20 Co 432/2011 — Nejvyšší správní soud

15 Kse 5/2013- 45 - text Pokračování 15 Kse 5/2013 - 50 R O Z H O D N U T Í Kárný senát Nejvyššího správního soudu ve složení: JUDr. Lenka Matyášová, JUDr. Vladimír Veselý, JUDr. Jindřich Psutka, JUDr. Gabriela Vilímková, Mgr. Martina Douchová a JUDr. Katarína Maisnerová rozhodl ve věci návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 9. 10. 2013, podaného předsedou Kontrolní komise Exekutorské komory ČR JUDr. Janem Paraskou, proti kárně obviněnému Mgr. J. N., soudnímu exekutorovi, Exekutorský úřad Praha – východ, se sídlem Libocká 73/57, Praha 6, zast. advokátem Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, se sídlem AK Sládek & Partners, Janáčkovo nábř. 51/39, Praha 5, t a k t o : I. Mgr. J. N., nar. x, soudní exekutor Exekutorský úřad Praha – východ, se sídlem Libocká 73/57, Praha 6, j e v i n e n tím, že jako soudní exekutor, pověřený exekučním řízením ve věci sp. zn. 054 EX 812/10, nerespektoval usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2012, č. j. 20 Co 432/2011-116, které mu bylo doručeno dne 19. 1. 2012 a nabylo dne 3. 2. 2012 právní moci, na základě kterého byla exekuce zastavena a současně zrušena dosud vydaná rozhodnutí o nákladech exekuce, a soudní exekutor měl tedy vrátit povinnému dosud zaplacené plnění; namísto vrácení vymoženého plnění povinnému, započetl pohledávku oprávněného ve výši 518.582,75 Kč vůči povinnému, kterou si soudní exekutor nechal dne 31. 1. 2012 postoupit od oprávněného, t e d y svým jednáním závažně porušil právní a stavovský předpis, konkr. § 2 exekučního řádu, ve znění do 31. 12. 2012 a čl. 3 a čl. 5 Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže soudních exekutorů, č í m ž spáchal kárné provinění podle § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu ve znění do 31. 12. 2012. II. Podle ust. § 116 odst. 3 písm. c) exekučního řádu, ve znění do 31. 12. 2012, se mu za toto kárné provinění ukládá p o k u t a v e v ý š i 250 000 Kč. Tato pokuta je splatná do šedesáti dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího správního soudu č. 3762-46127621/0710, var. symbol: 15052013. O d ů v o d n ě n í : Předseda Kontrolní komise Exekutorské komory ČR, jakožto kárný žalobce ve smyslu ust. § 117 odst. 2 písm. b) exekučního řádu podal dne 11. 10. 2013 u Nejvyššího správního soudu, jakožto kárného soudu ve smyslu ust. § 3 zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, kárnou žalobu, v níž viní kárně obviněného soudního exekutora z toho, že v řízení vedeném pod sp. zn. 054 EX 812/10, v němž byl pověřen vedením exekuce proti povinnému: společnost CONTI STEEL, s.r.o., zast. jednatelem společnosti Zdeňkem Kašparem (jakožto druhým povinným) ve prospěch společnosti Holenda, s.r.o. (oprávněný) usnesením OS v Kladně ze dne 22. 10. 2010, č. j. 8 EXE 27/2010-16, postupoval v rozporu s ust. § 2 a čl. 5 Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže soudních exekutorů (dále Etický kodex), v rozporu s § 3 odst. 2 exekučního řádu a čl 4 Etického kodexu, přitom vykonával jinou výdělečnou činnost neslučitelnou s činností soudního exekutora, a dále v rozporu s § 46 odst. 1 exekučního řádu nepostupoval při provádění exekuce tak, aby dbal ochrany práv účastníků řízení. Kárný žalobce uvádí, že povinní v rámci řízení podali návrh na zastavení a odklad exekuce, který byl usnesením exekučního soudu ze dne 2. 8. 2011 zamítnut. Krajský soud poté vyhověl odvolání povinných a usnesením ze dne 11. 1. 2012, č. j. 20 Co432/2011-116, změnil usnesení exekučního soudu tak, že se exekuce zastavuje a zrušují se doposud vydaná rozhodnutí o nákladech exekuce; současně odvolací soud rozhodl o nákladech exekuce i o nákladech odvolacího řízení. Soudní exekutor vymohl do dne právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, tj. do 3. 2. 2012 na základě zrušeného příkazu k úhradě nákladů exekuce celkem 550.000 Kč; tyto peněžní prostředky povinnému kárně obviněný ani na výzvu ze dne 27. 2. 2012 nevrátil, ale dne 31. 1. 2012 (tj. cca dva týdny po rozhodnutí odvolacího soudu, ale ještě za běhu exekučního řízení) si nechal postoupit od oprávněného jeho pohledávky vůči povinnému. Dne 29. 3. 2012 oznámil kárně obviněný povinnému:„tímto započítávám proti pohledávce společnosti CONTI STEEL s.r.o. ve výši 550 000 Kč za mou osobou svou pohledávku za společností CONTI STEEL, s.r.o. ve výši 518.582,75 Kč“. Kárně obviněný tedy fakticky povinnému vyplatil namísto vymoženého plnění ve výši 550.000 Kč pouze částku 31.417, 25 Kč. Kárný žalobce konstatuje, že dle § 1 odst. 2 exekučního řádu soudní exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů a další činnosti dle exekučního řádu. Mezi zmíněnou další činnost se přitom řadí možnost sepisování exekutorských zápisů, doručování soudních písemností, zjišťování a zajišťování majetku v trestním řízení, možnost vykonávat činnost soudního vykonavatele ve věcech výkonu rozhodnutí, organizování dobrovolných dražeb, přijímaní úschov v souvislosti s probíhajícím řízením a poskytování právní pomoci poté, kdy již bylo rozhodnuto v nalézacím řízení (viz § 74 až 77 e. ř.) Mimo uvedené může soudní exekutor dle § 3 odst. 2 exekučního řádu vykonávat vědeckou, publikační, pedagogickou, tlumočnickou, znaleckou, uměleckou činnost a činnost v poradních orgánech vlády, ministerstev, jiných ústředních orgánů státní správy a v orgánech samosprávy. Činnost soudního exekutora je neslučitelná s jinou výdělečnou činností s výjimkou správy vlastního majetku. Kárný žalobce odkazuje stran problematiky jiné výdělečné činnosti na rozhodnutí kárného soudu sp. zn. 13 Kse 23/2009, ze dne 13. 12. 2011, kde kárný senát vyslovil názor, že výdělečnou činností se v obecné rovině rozumí každá právem dovolená činnost, která je vykonávána za účelem získání majetkového prospěchu; rozhodující dle kárného senátu přitom není skutečnost, zda k získání majetkového prospěchu fakticky došlo či nikoli, ale samotná výdělečná povaha vykonávané činnosti. Je proto na místě se zabývat, zda žalovaná činnost soudního exekutora je již svou povahou určena k získání příjmu, či nikoli; pokud ano, tak zdali jde o správu vlastního majetku. Kárný žalobce poukazuje na to, že k postoupení pohledávky dochází obecně buď za účelem převzetí pohledávky za určité procento nominální hodnoty k jejímu vymáhání, nebo z důvodu budoucího započtení vzájemných pohledávek; v každém případě je však účelem získání majetkového prospěch (např. inkaso rozdílu mezi úplatou za postoupení a výší pohledávky s příslušenstvím, optimalizace peněžních toků v důsledku možného započtení, apod.). V daném případě došlo k postoupení pohledávky ve výši více než půl milionu korun za trvání exekučního řízení, nepochybně v přímé souvislosti s ním, a nelze se domnívat, že by tak exekutor činil z ryzího altruismu. Majetkový prospěch přitom lze vidět v nevyplacení již uhrazených nákladů exekuce, ačkoli odvolací soud exekuční řízení pravomocně zastavil a zrušil příkaz k úhradě nákladů exekuce. Z okolností případu je zřejmé, že činnost soudního exekutora šla nad rámec správy vlastního majetku. Omezení soudního exekutora vykonávat jinou výdělečnou činnost souvisí s jeho postavením a s jeho výkonem státní moci, z tohoto důvodu musí být srozuměn s větší ingerencí státu i do jeho na první pohled soukromých záležitostí (k tomu např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 112/04). K samotnému započtení pohledávky kárný žalobce poukazuje na to, že obecně platí, že z postavení soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti jako nositele delegované státní moci plyne, že vztah mezi ním a účastníky exekučního řízení (oprávněným, povinným, plátcem mzdy, vydražitelem, přihlášeným věřitelem) není vztahem soukromoprávním, neboť pro soukromoprávní vztahy je charakteristické, že jejich účastníci mají rovné postavení (rozsudek NS ČR sp. zn. 20 Cdo 2706/2004, ze dne 28. 3. 2006). Kritériem pro určení, zda i jiný subjekt jedná jako orgán veřejné moci je skutečnost, zda konkrétní subjekt rozhoduje o právech a povinnostech jiných osob a tato rozhodnutí jsou státní mocí vynutitelná, nebo zda může stát do těchto práv a povinností zasahovat (srov. rozsudek NS ČR ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 5127/2007). Ústavní soud ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS –st 23/076, ze dne 12. 9. 2006 vyslovil závěr, podle něhož exekutor má v průběhu exekuce dvojí postavení a jeho charakter se mění. Je totiž třeba odlišovat vlastní exekuční činnost při vymáhání pravomocného rozhodnutí, kdy vystupuje jako veřejný činitel, od jeho postavení při rozhodování soudu o nákladech řízení, kdy je v postavení účastníka řízení. Exekutor jako nositel takto přiznané pohledávky není již v postavení vykonavatele veřejné moci, ale v postavení běžného věřitele, který přiznanou pohledávku může vymáhat zase jen nástroji exekučního řízení. V daném případě je tedy dle kárného žalobce na místě se zabývat otázkou, zda kárně obviněný při započtení vystupoval v postavení orgánu veřejné moci nebo v postavení běžného dlužníka; jinými slovy, zda soudní exekutor při vracení vymoženého plnění jedná s účastníkem řízení v rovném postavení či v rámci veřejnop