2 Afs 75/2013 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 75/2013- 55 - text  2 Afs 75/2013 - 59 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Hynka Baňoucha, ve věci žalobce: Jihočeský kraj, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, proti žalované: Regionální rada regionu soudržnosti Jihozápad, se sídlem v Českých Budějovicích, Jeronýmova 1750/21, zastoupené JUDr. Janem Brodcem, Ph.D., LL. M., advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 223/5, proti oznámení žalované ze dne 20. 2. 2013, č. j. RRRSJ 2236/2013, v řízení o kasačních stížnostech žalobce a žalované proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 6. 2013, č. j. 10 A 35/2013 - 53, t a k t o : I. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 6. 2013, č. j. 10 A 35/2013  53, s e r u š í . II. Žaloba proti oznámení Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad, ze dne 20. 2. 2013, RRRSJ 2236/2013, s e o d m í t á . III. Kasační stížnost žalobce s e z a m í t á . IV. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci [1] Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým byla podle ust. § 46 odst. 5 zákona č. 150/2012 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.) odmítnuta jeho žaloba proti v záhlaví citovanému oznámení žalované ze dne 20. 2. 2012, a věc byla podle ust. § 46 odst. 5 s. ř. s. postoupena Ministerstvu pro místní rozvoj ČR k projednání a rozhodnutí. Žalobce navrhoval, aby Nejvyšší správní soud poté, co napadené usnesení zruší, uložil krajskému soudu žalobu projednat a rozhodnout o ní. [2] Rovněž žalovaná napadla shora označené usnesení včasnou kasační stížností, v níž navrhla, aby zdejší soud napadený rozsudek zrušil, a sám aby rozhodl tak, že se žaloba odmítá pro nepřípustnost. [3] Žalobce napadl žalobou shora označené oznámení žalované nazvané „Vypořádání ‚Podání proti Oznámení o krácení finančních prostředků‘ – opravené“ (dále jen „napadené oznámení“). Tímto oznámením mj. sdělila žalovaná žalobci, že trvá na korekci ve výši 50 % ze způsobilých výdajů, což blíže zdůvodnila. Žaloba namítala, že oznámení je rozhodnutím správního orgánu v materiálním smyslu, které zasahuje do žalobcových práv, a plynou z něj majetkové důsledky. [4] Krajský soud v napadeném usnesení uvedl, že oznámení bylo vydáno až poté, co žalovaná rozhodla o schválení dotace a následně s žalobcem uzavřela Smlouvu o podmínkách poskytnutí dotace. Proto nebylo možné na věc aplikovat ust. § 14 odst. 5 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech v platném znění (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), vylučující správní přezkum. Podle krajského soudu je oznámení o krácení dotace úkonem, který dosud nebyl posouzen postupem podle správního řádu, neboť krácení finančních prostředků představuje spor z veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí dotace, o kterém dosud nebylo rozhodnuto, přičemž rozhodování takových sporů nepatří do pravomoci soudu. Podle ust. § 169 odst. 1 písm. d) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) jde o spor z veřejnoprávní smlouvy, který rozhoduje nadřízený orgán žalované, jímž je podle ust. § 14 odst. 2 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů (dále jen „kompetenční zákon“), ministerstvo pro místní rozvoj. Žalovaná měla dle soudu nesouhlas žalobce s krácením posoudit podle obsahu a postoupit jej k vyřízení postupem podle správního řádu, nikoli vydávat napadené oznámení. II. Obsah podání účastníků II. a) Kasační stížnost žalobce [5] Žalobce namítal, že usnesení o odmítnutí žaloby je nezákonné [§ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.], neboť je postaveno na nedostatečném a nesprávném právním základě. Nedostatečná je úvaha o typu veřejnoprávní smlouvy, která je však nezbytná pro určení orgánu, který má spor z takové smlouvy rozhodnout. Nejde o žádnou ze smluv dle ust. § 159 a násl. správního řádu. Nemůže jít o smlouvu subordinační, dle ust. § 161 správního řádu, o níž patrně uvažoval krajský soud, neboť řízení před žalovanou je formalizováno výhradně jím vydávanými akty a chybí zákonné zmocnění k uzavření takové smlouvy. Jde patrně o veřejnoprávní smlouvu svého druhu, pak je však otázkou, kdo rozhoduje spor z takové smlouvy. [6] Soud nesprávně dovodil příslušnost ministerstva pro místní rozvoj k rozhodnutí sporu z ust. § 14 odst. 2 písm. a) kompetenčního zákona. Žalované nebyl stanoven žádný nadřízený orgán ve smyslu správního řádu. Ministerstvo pro místní rozvoj vykonává jen koordinační funkci spojenou s činností Národního orgánu pro koordinaci. Příslušnost ministerstva pro místní rozvoj neplyne ani z ust. § 178 odst. 1 a 2 správního řádu. Na danou věc nelze plně aplikovat ani ust. § 16 odst. 5 zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podpoře regionálního rozvoje“), neboť i když se na činnost žalované vztahují obdobně ustanovení o přenesené působnosti krajů, není v zákoně vymezen nadřízený orgán pro přezkum. Dojde-li ke krácení prostředků po vyplacení dotace při porušení rozpočtové kázně, je nadřízeným orgánem ministerstvo financí [§ 22 odst. 9 písm. b) a odst. 10 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o pravidlech územních rozpočtů“]. Zde zákon obsahuje výslovné zmocnění k příslušnosti, což však v případě sporů z veřejnoprávní smlouvy neučinil. Takový závěr neplyne ani z Metodiky finančních toků a kontroly (patrně jde o Metodiku finančních toků a kontroly programů spolufinancovaných ze strukturálních fondů, Fondu soudržnosti a Evropského rybářského fondu na programové období 2007 – 2013, vydanou s platností od 1. července 2012, 55 odborem Ministerstva financí ČR, dále též jen „Metodika finančních toků a kontroly“). Zde se naopak uvádí, že porušení podmínek stanovených smlouvou je porušením rozpočtové kázně. Žalobce nezpochybňuje veřejnoprávní povahu smlouvy o poskytnutí dotace, ale napadá správní uvážení žalované při úvahách o krácení finančních prostředků před jejich vyplacením. Usnesení krajského soudu tyto otázky neřeší. Žalobce upozornil, že žalovaná i v minulosti přezkoumávala uložené korekce, aniž by věc postupovala ministerstvu; tyto kroky by byly učiněny věcně nepříslušným orgánem (žalovaná by tak mj. byla soudkyní ve vlastní věci), což by znamenalo existenci nicotných úkonů, jdoucích hluboko do minulosti regionálních operačních programů. II. b) Kasační stížnost žalované [7] Žalovaná ve své kasační stížnosti vyjádřila přesvědčení, že krajský soud sice žalobu správně odmítl, avšak nesouhlasila s postoupením věci ministerstvu pro místní rozvoj, a to přestože má za to, že se jedná o orgán, který je příslušný k rozhodování ze smluv o podmínkách poskytnutí dotace. Soud o postoupení rozhodl s oporou v ustanovení § 46 odst. 5 s. ř. s., které však na věc nedopadá, neboť návrh na zahájení sporného řízení správního dle ust. § 141 správního řádu nelze považovat za opravný prostředek, o němž hovoří ust. § 46 odst. 5 s. ř. s. [8] Nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost a pro nedostatek důvodů pak spatřovala žalovaná v tom, že krajský soud odkázal na zákon o rozpočtových pravidlech, který však na věc nedopadá, nýbrž je třeba postupovat podle zákona o pravidlech územních rozpočtů. Dále žalovaná uvedla, že právní názor z rozsudku zdejšího soudu ze dne 28. 4. 2011, č. j. 1 As 22/2011 - 64 (citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), nedopadá na fázi po uzavření veřejnoprávní smlouvy. Z napadeného usnesení také není zřejmé, který z úkonů žalobce by mělo ministerstvo posoudit jako návrh na zahájení sporného řízení správního; správní žaloba takovým návrhem není, neboť žádá zrušení oznámení žalované, přičemž předmětem sporného řízení správního jsou práva a povinnosti z veřejnoprávní smlouvy. [9] Krajský soud se nevypořádal dostatečně s otázkou příslušnosti ministerstva pro místní rozvoj, přestože byla tato otázka v žalobě tematizována a přestože je soudu známa praxe, podle níž je k rozhodování tohoto typu sporů příslušné ministerstvo financí (žalovaná odkázala na rozhodnutí, jímž ministerstvo pro místní rozvoj postoupilo obdobný návrh ministerstvu financí). Soud se blíže nezabýval klasifikací smluv, která je však nezbytná k odůvodnění závěru o příslušnosti k rozhodování sporů. II. c) Vyjádření ke kasačním stížnostem [10] Žalobce souhlasil s názorem žalované, že jeho podání není odvoláním ve smyslu ustanovení hlavy VIII. správního řádu, nesouhlasil však s tím, že nadřízeným orgánem k rozhodování sporů z veřejnoprávních smluv, ve smyslu ust. § 169 odst. 1 písm. d) správního řádu, je ministerstvo pro místní rozvoj, neboť jeho působnost zde nelze dovodit. Bylo povinností soudu své úvahy náležitě odůvodnit