2 Afs 82/2013 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 82/2013- 38 - text  2 Afs 82/2013 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce F. O., zastoupeného JUDr. Antonínem Šolcem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Jugoslávská 1311/14, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2013, č. j. 57 Af 50/2011 - 71, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Finančního ředitelství v Plzni ze dne 27. 10. 2011, č. j. 7676/111300401706 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“), bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí (platebnímu výměru) Finančního úřadu v Mariánských Lázních (dále jen „správce daně“) ze dne 26. 5. 2011, č. j. 47453/11/125970403297, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Platebním výměrem byla žalobci stanovena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2010 - vlastní daňová povinnost ve výši 65 680 Kč. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou usiloval o jeho zrušení. Rozsudkem ze dne 31. 7. 2013, č. j. 57 Af 50/2011 - 71, Krajský soud v Plzni žalobu zamítl. Jak vyplynulo z odůvodnění napadeného rozsudku, krajský soud především s odkazem na ustanovení § 72 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) odmítl pro opožděnost žalobní bod, jímž žalobce namítal, že mu nebylo umožněno nahlédnout do neveřejné části daňového spisu. Co se týče včas uplatněných žalobních bodů, krajský soud předně neshledal, že by rozhodnutí žalovaného bylo nepřezkoumatelné, neboť, dle jeho názoru, plně odpovídá požadavkům formulovaným ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu a obsahuje všechny náležitosti stanovené v § 102 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Pokud jde o žalobcem rozporovaný procesní postup v předcházejícím daňovém řízení, krajský soud nejprve zrekapituloval, že správce daně zaslal žalobci (na základě jím podaného daňového přiznání, kde nárokoval vrácení nadměrného odpočtu DPH) výzvu k odstranění pochybností ze dne 23. 7. 2010, č. j. 32442/10/125970402542 (dále též jen „výzva k odstranění pochybností“). Výhrady žalobce proti této výzvě posoudil správce daně dílem jako žádost o prodloužení lhůty k předložení podkladů (tuto lhůtu přiměřeně prodloužil), dílem jako námitku proti postupu pracovníka správce daně při vytýkacím řízení (této námitce rozhodnutím ze dne 9. 8. 2010, č. j. 34494/10/125970402542 nevyhověl). Proti postupu správce daně při vyřizování námitky podal žalobce stížnost, kterou Finanční ředitelství v Plzni posoudilo jako podnět ve smyslu § 34c zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“). Přípisem ze dne 24. 9. 2010, č. j. 7489/10-1300-401637 tento podnět odložilo s odůvodněním, že o námitce bylo správcem daně v přiměřené době rozhodnuto. Zástupci žalobce bylo (při splnění všech procesních podmínek) toto rozhodnutí doručeno vhozením do poštovní schránky, pokud se s ním žalobce neseznámil; nemá to na účinky doručení vliv a nelze to přičítat k tíži správci daně. Správce daně posléze dožádal Finanční úřad pro Prahu 4, aby ověřil, zda dodavatelka žalobce, paní M. D. skutečně vystavila faktury č. 2103181 ze dne 21. 5. 2010 a č. 2103182 ze dne 24. 5. 2010 a zda plnění uvedená v těchto daňových dokladech byla uskutečněna. Bylo zjištěno, že první doklad byl ke dni 20. 9. 2010 uhrazen pouze částečně a druhý vůbec. Pokud jde o další průběh daňového řízení, žalobce se dne 14. 4. 2011 nedostavil ke sdělení výsledku postupu k odstranění pochybností. Svou absenci odůvodňoval tím, že toto datum (uvedené v oznámení ze dne 1. 4. 2011, č. j. 22043/11/125930401877), nepovažoval za den, kdy mu má být sdělen výsledek postupu k odstranění pochybností, ale za lhůtu k provedení úkonu v daňovém řízení, která však byla kratší než 8 dnů. Správce daně proto žalobci zaslal úřední záznam ze dne 21. 4. 2011, č. j. 22723/11/125930401877, o průběhu postupu k odstranění pochybností, který však podle názoru žalobce neobsahuje ani podstatné části komunikace s pracovníkem správce daně, ani pochybnosti, které správce daně vedly k postupu podle § 43 ZSDP. Mezi účastníky řízení tedy bylo především sporné, zda výzva k odstranění pochybností obsahovala všechny zákonné náležitosti a mohla se stát podkladem pro vyměření daně; žalobce zejména namítal, že v této výzvě nejsou pochybnosti dostatečně konkretizovány a že správce daně požadoval předložení dokladů, které nemají na vyměření nadměrného odpočtu vliv. Krajský soud nejprve odkázal na rozhodnutí žalovaného, v němž se podává, že pochybnosti správce daně se netýkaly vysvětlení údajů na řádcích podaného daňového přiznání a že vycházely z analýzy daňové výkonnosti žalobce a z dlouhodobého sledování výše jeho daňové povinnosti. Dále krajský soud konstatoval, že pochybnosti správce daně byly sice primárně vyjádřeny ve výzvě k odstranění pochybností, ale následně byly blíže upřesněny v rozhodnutí o námitce ze dne 9. 8. 2010, č. j. 34494/10/125970402542 (dále jen „rozhodnutí o námitce“). Právě v rozsahu skutečností vztahujících se k těmto pochybnostem vyzýval správce daně žalobce k označení či předložení důkazních prostředků (veškerých listin a dokladů, na jejichž základě byla evidence sestavena), aby bylo prokázáno, že evidence i daňové přiznání zahrnují veškerá přijatá a uskutečněná zdanitelná plnění; k tomu byl žalobce povinen i s ohledem na § 2 odst. 9 ZSDP. Krajský soud tak dospěl k závěru, že výzva k odstranění pochybností splňuje podmínky § 43 odst. 1 ZSDP a nekoliduje se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2008, č. j. 9 Afs 110/2007 - 105 (rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z http://www.nssoud.cz), na který bylo ze strany žalobce opakovaně odkazováno. Nadto krajský soud citoval z rozsudků zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2010, č. j. 9 Afs 46/2010 - 227, ze dne 30. 9. 2009, č. j. 8 Afs 65/2008 - 94, a ze dne 23. 2. 2012, č. j. 8 Afs 38/2011 - 117, že vady výzev k odstranění pochybností mohou mít různou intenzitu; ta se hodnotí i se zřetelem k tomu, zda daňový subjekt na výzvu reaguje a se správcem daně spolupracuje. Žalobce však na odstranění pochybností nijak nespolupracoval a omezil se na zpochybňování výzvy k odstranění pochybností. Krajský soud nedal za pravdu žalobci ani v tvrzení, že k daňovému přiznání připojil zdůvodnění odpočtu, a že tedy prokázal správnost deklarované daňové povinnosti. Předložené doklady č. 2103181 a č. 2103182 dokládají nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění pouze ve výši 301 946 Kč, zatímco v daňovém přiznání byl nárokován odpočet daně ve výši 366 168 Kč. Formuláře č. 002241043, č. 002241857, č. 002241950, č. 002242055 a č. 002241870 dokládají vrácení daně pouze ve výši 229 884 Kč, avšak v daňovém přiznání je vykázáno vrácení daně ve výši 613 259 Kč. Krajský soud proto žalobní námitky vztahující se k výzvě k odstranění pochybností odmítl s tím, že podmínka pro zahájení vytýkacího řízení (existence pochybností) byla splněna. Co se týče žalobních námitek mířících proti oznámení správce daně ze dne 1. 4. 2011, č. j. 22043/11/125930403443 (dále též jen „oznámení“), v němž byl žalobce informován, že dne 14. 4. 2011 proběhne jednání ve věci sdělení dosavadního výsledku postupu k odstranění pochybností, krajský soud uvedl, že toto oznámení vycházelo z § 90 odst. 2 daňového řádu, z něhož nevyplývá, že by byl správce daně povinen daňovému subjektu zasílat předběžné závěry o dosavadním vyhodnocení výsledku řízení. Smyslem citovaného ustanovení je umožnit daňovému subjektu vyjádřit se k dosavadnímu výsledku daňového řízení v patnáctidenní lhůtě a navrhnout případně provedení dalších důkazů. V této lhůtě obdržel správce daně vyjádření žalobce, v němž byl napadán postup při zahájení vytýkacího řízení a také to, že úřední záznam o průběhu postupu k odstranění pochybností nezahrnuje některé podstatné části komunikace s příslušným pracovníkem správce daně. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce byl s výsledkem postupu k odstranění pochybností prokazatelně seznámen a dnem doručení úředního záznamu mu začala běžet lhůta pro vyjádření se ke sdělenému dosavadnímu výsledku vytýkacího řízení. Žalobce však žádný návrh na pokračování v dokazování nepodal. Jako nedůvodnou shledal krajský soud také námitku, že v oznámení byla stanovena lhůta kratší osmi dnů. Zopakoval, že se nejednalo o stanovení lhůty k provedení úkonu v daňovém řízení, ale pouze o sdělení data projednání dosavadního výsledku postupu k odstranění pochybností. Nadto § 90 daňového řádu neukládá správci daně povinnost stanovit datum projednání dosavadního výsledku postupu k odstranění poc