1 As 78/2014 — Nejvyšší správní soud

1 As 78/2014- 41 - text pokračování 1 As 78/2014 – 46 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: Mgr. et Mgr. T. N., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 26. 7. 2012, č. j. MV67146-4/VS-2012, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2014, č. j. 6A 131/2012  60, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2014, č. j. 6 A 131/2012 – 60, s e z r u š u j e . II. Rozhodnutí ministra vnitra ze dne 26. 7. 2012, č. j. MV-67146-4/VS-2012, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8.000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] V žádosti ze dne 7. 5. 2012 žalobce požádal žalovaného o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Požadoval poskytnutí jmenného seznamu osob, kterým bylo uděleno státní občanství dle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství, za léta 2010, 2011 a 2012 (ke dni vyřízení této žádosti). Podle tohoto ustanovení mohl žalovaný prominout podmínku stanovenou v § 7 odst. 1 písm. b) zákona o nabývání a pozbývání státního občanství, pokud měl žadatel na území České republiky povolen trvalý pobyt, oprávněně se zdržoval na území České republiky po dobu nejméně 5 let, měl skutečný vztah k České republice a udělení státního občanství České republiky by bylo významným přínosem pro Českou republiku zejména z hlediska vědeckého, společenského, kulturního či sportovního. [2] Žalovaný tuto žádost podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím odmítl s tím, že nemá požadovanou informaci k dispozici, a ani by tuto informaci nemohl poskytnout, jelikož údaje týkající se jména, příjmení a státního občanství jsou osobními údaji podléhající režimu zákona č. 101/2002 Sb., o ochraně osobních údajů. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce rozklad, který ministr vnitra v záhlaví specifikovaným rozhodnutím zamítl s tím, že požadovaná informace obsahuje osobní údaje, resp. i citlivé osobní údaje. [3] Žalobu proti rozhodnutí ministra vnitra zamítl městský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem. Proti tomuto rozsudku nyní žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí kasační stížností. II. Shrnutí odůvodnění napadeného rozsudku městského soudu [4] Městský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, byť některé námitky žalobce shledal důvodnými. [5] Soud odmítl argumentaci správních orgánů, která chybně směřovala k tomu, že jde o novou informaci ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný totiž požadovanou informací ve smyslu § 3 odst. 3 uvedeného zákona nesporně disponuje – nepochybně existuje na nějakém nosiči dat ve vnímatelné podobě zachycený obsah, z něhož je zřejmé, komu a kdy bylo uděleno státní občanství České republiky za využití § 11 odst. 2 písm. d) zákona o nabývání a pozbývání státního občanství. Přestože žalovaný nedisponuje souhrnem těchto informací v podobě jmenného seznamu, nelze takovou absenci považovat bez dalšího za neexistující informaci. Žalovaný se ani nevěnoval kritériu „novosti informace“ ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu. [6] Pro posouzení věci byl ale dle názoru městského soudu klíčovým pojem „osobní údaj“ ve smyslu § 4 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů, podle kterého se jedná o jakoukoliv informaci týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Jméno a příjmení fyzických osob, které žalobce požadoval, je nepochybně informací, která se fyzické osoby týká. Samotná tato informace sice zpravidla není jednoznačným identifikátorem, který umožňuje odlišení dotčených osob ode všech ostatních osob, nicméně obecná známost osoby vyplývající z její vědecké, společenské, kulturní či sportovní angažovanosti představuje natolik jedinečnou charakteristiku, že je možné takovou osobu identifikovat, a propojit tak vzájemně údaj o její identitě s údajem o jménu a příjmení a údajem o získání státního občanství. Sám žalobce ostatně v žalobě připustil, že kritérium významného přínosu pro Českou republiku zpravidla implikuje obecnou známost takové osoby, přičemž poukázal na příklady sportovců, kteří jsou jednoznačně identifikovatelní již jen z odkazovaných mediálních výstupů. Soud proto uzavřel, že v konkrétní posuzované věci jméno a příjmení osob, o jejichž seznam žalobce požádal, je v kombinaci s ostatními identifikačními znaky osobním údajem. [7] Z hlediska ochrany osobních údajů není relevantní argumentace žalobce, že zveřejnění pocty v podobě udělení státního občanství při prominutí příslušné podmínky nemůže být pro dané osoby žádnou újmou, případně může být tato újma zcela nepatrná. Nerespektování podmínek pro zpracování osobních údajů již samo o sobě, aniž je nutno zkoumat konkrétní další dopad neoprávněného zpracování osobních údajů do právní sféry jednotlivce, představuje neoprávněný zásah do soukromí. Zájem na ochraně osobních údajů, jež je výslovně zakotven v čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) jako faktor limitující rozsah poskytování informací, nemůže být převážen ani zájmem na zajištění transparentnosti a předvídatelnosti rozhodování státní správy. III. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [8] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností, ve které navrhoval, aby Nejvyšší správní soud tento rozsudek zrušil z důvodu jeho nezákonnosti ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení. [9] Pro posouzení jádra sporu, tedy otázky, zda lze poskytnout informaci o jménu a příjmení osob, jimž byla prominuta podmínka pro získání občanství z důvodu významného přínosu pro Českou republiku zejména z hlediska vědeckého, společenského, kulturního či sportovního, nebo jestli zde převažuje právo na ochranu osobních údajů, měl městský soud provést test proporcionality. Kritérium vhodnosti (první krok testu) bylo splněno, neboť získání informace nepochybně znamená přesnější pohled na to jak (a zda vůbec) se možnosti prominutí zákonné podmínky využívá. Takto získané informace mohou sloužit k účelu veřejné kontroly, pro vědecký výzkum nebo třeba k odhalení diskriminačních rozdílů v promíjení podmínek. Naplněno bylo i kritérium potřebnosti (druhý krok), jelikož právní řád v tomto případě nenabízí žádný jiný institut než žádost dle zákona o svobodném přístupu k informacím. V rámci třetího kroku, kdy je zkoumáno kritérium poměřování různých principů, měl městský soud uvážit, zda nepřevažuje v tomto případě právo na informace nad právem na ochranu soukromí, tj. veřejný zájem nad možnou újmou způsobenou zveřejněním takovýchto údajů, což spočívá ve zvažování empirických, systémových, kontextových i hodnotových argumentů. Městský soud zůstal na půli cesty. I pokud by jméno a příjmení bylo v daném kontextu osobním údajem, měl soud uvážit, zda v daném případě nepřevažuje právo na informace nad právem na ochranu soukromí, tedy veřejný zájem nad možnou újmou způsobenou zveřejněním takových údajů. [10] Podle stěžovatele přitom v daném případě veřejný zájem nad zájmem na ochraně soukromí převažuje. Poukázal na skutečnost, že existují osobní údaje, u kterých se judikatura přiklonila k závěru, že převažuje veřejný zájem na jejich poskytnutí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2010, č. j. 5 As 64/2008 – 155) podle kterého soud nařídil poskytnout základní osobní údaje o osobách, kterým finanční úřad částečně nebo zcela prominul příslušenství daně dle § 55a daňového řádu a výši prominutého příslušenství. Tam, kde stát poskytuje dobrodiní v podobě prominutí zákonných podmínek na základě správního uvážení, má přednost veřejný zájem na zveřejnění informací o příjemcích takového dobrodiní před ochranou osobních údajů. V případě běžných žadatelů o státní občanství tak má přednost ochrana jejich soukromí, nicméně u žadatelů, kterým byly prominuty podmínky z důvodu významného přínosu pro Českou republiku, má přednost veřejný zájem na zveřejnění takové informace, kvůli riziku protekce a diskriminačního přístupu k promíjení podmínek. [11] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti toliko uvedl, že se ztotožňuje se závěry napadeného rozsudku městského soudu. IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [12] Kasační stížnost je důvodná. [13] Předmětem sporu je otázka, zda je povinností žalovaného vyhovět žádosti podané podle zákona o svobodném přístupu k informacím a poskytnout stěžovateli jmenný seznam osob, kterým bylo v letech 2010, 2011 a 2012 (do doby podání žádosti) uděleno státní občanství České republiky za použi