10 As 10/2014 — Nejvyšší správní soud

10 As 10/2014- 43 - text 10 As 10/2014 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Daniely Zemanové a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: PROPERTY PODNIKATELSKÁ a. s., se sídlem Podnikatelská 15, Plzeň, zastoupena Mgr. Petrem Vlachem, advokátem se sídlem Guldenerova 4, Plzeň, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Plzni ze dne 29. 12. 2010, čj. 10196/10-1700-401944 a čj. 10197/10-1700-401944, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 11. 2013, čj. 57 Af 11/2011-186, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Finanční úřad v Plzni (dále jen „správce daně“) zahájil u žalobkyně dne 1. 10. 2009 daňovou kontrolu zaměřenou na kontrolu skutečností rozhodných pro stanovení povinnosti odvodu za porušení rozpočtové kázně dle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla). Prostředky byly žalobkyni poskytnuty na základě rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 29. 12. 2006, čj. 2719  06/1.22-239/06/09100, v rámci Operačního programu Průmysl a podnikání (OPPP) na projekt „nájemní hala“. Správce daně shledal, že žalobkyně porušila podmínky dotace, neboť ve lhůtě stanovené pro dokončení projektu nebyla stavba zkolaudována pro takový způsob užití, který by odpovídal účelu dotace. Dále porušila povinnost udržovat majetek krytý dotací s péčí řádného hospodáře, neboť na realizované sadové úpravy v okolí nájemní haly nechala bez povolení poskytovatele dotace deponovat stavební odpad vznikající v areálu v souvislosti s jinou investiční akcí. Na základě těchto zjištění vydal správce daně dne 28. 4. 2010 platební výměry čj. 177796/10/138980401345 a čj. 177807/10/138980401345, jimiž žalobkyni vyměřil odvody za porušení rozpočtové kázně ve výši 13.964.750 Kč (odvod do státního rozpočtu) a ve výši 41.894.250 Kč (odvod do Národního fondu). Proti oběma platebním výměrům podala žalobkyně odvolání. Žalovaný v záhlaví označenými rozhodnutími odvolání zamítl, neboť se ztotožnil se správcem daně. [2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného dvěma samostatnými žalobami u krajského soudu. Ten žaloby spojil ke společnému projednání a následně zamítl rozsudkem ze dne 9. 4. 2013, čj. 57 Af 11/2011-147. Tento rozsudek Nejvyšší správní soud dne 18. 7. 2013 rozsudkem čj. 1 Afs 54/2013-36 zrušil, a to pro nepřezkoumatelnost spočívající v opomenutí několika žalobních bodů. Věcně se zdejší soud vyjádřil jen k stížnostní námitce oprávněnosti daňové kontroly v případě, že prostředky dotace byly její poskytovatelem vyplaceny až poté, co došlo k realizaci podpořeného projektu. Nejvyšší správní soud dovodil, že stát má právo prověřovat plnění podmínek dotace i po vyplacení finančních prostředků. Při formulaci kontrolních závěrů se však finanční orgány musí ve zprávě o finanční kontrole vyrovnat i se skutkovými zjištěními poskytovatele dotace učiněnými při veřejnoprávní kontrole. [3] Krajský soud novým rozsudkem, který je předmětem této kasační stížnosti, žaloby opětovně zamítl. Učinil závěr, že územním finančním orgánům nebránila v posuzování splnění a dodržování podmínek překážka věci rozhodnuté, spočívající v existenci předchozí činnosti a úkonů Ministerstva průmyslu a obchodu či agentury CzechInvest. Za rozhodnutí, jež mělo bránit daňové kontrole, nebylo možné považovat faktický úkon – příkaz pracovníka ministerstva k vyplacení prostředků dotace. Příkazem k výplatě peněz deklaroval poskytovatel dotace bezvadnost dotačního procesu. Tento příkaz však nevylučuje jakoukoli následnou kontrolu rozpočtové kázně, tedy dodržení dotačních podmínek k tomu zákonem zmocněnými územními finančními orgány. Za správní rozhodnutí krajský soud nepovažoval ani souhlas pracovníka agentury CzechInvest s dočasným využitím části zatravněných ploch. Zákon této agentuře ani žádnou pravomoc o těchto věcech rozhodovat nezakládá. [4] Krajský soud dále uvedl, že dotace byla poskytnuta k výstavbě haly sloužící k výrobě potravinářských výrobků a nápojů. Dle kolaudačního rozhodnutí ovšem stěžovatelka postavila halu určenou ke skladování strojů a zařízení potravinářského průmyslu. Postavený objekt se tedy míjel s dotačním titulem. Dotace navíc není poskytována jen z pohledu prostého označení příslušného projektu, ale v širším slova smyslu její vyplacení reflektuje i dodržení všech pravidel, stavebněprávní nevyjímaje, které musí být při realizaci záměru dodrženy. Tvrzení, že podstatné je jen faktické využití haly, by v tomto ohledu činilo z kolaudačního řízení a jeho výstupů bezvýznamný proces, což je závěr, který nebylo možné přijmout za správný. K námitce nepřípustné odlišnosti kontrolních závěrů poskytovatele dotace a správce daně krajský soud uvedl, že z logiky věci nelze vyloučit možnost odlišných závěrů jednotlivých kontrol, ani tvrdit vzájemnou vázanost závěrů dvou odlišných kontrolních orgánů. [5] Krajský soud konečně uvedl, že žalobní bod, jímž stěžovatelka brojila proti označení dočasného zavezení travnatého pozemku stavební sutí, je pro jeho opožděné uplatnění nepřípustný. Tento žalobní bod se dle jeho názoru neshodoval s včas uplatněnou právní otázkou relevance souhlasu pracovníků agentury CzechInvest. II. Stručné shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti [6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu včasnou kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajskému soudu vytýká, že nesprávně posoudil její námitku napadající nemožnost územních finančních orgánů přezkoumávat rozhodnutí poskytovatele dotace o splnění podmínek pro její vyplacení. Stěžovatelka netvrdila, že tyto orgány žádnou pravomoc nemají. Domnívá se, že orgány územní finanční správy nejsou oprávněny vyvozovat negativní dopady ze skutečností nezávislých na vůli příjemce dotace. Zpochybňuje též výklad § 44 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel krajským soudem. Stěžovatelka se taktéž domnívá, že dokončila stavbu výrobní haly řádně a včas, neboť pro splnění podmínek poskytnutí dotace je rozhodný faktický stav užívání stavby, nikoliv stav stavebněprávní (tj. kolaudace k určitému účelu). Stěžovatelka polemizuje s tím, zda užití zatravněných ploch k dočasnému uložení produktů vznikajících při stavební činnosti v areálu stěžovatelky je nakládáním s předmětem dotace. Konečně stěžovatelka namítá, že krajský soud nesprávně posoudil její námitku o porušení práva na zachování právní jistoty v právních vztazích. Ze všech těchto důvodů proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti [7] Žalovaný se ztotožňuje se závěry krajského soudu, který se s námitkami vypořádal přesně tak, jak byl vázán rozsudkem Nejvyššího správního soudu. Upozorňuje, že § 3 písm. e) zákona rozpočtových pravidel neváže porušení podmínek poskytnutí dotace na okamžik výdeje prostředků dotace. Dle jeho názoru stěžovatelka neobdržela dotaci v dobré víře. Tvrdí, že vzhledem k charakteru porušení dotačních podmínek si musela stěžovatelka být vědoma, že podmínky pro přijetí dotace nesplňovala. Stěžovatelka údajně spoléhala na to, že žádná kontrola plnění podmínek dotace prováděna již nebude. Stížnostní tvrzení dle názoru žalovaného jednoznačně směřují k závěru, že vyplacením dotace poskytovatel fakticky legitimizuje porušení podmínek poskytnutí dotace. S tímto však žalovaný nesouhlasí, neboť finanční kontrola nesměřuje proti stěžovatelce jako příjemkyni dotace, ale kontroluje, zda poskytovatel dotace správně posoudil podmínky pro její vyplacení. V mnoha případech dokonce právě poskytovatelé dotací iniciují zahájení kontroly dodržování dotačních podmínek jejími příjemci. Poskytovatelé nejsou nadáni pravomocí správy odvodů za porušení rozpočtové kázně a tedy ani k provádění kontroly dodržování dotačních podmínek ve stejném rozsahu jako finanční úřady. Proto žalovaný navrhuje, aby byla kasační stížnost zamítnuta. IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou ohledně rozsahu přezkumné činnosti finančních orgánů v jeho věci a vyhodnotil výtku porušení právní jistoty stěžovatelky tím, že stát posoudil odlišnými orgány skutkově totožnou věc, na základě stejných důkazů, odlišně [§ 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., IV.A.]. Pak se zdejší soud zabýval se výkladem § 44 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., IV.B.] a otázkou, zda stěžovatelka porušila kolaudací stavby k jinému než předpokládanému účelu rozpočtovou kázeň [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., IV.C.]. Konečně vyhodnotil stížnostní výtky týkající se využití zatravněných ploch [§ 103 odst. 1 p