— Nejvyšší správní soud

Vol 131/2013- 24 - text Pokračování Vol 131/2013 - 27 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Tomáše Langáška, JUDr. Jana Passera, JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci navrhovatele: J. B., proti odpůrcům: 1) Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4; 2) MUDr. Pavel Antonín, bytem Reynkova 2503, 580 01 Havlíčkův Brod; 3) doc. RNDr. Miloslav Bačiak, Ph.D., bytem Jihlavská 1170, 580 01 Havlíčkův Brod; 4) MUDr. Jiří Běhounek, bytem Osvobození 1695, 393 01 Pelhřimov; 5) Karel Černý, bytem Hamry nad Sázavou 128, 591 01 Hamry nad Sázavou; 6) Ing. Jana Fischerová, CSc., bytem Waldhauserova 949, 580 01 Havlíčkův Brod; 7) Mgr. et Mgr. Věra Jourová, bytem Krajíčkova 334/5, 674 01 Třebíč-Borovina; 8) MUDr. Vít Kaňkovský, bytem Čenkovská 1132/75, 589 01 Třešť; 9) Ing. Pavel Kováčik, bytem Zákostelní 59, 675 55 Hrotovice; 10) Martin Lank, bytem Demlova 3597/17, 586 01 Jihlava; 11) Ing. Karel Tureček, bytem K Hůrkám 477, 391 55 Chýnov; 12) Josef Zahradníček, bytem Studenec 162, 675 02 Studenec, o návrhu na neplatnost volby kandidáta, t a k t o : I. Návrh na neplatnost volby kandidátů MUDr. Pavla Antonína, doc. RNDr. Miloslava Bačiaka, Ph.D., MUDr. Jiřího Běhounka, Karla Černého, Ing. Jany Fischerové, CSc., Mgr. et Mgr. Věry Jourové, MUDr. Víta Kaňkovského, Ing. Pavla Kováčika, Martina Lanka, Ing. Karla Turečka a Josefa Zahradníčka, zvolených ve volebním kraji Vysočina ve volbách do Poslanecké sněmovny, s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Návrh a vyjádření odpůrců [1.] Navrhovatel se domáhá vydání rozhodnutí, aby „ve volebním kraji – Kraji Vysočina byla zrušena platnost voleb“ do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 25. a 26. 10. 2013. Svůj návrh odůvodňuje tím, že volby v kraji Vysočina proběhly za zjevně nerovných podmínek, které nezanedbatelně ovlivnily jejich výsledek. Konkrétně namítá, že nadpoloviční část politických stran a hnutí kandidujících ve volbách do Poslanecké sněmovny byla diskriminována v přístupu do veřejnoprávní České televize. Jako důkaz prokazující důvodnost svého tvrzení navrhovatel navrhuje předložení „Pravidel předvolebního a volebního vysílání“, která Česka televize před volbami vydala. Ta jsou prý v rozporu s čl. 17 odst. 3 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), neboť jimi Česká televize zavedla „faktickou cenzuru pro neparlamentní strany“ a v rozporu se svým posláním omezila svobodu projevu a šíření informací důležitých pro všechny občany před volbami. „Tím se soutěž politických stran odehrávala za nerovných podmínek, protože prezentovat před občany se mohly jen politické strany a hnutí, které disponovaly neomezenými finančními prostředky obvykle od bohatých sponzorů. Ty jim umožnily ovlivnit i takzvané průzkumy přízně potenciálních voličů, které pak následně působily i na nerozhodnuté občany.“ Proto se občané ve volbách „nerozhodovali na základě ucelených znalostí všech možných variant nabízených kandidujícími stranami, ale spíše podle uměle zvýhodněných koncepcí Českou televizí, které nemusely být ty nejlepší pro občany.“ V konečném důsledku tak došlo i k porušení čl. 22 Listiny, dle něhož musí zákonná úprava všech politických práv a svobod umožňovat a ochraňovat svobodnou politickou soutěž. [2.] Z odpůrců uvedených v záhlaví pod 1) až 12) se k návrhu vyjádřil pouze odpůrce 1), který reagoval na uvedenou námitku ohledně nerovného přístupu kandidujících politických stran a hnutí do vysílání České televize. Odpůrce předně upozorňuje na skutečnost, že v návrhu není namítáno žádné porušení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky (dále jen „zákon o volbách“), které mohlo ovlivnit výsledek volby kandidátů; především pak porušení těch ustanovení, jež blíže upravují otázku prezentace politických stran a hnutí při volbách do Parlamentu (§ 16 odst. 4 zákona o volbách) či jiných pravidel volební kampaně. Odpůrce dále zdůrazňuje, že mu nepřísluší žádné pravomoci v oblasti televizního vysílání souvisejícího s volbami, a to ani ve vztahu k veřejnoprávní televizi. „Výkon státní správy v oblasti rozhlasového a televizního vysílání je upraven zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, kterým se zřizuje i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání jako ústřední správní úřad, který vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a dohlíží na zachovávání a rozvoj plurality programové nabídky a informací v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, dbá na jeho obsahovou nezávislost a mimo jiné ukládá sankce provozovatelům vysílání za nesplnění či porušení povinností, o kterých se dozví. V zákoně č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, jsou pak zakotveny hlavní úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání. Orgánem, jehož prostřednictvím se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize, je tak Rada České televize, které mj. náleží dohlížet na plnění úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání a na naplňování zásad vyplývajících z Kodexu České televize a za tím účelem vydávat stanoviska a doporučení týkající se programové nabídky.“ V závěru pak odpůrce konstatuje, že otázkou prezentace politických stran ve veřejnoprávních médiích se již zabýval i Ústavní soud ve svém nálezu (pozn. NSS: správně se jednalo o usnesení) sp. zn. Pl. ÚS 70/06. II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [3.] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou v dané věci splněny podmínky řízení, a shledal, že návrh obsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti (§ 37 odst. 3 a § 93 odst. 2 s. ř. s.) a byl ve lhůtě deseti dnů po vyhlášení celkového výsledku voleb do Poslanecké sněmovny (§ 87 odst. 1 zákona o volbách) podán osobou oprávněnou (§ 90 odst. 1 s. ř. s. a § 87 odst. 1 zákona o volbách). Podle § 90 odst. 1 s. ř. s. a § 87 odst. 1 zákona o volbách je k podání návrhu na neplatnost volby kandidáta při volbách do Poslanecké sněmovny aktivně legitimován každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec zvolen. Vyslovení neplatnosti volby kandidáta se tak příslušný navrhovatel může domáhat jen vůči kandidátům, kteří byli voleni v okrsku, u něhož je navrhovatel zapsán ve stálém seznamu voličů, jinak řečeno jen vůči kandidátům voleným ve volebním kraji podle místa trvalého pobytu navrhovatele. V nyní posuzovaném případě byl navrhovatel zapsán do stálého seznamu voličů v místě svého trvalého bydliště na ulici Z. 932 v T., tedy na území volebního kraje Vysočina. Ačkoliv se navrhovatel v petitu svého návrhu poněkud nepřesně domáhá „zrušení platnosti voleb ve volebním kraji Vysočina“, z obsahu samotného návrhu Nejvyšší správní soud dovodil, že se jedná o návrh na neplatnost volby kandidáta, v tomto případě neplatnost volby všech kandidátů, zvolených do Poslanecké sněmovny ve volebním kraji Vysočina, tj. odpůrců v záhlaví uvedených pod 2) až 12). [4.] Po ověření, že jsou splněny podmínky k projednání a rozhodnutí věci, Nejvyšší správní soud přistoupil k meritornímu posouzení návrhu. Podle ustanovení § 90 odst. 5 zákona o volbách návrh na neplatnost volby kandidáta může podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta. Návrhu na neplatnost volby kandidáta tak Nejvyšší správní soud vyhoví pouze tehdy, jestliže dospěje k závěru, že byl porušen volební zákon (resp. zjistí-li tzv. relevantní protiprávnost – podrobněji k tomu viz usnesení NSS ze dne 4. 7. 2006, sp. zn. Vol 36/2006, rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz), a to takovým způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta, přičemž v těchto řízeních používá třístupňový „algoritmus“ postupu: v prvém kroku zjišťuje, zda došlo k porušení zákona, ve druhém kroku analyzuje, zda toto porušení mělo vztah k celkovým výsledkům voleb v napadeném obvodu a konečně v závěrečném kroku posuzuje, zda je dána zásadní intenzita této zjištěné nezákonnosti, která musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat, že pokud by k takovému jednání nedošlo, nebyl by kandidát zřejmě vůbec zvolen. Tyto tři popsané kroky musí být splněny kumulativně (srov. k tomu přiměřeně usnesení NSS ze dne 2. 7. 2004, č. j. Vol 6/2004 - 12, č. 354/2004 Sb. NSS). [5.] Jak soud v minulosti již opakovaně konstatoval, podává-li návrh na neplatnost volby kandidáta jednotlivý občan (§ 87 odst. 1 zákona o volbách), vystupuje zde do popředí ochrana jeho aktivního volebního práva. Zákon proto zjevně (byť nikoliv výslovně) předpokládá, že argumentace takovýchto návrhů bude směřovat proti konkrétním protizákonnostem při bezprostředním či zprostředkovaném výkonu tohoto práva, přičemž ke zpochybnění výsledku volby může dojít právě z tohoto důvodu jen tam, kde je občan z