2 As 200/2014 — Nejvyšší správní soud

2 As 200/2014- 29 - text  2 As 200/2014 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: Ing. P. R., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem, se sídlem Kamenická 1, Plzeň, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 100, Karlovy Vary, proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 12. 2013, č. j. KRPK66228-/-2013-1900DP, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 9. 2014, č. j. 17 A 8/2014 – 47, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 9. 2014, č. j. 17 A 8/2014 - 47, s e z r u š u j e . II. Rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, ze dne 16. 12. 2013, č. j. KRPK66228-/-2013-1900DP, a ze dne 25. 11. 2013, č. j. KRPK66228/PŘ-2013-1900DP, s e z r u š u j í a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 28 570 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Jaroslava Svejkovského, advokáta. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobci byla v blokovém řízení uložena pokuta ve výši 2000 Kč za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl dopustit tím, že dne 20. 7. 2013 v 9.18 hod. na pozemní komunikaci I/20 v úseku Stará Voda - Bečov řídil osobní automobil Mercedes Benz ML registrační značky X, přičemž mu byla naměřena (po odečtení povolené tolerance) rychlost jízdy 124 km/h, tedy o 34 km/h více, než bylo dovoleno. Pokutový blok série FC/2013 č. C 0897197 obsahoval žalobcovo jméno a příjmení, jeho rodné číslo, adresu bydliště, číslo občanského průkazu, právní kvalifikaci přestupku, dobu, místo (ve znění: „I/20 Stará Voda – Bečov“) a stručný popis přestupkového jednání, celkovou výši uložené pokuty, razítko a podpis osoby oprávněné k projednání přestupku a podpis stvrzující souhlas žalobce s projednáním přestupku v blokovém řízení. [2] Dne 19. 11. 2013 podal žalobce žádost o obnovu řízení podle § 100 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, v níž uvedl, že si dne 12. 8. 2013 převzal oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení ke dni 21. 7. 2013, přičemž byl toho názoru, že dne 21. 7. 2013 nespáchal žádný přestupek, za který by mu měly být zaznamenány body v bodovém hodnocení řidiče. Dne 20. 11. 2013 podal Městský úřad Nýřany žalované podnět k zahájení přezkumného řízení, jenž odůvodnil tím, že na oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení je jiné datum spáchání přestupku (na pokutovém bloku bylo uvedeno datum 20. 7. 2013, zatímco na oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení bylo uvedeno datum 21. 7. 2013). Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, odbor služby dopravní policie, oddělení silničního dohledu, rozhodnutím ze dne 25. 11. 2013, č. j. KRPK-66228/PŘ-2013-1900DP, vydaným ex officio podle § 70 správního řádu opravila výrok v písemném vyhotovení výše citovaného pokutového bloku tak, že v položce č. 5 „Přestupkové jednání – doba, místo a popis“ nahradila text „Stará Voda – Bečov“ textem „Krásné Údolí – Bečov“. Odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítla žalovaná rozhodnutím ze dne 16. 12. 2013, č. j. KRPK66228-/-2013-1900DP (dále jen „napadené rozhodnutí“). Rozhodnutím ze dne 17. 12. 2013, č. j. KRPK-66228/PŘ-2013-1900DP, pak žalovaná zamítla žádost žalobce o obnovu řízení a zároveň mu sdělila, že na základě podání Městského úřadu Nýřany nezahájila přezkumné řízení, neboť chybné datum spáchání přestupku v oznámení o přestupku považovala za administrativní chybu, která neměla vliv na zákonnost rozhodnutí. [3] Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), jenž nejprve vyloučil část žaloby směřující proti samotnému pokutovému bloku k samostatnému projednání a ve zbytku ji rozsudkem ze dne 29. 9. 2014, č. j. 17 A 8/2014 – 47 (dále jen „napadený rozsudek“), zamítl. Měl za to, že judikatura, na kterou v závěrečné řeči poukázal zástupce žalobce (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2010, č. j. 3 As 11/2010 – 259, a ze dne 19. 12. 2013, č. j. 4 As 95/2013 – 35), na nyní posuzovanou věc nedopadá. Další námitky uplatněné v závěrečné řeči zástupcem žalobce krajský soud posoudil jako opožděné a nezabýval se jimi. Námitku nedostatečného odůvodnění správních rozhodnutí (resp. porušení § 2 odst. 1, § 68 odst. 3 a § 89 odst. 2 správního řádu) neshledal krajský soud důvodnou, neboť ze správních rozhodnutí bylo patrné, že správní orgány vycházely ze záznamu o přestupku pořízeného radarem RAMER 10C (zejména z uvedených GPS souřadnic), s nímž nemůže být následně nijak manipulováno. Součástí správního spisu byl rovněž i „ověřovací list dokladující platnost a funkčnost radarového zařízení“. Správní orgány dále opatřily kopii mapy, jež z uvedených GPS údajů vycházela. Z těchto podkladů tak dle krajského soudu nepochybně vyplývá, že k přestupku došlo na silnici I/20. [4] Krajský soud nepřisvědčil ani tvrzení žalobce, že opravným rozhodnutím podle § 70 správního řádu došlo k zásadnímu zpochybnění nezměnitelnosti rozhodnutí a k porušení principu res iudicata. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010, č. j. 3 Ads 143/2009 – 47, a ze dne 12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010 - 65, nevyplývá, že by je bylo možné aplikovat na nyní posuzovaný případ. Změnou místa přestupku nedošlo k zásadnímu porušení zásady res iudicata, neboť z důkazů je jednoznačně patrné, o jaký konkrétní přestupek se jednalo a zejména kde byl spáchán. Poté, co bylo v registru řidičů uvedeno správné datum spáchání přestupku, je zřejmé, že žalobce v tento jediný okamžik (20. 7. 2013 v 9.18 hod.) mohl spáchat přestupek pouze na jednom místě. Podle pokutového bloku byla tímto místem silnice I/20 (což potvrzují i GPS souřadnice na záznamu z měřicího zařízení), avšak obec Stará Voda se na silnici I/20 vůbec nenachází. List hlídky nadto jasně potvrzuje, že silniční kontrolu policista vypisující blok prováděl v uvedenou dobu právě na silnici I/20. Vzhledem k tomu dospěl krajský soud k závěru, že správní orgány v souladu s § 70 větou první správního řádu správně posoudily uvedení obce Stará Voda na pokutovém bloku jako zřejmou nesprávnost, přičemž tato oprava nemohla ovlivnit vlastní rozhodnutí o spáchání přestupku. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [5] Proti napadenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Dle jeho názoru není institut zřejmých nesprávností ve smyslu § 70 správního řádu nástrojem, jehož prostřednictvím by bylo možné dodatečně cizelovat popis skutku v rozhodnutí a odstraňovat věcné nepřesnosti obsahového charakteru, popř. dodatečně stavět výrok rozhodnutí do souladu s podklady. V nyní posuzovaném případě správní orgán opravným rozhodnutím změnil výrok rozhodnutí, tj. podstatu a obsah rozhodnutí o údajném přestupku, čímž zcela jednoznačně postupoval v přímém rozporu s § 2 správního řádu a zásadou res iudicata, bez ohledu na skutečnost, že změnil „pouze“ místo spáchání údajného přestupku. S ohledem na to je zřejmé, že krajský soud založil v napadeném rozsudku vadu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [6] Krajský soud se dle názoru stěžovatele vůbec nezabýval jeho žalobními námitkami, jimiž poukazoval na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí (žalovaný se dle názoru stěžovatele nevypořádal s námitkami nicotnosti, neuskutečnitelnosti a nezákonnosti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně). Stěžovatel zdůraznil, že pokud by správní orgán uplatňoval opravná rozhodnutí dle § 70 správního řádu k tomu, aby rozhodnutí uložená v blokovém řízení dodatečně upravoval, postupoval by v rozporu se zákonem a se zásadami správního práva, přičemž účastník by neměl jakoukoli možnost obrany proti zjištěním v nich uvedených. Obviněný z přestupku se totiž udělením souhlasu s uložením pokuty vzdává možnosti zajištění dalších důkazních prostředků a skutkových zjištění. V důsledku toho pak nabývají zjištění přestupkového orgánu charakter nesporných zjištění, která tvoří podklad pro uložení sankce. S poukazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 1 As 21/2010 – 65, stěžovatel konstatoval, že povaha blokového řízení vylučuje, aby byly následně opravovány výroky učiněné v tomto řízení. Z citovaného usnesení plyne zásada nezměnitelnosti a nezpochybnitelnosti pokutového bloku jako pravomocného správního rozhodnutí sui generis. Udělením souhlasu s projednáním skutků v blokovém řízení tedy stěžovatel i správ