktora Řeháčka a jeho fatálním selháním v občanskoprávním sporu před Obvodním soudem pro Prahu 2 byl poškozen a zbaven možnosti domoci se spravedlivého zadostiučinění za poškozené zdraví. Již tento fakt měl být důvodem ke konání jednání o jeho návrhu na vyškrtnutí tohoto znalce ze seznamu, což se ale nestalo. V důsledku toho mohl tento znalec uškodit i dalším lidem. Byl to právě předseda Městského soudu v Praze, který ho svou nečinnost výrazně krátil na jeho právech. Stěžovatel prostřednictvím své ustanovené zástupkyně, advokátky JUDr. Aleny Malachové, doplnil shora uvedené důvody kasační stížnosti a současně požádal o prominutí zmeškání lhůty k doplnění podání, a to z důvodu nemoci. Stěžovatel především poukázal na to, že Městský soud v Praze byl jako správní orgán oprávněn zahájit správní řízení, přičemž důvodem a podkladem pro takový postup bylo právě několik jeho podnětů a námitek proti postupu znalce. Zákon o znalcích a tlumočnících svěřuje pravomoc odvolat znalce (vést řízení o odvolání znalce) tomu orgánu, který jej ustanovil. Právě při činnosti v oblasti jmenování, odvolávání, kontroly a dohledu nad činnosti znalců a tlumočníků neprovádějí předsedové krajských soudů výkon soudnictví, ale vystupují jako orgány veřejné správy podle § 119 zákona o soudech a soudcích č. 6/2002 Sb. V této souvislosti také adresoval Městskému soudu v Praze několik podnětů a žádostí. Není proto zřejmé z čeho žalovaný dovozuje, že správní orgán I. stupně zahájil správní řízení, aniž by k tomu existoval reálný zákonný podklad. Jeho aktivní legitimace pro podání žaloby ve správním soudnictví je dovozována z ust. § 65 odst. 1 a 2 s. ř. s., kdy jako účastník předchozího řízení byl postupem správních orgánů zkrácen na právech, která mu příslušejí (nezákonné rozhodování znalce, vady řízení, nesprávné posuzování právní otázky). Účastníkem řízení o odvolání znalce bude vždy znalec, o jehož odvolání jde, a správní orgán (předseda krajského soudu nebo ministr spravedlnosti). Znalecký posudek, který není řádně zpracován může způsobit i újmu účastníkům řízení. Není proto vyloučeno, aby měl - jako osoba, které se posudek přímo dotýká - ve správním řízení o odvolání znalce postavení dotčené osoby ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu, a následně i aktivní legitimaci k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu rozhodujícího o znalci. Jako účastník předchozího řízení proto mohl být postupem správních orgánů zkrácen na právech, která mu příslušejí. Lze proto dovodit i přímou souvislost mezi výsledkem činnosti znalce a jeho právem na náhradu škody, jehož byl právě znalecký posudek podkladem. Správní rozhodnutí podle zákona o znalcích a tlumočnících je považováno za rozhodnutí a není proto vyloučeno ze soudního přezkumu. Ust. § 180 správního řádu stanoví zásadu, podle níž správní orgány v řízeních, ve kterých vydávají rozhodnutí, postupují podle druhé části správního řádu. To je právě případ rozhodování o odvolání znalce nebo tlumočníka. I toto rozhodnutí správního orgánu (předsedy krajského soudu nebo ministra spravedlnosti) přitom podléhá soudnímu přezkumu ve správním soudnictví podle § 65 a násl. s. ř. s. Městský soud v usnesení ze dne 4. 12. 2012 uvádí, že právě znění zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění po novele provedené zákonem č. 444/2012 Sb., se v případě znalce nepoužije. Přechodné ustanovení novely v odst. 1 hovoří o tom, že řízení o jmenování nebo o odvolání znalce (tlumočníka), která nebyla pravomocně skončena přede dnem účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů. V uvedeném je třeba spatřovat rozpor v tom, že napadené usnesení se opírá o zákonná ustanovení, která nebyla v předmětné době v platnosti. Stěžovatel proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení městského soudu, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalované Ministerstvo spravedlnosti v písemném vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že souhlasí s důvody, pro které byla předmětná žaloba městským soudem odmítnuta. Předseda Městského soudu v Praze zahájil správní řízení, aniž by k tomu existoval reálný zákonný podklad a důvod. S usnesením předsedy Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2012 naložilo jako s nezákonným rozhodnutím (věc se k němu dostala v rámci odvolacího správního řízení a nicotnost podle § 77 odst. 2 správního řádu může vyslovit pouze správní soud podle s. ř. s.). Proto toto usnesení zrušilo a řízení, které nemělo být zahájeno, zastavilo. Ministerstvo spravedlnosti proto navrhlo, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení městského soudu v souladu s ust. § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v