8 As 12/2013

Rozhodnutím ze dne 19. 6. 2009, čj. P4/78409/09/OST/KABA/1403, Úřad Městské části Praha 4, Odbor stavební, uložil žalobci povinnost uhradit exekuční náklady ve výši 100 365,48 Kč podle § 116 správního řádu za výkon exekuce nařízené exekučním příkazem téhož úřadu ze dne 4. 5. 2009, čj. P4/56940/09/OST/IJAK/1403.

Odvolání proti prve zmiňovanému rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 24. 8. 2009, čj. S-MHMP 620757/2009/OST/Ca.

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 7. 12. 2012, čj. 7 Ca 307/2009 – 52, zamítl.

Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku městského soudu kasační stížností.

Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný shrnul dosavadní průběh správního řízení a řízení před městským soudem. Dále odkázal na vyjádření k žalobě a rozhodnutí městského soudu založená v soudním spisu.

Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve podmínkami řízení a shledal, že kasační stížnost byla podána opožděně.

Podle § 106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení napadeného rozhodnutí. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle § 106 odst. 4 s. ř. s. se kasační stížnost podává u Nejvyššího správního soudu, lhůta je však zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal.

Z obsahu soudního spisu vyplynulo, že napadený rozsudek byl stěžovateli doručen v úterý dne 8. 1. 2013. Posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti tak bylo úterý dne 22. 1. 2013. Stěžovatel podal kasační stížnost elektronicky i k poštovní přepravě dne 24. 1. 2013. Kasační stížnost byla podána po uplynutí zákonem stanovené lhůty a Nejvyšší správní soud ji proto odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) za použití § 120 s. ř. s.

Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že s ohledem na opožděnost kasační stížnosti nevyzýval stěžovatele k uhrazení soudního poplatku za tuto kasační stížnost. Takový postup by byl s ohledem na nutné odmítnutí kasační stížnosti pro její opožděnost ryze formální a rozporný se zásadou procesní ekonomie. Podle § 10 odst. 3 věty třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je totiž soud povinen vrátit zaplacený poplatek, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut.

O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.